Vážený pane ministře školství Josefe Dobeši,
s velikou pozorností jsem si přečetl Váš dopis, který jste mi včera v 11:14 hodin zaslal e-mailem. Děkuji Vám. Protože však ne všichni Češi měli tutéž příležitost seznámit se s Vašimi myšlenkami k posílení národní hrdosti a češství, dovoluji si Váš otevřený dopis, který jste rozeslal médiím, přiložit jako PDF dokument i k mé odpovědi. Ostatně otevřený dopis se již stal velmi populární formou komunikace, jíž Vás letos oslovili maturanti, učitelé či Učená společnost ČR.
Jakožto občan ČR nemohu být pyšný na současnou situaci, na níž se podílíte právě i VyPíšete, že „hrdosti se nedá naučit pouze ve škole. Je to i věcí výchovy a přispívají k ní niterné zážitky, které jsou někdy nesdělitelné...“ Přál byste si, „aby naše děti byly pyšné na zem, ve které vyrůstaly. Byly hrdé na svoji minulost i přítomnost.“ Máte jistě krásné přání, leč dovolte mi vyslovit názor: jakožto hrdý občan České republiky nechci žít toliko ze slavné a (idealizované) minulosti a už vůbec nemohu být pyšný na současnou situaci v naší vlasti, na níž se – s prominutím – podílíte právě Vy jakožto reprezentant „vládní elity“.
Nerad bych polemizoval s Vašimi názory, zda by se naše vědkyně Blanka Říhová stala v USA slavnou jako Steve Jobs a ani si nechci utahovat z Vašeho (zřejmě) dobře míněného záměru, jako to učinili rozzlobení plzeňští učitelé, kteří nedoporučují v souladu s Vašimi kroky zařazovat do osnov „nebezpečného masarykovce Ferdu Mravence, Žida Kafku, sexuálního devianta Ginsberga či satanistu Harry Pottera“ a kteří nabádají k zavádění výchovných ústavů pro dospívající a masturbující mládež a káznic pro jejich nezbedné rodiče...
Nechci Vás urážet slovy o duchaprosté rétorice, užívání mytologických nacionálních klišé ani o podpoře ultrakonzervativních katolíků, natož o náckovství a zmínkách o Vás samotném jakožto školním „vzorku“ pro studenty dějin tzv. druhé republiky. Nechávám stranou i výzvu senátora Marcela Chládka (ČSSD), jenž požaduje Vaše odvolání.
Statisícové bonusy jako lži?
Pokusím se Vám pouze věcně a bez emocí shrnout důvody, proč mám díky niterným až nesdělitelným zážitkům, jak říkáte, značné potíže být hrdý na politickou reprezentaci své vlasti, České republiky. A protože se jakožto novinář věnuji školství a vzdělávání, dovolím si to doložit přímo na jednom konkrétním příkladu: na Vás, ministrovi školství ČR.
Úvodem musím přiznat, že po letošním 10. únoru, kdy jste mne veřejně označil za lháře kvůli zveřejnění statisícových odměn Vaší nedostudované vrchní ředitelky Jany Machálkové a také mluvčího Václava Koukolíčka (což po dlouhých měsících Vaše tiskové oddělení do pětníku potvrdilo), mi občas činilo potíže posuzovat Vaše kroky zcela nezaujatě. Přenesl jsem se však přes osobní rovinu a musím Vám sklonit poklonu za odvahu a kuráž, s jakou se vrháte do řady úkolů, které se léta odkládaly – příkladem budiž státní maturity nebo potřebný vysokoškolský zákon. Jedním dechem ale dodávám; rázná až drzá odvaha není všechno.
Vyčítat Vám, že jste se coby vězeňský psycholog stal nejvlivnější postavou v českém školství, by bylo laciné. Každý může mít přirozený talent; učí se novému. Z Vašeho ročního vedení resortu však nabývám dojmu, že odborníkům často ani naslouchat nechcete a šmahem měníte věci, jejichž konce nedohlédnete. Nastavujete pravidla, jež promění českou vzdělanost na dekády dopředu. Někdy slučujete i organizace ze zákona neslučitelné, rozhodujete o sexuální výchově a cenzurujete učebnice radící, jak navléci kondom. Skutečně vždy víte, co činíte, anebo jsou to jen hokusy-pokusy?
Klobouk čaroděje Pokustóna
Tak se totiž jeví Vaše, odpusťte, až eskamotérská personální politika založená i na podivných personálních auditech. Když jste nastupoval na MŠMT, pasoval jste sám sebe (na základě zkušeností z bezpečnostní agentury ABL, kde jste i vyzbrojoval detektivy) do role personalistického guru a top manažera. Po jednom roce Vašeho vytahování „krizových manažerů“ z klobouku (personální ředitel Luděk Havránek bez potřebného vysokoškolského vzdělání, dále kontroverzní Michal Pilin pro investice nebo „krizovci“ ze sekce fondů EU) lze o Vašem umu pochybovat.
Shrňme si jen pár jmen, v nichž se laická veřejnost už ani neorientuje. Minimálně evropský rekord jste vytvořil na postu sobě nejbližším: v pozici vrchního ředitele kabinetu. Kdo jiný kdy stihl pět výměn za rok! Šedivý, Mastný (onen pán, který stojí na stole a rozhazuje úřednická lejstra), Říha, Machálková a nyní nejnovější úlovek – Martin Krejza, váš „dlouholetý kamarád“, jak jste tak sympaticky bezelstně přiznal v deníku Právo.
Věřme, že Váš pátý pokus bude ten pravý a v někdejším vysokomýtském starostovi najdete experta na odborný servis v úřadu i ve stycích s Vládou ČR, parlamentem a prezidentskou kanceláří. Těchto depeší se ale možná měl chopit zástupce ředitele Ladislav Bátora, staromilský národovec, hnědokošiláč a homofob, jehož Vám nemohou odpustit zelení, koaliční partneři z TOP 09, opozice, gayové, duchovní Tomáš Halík, četní učitelé, Učená společnost ČR, velvyslanci, vědecká rada Filozofické fakulty UK či rektorát VUT v Brně.
MŠMT = dynamický úřad
Snad nám již brzy oznámíte i výši platu doktora Bátory i s odměnami, o což Vás dle informací ČESKÉ POZICE požádala celá řada českých médií, nicméně dle slavného zákona 106 je Váš resort s odpověďmi dosti pozadu. Proč to otálení?
Přes palubu jste už hodil tolik lidí. Anebo Vás sami opustili. Máte již třetí ředitelku komunikace (Böhmová, Kubovičová, Bartková Sodomová) i třetího náměstka pro vysoké školy (Hajn, Koucký, Wilhelm). Výpovědí a odchodů je tolik, že by stálo za to zveřejnit sumu, jakou jste na odchodném svých věrných/nevěrných již musel vyplatit.
Stálo by za to zveřejnit sumu, kterou už MŠMT vyplatilo na odchodném.Změn je hodně. „Nedivte se, jsme velmi dynamický úřad,“ poslal mi nedávno esemesku jeden ze zaměstnanců MŠMT a přidal obligátního smajlíka. Ano, chápal jsem původně Vaší vizi zbavovat se nadbytečných úředníků, ale dnes jí nerozumím, neboť úřad opakovaně opouštějí velmi schopní, vzdělaní lidé a na jejich místa leckdy uvádíte jen loajální začátečníky, kteří ani nestíhají vyřizovat korespondenci se žadateli o dotace či školami a vrší přehmaty...
Nicméně je to Vaše plné právo. Zodpovědný jste i za čerpání peněz z Evropské unie, které se – přiznejme – skutečně zlepšilo a zprofesionalizovalo. Co Vám ale jakožto ministru školství nemohou učitelé nikdy odpustit je zpracování seminární práce pro slečnu Machálkovou, o které jsme se dozvěděli, pravda, jen díky vykradení její e-mailové schránky. Obávám se, že Vašemu vysvětlování o pouhé kontrole textu v opilosti nikdy nikdo neuvěřil.
Zdráhám se byť jen náznakem přiložit i jiné pikantérie, jichž je Vaše (tak trochu rozklížené) ministerstvo plné – může za to nejspíše zášť a závist starých byrokratů, zhrzených sekretářek a řidičů, kteří se mohou ocitnout na obávaných Dobešových seznamech „pro krvavé říznutí“, jak rád říkáte o personálních čistkách, jimiž údajně šetříte miliony. Svým způsobem je úžasné, kolik hloupých, líných či hysterických osob jste již v systému, ač novicem a laikem, našel.
