Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Ve vztahu k Německu a EU bychom se u Poláků mohli učit

Evropa

  22:06

Na projevu polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorském je vidět, jak sebevědomé je dnešní Polsko a jak věří ve své síly a schopnosti.

Polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski na začátku svého projevu připomíná myšlenku německého filozofa Immanuela Kanta, že poctivost a odpovědnost tvoří základ celého mravního řádu. foto: © Reuters, ČESKÁ POZICEČeská pozice

Ministr zahraničních věcí Polské republiky Radoslaw Sikorski pronesl na konci listopadu v Berlíně projev o budoucnosti Evropské unie. Na rozdíl od stovek projevů různých evropských politiků je jeho projev třeba analyzovat. Sikorski je totiž jedním z významných polských politiků a vždy měl co do činění s hlavními bezpečnostními zájmy své země. A navíc má úzké vazby na Spojené státy americké. Pro ČESKOU POZICI tuto analýzu Sikorského projevu provedl politolog Rudolf Kučera.

Radoslaw Sikorski na začátku svého projevu připomíná myšlenku německého filozofa Immanuela Kanta, že poctivost a odpovědnost tvoří základ celého mravního řádu. Bez zachování těchto hodnot, k nimž Sikorski přidává i solidaritu ve společenství, by nemohla Evropská unie nadále existovat. Finanční krizi tedy chápe především jako krizi morální, hodnotovou.

Přirozeně, že ve smyslu nesmyslného zadlužení mnoha evropských vlád jde také o krizi finanční, Sikorski však poukazuje na to, že ze všeho nejvíc se týká důvěryhodnosti eurozóny a jejích členských zemí. Proto jsou třeba instituce, procesy a sankce, které přesvědčí finanční trhy, že dřívější chyby se nebudou opakovat a vlády se budou chovat odpovědněji.

Federalizace EU

Tato opatření se však setkávají s odporem některých států či politických představitelů a vyjevují tak bezmocnost EU, kterou může přivést k rozpadu jeden nebo několik členských států, jež necítí vůči společenství téměř žádnou morální odpovědnost a solidaritu. Takovým případem je podle mne i Česká republika. Sikorski proto logicky navrhuje jediné možné dlouhodobé východisko z této krize: federalizaci EU.

Toto slovo zní v českém prostředí téměř jako nadávka, ale měli bychom si uvědomit, že úvahy o budoucí evropské federalizaci patří k legitimním tématům od samého počátku evropské integrace. Všichni takzvaní otcové-zakladatelé tímto směrem uvažovali. Považovali totiž evropskou integraci nejen za hospodářský, ale i výsostně politický proces, jenž směřuje k tomu, aby se Evropa postavila na vlastní nohy jak hospodářsky, tak především politicky. A byla schopná sama hájit své hospodářské zájmy i své hodnoty a právní řád.

Všichni takzvaní otcové-zakladatelé EU považovali evropskou integraci nejen za hospodářský, ale i výsostně politický proces

Federalizace jako východisko ze zadluženosti by nepředstavovala úplnou novinku. Sikorski připomíná vznik USA, kdy se mnohé státy americké konfederace ocitly po válce za nezávislost ve velkých dluzích. Tehdy Američané založili federaci, v níž federální vláda převzala dluhy jednotlivých států. Ty získaly společnou záruku a vytvořil se proud příjmů k jejich obsluze.

Záchrana eurozóny spěchá

My, Evropané, se nacházíme v podobné situaci. Před volbou, zda chceme, či nechceme být skutečnou federací. Zůstane-li totiž EU v dnešním stavu, budou se krize s vysokou pravděpodobností opakovat a opět nebude možné najít účinné řešení. To však nic nevypovídá o povaze eura, ale spíš o povaze některých evropských vlád či politiků. A také o nezodpovědných mediálních kampaních, které popisují situaci v těch nejčernějších barvách, ačkoli k tomu ani zdaleka nejsou natolik vážné důvody.

Podle Sikorského záchrana eurozóny spěchá. Rozhodně však není možné v tomto spěchu zanedbat EU jako společenství demokratických států. Za polského předsednictví EU byl nyní vyjednán balík opatření – pěti nařízení a jedné směrnice –, jenž do financí členských států unie vnese větší průhlednost a kázeň. Říkat, že tato opatření znamenají jen házení peněz do bezedné díry, je podle mne neuvěřitelná hloupost nebo neznalost toho, co lídři EU připravili.

Jde totiž především o to nastolit rozpočtovou kázeň a vzájemnou kontrolu, aby jeden či více států už nemohly ohrožovat celé společenství. A nejde jen o formální kontrolu. Sikorski uvádí navrhované sankce. Ten, kdo by neplnil společná pravidla, musel by například předkládat své rozpočty Evropské komisi (EK) ke schválení či by mu byl zamezen přístup k podpůrným fondům, a kdyby to činil nadále a opakovaně, byl by zbaven hlasovacího práva.

Představa z říše pohádek

Co znamená federalizace Evropy, o níž mluví Sikorski? Především vyjednat novou Lisabonskou smlouvu a v ní upravit fungování některých evropských institucí.

  • Neznamená to do EU vnést model americké federace nebo napodobit německou federaci.
  • Neznamená to ani centralizaci EU, ani posílení mocenského centra odtrženého od evropských občanů.
  • Neznamená to vznik nějakého evropského superstátu.

Představa, že už dnes řídí EU jakási skupina létajících všemocných byrokratů, patří spíš do říše pohádek pro rozumově nevyspělé občany. Reforma evropských institucí je musí naopak otevřít vlivu a volbě Evropanů. Podle Sikorského by především měla být posílena EK, její pravomoci ve finančním a rozpočtovém dozoru. Současně by však měla být menší, ne víc než dvanáctičlenná, protože jen tak může být její rozhodování efektivní.

Evropský parlament (EP) by si měl udržet své pravomoci, ale mělo by se zkvalitnit jeho složení, například doplněním o celoevropskou volbu. V současné době je EP příliš stranický a strany do něj často vysílají pouze druhořadé kandidáty. Vidíme-li kšefty českých europoslanců Milana Cabrnocha a Miroslava Ouzkého, pak se názoru ministra Sikorského nelze divit. Je třeba zvýšit politické vzdělání nejen politických elit, ale i občanů, aby dokázali odlišit ideologické bludy od reality.

Stručně řečeno, je třeba předat kontrolu hospodaření jednotlivých států na unijní úroveň, aniž by se tím tyto státy připravily o některé své výsostné kompetence, které mohou využívat lépe na národní úrovni. Je to například výše daní, ať již přímých nebo nepřímých. Podle Sikorského je však pro všechna tato a další opatření nezbytné, aby byla zachována eurozóna, protože projekt eura současná dluhová krize nijak nezpochybnila. Naopak, ukázal se správný a nezbytný.

Žádné obavy z Německa

Sikorski také promluvil o Německu, především o tom, co Polsko od této mocnosti očekává. Dle něho Německo pomůže udržet eurozónu, protože jako největší evropská hospodářská mocnost to může dokázat. Z jeho projevu je zřejmé, že nepovažuje eurozónu jen za finanční projekt, jak je běžné u nás, ale i za politický projekt významný pro demokracii v Evropě. Toto vidění problému u nás téměř zmizelo, ačkoli takový byl původní záměr.

Je až fascinující, že tento jeden z nejvýznamnějších polských politiků klade na Německo tak vysoké nároky, když říká, že vzhledem k rozměrům a historii této země nese zvláštní odpovědnost za ochranu míru a demokracie v Evropě. Přitom ví, že eventuální federalizace EU bude procesem, v němž bude Německo hrát klíčovou roli a posílí se jeho pozice.

Při všem polském entuziasmu je pozoruhodné, jak Poláci dovedou přesně zvážit své životní zájmy v dnešní Evropě

Na ministru Sikorském je vidět, jak sebevědomé je dnešní Polsko a jak věří ve své síly a schopnosti. České obavy z Německa jsou naopak výrazem naší malosti a malého sebevědomí. Věčné odvolávání se na minulost nehraje roli, přestože Poláci trpěli pod německou okupací víc než kdokoli jiný.

Přesné zvážení polských zájmů

V Polsku existují politické síly, například v čele s Jaroslavem Kaczyńským, které neustále politicky instrumentalizují strašné zkušenosti z druhé světové války. Příznačné však je, že byly v nejnovějších volbách jasně poraženy a vyhrála strana Občanská platforma, jejíž předseda Donald Tust se stal premiérem a v jeho vládě Sikorski ministrem zahraničí.

Při všem polském entuziasmu a často až nacionalismu je pozoruhodné, jak Poláci dovedou přesně zvážit své životní zájmy v dnešní Evropě. A rozlišit, co je skutečný prospěch a co jen ideologické tlachy, které v konečném důsledku přinášejí jen bídu. Ve vztahu k Německu a EU bychom se u Poláků mohli učit.

Jen tím si lze vysvětlit otázku, kterou si klade Sikorski: Co je největším ohrožením blahobytu a bezpečí Evropy? A na niž odpovídá: „Není to terorismus ani Tálibán a určitě to nejsou německé tanky. Nejsou to ani ruské rakety, kterými vyhrožuje prezident Medvěděv, když prohlásil, že je rozmístí na hranicích EU. Největším ohrožením bezpečnosti a blahobytu Polska by byl krach eurozóny.“

O reakci na projev Radoslawa Sikorského píšeme také v článku: Zrádce národa Radoslaw Sikorski 

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...