Klimatické změny, které planetu čekají v nejbližším desetiletí, už zvrátit nedokážeme. Vývoj druhé poloviny století ale ovlivnit můžeme, myslí si astronom a odborník na klimatické změny z Centra výzkumu globální změny Akademie věd ČR Jan Hollan. Americkými kolegy nedávno naměřená koncentrace CO2 v ovzduší 400 ppm (počet molekul oxidu uhličitého v milionu molekul vzduchu) je podle Hollana symbolická, a měla by přimět státy k urychlené snaze o omezení spalování fosilních paliv, při kterém se do atmosféry vylučuje CO2.
Pokud se státy nedohodnou a neodvrátí hrozbu, dojde podle českého experta v době ne tak vzdálené k rozvratu zemědělství v nejúrodnějších oblastech, přesunům postupně až stovek milionů lidí ze zbídačených oblastí, občanským i mezinárodním válkám a ke zkáze hlavních přístavních měst. Hollan navrhuje pro začátek v principu jednoduché opatření: výrazně zpoplatnit palivo vylučující CO2, stejně jako je tomu u benzínu.
ČESKÁ POZICE: Zkuste nejprve úplným laikům vysvětlit, co si mají představit pod pojmem „globální oteplování“. Nebo je přesnější pojem „globální změny klimatu“?
HOLLAN: Globální oteplování je proces, kdy roste teplota Země. Zpravidla se hodnotí odchylky teploty přízemního vzduchu nad pevninami či ledem a teploty vody na povrchu oceánů oproti nějakému minulému období. Z nich se vypočte jediné číslo, průměr pro celou planetu. Ten vzrostl od konce 19. století již téměř o osm desetin stupně. Zdrojem tepla pro takový proces je, že Země nevrací do vesmíru tolik tepla, jako pohlcuje ze slunce. Devět desetin onoho tepelného přebytku se přitom schovává do hloubek oceánů – a pozorovaný nárůst jejich teplot je tvrdým důkazem, že Země má velmi přebytkový „tepelný rozpočet“.
Údaj o průměrném nárůstu teplot zemského povrchu nebo o ohřívání oceánů ale nijak neilustruje, co všechno se vlastně mění. Například skutečnost, že Arktida se otepluje několikrát rychleji, zejména v zimě, když tam Slunce moc nesvítí. A už vůbec ne, jak taková zcela nová, tmavá a teplá Arktida rychle mění charakter počasí na celé severní polokouli. Nebo to, jak více než průměry teplot narostly horké extrémy a sucha vedoucí k rozsáhlým výpadkům úrody, nutnosti vybíjení dobytka, ba i ke hladomorům – a jak také přibylo povodní a záplav. Vlivem globálního oteplování se klima mění až nečekaně rychle po celém světě, většinou hodně nepříznivě. „Vlivem globálního oteplování se klima mění až nečekaně rychle po celém světě, většinou hodně nepříznivě“
Globální změna klimatu je důsledkem přebytkového tepelného rozpočtu planety. A protože vede k mnoha změnám společenským a ekonomickým, česky můžeme přesněji hovořit o klimatické změně zahrnující nejen atmosféru a oceány, ale celou biosféru i lidstvo.
ČESKÁ POZICE: Našli vědci přímou souvislost mezi hladinou CO2 a oteplováním?
HOLLAN: Vztah mezi koncentrací CO2 v ovzduší a globální teplotní změnou spočítal už Svante Arrhenius koncem 19. století a objasnil tím, jak mohlo docházet ke střídání ledových a meziledových dob ve čtvrtohorách. Začátkem 20. století pak předpověděl, že vlivem proměny fosilních paliv na oxid uhličitý se Země výrazně ohřeje. Jen podcenil, jak rychle spotřeba paliv a tím i obsah CO2 poroste. Dnešní fyzikální model se od toho Arrheniova liší jen přesnější znalostí toho, jaké vlnové délky slunečního a infračerveného záření jsou v různých místech ovzduší pohlcovány a tím, že umíme modelovat proudění vzduchu a vody v oceánech.
