Do jaderné elektrárny Vogtle jezdím každou chvíli, říká řidič mikrobusu, který mne a další novináře veze z americké Atlanty na místo, jež může rozhodnout o budoucnosti atomové energie ve Spojených státech. A možná také v Česku. Není divu, že řidič registruje takový zájem o tuto dálniční trasu ve státě Georgia. Pokud se chcete něco dozvědět o budoucnosti amerického atomu, musíte do Vogtle. Jako spousta dalších zájemců.
Elektrárna je v centru pozornosti díky tomu, že zde staví dva reaktory nové generace americko-japonská společnost Westinghouse. Reaktory AP1000 Američané nabízejí také pro jihočeský Temelín.
O významu elektrárny Vogtle mluví nejen řidič mikrobusu, ale také profesor Farzad Rahnema z technické univerzity Georgia Institute of Technology, který má na starosti program jaderného inženýrství. „Pokud bude stavba úspěšná, není důvod, proč by si také další americké státy podobné reaktory neobjednaly,“ zdůrazňuje Rahnema.
Důležité je, aby stavba jaderné elektrárny neměla velké časové průtahy a aby už se výrazně nezvyšovaly její náklady, jak bývá často zvykemDůležité je, aby stavba neměla velké časové průtahy a aby už se výrazně nezvyšovaly její náklady, jak bývá u atomových zdrojů často zvykem. Nebude to jednoduché. V Georgii se už mluví o tom, že stavba zhruba roční zpoždění nabrala a že náklady skutečně budou o něco vyšší oproti původním představám. Dva bloky by měly stát zhruba čtrnáct miliard dolarů – tedy více než 270 miliard korun. (ČEZ doufá, že v případě Temelína se mu podaří při jednáních s potenciálními dodavateli Westinghousem a Rosatomem srazit cenu podstatně níže.) První blok AP1000 v USA, který bude celkově třetím reaktorem v elektrárně Vogtle, má být hotový v roce 2017. Další má následovat o rok později.
Nepůjde o první reaktory AP1000 na světě. Ten první by měl Westinghouse dostavět už v příštím roce v Číně. V Říši středu momentálně staví čtyři bloky, stejně jako v USA – kromě Georgie ještě další dva v Jižní Karolíně. Pro Američany, ale vlastně pro celý západní svět, bude klíčová přece jenom spíše reference ze Spojených států. Čína se sice stává pro zbytek světa v jaderné energetice důležitou inspirací, ale je nutné připustit, že tamní podmínky mohou být v lecčem odlišné.
Vzhledem k neustálým odkladům temelínského tendru je pravděpodobné, že ani samotné zahájení stavby dalších dvou bloků jihočeské elektrárny nezačne dříve, než začnou dodávat proud do sítě také první bloky AP1000 ve Spojených státech. V rámci objektivity je ale nutné dodat, že i Rusové nejspíš budou mít hotové referenční bloky nejmodernějšího typu VVER.1200 ve své zemi – jako první ten v Novovoroněžské jaderné elektrárně.
Cestu ukáže jihovýchod USA
Symbolem státu Georgia je broskev, tohoto ovoce se zde vypěstuje nejvíce v USA. Je tu možné narazit na „vtipný“ suvenýr – křišťálovou broskev. Jak tedy bude vypadat budoucnost, když si z této broskve zavěštíme?
O budoucnosti jádra v Americe rozhodují jednotlivé státy unie. Některé z nich se pustily do naprosté deregulace energetických trhů. Tam nyní jádro nemá žádnou šanci. Provozovatelé jaderných elektráren nemohou soutěžit v konkurenci s plynovými elektrárnami, které mají mnohem rychlejší návratnost.
Pro státy jako Georgia je důležitější dlouhodobá ekonomická perspektiva než rychlá návratnost investiceJiná je situace ve státech, které si jistou regulaci zachovaly. Typickým příkladem je jihovýchod USA včetně právě Georgie. Tyto státy si své zdroje fakticky objednávají na základě dlouhodobých analýz a provozovatelům elektráren postupně splácejí jejich investice. Vycházejí z toho, že jaderná elektrárna nového typu má životnost minimálně šedesát let. Dále počítají s tím, že je potřeba mít vyvážený energetický mix pro případ prodražování jednoho ze zdrojů nebo komplikací s jeho dodávkami. A konečně je tu také předpoklad, že ceny jaderného paliva jsou z hlediska celkových nákladů atomových zdrojů zanedbatelné a stabilní, zatímco například ceny plynu jsou v dlouhodobém měřítku hodně volatilní, pohyblivé. Dlouhodobá ekonomická perspektiva je v tomto případě důležitější než rychlá návratnost investice.
Bez ekonomické analýzy, která prokazuje státním orgánům dlouhodobou výhodnost stavby jaderné elektrárny, to ostatně v Georgii nejde. Jak potvrzuje také Mark Rauckhorst, viceprezident Southern Company – tedy mateřské společnosti Georgia Power, která je s necelými 46 procenty největším akcionářem elektrárny Vogtle –, stát Georgia navíc vyžaduje neustálou aktualizaci propočtů. Původní výhled nákladů nových dvou bloků elektrárny byl schválen v roce 2009. A Rauckhorst na přímou otázku ČESKÉ POZICE rezolutně odpovídá, že kdyby se o rozšiřování elektrárny rozhodovalo dnes, verdikt by nebyl jiný.
Zaznívají ovšem i jiné hlasy, které zjevně vycházejí z odlišných analýz. Podle některých z nich by už dnes podobné rozhodnutí kvůli nízkým cenám konkurenčního břidlicového plynu padnout nemohlo. Ale pořád se údajně vyplatí už rozestavěné bloky Vogtle dostavět.
Kdo bude ten další?
Z hlediska budoucnosti jádra ve Spojených státech to ale není klíčová otázka. Rozhodující není ani to, kolik atomových reaktorů z nynější zhruba stovky se v příštích měsících či letech v USA uzavře. (Letos to už jsou čtyři.) Klíčové je, zda po nynějších čtyřech rozestavěných blocích Westinghousu přijde další objednávka.
V elektrárně North Anna ve Virginii jednají o dodávce reaktoru od GE-Hitachi. S konečným verdiktem ale vyčkávají.Například v elektrárně North Anna ve Virginii jednají o dodávce reaktoru od konkurenční firmy – společného (také americko-japonského) podniku GE-Hitachi. S konečným verdiktem ale vyčkávají na to, jak se vše bude dál vyvíjet. A s potenciálními odběrateli je samozřejmě v kontaktu i Westinghouse.
Pohled na stavbu v elektrárně Vogtle ukazuje, že jisté naděje si Westinghouse dělat může. Množství různých dílů, které se přímo na místě skládají do velkých „modulů“, jež obří jeřáb následně instaluje na správné místo – zhruba tak lze rychle popsat nový způsob takzvané modulární výstavby. Díky ní se AP1000 stává „standardizovaným produktem“, což by mělo do budoucna urychlit výstavbu nových bloků. Šéfové stavby již dnes ostatně poukazují na to, v čem všem se už poučili při realizaci prvních projektů v Číně. (Pro úplnost dodejme, že Rusové se sice drží tradičnějšího způsobu výstavby, ale také sázejí na to, že zkušenosti ze současných projektů povedou k realizaci dalších staveb – řečeno s nadsázkou – jako na „běžícím páse“.)
Je ale nutné podtrhnout, že – pokud jde o budoucnost amerického atomu – se dnes neshodnou ani největší odborníci. Podle některých se už s žádným boomem jádra v USA počítat nedá, maximálně s omezeným počtem nových bloků kvůli vyvažování energetického mixu. Na zadní vrátka, tedy případnou situaci, kdy to bez jádra nepůjde, ale často myslí i oni.
