Varšavský summit NATO: Ve znamení symbolů a gest

Summit Severoatlantické aliance 8. a 9. července ve Varšavě zhodnotil její generální tajemník Jens Stoltenberg následovně: „Rozhodnutí, která jsme přijali, určí podobu NATO na několik dalších let.“ Jak se po vrcholné schůzce promění aliance po vojenské stránce, lze těžko soudit – zejména když detaily společného armádního nasazení v Pobaltí nebo u libyjských břehů summit nedořešil. Už teď je ale jisté, že po politické stránce NATO ukázalo větší odhodlanost a akceschopnost než Evropská unie.

Srovnání obou institucí přitom není zdaleka od věci. „Většina témat se netočila kolem NATO, ale výsledků britského referenda a dalších kroků,“ prohlásil britský šéfdiplomat Philip Hammond. Nebýt slavnostního průletu stíhaček nad Národním stadionem v pátek 8. července, těžko by se ze složení národních delegací dalo vyčíst, že jde o vrcholnou akci největšího vojenského spolku na světě, a nikoli třeba tradiční summit EU, která má shodou okolností stejně jako NATO 28 členů.

Důraz na politický rozměr akce byl ostatně znát i z tweetů prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, který Miloše Zemana zvěčnil s řadou „celebrit“ – třeba s kancléřkou Angelou Merkelovou nebo na cigaretě s předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem.

Závěrečné prohlášení

V jednom ovšem srovnání aliančního summitu s tím unijním pokulhává. Varšavský summit NATO přinesl kromě obvyklých slov o solidaritě a míru také řadu tvrdých odsudků a jasných gest, která EU neudělala. Nejcitelněji je to znát ve vztahu k Rusku. Zatímco například Itálie, Německo, ale i Česko by rády protiruské sankce EU zmírnily, v závěrečném prohlášení varšavské schůzky NATO se objevila ostrá slova.

„Agresivní akce Ruska, včetně provokativní vojenské přítomnosti na periferii teritoria NATO, a ruská ochota dosahovat politických cílů vyhrožováním a užíváním síly jsou zdrojem regionální nestability, poškodily euroatlantickou bezpečnost a ohrozily náš dlouhodobý cíl v podobě sjednocené, svobodné a mírové Evropy,“ stojí v závěrech summitu. Text má 139 bodů a nese polský a americký rukopis.

NATO dalo najevo, že kromě politických prohlášení hodlá nadále do dění vně aliance aktivně zasahovat. Americký prezident Barack Obama, pro něhož šlo o poslední cestu do Evropy v postu šéfa Bílého domu, spojence ujistil, že původně plánovaná další redukce vojsk v Afghánistánu se nebude konat. I příští rok tak v zemi zůstane skoro 13 tisíc aliančních vojáků. Bude pokračovat výcvik iráckých bezpečnostních sil přímo v zemi. Na něm se podílí i český letecký poradní tým, který ještě během léta odlétá na iráckou základnu Balád.

Svornost a odhodlání

Dalším českým příspěvkem je rota, která bude v rámci visegrádské čtyřky působit v Pobaltí, kde se bude v tříměsíčních turnusech střídat se Slováky, Maďary a Poláky. Špičky NATO se také dohodly, že v rámci ukázky svornosti a odhodlání vůči ruské agresivní politice vyšlou do každé pobaltské země a také do Polska po tisícovce vojáků. Mají být schopní „okamžité reakce na jakoukoliv agresi“. Čtyři prapory na východní hranici NATO jsou ve vojenské terminologii „zesílenou přítomností“.

Za jakých podmínek budou moci vyrazit bránit napadený členský stát aliance, ale není jasné. Už jen proto, že celý příští rok bude i česká jednotka na cvičení, což není stav bojové připravenosti. Do něj se čtyři tisícovky aliančních vojáků zřejmě papírově nedostanou. Ujednání mezi NATO a Ruskem z roku 1997 totiž zakazuje rozmisťovat v Evropě bojová uskupení.

Menší shoda panuje v tom, jak by se NATO mělo zapojit do řešení migrační krize. Prezident Zeman v lednu požadoval, aby se aliance přímo podílela na ostraze vnějších hranic. I po varšavském summitu ale zůstane jen u zpravodajské a logistické podpory, kterou lodě NATO poskytují unijní operaci Sophia ve Středozemním moři.