Lidovky.cz

Ivan Pavlů – vědec, který spojil archeologii s matematikou

  8:28
Profesor Ivan Pavlů je žijící pamětí české archeologie. Již více než půlstoletí pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd – a je stále činný.

Ivan Pavlů foto: MAFRA

Jako maturant váhal mezi studiem matematiky a archeologie. V polovině padesátých let minulého století se proto vydal z Ostravy do Prahy, kde se hlásil jak na „matfyz“, tak i na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy.

Nakonec v roce 1961 dostudoval pravěkou archeologii, nicméně tuto disciplínu výrazně obohatil: o statistické metody při zpracování neolitické keramiky.

„S archeologií jsem koketoval už od patnácti let, četl historické knihy. Ale vlastně až někdy od třetího ročníku studií jsem blíže věděl, co to obnáší. Má první výzkumná praxe vedla do Bylan. A tam jsem na dlouho zůstal,“ řekl ČESKÉ POZICI Ivan Pavlů, jenž je tuzemským expertem na mladší dobu kamennou, zvláště pak na tzv. kulturu s lineární keramikou.

Od roku 1963 stále pracuje v Archeologickém ústavu Akademie věd ČR v Praze a je doslova žijící pamětí české archeologie. Ve středu oslavil 77. narozeniny.

Jen čtyři v ročníku. A ob rok

V době, kdy Pavlů začínal studovat, přijímali v Praze do ročníku jen čtyři studenty archeologie; a to ještě ob ročník, druhý rok nabírala zase brněnská fakulta.

Tehdy byly v republice tři vůdčí osobnosti archeologie: známý „keltolog“ Jan Filip na pražské FF UK, Jiří Neustupný v Národním muzeu a Jaroslav Böhm v Československé akademii věd.

Práce v Bylanech vedl nejprve Bohumil Soudský, ale když v sedmdesátých letech odešel do Francie, převzal evropsky významné naleziště Pavlů.

Ten stál za strategií soustředit síly ústavu do tří hlavních témat: na pokračující průzkum Pražského hradu, na raně středověká slovanská hradiště (Kouřim, Klučov a další) a z pravěkého období právě na Bylany u Kutné Hory.

„Byly tam výhodné podmínky v terénu, ale zároveň i zázemí poblíž většího města a situaci ani nerušila nějaká mladší osídlení,“ vypočítává Pavlů důvody, proč Bylany. Práce tam vedl nejprve Bohumil Soudský, ale když v sedmdesátých letech odešel do Francie, převzal evropsky významné naleziště Pavlů. Tamní základnu vedl v letech 1971 až 1988, zasadil se ovšem i o poznání dalších neolitických lokalit: například Vochova v západních Čechách či Miskovic u Kutné Hory.

„Bylany byly velkým ústavním projektem, dělaly se tam velké plošné odkryvy. Bylo to docela nákladné, ale najednou jsme viděli souvislé velké plochy s kompletními půdorysy domů, a pohled na minulost tak nebyl limitován. Tyto výzkumy významně přispěly k velkým syntetickým textům o českém pravěku,“ říká.

Nové kontakty se světem

Od šedesátých let se československá archeologie rozvíjela, ideologické dusno pomíjelo. V roce 1966 se měl v Praze konat i mezinárodní archeologický kongres při UNESCO, takže do země přijížděli světoví experti, kteří nahlédli i do odkrývaných Bylan.

Češi tak byli opět v kontaktu se světem. V té době vyšla klasická kniha Analytical Archaeology (1968) od anglického archeologa Davida L. Clarka, která proměnila obor. Kladla totiž důraz na kvantifikaci i systémovou teorii.

Řada kolegů se na to dívala skepticky. Říkali, že využití matematiky v archeologii, tedy v humanitních oborech, znamená jejich dehumanizaci.

„Ukazovala mnohé matematické aplikace i v archeologii. Vzpomínám, že Clark tehdy převzal do své knížky jeden obrázek od biologů a pod mikroskopem zkoumané myši v ní byly nahrazeny pěstními klíny. Ale tím, jak to bylo špatně retušováno, tak v prvním vydání mají klíny na ilustraci i ocásky,“ usmívá se Pavlů, jenž patřil k prvním archeologům, kteří začali využívat počítače.

