Lidovky.cz

Velká říjnová katolická revoluce se zadrhla

USA

  8:20
Na biskupské synodě o rodině se střetli papež František a liberální část episkopátu s konzervativními biskupy, jejichž postoj k manželství a rodině odpovídá dříve definovanému učení katolické církve. Tato synoda byla mimořádná nejen církevně právním statutem, ale i historickým významem.

Mimořádná biskupská synoda o rodině ve Vatikánu 5. až 19. října foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Z iniciativy papeže Františka se 5. až 19. října konala ve Vatikánu mimořádná biskupská synoda, jež měla nalézt odpovídající pastorační prostředky k posílení manželství a rodiny ohrožovaných moderním způsobem života. Není totiž žádným tajemstvím, že i mnoho katolíků podléhá trendům rozšířeným v sekularizované společnosti – rozvodům, antikoncepční mentalitě či v posledních letech i rostoucí toleranci k homosexuálnímu způsobu života.

Ještě závažnější skutečností však je, že podobně smýšlejí i mnozí teologové a vrcholní církevní hodnostáři. I proto se dalo očekávat, že biskupská synoda bude mít dramatičtější průběh, než bylo v posledních letech obvyklé. Realita nakonec předčila očekávání i mnoha zkušených pozorovatelů vnitřního dění katolické církve.

Během dvoutýdenního jednání biskupů se totiž odehrál nejostřejší střet od doby zavádění liberálních reforem Druhého vatikánského koncilu v letech 1962 až 1965. V něm se na jedné straně ocitl papež František a liberální část episkopátu – kardinálové Kasper, Schönborn, Nichols, Daneels, Maradiaga a další – a na druhé konzervativnější biskupové, jejichž postoj k manželství a rodině odpovídá již dříve definovanému učení katolické církve.

Neobvyklé šetření

Již od chvíle, kdy papež František synodu svolal, bylo zřejmé, že se k takovému střetu schyluje. Její přípravou totiž pověřil osoby, jež k projednávaným otázkám zastávají liberální názory – konkrétně kardinála Baldisseriho, jenž podle hodnověrných zdrojů hrál významnou roli při konkláve, jež Františka zvolila papežem, a arcibiskupa Forteho známého souhlasným stanoviskem k registrovanému partnerství homosexuálů.

Není obvyklé, aby katolická církev prováděla sociologické šetření jako podklad k reflexi otázek, v nichž má po stránce mravoučné jasno

V říjnu 2013 byl všem biskupským konferencím rozeslán dotazník, jehož cílem bylo zjistit postoje věřících ke kohabitaci, antikoncepci, homosexualitě a dalším souvisejícím jevům, k nimž katolická církev dosud zastávala jednoznačně odmítavé stanovisko. Není obvyklé, aby tato církev prováděla sociologické šetření jako podklad k reflexi otázek, v nichž má po stránce mravoučné jasno.

Proto se již tehdy začaly objevovat názory, že smyslem dotazníku je ve skutečnosti něco jiného než pouhé zmapování terénu. Toto podezření posílil fakt, že právě biskupské konference – Německo, Švýcarsko –, na jejichž teritoriu převládají liberální názory, v rozporu s ujednanými pravidly výsledky dotazníku zveřejnily, aby upevnily účelově pěstované veřejné mínění v postoji, že se církevní praxe musí zásadním způsobem změnit.

Spor o Kaspera

O podobném smýšlení i papeže František mimo jiné svědčí, že o těchto změnách otevřeně uvažoval již ve své apoštolské exhortaci Evangelii gaudium z roku 2013, a také to, že na únorové konzistoři pověřil úvodním příspěvkem německého kardinála Waltera Kaspera. Ten v něm zde hájil tezi, že rozvedeným katolíkům, kteří uzavřeli civilní sňatek, má být umožněn přístup ke svátostem.