Ministr utopený v češství...
Stejně tak na kantory působí až devastačně zprávy, že člověk, který vede české školství, by ani neudělal státní maturitu z cizího jazyka, jak nás informovaly Lidové noviny. Neměl by elitní vůdce jdoucí ve stopách Komenského hovořit se šarmem v Bruselu či na zahraničních konferencích? Těšit nás může Vaše úsilí doplnit si znalosti v angličtině, ale jakožto daňový poplatník věřím, že si soukromé lekce hradíte ze svého a na doučování ministra nepřispíváme.
Za to Vám budiž dík. Že umíte zaplatit z vlastní kapsy, jste ukázal již dříve, když jste zpětně uhradil 70 tisíc korun za propagační fotografie Vaší široké a šťastné rodiny, o které si prý – jak tehdy uvedlo Vaše tiskové oddělení – lidé dokonce na ministerstvo psali! Nevím, kdo požadoval Vaši nedávnou sebepropagaci v příloze časopisu Týden 39/2011, ale pakliže to nebyla přímo Evropská unie, lze se důvodně domnívat, že jste unijní peníze na zmíněné čtyřstraně zneužil k nepovolenému účelu takzvané publicity. Kolik to tak mohlo stát korun?
Coby občana demokratické země, kde si naštvaní učitelé mohou zaplaťpánbůh dovolit napsat jakýkoliv dopis svému ministrovi, mne ale děsí praktiky, na něž by se nemělo zapomenout: šmírování a kontroly e-mailů nebo úvahy o zbudování „neodposlouchávatelné komnaty“, jak ČESKÁ POZICE informovala. A je jedno, zda šlo o vnitrostranické boje Věcí veřejných nebo činy za ministerskými zády – jde o kardinální ostudu a bezprecedentní dění na MŠMT.
Masaryk: Mravnost především
Nebýt ochranné ruky pana prezidenta Václava Klause, jenž Vás takříkajíc vrátil do života z klinické smrti a později dokonce označil za nejlepšího ministra školství od roku 1989 (s čímž nesouhlasí 89,3 procenta respondetů průzkumu ČESKÉ POZICE), stal by se Josef Dobeš brzy zapomenutým politikem. Takto nám ale radíte, jak u dětí přispět ke konkurenceschopnosti. A sázíte na dvě zásady: „Za prvé na silné znalosti v matematice, rodném a cizím jazyce a za druhé na posílení národního sebevědomí, které by se mělo prolínat vyučovacími předměty, od dějepisu po etickou výchovu.“
Napřed buď našinec vzdělaný a čestný člověk, a pak teprv vlastenec...Protože spolu se svým chráněncem Bátorou rád stavíte na tradičních až archivních českých jménech, dovoluji si přidat dva letité výpisky z mých studií etnologie. Tomáš Garrigue Masaryk považoval za znaky národnosti jazyk, území, hospodářské a sociální poměry, literaturu, vědu, filozofii, náboženství a především mravnost! Razil tezi, že národ je otázkou cti každého jednotlivce – není možno se schovávat za velká slova o národu, nýbrž každý z nás musí mít v sobě odhodlání chovat se podle svého nejlepšího svědomí. Činíte tak?
Karel Havlíček Borovský tvrdil: „Napřed buď každý našinec sám přičinlivý, vzdělaný, čestný člověk, a pak teprv vlastenec.“ Národnost není věcí rozumu, ale i citu – jedná se o harmonii obou. Pokud jeden ze dvou prvků převládne, je to neštěstí: „Myslit, že národ můj je vyvolený, pokládal bych za hřích,“ napsal Masaryk roku 1905.
Na rozdíl od Vás, pane ministře Dobeši, bych nechtěl být pyšný jen na českou minulost či přítomnost, ale hlavně i budoucnost. Bez osobních příkladů pro naše děti to ale nepůjde; a nejsem si jist, že Vy jste právě tím, kdo jim má o etice, vzdělanosti a vlastenectví co kázat.
Martin Rychlík