S nárůstem nálezového materiálu z Bylan (včetně mnoha střepů) přišly ke slovu děrné štítky – předstupeň počítačových technologií. S kolegy tak Pavlů kódoval popisy získaných nálezů do 90 sloupců štítku, což se dalo později využít k třídění a porovnávání.

Byl skutečným průkopníkem statistických metod. „To ano, ale řada kolegů se na to dívala skepticky. Říkali, že využití matematiky v archeologii, tedy v humanitních oborech, znamená jejich dehumanizaci. Byl proti tomu odpor,“ říká otec tří dcer. Nějaké složitější matematické postupy byly obtížně aplikovatelné, neboť „střepy a lidé se nechovají úplně konzistentně“, dodává Pavlů.

I ve svých 77 letech se udržuje ve fyzické kondici (jak bývá u archeologů, kteří pracují v terénu, dobrým zvykem). Učí v Praze a v Hradci Králové, od roku 2012 se honosí titulem profesor. „V podstatě většina archeologů, kteří se seriózně zabývají neolitem v Čechách, prošla rukama profesora Pavlů – ať již v roli školitele, oponenta či rádce. Díky němu jsme též získávali první cenné kontakty se zahraničními kolegy,“ říká Jaroslav Řídký, jenž zkoumá neolitické rondely a loni obdržel grantový Neuron Impuls pro špičkové mladé vědce.

Opět v kontaktu s hi-tech

A jaká je budoucnost české archeologie? „Možnosti se zvětšily. V Česku je dnes osm kateder zaměřených na archeologii. Je to relativně dost, ale ve srovnání s jinými zeměmi je to zhruba stejný poměr, ovšem příležitosti zůstat celoživotně u archeologie jsou u nás podstatně menší. Změnil se i přístup studentů: bohužel moc nečtou, spoléhají na internet. My jsme to hned brali jako povolání, dnes je to spíše jen prostředkem k dosažení titulu – v oboru zůstane jen část z nich,“ míní Pavlů.

Lokálně omezené výzkumy většinou lze jen obtížně publikovat v impaktovaných časopisech.

Podle něj nemá česká archeologie špatné postavení; nauka o českém neolitu je rovnocenná těm v jiných zemích Evropy. Problém je prý v publikacích: lokálně omezené výzkumy většinou lze jen obtížně publikovat v impaktovaných časopisech. „To je to ,ouřední bodování‘, které je k naší disciplíně nepříznivé,“ říká autor desítek článků a několika respektovaných monografií. Letos by měl vydat i třetí svazek věnovaný životnímu výzkumu: Bylanům.

„Vždy jsem chtěl dělat něco o lidech, o lidech v minulosti. Mít možnost rekonstruovat dávné děje, lidskou práci… Teď například řešíme projekt webového 3D virtuálního muzea, který financuje ministerstvo kultury,“ plánuje Pavlů. Opět je u počítačů a moderních technologií: podílí se na přípravě podkladů pro aplikace propojující skutečné předměty s rozšířenou realitou v mobilech, spolupracuje i na virtuálních počítačových rekonstrukcích neolitických artefaktů či vesnice.

Co profesor Pavlů doporučuje mladším zájemcům, kteří váhají mezi počty a „cestováním“ do minulosti? „Archeologie zasahuje do všeho možného. Doporučuji však mladým, aby si k ní přidali i něco dalšího. Třeba aby ji kombinovali s biologií, botanikou, zoologií nebo antropologií…“ Anebo klidně i s matematikou.

Ivan Pavlů (77)

  • V letech 1956–61 vystudoval archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
  • Od roku 1963 je stále vědeckým pracovníkem Archeologického ústavu Akademie věd.
  • Disertaci (CSc.) předložil v roce 1976 (chronologické třídění nálezů kultury s lineární keramikou).
  • Od roku 2012 je profesorem; učí v Praze a v Hradci Králové.
  • Prováděl řadu výzkumů neolitických sídlišť (Žimutice, Vochov, Křimice, Nynice a další).
  • Rozvíjel statistické metody.
  • Je autorem mnoha mezinárodně uznávaných prací – například Pottery Origins (1997) nebo syntéz o nalezišti Bylany u Kutné Hory.
  • S manželkou Irenou, rovněž archeoložkou, mají tři dcery.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.