Papež Franišek zabránil, aby byla zveřejněna kritika Kasperovy přednášky od prefekta Kongregace pro nauku víry – kardinála Gerharda Müllera

Papež František tuto přednášku na následné tiskové konferenci vysoce ocenil a umožnil její zveřejnění. Současně pak zabránil tomu, aby v hlavním vatikánském deníku L’Osservatore Romano byla zveřejněna kritika Kasperovy přednášky od prefekta Kongregace pro nauku víry – kardinála Gerharda Müllera. Ten však není jediným vrcholným katolickým hodnostářem, který Kaspera kritizuje.

Těsně před zahájením synody vyšla v USA kniha Remaining in the Truth of Christ (Setrvávání v pravdě Kristově), jež obhajuje katolické učení o nerozlučitelnosti manželství. Přispělo do ní pět Kasperových kardinálských oponentů – kromě zmíněného Müllera kardinálové Brandmüller, Caffarra, De Paolis a Burke. A právě posledně jmenovaný, americký kardinál Raymund Burke, prefekt Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury, se v průběhu synody stal jednou z nejviditelnějších tváří odporu proti liberálnímu křídlu i samotnému papeži Františkovi.

Rozruch okolo prozatímní zprávy

První týden synody se rozpory mezi oběma křídly odehrávaly mimo pozornost médií, a tudíž i širší veřejnosti. Dnes však víme, že mnoho biskupů nehodnotilo pozitivně rozhodnutí vedení synody nezveřejňovat příspěvky synodálních otců – každý z diskutujících měl za úkol vejít se do čtyř minut a zaslat svůj příspěvek předem. V odpoledních hodinách pak byla médiím předána pouze souhrnná zpráva odkazující na projednávaná témata.

Zatím se však v zákulisí připravoval dokument, jenž na úvod druhého jednacího týdne dovedl zvolna se zahřívající katolický papiňák k výbuchu, jehož ozvěny budou slyšet ještě hodně dlouho. V pondělí 13. října představil maďarský kardinál Peter Erdö novinářům prozatímní zprávu (relatio post disceptationem), jež měla shrnovat jednání prvního týdne.

Je zřejmé, že prozatímní zpráva byla napsaná již před zahájením synody na základě předem zaslaných příspěvků

Vzhledem k tomu, že obsahuje více než šest tisíc slov a byla připravena v kvalitních jazykových překladech – hlavním jazykem synody nebyla latina, jak bylo dříve zvykem, ale italština –, je zřejmé, že byla napsaná již před zahájením synody na základě předem zaslaných příspěvků.

Ať už zprávu napsal kdykoli kdokoli (zdá se, že hlavní slovo při její redakci měl arcibiskup Forte, nikoli Erdö, který ji jen přečetl), její formulování konzervativnější účastníky synody nadzvedlo. Mimo jiné proto, že některé radikální myšlenky, jež prezentovala coby postoj synody, zastával pouze nízký počet biskupů z Kasperova okruhu. A také proto, že novinářům byla předána dřív, než se s ní mohli seznámit synodální otcové. Co natolik závažného obsahovala, že vyvolala u mnoha účastníků synody takové rozhořčení?

Neúspěšný plán

Na vztahy, jež má katolická církev za objektivně hříšné – život „na hromádce“, civilní sňatek rozvedeného katolíka, soužití homosexuálů –, pohlíží prozatímní zpráva optikou dobra, jež se v nich nalézá – například stálost vztahu či vzájemná pomoc. A je formulována tak, že tyto vztahy nejsou považované za překážku, ale naopak za krok na cestě k ideálu, jímž je svátostné manželství.

Předem připravený plán zosnovaný neomodernisty ve shodě s papežem Františkem, jemuž biskupská synoda měla opatřit zdání legality i legitimity, se zhroutil

Díky této změně pohledu lze proto uvažovat i o tom, že osoby žijící v „neregulérních svazcích“ budou smět přistupovat ke svátostem, aniž by svůj dosavadní život byly nucené jakkoli změnit. Zpráva v souvislosti s těmito vztahy již nehovoří o hříchu, neboť jeho samotné pojetí chápou její autoři jinak, než učí katolická církev. Hřích již není něčím zlým, čím se člověk odklání od Boha, tedy i od svého štěstí, ale jen nedokonalou realizací dobra, jež je k Bohu jako dobru nejvyššímu také jistým způsobem zaměřena.

