Více než miliarda na dotování nápadů: Vyplatí se to?

Ministerstvo školství podporuje z evropských fondů transfer technologií na vysokých školách a věří, že to rozhýbe celý inovativní segment.

Věčný problém, co si počít s výsledky výzkumu a komerčně z něj vytěžit slušné peníze, se snaží řešit kdekdo. Jednou z cest je financování „pre-seed aktivit“, kdy jsou výzkumným organizacím a vysokým školám zadotovány nápady, jež by sice mohly a měly vést k obchodovatelným úspěchům, ale ještě nejsou ve fázi produktů, k nimž by se nachomítli komerční partneři. Na překlenutí této mezery (a ve druhém sledu i na vytvoření proinovačního prostředí) jde hodně peněz: ministerstvo školství na podporu transferu technologií – jak se učeně říká – směřuje více než miliardu korun.

V merku těchto „pre-seedů“ jsou dva cíle. „Jedním je vznik a stabilizace týmů transferů technologií, včetně potřebných mechanismů ve výzkumných organizacích, jako jsou vnitřní směrnice, nakládání s duševním vlastnictvím, pravomoci a odpovědnosti. Druhým cílem, který tvoří vlastní věcnou práci týmu, je příprava a podpora prodeje výzkumných výsledků, včetně podpory jejich technologického ověření,“ řekl ČESKÉ POZICI náměstek Michal Zaorálek, jenž se na ministerstvu školství stará o evropské záležitosti.

Peníze, které by v ideálním případě měly přispět k tomu, aby se vysoké školy naučily své nápady prodávat a chránit před cizím vytěžením či zneužitím, jsou nezanedbatelné. Ve výzvě z loňského ledna se počítalo s 303 miliony korun (k prodeji se nyní připravuje 41 výzkumných výsledků), v letošní lednové výzvě 7.3 je alokováno 600 milionů, přičemž je v žádostech počítáno s 224 výsledky k přípravě prodeje. A do tematicky blízké výzvy center transferu technologií šlo 343 milonů z evropských fondů – konkrétně z klíčového Operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI). Vyplatí se to?

Je třeba praktikovat, nikoli teoretizovat

V půlce března publikovaly Hospodářské noviny článek, jenž nesl titulek Univerzity se učí prodat své objevy, týmy skautů jim už vydělaly miliony. Na konkrétních příkladech ukazovaly, jak třeba francouzská šlechtitelská firma dojednává odkup licence ke šlechtění speciální odrůdy meruněk od Mendelovy univerzity nebo kterak technologičtí „skauti“ vyhledávají na Vysoké škole báňské v Ostravě náměty, co zajímavého by šlo přetavit v úspěšné produkty, jež je nutné ochránit i jako duševní vlastnictví. Masarykova univerzita se zase pochlubila, že má velké ambice v patentované léčbě leukémie a Vysoké učení technické v Brně (CEITEC) chce kupříkladu zobchodovat svůj materiálový výzkum.

Je rozumné vynakládat miliardu, aby školy vydělaly avizované desítky milionů?V podtitulku článku – který připomněl, že zástupci univerzitních centra transferu technologií kontaktují i podniky a zjišťují, co by firmy potřebovaly vyzkoumat – stálo: „Na to, aby se akademici naučili nápady prodávat, jde 1,2 miliardy korun“. Je rozumné vynakládat přes miliardu, aby ony vyhledávací a transferové týmy ze škol vydělaly avizované „desítky milionů“?

Skutečnost, že úspěšnost komercializace v pre-seed fázi je poměrně malá (celosvětově činí údajně kolem dvaceti procent), přiznává i ministerstvo školství. Přesto na pre-seed aktivity, jejichž výsledkem můžou být licence, smluvní výzkum či vznik spin-off firem, sází.

„Za zásadní považujeme, že ve výzkumných organizacích – a mezi žadateli naprosto převažují veřejné vysoké školy – vznikne komercializační struktura, která získá praktické zkušenosti s komercializací a bude v činnosti pokračovat. Vedlejším očekávaným a stejně důležitým výsledkem je navázání spolupráce se zahraničními týmy transferu technologií a zvýšení inovačního potenciálu České republiky,“ věří náměstek Zaorálek. Podle resortu školství se transferu dá naučit jen praktikováním, nikoliv školeními a teoretizováním.

Má unijní podpora svá rizika?

Dotaci mohou získat jen konkrétní a jasné výzkumné výsledky, jejichž komerční potenciál bude následně ověřen. Jak ale zjistit, že daná věc, kterou vysoké školy vybádají, je zralá na zafinancování a přerod k prodejnému produktu? Existuje pro to i metodika s otázkami, jež se pídí po další spolupráci s komerčními partnery, po licencování, patentování, finanční návratnosti pro výzkumnou organizaci či již existujících podobných technologiích...

Přestože je podpora ministerstva školství cílena na správnou věc, ne všichni jsou tímto řešením unešeni. Raději by patrně viděli přirozený zájem „andělského“ či venture kapitálu o zafinancování raných nápadů ve zdejším výzkumném prostředí.

„Otevřeně řečeno, bojím se programů dotujících pre-seed kapitál a seed kapitál tak, jak je připravují ministerstva školství a průmyslu. Může dojít k významné deformaci celého start-upového trhu. Podle mého názoru to může vést k státně-administrativnímu, restriktivnímu přístupu k inovacím, v tom relativně dobrém případě. V tom horším a nebezpečnějším případě může dojít ke vzniku řady pseudofirem, které nebudou určeny k tomu, aby rozvíjely technologie, ale aby braly dotace,“ uvedl nedávno v magazínu Moderní řízení profesor Vladimír Mařík, jenž vede katedru kybernetiky na pražském ČVUT.

Mařík dodal: „Domnívám se, že Česko by spíše mělo hledat cestu, jak se napojit na procesy, které probíhají venku, a ne za každou cenu jít vlastní cestou... Nikdy tu nebudeme mít dostatečný trh pro financování start-upů a spin-offů. Měla by proto existovat metodologie, která umožní vyvážet myšlenky českých lidí ven. A dostat za ně zaplaceno. Obávám se ovšem, že tady teď zainvestujeme značné prostředky a nebude z toho nic.“ Nebo i bude?