Lidovky.cz

Velvyslanec už neskončí jako referent. Zaorálek připravil zákon.

  14:34
Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek připravil zákon umožňující rychlý přesun diplomatů a zajišťující jim posty po skončení misí. Zaorálek má našlápnuto zapsat se do dějin. Žádný z jeho předchůdců totiž zákon do paragrafové podoby nedotáhl.

MInistr zahraničí Lubomír Zaorálek. foto: MAFRA: Tomáš Krist

Při nedávné olympiádě v brazilském Riu de Janeiro se ukázalo, jak málo je pro ministerstvo zahraničí vhodný služební zákon. Na jednom brazilském zastupitelském úřadu onemocněli dva lidé a Černínský palác potřeboval doplnit stavy, protože se sportovní událostí narostl počet povinností. Jenomže podle služebního zákona se každý přesun řeší podle správního řádu a zabere až čtyři měsíce. Do té doby by bylo po olympiádě.

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD) má teď našlápnuto, aby se zapsal do dějin – jeho resort přichystal zákon o zahraniční službě, o němž se mluví od roku 1990, ale do paragrafové podoby ho do této chvíle nikdo nedotáhl.

Další příklad z praxe se odehrál po zavedení sankcí proti Rusku. Zaměstnanci velvyslanectví v Moskvě se bezmála nudili, když vlivem sankcí ubylo vzájemných cest i obchodu, a ve stejné chvíli byla přehlcená kapacita ambasády v Kyjevě, protože po krymských událostech výrazně narostl zájem Ukrajinců o česká víza. Opět jde o situaci, kdy by si jednotlivá zastoupení potřebovala rychle vypomoct přesunem lidí, a opět takové operativní rychlosti zákon o státní službě zamezuje.

Jezevec a včelí úl

Rozdíl mezi služebním zákonem a zahraniční službou popisuje státní tajemník Černínského paláce Petr Gajdušek na metafoře o jezevcovi a včelím úlu. U ostatních úřadů plní služební zákon, co má – zajišťuje, že schopný pracovník bude postupně povyšovat a že jeho místo nebude v ohrožení s každou výměnou politické reprezentace. To je ten jezevec, který se uvnitř nory cítí bezpečně. Jenomže ministerstvo zahraničí funguje jinak. „Včely neboli diplomaty nemůžete zavřít uvnitř. Musejí vylétávat pro pyl a zase se vracet do úlu. Zabedněný úl nefunguje,“ říká Gajdušek, který má na ministerstvu na starosti personálie a podílel se na přípravě zmiňovaného zákona.

V tuhle chvíli, když Černín vyšle diplomata na ambasádu nebo konzulát, se z pohledu služebního zákona jeho místo uvolnilo a musí se na ně vypsat výběrové řízení.

V tuhle chvíli, když Černín vyšle diplomata na ambasádu nebo konzulát, se z pohledu služebního zákona jeho místo uvolnilo a musí se na ně vypsat výběrové řízení. Pokud v něm uspěje někdo mimo ministerstvo, počty zaměstnanců narostou o jednoho, i když míst vlastně nepřibylo – plyne z toho jen to, že za čtyři roky služby v cizině se velvyslanec nemá kam vrátit. Mezi ústředím a zahraničím se takhle ročně protočí zhruba čtyři stovky lidí. Z toho přibližně dvě stě padesát během prázdnin, kdy se diplomatické posty tradičně přeobsazují. Pokud se každá taková výměna vypořádává ve správním řízení, které se táhne měsíce a jehož součástí jsou odvolání či kasační stížnosti, je to pro ministerský ansámbl skoro k nezvládnutí. „Když se zákon podaří schválit, přesuneme se z pravěku do atomového věku. Jinou variantu než schválení nevidím, plán B neexistuje,“ dodává státní tajemník.

Česko mezi posledními

Česká republika je jedna z posledních zemí v Evropě, která zvláštní předpis pro zahraniční službu nemá. Působí to nejen provozní, ale i diplomatické komplikace. Pokud se zkušený velvyslanec v rámci zaběhnuté čtyřleté rotace vrátí domů, kde na něj zbývá jen referentská židle, ničí mu to profesní životopis. Až bude mít příště vycestovat, mohl by přijímající stát chápat jako urážku nebo minimálně nedostatek politické obratnosti, že si ho Česká republika cení tak málo, že k nim posílá referenta. Druhá věc je, že zkušení diplomaté ze služeb státu odcházejí, pokud není místo, kde by mohli důstojně fungovat po dobu, než na ně zase přijde řada se zahraniční misí. Jako třeba někdejší velvyslanec v Moskvě, USA a Dublinu Petr Kolář, který se v roce 2013 odebral pracovat pro PPF. „Není možné, abychom takto přicházeli o vzdělané a zkušené lidi s jedinečným know-how z míst, kde působili,“ vysvětluje Gajdušek.