Výbušnější výstup z jednání synody si lze představit jen stěží. Přidáme-li k tomu tvrzení, že „homosexuální orientaci je třeba přijmout a ocenit“, nelze se divit, že zpráva vyvolala u synodálních otců takovou nevoli. Předem připravený plán zosnovaný neomodernisty ve shodě s papežem Františkem, jemuž biskupská synoda měla opatřit zdání legality i legitimity, se začal hroutit.

Ostrá kritika

V úterý 14. října vystoupil na tiskové konferenci jihoafrický kardinál Napier s ostrou kritikou zprávy a ještě téhož dne se k němu přidali další účastníci synody. Vzhledem k tomu, že mezi novináři tentokrát nechyběli zástupci konzervativních katolických médií, protest jim názorově blízkých synodálních otců se už nedal upozadit.

Kardinál Burke označil zprávu za nekatolickou a obvinil papeže Františka ze škody, jež způsobilo jeho mlčení v situaci, kdy bylo jeho pastýřskou povinností hájit neměnné učení katolické církve

Drama vyvrcholilo vystoupením kardinála Burka, jenž zprávu označil za hluboce nekatolickou a obvinil papeže Františka ze škody, jež způsobilo jeho mlčení v situaci, kdy bylo jeho pastýřskou povinností hájit neměnné učení katolické církve. Odmítavý postoj zaujal i předseda Polské biskupské konference Gadecki. Ten se sice synody neúčastnil, ale zdůraznil, že zpráva je v příkrém rozporu se stanovisky Jana Pavla II., jehož František nedávno svatořečil.

Prozatímní zprávu nepřijalo kladně ani mnoho dalších biskupů. Ti se v následujících dnech rozdělili do deseti jazykově rozdělených skupin, aby ji projednali. Proto ve chvíli, kdy kardinál Baldisseri účastníkům synody oznámil, že výstupy z těchto diskusních skupin se zveřejňovat nebudou, dočkali se organizátoři synody, kteří od počátku manipulovali její průběh, aby dosáhli předem vytyčených cílů, další potupné porážky.

Slovo si vzal australský kardinál Pell a důrazně požadoval transparentnost v jednání, aby se mohlo začít s odstraňováním škod způsobených zveřejněním falešně vyznívající prozatímní zprávy. Pellovu intervenci přijala výrazná většina biskupů, a proto byl kardinál Baldisseri nucen svůj původní postoj změnit.

Absurdní teorie

Do prekérní situace se dostal kardinál Kasper. Ten nejen – alespoň prozatím – neuspěl s prosazením radikálních myšlenek, ale byl i usvědčen ze lži. Popíral totiž, že by se pohrdavě vyjadřoval o afrických biskupech, kteří v otázkách manželství a rodiny zastávají katolické postoje.

Dlouholetý vatikánský dopisovatel amerického deníku National Catholic Reporter Edward Pentin zveřejnil rozhovor, v němž Kasper o afrických účastnících synody prohlásil, že se kvůli tomu, že je pro ně homosexualita dosud tabu, nemají ostatním synodálním biskupům plést do jednání. Kasper následně popřel, že by takový rozhovor poskytl, což si Pentin nenechal líbit a jeho zvukový záznam vyvěsil na svých internetových stránkách.

Kardinál Kasper se nejspíše nechal unést svou absurdní teorií, podle níž je je lež jen nedokonalou formou pravdy

Po tomto extempore, kdy se Kasper nejspíše nechal unést svou absurdní teorií, podle níž je lež jen nedokonalou formou pravdy, si lze jen stěží představit, že by mezi dosud názorově nevyhraněnými biskupy mohl ještě někdy získat potřebnou důvěru.

Jak se dalo po událostech z druhého týdne zasedání synody čekat, závěrečná zpráva z ní je ve srovnání s prozatímní zprávou o poznání mírnější. V mnoha ohledech potvrzuje dosavadní katolické učení i praxi a neobsahuje jedinou pasáž, z níž by se bylo možné vyčíst, že soužití homosexuálů je něčím pozitivním.

