Třetí a poslední americká prezidentská televizní debata byla přesným opakem první. Tentokrát byl pasivní republikán Mitt Romney a jen reagoval na rychlou změnu témat. Demokratický kandidát Barack Obama byl aktivní a vytvářel situace, které občas Romneyho překvapily. Současný prezident Obama vstoupil do diskuse útočně a jeho protivník se především bránil.
V první a třetí debatě byly podobné i motivace obou kandidátů. Obama nastoupil do první debaty s malým, ale stabilním vedením v prezidentském klání. Jeho cílem bylo neudělat chybu, proto byl značně opatrný a nevyužil řadu příležitostí.
Naopak Romney vstupoval do třetí debaty v pozici kandidáta, který sice na poslední chvíli, ale důrazně odejmul svému rivalovi vedení. Jeho cílem bylo neztratit tento pozitivní trend u voličů, a proto evidentně nevyužil řadu příležitostí zamíchat debatou rozhodným útokem. Byl nadmíru opatrný, spokojil se s hrou na čas a držel se ve středu hřiště; bál se převzít iniciativu. Výsledkem byla porážka – kdo neskóruje, nemůže vyhrát. Průzkumy veřejného mínění tento dojem potvrzují.
Postoje voličů
Dle průzkumu televizní stanice CNN přisoudilo 48 procent respondentů vítězství Obamovi a 40 procent Romneymu. Podobný výsledek ukázal průzkum televizní společnosti CBS – 53 procent diváků označilo za vítěze Obamu, 23 procent Romneyho a pro 24 procent z nich skončilo klání nerozhodně. Celkový výsledek všech tří debat pak zní: v první zvítězil Romney, ve druhé a třetí Obama.
Obamovo vítězství ve druhém i ve třetím klání nebylo rozhodující ani drtivé. Romney oproti tomu v první debatě zvítězil přesvědčivě.
Problém demokratů však spočívá v tom, že Obamovo vítězství ve druhém i ve třetím klání nebylo rozhodující ani drtivé. Romney oproti tomu v první debatě zvítězil zcela přesvědčivě. Proto tato debata rozhoupala do té doby statický stav a výsledky průzkumů byly pro Romneyho pozitivní. Dvě následující debaty však na postojích voličů nezanechaly prokazatelné stopy, jež by bylo možné statisticky interpretovat jako rozhodující. Navzdory tomu nelze říct, že by třetí debata byla nudná.
Nikdy předtím jsem neviděl prezidentského kandidáta, který by se natolik otevřeně a veřejně vzdal svých názorů, jako to učinil Romney. Přinejmenším čtyři roky napadá prezidenta Obamu, že je v zahraniční politice, zejména v oblasti Blízkého východu, slabý a nerozhodný. Několikrát o něm prohlásil, že „hodil Izrael pod autobus“ a že on, Romney, by o této části světa neprovedl žádné rozhodnutí, jež by předem nekonzultoval s izraelským vedením. (Izraelský premiér Benjamin Netanyahu a Romney se znají skoro 40 let. Seznámili se v polovině sedmdesátých let, kdy oba pracovali jako mladí investiční bankéři ve firmě Boston Consulting Group.)
Kritika zleva
Před poslední debatou se dal očekávat Romneyho útok na Obamu, protože nechal ochladnout americko-izraelské vztahy. Romney sice během ní Obamovi několikrát vyčetl, že si nenašel čas na oficiální návštěvu Izraele, ale víc o americko-izraelských vztazích nepromluvil. O vojenské intervenci proti Íránu se vůbec nezmínil, protože americký volič na ni nemá jasný názor a je nepředvídatelný. Líbí se mu sice, když vojenská komanda zlikvidují teroristu, jako byl Usáma bin Ládin, ale současně nikdo nechce krvácet za zájmy jiných zemí, a navíc přitom utrácet miliardy dolarů.
Pokud Romney kritizoval Obamu, pak zleva. Diváci od něho nejčastěji slyšeli slova „mír“ a „souhlasím“.
Možná i proto Romney překvapivě souhlasil s Obamou ve všech aspektech jeho zahraniční politiky. A pokud ho kritizoval, pak zleva. Diváci od něho nejčastěji slyšeli slova „mír“ a „souhlasím“. Vrcholem debaty pak bylo Romneyho varování, že z krizí v zemích, jako je Pákistán, Afghánistán a vlastně v celém islámském světě, se USA nemůžou „prostřílet“. A dodal: „Z našich problémů se nedostaneme zabíjením.“ Romney tím reagoval na skutečnost, že Obama dokázal na rozdíl od předchozího republikánského prezidenta George W. Bushe zničit vedení al-Kájdy, zejména pomocí bezpilotních letounů Predator.