Teplota Země bývala jednoznačně daná obsahem skleníkových plynů a tím, kolik slunečního záření Země pohlcovala, tedy jak byla tmavá. Nyní ale skleníkových plynů skokem přibylo tak rychle, že bude trvat, než se teplota dostane do rovnováhy s takovým ovzduším, jaké zde nebylo miliony let. Pro oteplování za poslední čtyři desetiletí není známa žádná jiná příčina než nárůst koncentrace CO2 a dalších látek vypouštěných naší civilizací (hlavně metanu, sazí, oxidu dusného), a pozorované ohřívání Země je s antropogenními popudy, jak je známe, v dobrém souladu.
ČESKA POZICE: Jaký má CO2, laicky řečeno – dosah? To znamená, jak daleko od zdroje znečištění může působit?
HOLLAN: Během týdnů se rozšíří podél rovnoběžky, během měsíců po celé polokouli, během roku do celé atmosféry. Většina se jej rozpustí v oceánech, které se tím rychle okyselují. Dokonce desetkrát rychleji než při jakési obdobě před 55 miliony let. Ještě po jednom tisíci let jej ale v ovzduší zbude celá pětina.
ČESKÁ POZICE: Proč by situace nyní měla být nějak vážná, když v minulosti na povrchu země panovala i vyšší teplota?
HOLLAN: Takové vyšší teplotě byla přizpůsobená celá biosféra. Jenže dnešní růst teplot je alespoň desetkrát rychlejší než kdykoliv v minulosti, a to by byl pro biosféru velký problém, i kdyby lidstvo neexistovalo. Ale ono existuje a je nesmírně početné, využívá produkci pevnin a oceánů takřka bezezbytku. Aby takové husté zalidnění mohlo trvat, mělo by místní klima být takové, v jakém se to či ono osídlení vyvinulo. Rychlé mizení stabilního klimatu znamená ztrátu obživy a nakonec i pouhé obyvatelnosti mnohých území. Jiná, vhodnější ale už žádná nejsou k dispozici, na rozdíl od dob před mnoha tisíci let.
ČESKÁ POZICE: Kolem globálních změn klimatu existuje mnoho vědeckých studií, které si často navzájem protiřečí. Jak je to možné, když věda se má opírat o fakta?
HOLLAN: V oboru klimatické změny vyšlo prací, které došly k závěrům protiřečícím stavu vědeckého poznání, velice málo. To, že vůbec vyšly, bylo většinou způsobeno nevalným, ne-li vůbec chybějícím recenzním řízením. A to, v čem se mýlily, jaké chybné metody používaly, vzápětí popsaly práce, které takové kontroverzní závěry vyvrátily. Víte, ono to poznání, že jsme příčinou klimatické změny a že budoucnost nevypadá růžově, je hodně nepohodlná pravda. A zejména mezi staršími badateli jsou tací, kteří se s ní nedokážou smířit a vybírají si jen taková data, která by mohla potvrdit jejich postoj. „V oboru klimatické změny vyšlo prací, které došly k závěrům protiřečícím stavu vědeckého poznání, velice málo“
ČESKÁ POZICE: Jedním z argumentů skeptiků, kteří popírají vliv člověka na klima, je, že spalováním fosilních paliv člověk pošle do atmosféry jen zlomek CO2 oproti tomu, co vyprodukuje příroda. Jak byste se vyrovnal s touto námitkou?
HOLLAN: Jediná setrvalá přírodní produkce je z vulkanické činnosti – a ta činí jen jedno procento toho, co nyní z fosilních paliv uvolňuje lidstvo. Přepočítáno na uhlík, je to desetina gigatuny ročně oproti deseti gigatunám ročně.
ČESKÁ POZICE: A pokud jde o argument, že se globální oteplování zastavilo již v roce 1998?
HOLLAN: Oteplování zemského povrchu není rovnoměrné, protože jde vlastně jen o drobty tepla, které se téměř všechno ukládá do hloubek oceánů. Když se do oceánů uloží méně, více zbude na zemský povrch, to je tehdy, když panuje stav El Nino – to nejsilnější za sto let ovlivnilo teplotu povrchu v roce 1998. V posledních pěti letech převažoval stav La Nina, v němž oceány naopak teplo z ovzduší odebírají. Dlouhodobý trend oteplování je ale stále týž, šestina stupně za desetiletí.