Dosavadní zkušenosti ministerstva už ukazují, že nejistota, jestli se budou mít po příjezdu kam vrátit, odrazuje zaměstnance ve vedoucím postavení od chuti vycestovat.

Pomoci tomu mají dvě věci. I když nebude v ústředí volné vedoucí místo, velvyslanci, atašé nebo radovi zůstane stoprocentní příplatek za přiznanou diplomatickou hodnost. Nebo se zhostí role zvláštního zmocněnce, což je funkce, kterou bude moci ministerstvo zahraničí nově zřizovat. Dosavadní zkušenosti ministerstva už ukazují, že nejistota, jestli se budou mít po příjezdu kam vrátit, odrazuje zaměstnance ve vedoucím postavení od chuti vycestovat.

Zákon má odstranit i nerovnost mezi diplomaty a vojáky, kteří spolu slouží na jednom zastupitelském úřadě. Muži a ženy v uniformách mají nárok na odškodné, pokud se jim něco stane, ale pro diplomaty to neplatí, i když sedí spolu s vojáky na stejné ambasádě třeba v Kábulu nebo Damašku a hrozí jim stejné nebezpečí. Velkou novinkou bude možnost, aby Černínský palác hromadně připojistil všechny svoje lidi v zahraničí, respektive v zemích mimo Evropskou unii. V cizině je to běžná věc, ale Česká republika funguje ve zcela ojedinělém módu. Diplomat nebo jeho rodina, kteří v zahraničí potřebují akutní ošetření, musejí pak na ústředí poslat doklady o úhradě, lékařské zprávy i příbalové letáky od medikamentů, to všechno přeložené do češtiny, aby jim to mohlo ministerstvo proplatit ve valutách, a pak částku požadovat po jednotlivých pojišťovnách v korunách.

V jiných evropských zemích není takhle složitý a byrokratický proces normální. Všichni ministři, kteří se po revoluci v Černínském paláci vystřídali, po takovém zákoně toužili. „Vždycky jsem to prosazoval, ale nikdy se to nepodařilo, protože je tu sklon k přehnanému rovnostářství. Že před zákonem si mají být rovni úředník, který schvaluje kanály, i velvyslanec. Ale zahraniční služba má svá specifika. Úředníci nejsou všichni stejní,“ řekl loni LN Zaorálkův předchůdce Karel Schwarzenberg (TOP 09). To je obtíž, na kterou může předpis narazit i nyní, další je pak ego tvůrců služebního zákona, protože tak budou muset přiznat, že na specifické fungování Černínského paláce při tvorbě normy zapomněli.

Změny za 2,2 miliardy ročně

A v neposlední řadě budou v cestě za schválením stát peníze. Celkové náklady všech novinek, které by pravidla pro českou zahraniční službu srovnaly s cizinou, vyčíslilo ministerstvo zahraničí na 2,2 miliardy ročně – drtivá většina z toho představuje pevné zafixování objemu financí na rozvojovou pomoc. Ministerstvo financí by navíc podle návrhu muselo na účet Černínského paláce převést potřebnou sumu pokaždé, když by se zakládal zastupitelský úřad v zemi, kde ho Česká republika dosud nemá, mimořádně se zhoršila bezpečnostní situace v hostitelské zemi nebo stav nemovitosti, kterou ministerstvo zahraničí v cizině spravuje.

Zákon o zahraniční službě

664 lidí s přiznanou diplomatickou hodností reprezentuje Českou republiku v zahraničí. Jsou to atašé, tajemníci, radové a velvyslanci.

400 diplomatů ročně se protočí mezi ústředím v Černínském paláci a některým ze zastupitelských úřadů. Více než polovina v létě, kdy se tradičně diplomaté obměňují.

117 zastupitelských úřadů má Česká republika v zahraničí.

2,2 miliardy ročně by stálo zavedení zákona o zahraniční službě. Drtivou většinu z toho představuje pevné zafixování peněz na zahraniční rozvojovou pomoc, má jít o 0,55 % z celkových výdajů státního rozpočtu na rok.

180 staveb a pozemků v zahraničí má ve správě Černínský palác. Jejich hodnota dosahuje skoro 13 miliard.

32 tisíc je letošní průměrný hrubý plat zaměstnance ministerstva zahraničí, jde o nejnižší částku ze všech resortů.

1990 je rok, kdy se poprvé začalo hovořit o potřebě speciálního zákona, jímž by se ošetřila služba České republice v zahraničí.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.