Romney s Obamou také souhlasil, že v případě Číny, Íránu nebo Egypta musí být hlavním nástrojem trpělivá diplomacie. Pokud se Romneyho postoj lišil od politiky Bílého domu, pak vždy z pozice dávající přednost vyjednávání před použitím síly. Celý svět si přitom pamatuje, že ještě nedávno Romney nad Obamovými sankcemi vůči Íránu ohrnoval nos. A upozorňoval, že zatímco si prezident přeje setkat s teheránskými fanatiky, centrifugy íránského jaderného programu se otáčejí stále rychleji k atomové bombě.
Kristolova rada
Romneyho posun z pravice do politického středu byl trikem na voliče, kteří si nepřejí válku s Íránem. Důkazem je článek „Prezidentský Mitt“ šéfredaktora týdeníku The Weekly Standard a jednoho z předních neokonzervativců Billa Kristola. Ti dotlačili prezidenta George W. Bushe k útoku na Irák a teď znovu buší do válečných tamtamů a nemohou se dočkat, až začnou na Írán padat bomby.
Romneyho posun z pravice do politického středu byl trikem na voliče, kteří si nepřejí válku s Íránem
Kristol před poslední debatou Romneymu s odzbrojující otevřeností radil, že by neměl znít jako „vyzyvatel příštího prezidenta ani jako kritik současného prezidenta, ale spíš jako budoucí prezident“. Měl by chválit nejen bývalého republikánského prezidenta Ronalda Reagana, ale i demokratického Harryho Trumana. A také nejen vojáky, ale i diplomaty. A dokonce by měl najít i něco pozitivního u prezidenta Obamy. Tuto taktiku Romney přijal a během třetí debaty důsledně používal.
Romney-mírotvůrce sice pozorného diváka neošálil, ale jeho vystupování bylo dost účinné. Okamžitě po skončení debaty se totiž ozvaly hlasy, že Obama v ní sice zvítězil, ale Romney se choval distingovaně a prezidentsky, čímž prý přesvědčil dosud váhající voliče o své schopnosti řešit světové krize s klidem a rozvahou.
Současná situace
Jaká je tedy současná situace? Amerického prezidenta volí sbor složený z 538 volitelů, k vítězství tedy potřebuje 270 hlasů. Nate Silver na webu „538“ propočítal, že Obama by měl ve volbách 6. listopadu získat 288 a Romney 250 hlasů. Obamovu šanci na znovuzvolení odhaduje na 68,1 procenta, zatímco u republikánského protivníka Romneyho na 39,9 procenta.
Pokud Romney zvítězí v Ohiu, což nikdo nemůže vyloučit, nastane republikánská vlna
Silver předpovídá, že Obama v přímých volbách těsně zvítězí: 50 ku 48,9 procenta voličských hlasů. Přitom řadu dosud nerozhodnutých států přisuzuje demokratům. Floridu předpovídá Romneymu, Iowa by měla podle Silvera dát hlas Obamovi, Nevada prý asi také bude pro něho, Severní Karolína půjde pravděpodobně s Romneym a Wisconsin zřejmě s Obamou. Colorado a Virginia jsou zcela vyrovnané. A zásadně důležité Ohio? To dá své hlasy Obamovi, domnívá se Silver.
Pokud však Romney zvítezí v Ohiu, což nikdo nemůže vyloučit, nastane republikánská vlna. Republikáni by zvítězili v každém státu na jih od Marylandu a na západ až k Novému Mexiku. A demokraté by prohráli i v Nevadě a Coloradu.
Možnosti
Už dlouhou dobu se tvrdí, že v amerických prezidentských volbách existují určité konstanty. Jednou z nich je, že pokud prezident, který usiluje o znovuzvolení, má před volbami podle průzkumů na své straně méně než 50 procent voličů, pak prohraje. A to je téměř Obamova situace. Zvítězí-li Obama v přímých volbách, pak jen o vlas. Mohl by však také prohrát, a to výrazně.
Získají-li oba kandidáti shodný počet volitelských hlasů, volba prezidenta se přesunuje do Kongresu. A v něm Sněmovna reprezentantů volí prezidenta a Senát viceprezidenta.
Dalším „pravidlem“ je, že dosluhující prezident, který nemusel bojovat v primárkách, neprohrává. To se nestalo přinejmenším 80 let, od doby, kdy Franklin D. Roosevelt porazil Herberta Hoovera. Pokud Romney nad Obamou zvítězí, bude to první vítězství tohoto druhu od roku 1932.
Existuje ale ještě další možnost – oba kandidáti získají shodně 269 volitelských hlasů. Za takového vyrovnaného výsledku se volba prezidenta přesunuje do Kongresu. A v něm Sněmovna reprezentantů volí prezidenta a Senát viceprezidenta. Současné, ideologicky polarizované USA by však případný nerozhodný výsledek ve sboru volitelů rozeštval úplně. Dle mne by v tomto případě republikánská většina ve Sněmovně reprezentantů zvolila prezidentem Romneyho a demokraté v Senátu zase viceprezidentem demokrata Joa Bidena.
Zkuste si představit republikánského prezidenta Romneyho s demokratickým viceprezidentem Bidenem. Takový pár by byl v Bílém domě k nezaplacení.
