Věci veřejné jako vážné ekologické riziko

Ještě jeden důvod, proč by VV neměly být vládní stranou. Ale netýká se jen veverek.

V úterý můj kolega Martin Shabu vypočetl čtyři důvody, proč by Věci veřejné neměly být vládní stranou, a to bez ohledu na výsledek virválu kolem církevních restitucí. Nežli si dovolím přidat důvod pátý, dovolte církevně-restituční zastávku.

Zajímalo by mne, kolik z občanů, kteří ještě vůbec mají náladu sledovat koaliční sitcom, během pondělka a úterka vážně uvěřilo, že véčka by mohla dovést svatý boj za transparentnost restitucí až do heroického konce. A připravit se o vládní pozice. Anebo že by Petr Nečas opravdu riskoval pád vlády. To není v zájmu ODS ani VV.

Už je to takový kolorit a střet také skončil dle očekávání. Véčka srovnala krok ve stylu „odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil“, kabinet restituce schválil a můžeme se těšit na nějaké další číslo. Pozoruhodné je, že tenhle kabaret s nimi ještě hraje řada médií. Když se objevila zpráva o rozuzlení další vládní pseudokrize, jen krátce jsme o tom v redakci debatovali, ale o to úderněji. Nejsilněji zní komentář, že VV se staly již vážným ekologickým nebezpečím. Zamořují veřejný prostor svými veletoči a umným vytvářením dramat, jako jsou třeba noční jednání a neortodoxní návrhy na poslední chvíli, a mělo by se s nimi zacházet jako s uhlíkovými emisemi a popílkem. Nikoli navštěvovat jejich tiskové konference a ventilovat více než předběžná, ale o to hlasitější vyjádření, která vzápětí neplatí, aby později zase platila, aby…

Věci veřejné vyrábějí určitý typ skandálů. Vyznačuje se tím, že pozorovatel si připadá jaksi umazaný, i když o nich čte jen v médiích.

S oním pátým důvodem, proč by neměly VV být ve vládě, to vlastně souvisí. Věci veřejné vyrábějí určitý typ skandálů. Vyznačuje se tím, že pozorovatel si připadá jaksi umazaný, i když o nich čte jen v médiích. Jako by se ho dotkla nemytá pracka galerky. Jako by pozoroval dění mezi štamgasty Jedové chýše. Jsou to totiž hříchy proti elementární slušnosti. Vazalské smlouvy poslanců, kteří mají za neposlušnost platit miliony. Silná slova a kategorické podmínky, z nichž se vzápětí bez gentlemanského pokání odstupuje jakoby nic. Statisícové transakce v hotovosti. A dokonce vzájemné odposlouchávání, špehování… Jako bychom sledovali bytosti ze světa jiných norem, jiných hodnot a móresů, než jaké by se tolerovaly řekněme v našich rodinách. Vše dovoleno v tomto světě.

Středeční MF Dnes zveřejnila úryvky z výpovědí Víta Bárty v kauze obálek pro Jaroslava Škárku a Kristýnu Kočí. Mimo jiné se dozvídáme, že když Vít Bárta potřebuje peníze, zavolá prostě bratrovi, jemuž prodal agenturu ABL, a ten mu požadovaný obnos ve výši stovek tisíc prostě pošle – v hotovosti. Zřejmě po šoférovi. Možná to tak v rodině taky děláte, ale možná nejste přední politik, jenž svůj politický program stavěl na transparentnosti.

A veškerá pokora žádná. Všimněme si kupříkladu reakcí VV na zmíněnou kauzu. Bárta hodlá u soudu obhájit svou nevinu. Škárka a Kočí uvařili komplot. A můžeme tomu třeba i věřit, ale kde je potom omluva Věcí veřejných, že tak mravně pokleslým osobám umožnily vstup do velké politiky? Odpovědnosti za bahno obálkové aféry se VV zkrátka zříci nemohou.

Zkušení asi namítnou, že taková zvěrstva jako odposlouchávačky, porušování dohod, politické vydírání nebo podivné toky peněz se páchají i ve stranách starších a „zasloužilejších“. Dost možná, jen nevyplouvají na povrch tak frapantně, s takovou frekvencí a hlavně za doprovodu takové bohorovnosti. Ani nejprofláklejší z oněch stran takové kulturní maléry, aspoň dosud, nepovažovaly za politicky odzívatelné z hlediska – společenského chování. Tedy norem, které přispívají k tomu, že se navzájem nezabíjíme na potkání.

Je snad nakonec lepší, jsou-li skvrny na kravatě a na cti viditelné, než jsou-li důmyslně maskovány pod pokryteckým smokingem?

Člověk, který by si dnes dovolil napsat, že od politických elit mimo jiné očekává jistou příkladnost a kultivaci společenského prostředí, bývá označován za naivního pitomce. Znám je také argument, že je snad nakonec lepší, jsou-li skvrny na kravatě a na cti viditelné, než jsou-li důmyslně maskovány pod pokryteckým smokingem. S naivní pitomostí si ale troufám tvrdit, že zdravý rozum a entuziasmus by neměly poklesat pod bucharem takzvané reality, smířit se s tím, že otázka zní: Buď, anebo. Buď budou stát spravovat parvenu se zdáli viditelným máslem na hlavě, nebo uhlazení megagansteři. Na požadavku, že stát by měli spravovat uhlazení profesionálové s chováním dam a gentlemanů, je dobré trvat, byť vyjadřuje spíše nekonečný proces než dosažitelný cílový stav.

Počet příspěvků: 2, poslední 12.1.2012 07:11 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.