Součástí závěrečné zprávy však jsou – nejspíš z vůle papeže Františka – i tři odstavce, jež synoda neschválila. (Hlasovalo se po odstavcích a bylo vždy nutné dosáhnout dvoutřetinové většiny.) Odstavce, jež ponechávají otevřené otázky o statutu rozvedených a civilně opět sezdaných osob s ohledem na jejich svátostný život.

Liberálové se nevzdávají

Následující měsíce, po nichž bude v říjnu 2015 následovat synoda řádná, ze které vzejdou definitivní závěry, budou tedy ještě velmi napínavé. Lze očekávat, že papež František, jak ostatně nějaký čas činí, bude personálně posilovat liberální křídlo v papežské kurii a současně dále potlačovat konzervativní proud v katolické církvi. Příkladem je nedávné, nemilosrdně provedené rozpuštění stále početnější komunity Františkánů Neposkvrněné, jež prý vykazovala „lefebvristické tendence“ a odnímání církevních úřadů osobám s konzervativnějšími názory.

Liberálové se navzdory dílčí porážce nevzdají. Budou sázet nejen na svoje dosavadní zákulisní hry a podporu mediálního mainstreamu včetně katolického.

Poslední obětí Františkovy personální čistky je několikrát zmiňovaný kardinál Burke. Ten před několika dny potvrdil, že má být zbaven úřadu prefekta Nejvyššího tribunálu Apoštolské signatury a místo toho jmenován čestným patronem Řádu maltézských rytířů, jehož pravomoci v rámci dění celé katolické církve budou od té chvíle fakticky nulové.

I z toho lze usoudit, že se liberálové navzdory dílčí porážce nevzdají. Budou sázet nejen na svoje dosavadní zákulisní hry a podporu mediálního mainstreamu, včetně katolického, ale i na to, že mnozí věřící neprohlédnou strategii, již zvolili. Ta nespočívá, jak mylně tvrdí Roman Joch, v prosazení změny oficiálního katolického učení v otázkách manželského života, ale „jen“ v zavedení nové pastorační praxe, jež bude s katolickou naukou v rozporu.

Pokoncilní pojetí ekumenismu

Tento postup zvolili modernisté již na Druhém vatikánském koncilu. Ten také nevyhlásil žádnou závaznou změnu v učení katolické církev (Joch správně podotýká, že změna již jednou definovaného učení není možná), ale dvojznačnou formulací některých postojů umožnil zavedení nové praxe například v liturgii či ve vztahu k sekularizovanému světu či jiným náboženským vyznáním, jež nemá sebemenší oporu v dosavadní dvoutisícileté tradici katolické církve.

Právě na pokoncilní pojetí ekumenismu a mezináboženského dialogu se však odvolávají Kasper a jeho spojenci. Přirovnávají totiž „neregulérní svazky“ k nekatolickým společnostem, vůči nimž koncil zaujal pozitivní stanovisko, když jim přiznal podíl na pravém náboženství.

Kardinál Kasper a jeho spojenci přirovnávají „neregulérní svazky“ k nekatolickým společnostem, vůči nimž koncil zaujal pozitivní stanovisko, když jim přiznal podíl na pravém náboženství

Pokud výsledkem mimořádné biskupské synody o rodině, již završí řádná v říjnu 2015, bude apoštolská exhortace, ve které se sice verbálně stvrdí nerozlučitelnost manželství, ale současně umožní, aby se z „pastoračních důvodů“ přistupovalo ke „znovu sezdaným“ odlišně od současných oficiálních praktik, nezmění se tím oficiální učení, nýbrž jen potvrdí praxe, jež je ostatně v některých zemích, zejména německy mluvících, již široce rozšířená.

Z toho všeho je více než zřejmé, že před týdnem skončená mimořádná biskupská synoda o rodině byla mimořádná nejen svým církevně právním statutem, ale i, a to především, svým historickým významem. 

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.