ČESKÁ POZICE: Nedávno byl vyvrácen také argument těch, kteří zpochybňovali přesnost teploměrů monitorujících oteplování, když se naměřené hodnoty porovnaly s daty z družic a byly totožné. Jak na tento argument reagovali skeptici?
HOLLAN: Ne skeptici, ale „takzvaní skeptici“ či klimaskeptici. Ocituji ze skepticalscience.com: „Vědecký skepticismus je zdravý. Vědci se mají vždy podněcovat, aby svému oboru lépe porozuměli. Ale s popíráním klimatické změny to tak není. Takoví lidé usilovně kritizují jakýkoliv doklad, který svědčí o lidmi způsobovaném oteplování Země a vítají jakýkoliv argument, úvodník, článek na blogu nebo studii tvrdící, že vyvrací globální oteplování.“
Hájit dnes postoj, že se za posledních sto nebo čtyřicet let neoteplilo, je na úrovni popírání skutečnosti, že tvar Země je jen málo odlišný od koule. Je-li pro někoho placatá a žádné družice kolem ní nekrouží, pak ho nepřesvědčí ani zářijové snímky Severního ledového oceánu či zprávy o tom, jak jej během několika letních měsíců obepluly malé plachetnice.
ČESKÁ POZICE: Ale v jednom případě si vědci zabývající se změnami klimatu naběhli sami. Když hackeři získali obsah jejich e-mailů a některé z nich působily, jako když vliv člověka na klima uměle přeceňují. Pro aféru se vžil název „climategate“.
HOLLAN: To si vědci nijak nenaběhli. Obsah e-mailů byl bezproblémový, jak potvrdila řada následných přezkoumávání. To jen vhodně citované útržky mohly s patřičným komentářem u laiků způsobit dojem, že vědci něco podezřelého „kují“. Ukrást soukromou korespondenci je zločin, tenhle se jistě neudál náhodou. Citovat pak kousíčky textů odborného slangu za účelem zmatení veřejnosti je pak už odporná propaganda a hanba těm médiím, která se na ní podílela. „Hájit dnes postoj, že se za posledních sto nebo čtyřicet let neoteplilo, je na úrovni popírání skutečnosti, že tvar Země je jen málo odlišný od koule“
ČESKÁ POZICE: Domníváte se, že vědecké studie popírající vliv člověka na klimatické změny jsou zmanipulované úmyslně? Za jakým účelem a kým? Přece jen je dělají lidé, kteří žijí na té samé planetě jako my a oni nebo jejich děti ponesou důsledky jejich chování?
HOLLAN: Jsou tvořeny se sobeckým či zlým úmyslem. Takoví lidé buď nemyslí na další generace, nebo nevnímají realitu. Někteří jsou jen podivíni, ale mnoho lidí z byznysu popírání klimatické změny bych označil za darebáky. Mají své obdoby i v jiných oborech, ostatně jsou to leckdy titíž, co předtím „vědecky“ popírali škodlivost kouření.
ČESKÁ POZICE: Jakou roli v tom může hrát Václav Klaus a co do debaty jeho kniha Modrá, nikoliv zelená planeta přináší? Myslíte si, že jedná z nevědomosti nebo účelově manipuluje? Proč je jeho kniha populární v tolika zemích?
HOLLAN: Hádal bych to druhé. Vliv měl naštěstí asi jen v Česku, doufám, že to čas brzo odvěje. Jinde je brán jen jako kuriozita a ta jeho knížka vychází vždycky s podporou fosilního průmyslu, viditelnou nebo skrytou. Populární ta knížka může být tak leda u těch, kteří považují Ericha von Dänikena za skutečného vědce, abych vzal letitý příklad; nově například Bjorna Lomborga.
ČESKÁ POZICE: Nedávno stanice Mauna Loa naměřila hodnotu pro CO2 400 ppm (parts per milion, počet molekul oxidu uhličitého v milionu molekul vzduchu). Co tato hranice znamená? Je pouze symbolická?
HOLLAN: Hodnota 400 ppm se dobře pamatuje. Je nepochybné, že je neslučitelná s cílem, který si daly všechny fungující státy již v roce 1992, totiž stabilizovat koncentraci skleníkových plynů na úrovni, která by předešla nebezpečnému narušení klimatického systému vlivem lidské činnosti. Koncentrace 400 ppm nebezpečné narušení garantuje, ostatně už nastalo. Bohužel, vlivem dnešního a dále rostoucího užívání fosilních paliv koncentrace CO2 v ovzduší poroste dál. Už i všichni státníci a velcí finančníci vědí, že je nutné fosilní paliva nechat v zemi. A že je nutné od nich odstoupit hodně rychle – začít se mělo už dávno.
Historický nárůst oxidu uhličitého v ovzduší (leden 2012)
ČESKÁ POZICE: Jak moc jsou údaje z této měřící stanice věrohodné a jak reprezentativní pro zbytek planety, nemůže je ovlivňovat nějaký znečišťující zdroj?
HOLLAN: Jsou to ty nejlepší na světě, od světového průměru se liší jen tím, že jsou ze severní polokoule, kde je většina zdrojů CO2, takže jsou zejména koncem jara nad světovým průměrem. Stanice je čtyři kilometry nad mořem uprostřed Tichého oceánu, místní vlivy jsou jen vulkanické emise, jejichž vliv se snadno vyloučí – nepoužijí se měření, když fouká od nich.
ČESKÁ POZICE: Došli jste vy na měřících stanicích v Česku k podobným výsledkům?
HOLLAN: Naše dosavadní měření nejsou určená ke zjišťování přesné hodnoty koncentrace, jen přesně zachycují její změny, abychom věděli, kolik uhlíku se zrovna ukládá do daných nevelkých ekosystémů nebo se z nich naopak uvolňuje; ve vegetačním období ve dne převažuje ukládání, v noci probíhá jen uvolňování. Jedná se o koncentrace přízemní, které jsou v oblastech s vydatnými zdroji CO2 vyšší než ty vysoko v ovzduší, i když jsou naše stanice co možná daleko od míst, kde se spaluje hodně fosilních paliv.
Úroveň přes 400 ppm se v urbanizovaných oblastech Evropy v zimě běžně vyskytuje už mnoho let. A vzhledem k tomu, že i v odlehlejších oblastech, jako je Bílý Kříž, činí průměrný rozdíl mezi zimním maximem a letním minimem koncentrací několikrát více, než je tomu na Mauna Loa, tak i v Beskydech už byla hodnota 400 ppm v zimě jistě překračována. Letos ale zahájíme provoz na nové měřicí stanici zcela jiného typu, na čtvrt kilometru vysoké věži – ta bude přispívat i do světových dat reprezentativních pro stav globální atmosféry.
ČESKÁ POZICE: Politici podstatné části světa, včetně Evropské unie, o globálních změnách klimatu nepochybují a přizpůsobují tomu politiku. Podle vás to však stále není dostatečné. Proč?
HOLLAN: Vždycky jim do toho přijdou jiné věci, které musejí řešit akutně. Opatření, která by zastavila růst světových emisí a nastolila jejich trvalý pokles, se už léta odkládají, a emise rostou. To základní opatření je přitom v principu jednoduché: jakékoliv palivo se musí dostatečně zpoplatnit, hned jak se vytěží, podle svého obsahu uhlíku. Dostatečně, to by v horizontu deseti let mělo znamenat tak 50 eur za tunu uhlíku, čili 180 eur za tunu CO2, o něco méně, než činí spotřební daň na pohonné hmoty.„To základní opatření je v principu jednoduché: jakékoliv palivo se musí dostatečně zpoplatnit, hned jak se vytěží, podle svého obsahu uhlíku“
Nesměl by to být ale příjem státního rozpočtu, ale vybrané veliké peníze by se musely rozdělit rovnoměrně na všechny obyvatele. Chudí s malou spotřebou by tím byli odměněni, ekonomika by fungovala lépe než dnes. Rozběhnout takový systém v globálním měřítku ale vyžaduje příznivé veřejné mínění a společné odhodlání lídrů čínského, hinduistického, muslimského i křesťanského světa.
ČESKÁ POZICE: Co může podcenění rizika CO2 v atmosféře v krátkém a dlouhém období způsobit? Navýšení teplot se zdá být pro laika poměrně malé až nepozorovatelné.
HOLLAN: Rozvrat zemědělství v nejúrodnějších oblastech, přesuny postupně až stovek milionů lidí ze zbídačených oblastí, občanské i mezinárodní války, těžkou situaci v Evropě, do níž se oprávněně budou tlačit desítky milionů lidí z úplně jiných kultur. To je bohužel vývoj, jehož počátky už pozorujeme. Dále pak změnu vývoje lidské populace z dosavadního růstu na rychlé vymírání koncem století. Za sto let a dále pak asi zkázu hlavních přístavních měst, kolébek naší kultury a základen našeho hospodářství. Ani to nechci domýšlet. Viz například zpráva Světové banky.
ČESKÁ POZICE: Jaké „rozmary“ počasí bychom mohli zažít v našich zeměpisných šířkách?
HOLLAN: Divočejší průběh zim s teplými obdobími a holomrazy, nečekanými přívaly sněhu a prudkým táním s deštěm a povodněmi. Suché půlroky, jako byl u nás v Brně ten od podzimu 2011 do jara 2012, extrémní horka, sucha a nedostatek vody v letních měsících. Bouřky se srážkami až 200 milimetrů. Občasný orkán, který se z Atlantiku dostane až k nám. Naše klima už přestalo být tak pěkně mírné, jak jsme se o něm učili ve škole, a bude se od takového charakteru dále vzdalovat.
ČESKÁ POZICE: Dá se tedy podle vás ještě tento trend zvrátit?
„Naše klima už přestalo být tak pěkně mírné, jak jsme se o něm učili ve škole, a bude se od takového charakteru dále vzdalovat“HOLLAN: Trend v nejbližším desetiletí už ne, ale jeho tempo se v těch dalších samozřejmě zpomalit dá. Snad se dá i obrátit trend změny globální teplotní odchylky v druhé půli našeho století. Stále ještě existuje aspoň šance, že když pak koncentrace klesne pod 350, nebo raději až na úroveň 333 ppm, což bude vyžadovat i záměrné ukládání uhlíku z ovzduší zpět do země, můžeme předejít tomu, aby globální oteplení přesáhlo dva stupně. I ty přinesou neslýchané problémy, ale rozhodně menší, než by přineslo oteplení o tři, čtyři stupně nebo více. Proto se všechny státy přihlásily k tomu, že více než dva stupně připustit nesmíme.
Ale on se i už ten dosavadní necelý jeden stupeň ukazuje jako nečekaně zlý, podle toho, jak mizí led z Arktidy a jak to proměnilo naše počasí. Na druhé straně, takové již pozorované důsledky ohřívání Země snad zburcují lidstvo, aby už dále neotálelo. Svou nezastupitelnou roli v tom mají média.
RNDr. Jan Hollan PhD. (* 1955)
Vystudoval na přírodovědecké fakultě v Brně obor fyzikální elektronika a optika. Rigorózní zkoušku vykonal v oboru fyzika plazmatu. Doktorát získal v oboru Fyzikální a stavebně materiálové inženýrství na VUT v Brně. Učil fyziku a astronomii. Dlouhá léta byl zaměstnán v Hvězdárně a planetáriu Mikuláše Koperníka. Od roku 1990 ve své práci propojuje astronomická témata s environmentálními: zabývá se osvětou v oboru ochrany klimatu, toků energie v budovách, a zejména ochranou nočního prostředí proti uměle produkovanému a špatně používanému světlu. Nyní pracuje v Centru výzkumu globální změny AV ČR.
O možnostech zastavení globálních změn klimatu ČESKÁ POZICE psala mimo jiné v článku: