Na celkové odhady rozsahu přírodní katastrofy, jež před čtrnácti dny postihla sever Japonska, je ještě příliš brzy. Přesto již nyní je patrné, že s maximální možnou efektivitou zafungoval japonský varovný systém proti vlnám tsunami, včetně zastavení expresů šinkansen i prvotního odstavení jaderných elektráren. Japonsko systém buduje od roku 1952 a snaží se jej dovést k dokonalosti a stejně tak evakuační a záchranný algoritmus pro případy zemětřesení.
Vnímání rizik přírodní katastrofy jdou tak daleko, že v kalendáři u data 1. září najdeme, že se jedná o „den ochrany proti přírodním pohromám“, jako připomínka devastujícího zemětřesení, které v roce 1923 srovnalo se zemí Tokio a vyžádalo si přes 100 tisíc obětí. V mnoha školách je součástí oslav zahájení nového školního roku cvičení evakuace a reakce na zemětřesení, základní dril podstupují i děti v mateřských školkách.
Deset dní před zemětřesením přiznala firma TEPCO falšování dat o kontrolách a údržbě na všech šesti reaktorech v jaderné elektrárně Fukušima 1
Vládní instituce též reagují na každou katastrofu, která Japonsko postihne, a to zpravidla úpravou norem pro stavebnictví.Poslední pro posílení staveb proti vlivům zemětřesení byly uvedeny v platnost v roce 2000. V centru pozornosti pak zůstávají školy, nemocnice a objekty sociálních služeb, jež v krizových momentech fungují jako evakuační centra.
Fukušimské otázky
Na pozadí funkčního systému pak jako zlý sen působí informace, které vyplouvají na povrch v souvislosti s jadernou elektrárnou Fukušima 1. Ve čtvrtek médii prolétla zpráva o dvou pracovnících elektrárny, kteří byli hospitalizováni s podezřením na popáleniny způsobené paprsky beta záření. Podle prohlášení mluvčího společnosti Tokyo Electric Power (TEPCO) Takašiho Kurity těmto dvěma zaměstnancům během oprav elektrické instalace v prostoru parní turbíny reaktoru číslo 3 natekla radioaktivní voda do pracovní obuvi. Následné měření na místě potvrdilo hladinu 400 milisievertů za hodinu. Dozimetry obou hospitalizovaných vykázaly dávku 170 až 180 milisievertů.
Japonskými medii rezonuje otázka, jak je něco takového vůbec možné. Elektronické dozimetry mají nastavenu limitní hranici na 20 milisievertech, po jejím dosažení přístroj automaticky spustí alarm a pracovník by se měl z místa neprodleně stáhnout. Jak mohli tito dva pracovníci nasbírat 180 milisievertů? Druhou alarmující otázkou je, v jakém vybavení a s použitím jakých ochranných pomůcek tito technici na místě pracují. Jak je možné, že v prostoru po výbuchu a následném několikadenním intenzivním zavodňování bazénů s vyhořelým palivem pomocí vodních děl a vrtulníků se pohybují dva technici v otevřené obuvi a zasáhne je patnáct centimetrů hluboká „kaluž“ v jedné z chodeb v okolí turbíny? Media se oprávněně ptají, kdo, s jakým vzděláním a za jakých podmínek na řešení situace v JE Fukušima pracuje.
Falešné protokoly a zanedbaná údržba
Elektronické dozimetry mají nastavenu limitní hranici na 20 milisievertech, po jejím dosažení přístroj automaticky spustí alarm a pracovník by se měl z místa neprodleně stáhnout
Důvěru v systém kontroly jaderných zařízení pak ještě více zpochybnila jiná informace: Pouhých deset dní před zemětřesením podal provozovatel fukušimské jaderné elektrárny kontrolnímu úřadu pro dohled nad jadernými zařízeními zprávu, v níž přiznal falšování dat o kontrolách a údržbě na všech šesti reaktorech právě v elektrárně Fukušima 1. Společnost TEPCO v ní například přiznává, že celková kontrola elektrických rozvodů ovládajících ventily termoregulace reaktorů (ano, právě toho „chlazení“, se kterým elektrárna teď tak zoufale bojuje), nebyla provedena ani jednou za posledních jedenáct let! Inspektoři kontrolu prováděli jen letmo a data o údržbě do zpráv falšovali.
TEPCO též přiznalo, že kontrola a údržba se rovněž nevztahovala na motory vodních pump chlazení a dieslové agregáty elektrické energie. Kontrolní úřad dva dny po obdržení tohoto hlášení – tedy osm dní před zemětřesením – vydal stanovisko, kde prohlašuje „dlouhodobou kontrolu a údržbu za neadekvátní a rozsah pravidelných kontrol za nedostatečný“. Firmě TEPCO dále dává za úkol sestavit plán revize kontrolních procesů do 2. června 2011...
K současné situaci se pak pracovník daného úřadu pod podmínkou anonymity vyjádřil takto: „Nemůžeme tvrdit, že pochybení odhalená ve zprávě z 28. února tohoto roku neměla vliv na sled událostí, který vedl k současné havárii. Povedeme zevrubné vyšetřování jednotlivých kroků firmy TEPCO až do okamžiku krize, ale v tomto momentě se soustředíme jen a pouze na eliminaci škod a záchranu elektrárny.“
Situace v elektrárně přitom spěje do dalšího dějství. Neklesající hladina radiace podporuje domněnky, že došlo k porušení ochranného obalu reaktoru 3, a havárie postoupila na šestý stupeň mezinárodní klasifikace mimořádných událostí jaderných zařízení.
Mluvčí japonskéhokabinetu Jukio Edano ve čtvrtek vyzval národ – a zejména obyvatele Tokia – aby nepanikařili a nenakupovali zásoby. Jeho další slova o nárůstu tlaku v reaktoru 1 a následné prohlášení, že „vzhledem ke složitosti situace nemůžeme zcela vyloučit ani negativní vývoj“, situaci příliš uklidnit nepomohlo. Spíše než panika však veřejný prostor začíná zahlcovat rozčarování nad způsoby, jakými firma TEPCO situaci ve Fukušimě řeší.
Radiace ve vodě a krize zásobování
Jako vykřičník nad současnou situací pak zafungovala zpráva o zvýšené hladině radiace v pitné vodě části tokijské vodovodní sítě. Pitná voda je kontaminována radioaktivními izotopy jódu 131. V úterý byla naměřena hladina 220 becquerelů, o den později 190 becquerelů, ve čtvrtek pak byl zaznamenán pokles hladiny na 79 becquerelů v litru vody. Japonské hygienické normy přitom stanovují jako maximální úroveň 100 becquerelů na litr pro kojeneckou vodu, 210 pro děti a 300 becquerelů pro dospělé. Podobné problémy s vodou mají též prefektury Čiba, Saitama a Ibaraki.
Tokio však trápí i komplikace se zásobováním běžným zbožím. Jen s obtížemi je možné nakoupit základní potraviny jako mléko, sýr či vejce, a rovněž hygienické potřeby, toaletní papír nebo třeba tužkové baterie. Nedostatek je však způsoben zejména snahou o zásobení se většiny obyvatel metropole. Řada obchodů přistoupila k omezení počtu prodávaných balení určitých výrobků na jednoho nakupujícího, čímž se poptávku a nabídku daří částečně stabilizovat. Situace v Tokiu rozhodně není ideální, ale do krize má též daleko.
O poznání hůře jsou na tom evakuační centra v postižených oblastech. Teploty tam panují okolo nuly, mnozí se musejí obejít bez elektřiny a plynu, s velmi omezenými dodávkami potravin. Jen v prefektuře Mijagi je na dodávky potravinové pomoci odkázáno 80 tisíc lidí, z toho 30 tisíc v evakuačních centrech a asi 50 tisíc v domácí evakuaci ve svých domovech nebo u známých a příbuzných. Potravinová dodávka na 24. března však čítala jen 60 tisíc porcí rýžového pokrmu onigiri a 110 tisíc kusů sladkého chleba. Méně než dvě porce chleba a méně než jedna porce rýže na osobu a den.
Že tuto situaci není možné udržovat dlouho, je jasné jak armádním sborům, tak lokální vládě a záchranářům, kteří se společně snaží obnovit zásobovací systém s maximální intenzitou. Přesto – čtrnáctidenní pobyt řady důchodců v tělocvičnách, bez tekoucí vody, bez odtékajících toalet a leckde bez elektřiny vykazuje ohromnou dávku osobního sebezapření.
Japonsko čeká krušné léto
Podaří se obnovit důvěru národa v jadernou energii, na níž je japonské hospodářství bytostně závislé?
Domnívám se, že Japonsku se současnou krize zvládnout podaří. Obnovení zásobování všech oblastí je jednoznačnou prioritou, stejně jako stabilizace situace v JE Fukušima. Rekonvalescence po tragédii však patrně bude trvat déle, než jsme v Zemi vycházejícího slunce zvyklí. Prvním předvídatelným kamenem úrazu budou letošní horké letní měsíce. Japonsko již teď řeší intenzivní nedostatek elektrické energie, který se s příchodem letních veder a použitím klimatizace značně prohloubí. Vláda proto připravuje kroky, které zásadně – a možná natrvalo – mohou změnit dosavadní tvář Japonska. V rámci úspor energie se uvažuje o zavedení letního času nebo o celozávodních dovolených a plánovaných odstávkách provozu energeticky náročných průmyslových komplexů.
Co tyto chystané kroky mohou udělat s japonskou společností, co udělá revitalizace postižených oblastí s již tak nahnutým stavem veřejných financí a jak se podaří obnovit důvěru národa v jadernou energii, na níž je japonské hospodářství bytostně závislé, to jsou otázky, které bude muset celá země řešit minimálně se stejným nasazením, jako nyní bojuje s přímými následky řádění živlů. Při pohledu na houževnatý boj v postižených prefekturách zůstávám stran japonské budoucnosti mírně optimistický. Bude to ale možná trochu jiná země, než jsme ji doposud znali.
Japonsko čtrnáct dní poté
Po dvou týdnech záchranných prací smutná statistika čítá více než 10 tisíc mrtvých a 17 541 nezvěstných, přičemž celkový počet obětí patrně vysoko překročí hranici 20 tisíc. Odhad hmotných škod šplhá na 309 miliard USD, což z této tragédie činí nejdražší přírodní katastrofu v dějinách lidstva.
Dle údajů vlády bylo k 24. březnu 209 tisíc domácností bez elektrické energie, 710 tisíc bez vody a 420 tisíc bez přívodu plynu. V prefekturách Mijagi, Fukušima a Iwate stále zůstává mnoho lidí v evakuačních centrech. Vláda již začala budovat domky pro přechodné, středně dlouhé ubytování, ale situaci v evakuačních centrech komplikují problémy se zásobováním a bohužel na tuto dobu i nezvykle chladné počasí. Celý národ též bolestivě zasahuje havárie v JE Fukušima, jejíž následky pociťují v podobě zvýšených hladin radioaktivního izotopu jódu 131 v části vodovodní sítě i obyvatelé tokijské metropole.
Další články k událostem v Japonsku: