Válková: Manželství stejnopohlavních párů není moje priorita

Jsem pro podporu mladých výzkumnic, aby mohly skloubit rodinný a profesionální život. Ale ne pro kvóty za každou cenu, konstatuje vládní zmocněnkyně pro lidská práva a poslankyně Helena Válková.

LIDOVÉ NOVINY: Co pro vás představují lidská práva, jak byste je laikovi jednoduše vysvětlila?

VÁLKOVÁ: Lidská práva tvoří osu práv, která má každý občan v demokratické společnosti. Od ní se odvíjí základní práva. Právo na život, právo na zdraví, mít nerušený rodinný život, právo uplatňovat svoji politickou vůli, svůj názor a náboženské vyznání. Prakticky tedy to, co tvoří osobnost člověka. Vyspělá společnost poskytuje právní garanci na dodržování těchto práv.

LIDOVÉ NOVINY: Zajímají dnes vůbec někoho lidská práva?

VÁLKOVÁ: Nemyslím si, že by to bylo celospolečenské téma. Ale to je v pořádku. Mnoho lidí bere svá lidská práva jako samozřejmost. Začínají je řešit, až když jim jsou upírána. Když je někdo odsouzený ve vězení a má pocit, že se s ním špatně zachází, například je mu odpírána zdravotní pomoc, napíše stížnost a neřeší, jestli je to jeho lidské právo.

LIDOVÉ NOVINY: Existují prý desítky pohlaví. U zkratky LGBT se již používá znaménko +, aby si nikdo nestěžoval, že je opomíjen. Máme opravdu tolik druhů pohlaví? Není to vždycky muž nebo žena?

VÁLKOVÁ: V tomhle jsem relativně černobílá. Myslím, že to moc lidí nezajímá – a já mám hájit především práva ohrožené většiny. Pro mě je třeba důležité, aby se řešila práva dětí ohrožených rozpadem rodiny, senioři a diskriminace na základě věku, osoby ohrožené chudobou v sociálně vyloučených lokalitách či technologiemi. Například seniorům, kteří nepoužívají e-banking, zdražují výpisy z účtů. Manželství stejnopohlavních párů nebo transgender nejsou moje priority. Budu je řešit, ale prioritně se budu zaměřovat na jiné problémy. Prioritou je také vzdělávání, aby děti věděly, co je to diskriminace a dovedly se vůči ní včas a jednoznačně vymezit, například tím, že zasáhnou, když bude někdo šikanovat jejich spolužáka jen kvůli tmavší barvě jeho pleti.

LIDOVÉ NOVINY: Co je konkrétní náplní práce vládního zmocněnce pro lidská práva a jak se povaha jeho práce liší od veřejného ochránce práv? Jak byste vysvětlila kritikovi přebujelé státní správy, že se nejedná o zbytečnou funkci?

VÁLKOVÁ: Hodně zjednodušeně je možné říci, že zatímco vládní zmocněnec řeší lidská práva na úrovni vlády a komunikuje s veřejností, veřejný ochránce řeší stížnosti jednotlivých občanů a upozorňuje na chyby konkrétních úřadů a institucí jak parlament, tak i vládu.

LIDOVÉ NOVINY: Politici jsou často kritizováni, že žijí v jiných světech než jejich voliči. Přicházíte do kontaktu s lidmi, jejichž problémy chcete řešit i jinak než při oficiálních návštěvách? Máte například nějaké známé, jejichž lidská práva jsou ohrožena?

VÁLKOVÁ: Spíše bych řekla, že tuto problematiku řeším v rámci svého mandátu poslankyně a členky petičního výboru, a to až v okamžiku, kdy již selhaly jiné způsoby řešení, například právní pomoc poskytovaná advokáty, soudní řízení, apod. Ve svém blízkém okolí ale naštěstí dosud nikoho, jemuž jsou odpírána jeho základní lidská práva, nemám.

LIDOVÉ NOVINY: Jaká lidská práva jsou v České republice ohrožena nejvíce?

VÁLKOVÁ: Myslím si, že nesmíme podceňovat projevy diskriminace z hlediska věku, zdravotního handicapu, sociálního postavení, rovnosti žen a mužů.

LIDOVÉ NOVINY: Témata, která zmiňujete, byla vždy doménou sociální demokracie. Tomio Okamura jí už vzal voliče z vyloučených lokalit a nyní sociální demokraté přichází i o lidskoprávní agendu, například o oblast rovnosti žen a mužů. Necítíte jistou žárlivost ze strany sociální demokracie?

VÁLKOVÁ: Pokud jde o rovnost žen a mužů, je to průřezové téma, takže to má být podle mého názoru vždy řízené vládou, která pak zapojí do plnění konkrétních úkolů více resortů a může je i lépe koordinovat. Jsem proto velmi ráda, že nakonec tato agenda zůstala vládě. Jediná paní ministryně Jana Maláčová (ČSSD) pro mě nezvedla ruku na vládě, když se schvalovalo moje jmenování, to ji asi možná zamrzelo, že se agenda rovnosti mužů a žen nepřesunula pod ministerstvo práce a sociálních věcí, jak bylo původně naplánováno, já jsem s tím však důrazně nesouhlasila. Nebylo to ale nic proti ČSSD.

LIDOVÉ NOVINY: Jste pro zákon o obecném referendu, ale nemělo by podle vás být o vystoupení z EU. Jak byste odpověděla zastánci referenda o vystoupení z EU na otázku, proč nyní, když máme více informací o členství v EU, o setrvání v Unii hlasovat nemáme, zatímco když jsme nevěděli, co přesně obnáší, o přistoupení jsme hlasovat mohli?

VÁLKOVÁ: Tak to není. Naše přistoupení řešil ústavní zákon. Pokud bychom chtěli nyní hlasovat o vystoupení, můžeme jít stejnou cestou, tzn. i dnes můžeme přijmout ústavní zákon, který umožní hlasovat o vystoupení z EU. Ale nelze tak činit prostřednictvím celostátního referenda.

LIDOVÉ NOVINY: Co je tedy zákon o celostátním referendu?

VÁLKOVÁ: Zatím jde pouze o návrh zákona, který projednáváme. Navrhujeme, aby v České republice, kde je přibližně osm milionů oprávněných voličů, byl výsledek referenda závazný, pokud se alespoň 25 procent z nich (tj. cca dva miliony) vysloví ve prospěch jedné z variant možných odpovědí a bude to současně představovat nadpoloviční většinu hlasů všech zúčastněných. Například si představte otázku: „Chcete znovu zavést kouření v restauracích?“ Pokud se hlasování zúčastní dejme tomu tři miliony voličů, musíme považovat výsledek hlasování za závazný jen v případě, když některá z variant odpovědí získá minimálně dva miliony hlasů. Zákon o obecném referendu by tak zajistil přímý výkon státní moci lidem, jak to předpokládá čl. 2 odst. 2 naší ústavy. Je to jedno ze základních politických práv a my bychom toto právo měli konečně našim občanům poskytnout. Právě proto jsem pro přijetí ústavního zákona o celostátním referendu a vůbec nechápu pochybnosti některých politiků, zejména ze Senátu, že na to naše veřejnost ještě není „dost zralá“… Zajímalo by mne, kdy podle nich bude?

LIDOVÉ NOVINY: Jste pro ratifikaci Istanbulské úmluvy?

VÁLKOVÁ: Na tuto otázku z mé strany zatím neexistuje odpověď. Jsou tam nebezpečné vágní pojmy, které vzbuzují u řady politiků i části veřejnosti obavy, že by si kdekdo mohl požádat o azyl právě na základě této úmluvy. Některé použité termíny a obraty jsou skutečně neurčité a nadto byl původní překlad špatný. Včera jsem dostala upřesněný překlad některých příliš obecných termínů, a protože jsem ještě neměla čas vše prostudovat a promyslet souvislosti, je má dnešní odpověď trochu vyhýbavá. Je to ale příliš důležitá věc, než abych ji řešila bez předchozí znalosti všech důležitých souvislostí. Na druhé straně, i když je většina požadavků Istanbulské úmluvy již nyní v našem právním řádu zakotvená, neznamená to, že není co zlepšovat. Koneckonců ji lze ratifikovat i s výhradami vůči článkům, které by se nám zdály z jakýchkoliv důvodů „nebezpečné“. Myslím si, že do cca října 2019 bychom se měli jasně a srozumitelně pokusit tento mezinárodní dokument a jeho význam i důsledky ratifikace pro ČR vysvětlit veřejnosti. To se zatím bohužel nikomu nepodařilo a v médiích i na sociálních sítích se tak šíří mnohé objektivně nepodložené poplašné zprávy. K ratifikaci je třeba mít podporu veřejnosti a já osobně zastávám názor, že pokud by se nám nepodařilo ji do podzimu 2019 získat, měli bychom ji odložit na pozdější dobu.

LIDOVÉ NOVINY: Proč se přesný překlad, jeho prostudování a vysvětlování neudělalo dříve? Celou dobu, co se to řešilo, jste byla ve vrcholné politice.

VÁLKOVÁ: Teď nechci nikoho kritizovat. Ale chytrý čtenář si dovodí, že resort, jenž to měl na starosti, měl zajistit kvalitní překlad. (Problematika úmluvy spadala do gesce ministra pro lidská práva – pozn. red.) To, že to neudělal, mohla využít média. Ani já ještě nevím, jestli ten překlad, který mám k dispozici nyní, odstraňuje pochybnosti.

LIDOVÉ NOVINY: Ve smlouvě je napsáno: „Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“ Stereotyp je již něco jiného než diskriminace – mužům i ženám mohou vyhovovat. Nezavání jejich bourání sociálním inženýrstvím?

VÁLKOVÁ: Určité stereotypní vnímání samozřejmě existuje a i já jsem pro to, aby takové rozlišení podle pohlaví zůstalo zachováno; maminka by mohla být například ta laskavější s teplejší náručí, když dítě zlobí, a tatínek by mohl být ten přísnější a důslednější. Není to ale železné pravidlo, nicméně tento stereotyp by vůbec nikomu vadit neměl. Na druhé straně by vadit mohlo a mělo vnímání tatínka jako toho, který přijde z práce domů, nic už nemusí dělat, má právo na relax u počítače nebo televize, případně i na to odreagovat se ze své špatné nálady hádkou s maminkou starající se „pouze“ o děti. Maminka by v takovém případě neměla zalézt do kouta, ale jasně se ohradit, případně sdělit, že půjde do práce i ona, když tatínek stres nezvládá... Případně si role vyměnit. To je podle mne rovnost ve vnímání postavení žen a mužů v dnešní době, ke které bychom měli směřovat.

LIDOVÉ NOVINY: Z ratifikace Istanbulské úmluvy plyne, že budou fungovat úřady státní správy, které si budou samy vytvářet agendu a samy ji naplňovat – bez ohledu na to, kdo vládne. Státy na agendu vydělí „přiměřené finanční a lidské zdroje“. Nemyslíte si, že to může podpořit moc genderových úředníků a úřednic nad politiky v duchu slavného seriálu Jistě, pane ministře?

VÁLKOVÁ: To je přesně to, co si myslím, že nesmíme dopustit. Ale může to být pouze špatně pochopený smysl příliš obecné formulace úmluvy. Pojďme se o tom bavit až poté, co veřejnost dostane k dispozici přesný překlad a lepší komentář než dosud. A opět nezapomeňme na to, že zde existuje již nyní řada neziskových organizací, které dobře plní své úkoly tam, kde to státní instituce nezvládávají. Těm by v některých směrech mohla úmluva jejich činnost usnadnit a jejich kompetence upevnit. Na tom není nic špatného, nemusí se vytvářet nové úřady a ty stávající organizace si pouze rozšíří oblast svého působení. Takže je to upevnění jejich postavení, případně rozšíření jejich kompetencí.

LIDOVÉ NOVINY: Istanbulská úmluva asi hodlá podpořit pozitivní diskriminaci. Ta ale může vést k diskriminaci negativní. Například ve vědě se již granty začínají rozdělovat podle pohlaví. Myslíte si, že genderové kvóty ve vědě a výzkumu jsou správně?

VÁLKOVÁ: Pohybuji se v akademickém prostředí, proto se mě toto téma dotýká. Jsem pro podporu mladých výzkumnic, aby se jim zajistilo přijatelné prostředí, aby mohly skloubit rodinný a profesionální život. Ale ne pro kvóty za každou cenu.

LIDOVÉ NOVINY: Cítila jste se někdy jako žena diskriminovaná, popřípadě je to teď lepší, nebo horší než dříve?

VÁLKOVÁ: Ano, ale spíše v mladších letech. S nadsázkou se více posuzovalo to, co je na hlavě, než to, co je v hlavě. Byla jsem občas vnímaná spíše „jen“ jako žena než jako inteligentní osobnost. A to nám vzdělaným ženám zpravidla velmi vadí. Ale na druhé straně jsem se nikdy nenechala diskriminovat, protože jsem naštěstí „od přírody“ dostatečně asertivní... Snad se to bude postupně zlepšovat, jako příklad by nám mohly sloužit skandinávské země, ale ještě před námi stojí hodně práce a úsilí změnit tento „mužský svět“ a začít vnímat ženu jako osobnost se vším všudy. Bez „spolupráce s muži“ to však nepůjde...