Z těch čísel jde děs i naděje. Desítky institucí, stovky databází, tisíce zdrojů, desetitisíce časopisů, statisíce článků a kvadriliony písmen... Informační studnice, ve kterých může zájemce nalézt živou vodu anebo se v ní také utopit, protéká širým světem. Vědci z celé planety se spoléhají na vědění předávané prostřednictvím odborných časopisů, mezi nimiž (z těch nejprestižnějších) vynikají Nature, Science, The Lancet, Cell nebo Chemical Reviews.
Ale poznání není zadarmo, to věděli již středověcí učenci. Stalo se tak drahou záležitostí, že se časopisecké publikování změnilo v lukrativní „průmyslové“ odvětví sui generis. To ovšem přináší mnohé paradoxy: na vědění produkovaném a placeném často z veřejných zdrojů vydělávají obří sumy privátní vydavatelské domy, jež pak dovedly univerzity a výzkumné instituce k tomu, že si své poznatky vlastně nakupují od soukromých institucí zpět. A ceny za vědecké informace rostou. Pravidelně. Procento po procentu...
Před měsícem se kvůli zdražování zdrojů rozzlobila i Harvardova univerzita, což zrovna není škola s vysypanou kapsou. Jak ČESKÁ POZICE v dubnu informovala, tamní knihovna vyzvala výzkumníky, aby usilovali o zveřejňování svých výsledků v časopisech s politikou „Open Access“ (OA) a upouštěli od publikování v uzamčených a drahých periodicích. Nejstarší univerzitu v USA k tomu vedly zvyšující se ceny předplatného, které i jedna z nejbohatších škol světa považuje za neudržitelné, uvedl deník The Guardian.
Vydavatelé žurnálů požadují stále vyšší ceny, takže účtují knihovně 3,5 milionu dolarů za rok (asi 71 milionů korun). Situace je prý „rozpočtově neudržitelná“ a „akademicky restriktivní“. Poplatky za on-line přístup se u dvou vydavatelů zvedly během šesti let o 145 procent a některé magazíny stojí až 40 tisíc dolarů za rok, píše Harvardova univerzita ve zveřejněném memorandu. Zastánci otevřeného přístupu tím získali mocného spojence.
A co české školy?
Jeden z největších spisovatelů všech dob Jorge Luis Borges kdysi napsal fantastickou povídku o „bábelské knihovně“, ve které nejsou ani dvě knížky stejné. V kombinaci 22 písmen abecedy je v ní uloženo vše, co lze ve všech jazycích vyjádřit. „Najdete všechno: velice podrobnou historii budoucnosti, vlastní životopisy archandělů, přesný katalog Knihovny, tisíce falešných katalogů, důkaz nesprávnosti těchto katalogů, gnostické evangelium Basiledovo, komentář k tomuto evangeliu, komentář ke komentáři, pravdivé vylíčení tvé smrti, překlad každé knihy do všech jazyků, jakož i interpolace každé knihy do všech knih,“ píše Borges v knize Zrcadlo a maska (česky 1989).
Elektronické informace, jež jsou dostupné on-line a 24 hodin denně, naprosto dominují nad klasickou papírovou formouK takové knihovně máme stále ještě daleko, ale masa vědění, která je lidstvu dostupná prostřednictvím biblioték a elektronických zdrojů, je nezměrná, čehož využívají vědci všech oborů – fyzikové, botanici, lékaři, ale i literární teoretici či etnologové. Určit přesná čísla časopisů, do nichž mají badatelé přístup, není lehké, nicméně je zřejmé, že bez on-line zdrojů by moderní věda neměla šanci. Vždyť jedním z hesel doby je „Publish or Perish!“ neboli „Publikuj, nebo zhyň!“ Podle citací se hodnotí i vědecká úspěšnost.
ČESKOU POZICI proto zajímalo, jak si v přístupech vedou veřejné univerzity v ČR; do kolika žurnálů a zdrojů se jejich pracovníci a studenti mohou „dostat“, kde mohou čerpat znalosti a také – což je dnes dosti podstatná věc – kolik za servis ročně vydávají. Metodika a způsob počítání se u oslovených škol liší, nicméně pro základní vhled tato čísla postačí.
Kolik má kdo informačních zdrojů?
- Univerzita Karlova (Praha) – přístup k celkem 38 162 titulům (33 689 elektronicky a 4473 v tištěné podobě)
- Masarykova univerzita (Brno) – elektronicky asi 20 tisíc odborných titulů, v papírové podobě necelé tři tisíce
- Vysoké učení technické (Brno) – elektronicky asi 30 tisíc periodik, cca 800 tištěných časopisů
- Vysoká škola ekonomická (Praha) – asi 17 tisíc elektronických časopisů, 9200 e-knih a 401 tištěných periodik
- Univerzita Palackého (Olomouc) – 138 elektronických databází a přímo 1272 časopisů (z nichž je 74 procent tištěných)
- Vysoká škola báňská (Ostrava) – asi 6200 e-periodik za předplatné (další tisíce v souhrnných databázích), 456 tištěných časopisů
- Univerzita J. E. Purkyně (Ústí nad Labem) – přes databáze přístup k asi 20 tisícům titulů, zhruba 350 v papírové verzi
- Univerzita Tomáše Bati (Zlín) – v součtu databází a volně dostupných periodik až 50 tisíc titulů, 239 tištěných časopisů
- Jihočeská univerzita (České Budějovice) – elektronicky kolekce asi 25 tisíc odborných titulů a 750 papírových
- Západočeská univerzita (Plzeň) – 21 991 elektronických titulů v databázích, 445 tištěných časopisů
- Univerzita obrany (Brno) – přes databáze asi 13 500 titulů, 146 tuzemských periodik
- Ostravská univerzita (Ostrava) – dvacet databází, zhruba 280 předplácených časopisů (90 procent z nich elektronicky)
- Vysoká škola technická a ekonomická (České Budějovice) – dvě elektronické databáze, 44 tištěných odborných časopisů
- Vysoká škola polytechnická (Jihlava) – šest on-line informačních zdrojů, 88 odborných periodik (většinou tištěných)
Pramen: vysoké školy, ČESKÁ POZICE
Drtivé vítězství nad papírem
Jeden trend je zřejmý a neoddiskutovatelný. Elektronické informace, jež jsou dostupné on-line a 24 hodin denně, naprosto dominují nad klasickou papírovou formou; tištěná periodika byla u všech univerzitních respondentů v menšině. České vysoké školy, podobně jako jejich zahraniční protějšky, využívají různé databáze a „agregátory“ typu Elsevier Science Direct, Springer LINK, Wiley Interscience, ProQuest, JSTOR, EBSCOhost, EconLit, BioOne, GeoScience World, Scopus a mnoho dalších.
Univerzity si platí také periodika, která ani nepotřebujíPoměřovat, která škola v ČR má přístup k největší studnici vědomostí, ale není snadné a jednoznačné. „Nejde jen o počet časopiseckých titulů; důležitá je také jejich skladba (špičkové časopisy bývají extrémně drahé) a hloubka retrospektivy (rozsah starších dostupných ročníků), což se může u jednotlivých e-časopisů respektive časopiseckých balíků velmi lišit,“ upozorňuje Miroslav Bartošek, vedoucí Knihovnicko-informačního centra Masarykovy univerzity. Elektronické zdroje patří do různých skupin s různou mírou otevřenosti článků, takže se vyskytují kompletní kolekce žurnálů vedle vydavatelských „balíčků“, ale i celé elektronické knihy. Složitější je to i s placením titulů.
„Situace s nákupem zdrojů je na Univerzitě Karlově, vzhledem k její velikosti a množství oborů, poměrně složitá. Univerzální a drahé kolekce jsou pořizovány Ústřední knihovnou UK a ty, jež pokrývají pouze jednotlivé tematické celky, jsou nakupovány fakultními knihovnami a knihovnami součástí UK. Nelze tedy v krátkém čase říci, kolik prostředků univerzita vydává za elektronické zdoje. V ústřední knihovně se letos předpokládá částka více než 13 milionů korun,“ říká Václav Hájek, mluvčí největší a nejstarší české školy.
Univerzity si také platí periodika, která ani nepotřebují: „Takzvaně ,konsorciální‘ přístup v projektech (týká se nakladatelství Elsevier, Springer a Wiley) znamená, že mezi zpřístupněnými tituly časopisů jsou i ty, které by si naše Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava sama nikdy nepředplácela. Vysoké náklady na předplatné – každoroční nárůst cen, prodej časopisů v kolekcích, viz balíčky kritizované Harvardovou univerzitou – jinou variantu než účast v projektu prakticky neumožňují,“ řekla ČESKÉ POZICI Daniela Tkačíková, ředitelka ostravské ústřední knihovny. Ta může naopak prostřednictvím meziknihovní výpůjční služby opatřit články, které nejsou ve zdrojích dostupné.
Zdražování, kam se podíváš...
Další trend u elektronických zdrojů je rovněž evidentní. A tím je nárůst cen. „Ceny zdrojů jdou soustavně nahoru, zatímco rozpočty se zkracují. Snažíme se prostředky vynakládat maximálně efektivně, ale při současném vývoji situace zřejmě dojde k tomu, že některé zdroje v budoucnu nebudeme moci předplácet,“ míní Ondřej Fabián, ředitel knihovny zlínské Univerzity Tomáše Bati. Téměř všechny oslovené školy pozorují meziroční nárůst cen, tudíž se snaží šetřit a efektivizovat vynaložené prostředky. Podle Univerzity Karlovy se u elektronických zdrojů očekává každoroční nárůst pěti až osmi procent! Stejné tempo potvrzuje i hlavní knihovnice Západočeské univerzity Miloslava Faitová.
Ceny časopisů se zvyšují, roste i DPH, současně se snižují prostředky rozpočtů vysokých škol„Ceny časopisů se stále zvyšují, roste i DPH, současně se snižují prostředky rozpočtů vysokých škol. Nejasná situace je v zajištění přístupu do databází pro rok 2013, neboť program INFOZ (v němž ministerstvo školství přidávalo prostředky) skončil a nový dosud nebyl vyhlášen. Pokud by naše škola musela hradit jejich plnou výši – bez příspěvku z nějakého ,INFOZ 2‘ programu – bylo by to nad naše finanční možnosti a museli bychom provést výraznou redukci,“ říká Ivo Brožek, ředitel vědecké knihovny Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, která nyní za zdroje vydává 4,4 milionu korun ročně.
Cenu ovlivňují i kurzy koruny k dolaru, euru a libře. U některých časopisů je zdražování obzvláště citelné. „Například časopis Nature, který je základním titulem pro přírodní vědy, navýšil cenu předplatného během deseti let z 23 tisíc v roce 2003 na 82 tisíc korun v roce 2012. Prostředky na nákup nelze navyšovat, vedení univerzit se je snaží alespoň zachovat na stávající úrovni, ovšem za cenu rušení předplatných méně využívaných časopisů,“ řekl ČESKÉ POZICI Tomáš Polívka, prorektor pro vědu Jihočeské univerzity.
A kolik ročně tyto zdroje stojí?
- Univerzita Karlova (Praha) – ústřední knihovna zaplatí letos asi 13 mil. Kč, další zdroje si ale platí i samy fakulty
- Masarykova univerzita (Brno) – jen u odborných elektronických zdrojů přes 11 mil. Kč
- Vysoké učení technické (Brno) – 15,6 mil. Kč (za informační zdroje v roce 2011)
- Vysoká škola ekonomická (Praha) – 9,7 mil. Kč ročně včetně 3,4 mil. za knihy
- Univerzita Palackého (Olomouc) – asi 10 mil. Kč za přístup do databází, za časopisy ještě 4,5 mil. Kč (v roce 2011)
- Vysoká škola báňská (Ostrava) – 10,3 mil. Kč za informační zdroje, z toho na knihy a časopisy 4,7 mil. Kč
- Univerzita J. E. Purkyně (Ústí nad Labem) – 4,4 mil. Kč (ročně za informační zdroje)
- Univerzita Tomáše Bati (Zlín) – 7,7 mil. Kč (v roce 2011 za databáze, časopisy a knihy)
- Jihočeská univerzita (České Budějovice) – 2 mil. Kč za elektronická a 0,7 mil. Kč za tištěná periodika (za rok 2011)
- Západočeská univerzita (Plzeň) – tištěné knihy a časopisy 6,6 mil. Kč, elektronické zdroje 1,99 mil. Kč
- Univerzita obrany (Brno) – 540 tisíc Kč za letošní rok
- Ostravská univerzita (Ostrava) – asi 1,5 mil. Kč celkem ročně
- Vysoká škola technická a ekonomická (České Budějovice) – 650 tisíc Kč včetně knih (za rok 2011)
- Vysoká škola polytechnická (Jihlava) – asi 600 tisíc Kč ročně
Pramen: vysoké školy, ČESKÁ POZICE
Akademický odboj proti mamutům
Silnou pozici na trhu odborných periodik drží zejména vydavatelství Elsevier, Springer, Wiley, Blackwell, Emerald, Thomson-Reuters a další hráči. Jejich cenová politika se mnohým vědcům nepozdává, když je nutí v balíčcích kupovat si časopisy, které vlastně ani nechtějí. Vzpouru proti Elsevieru inicioval na počátku roku matematik Tim Gowers z Cambridgeské univerzity. K jeho výzvě se na stránce The Cost of Knowledge přidalo asi dvanáct tisíc akademiků, kteří podporují bojkot nizozemského vydavatele Elsevier.
Trojlístek Elsevier, Springer a Wiley vlastní většinu světových vědeckých magazínů, které zahrnují asi 42 procent veškerých otištěných vědeckých článků na světěPodle (levicového) deníku The Guardian jen ve Velké Británii zaplatí univerzity velkým vydavatelům 200 milionů liber ročně (asi 6,4 miliardy korun). Trojlístek Elsevier, Springer a Wiley vlastní většinu světových vědeckých magazínů, které zahrnují asi 42 procent veškerých otištěných vědeckých článků na světě. Mluvčí společnosti Elsevier reagoval na výzvu prohlášením, že v přepočtu na jedno stažení nebyly nikdy ceny tak nízké, nicméně v únoru přiznal, že tlak vědecké komunity vydavatelé vnímají a berou jej hodně vážně.
Harvardova univerzita je pak dalším důležitým podnětem k publikování v žurnálech typu Open Access. „Doufám, že ostatní univerzity zaujmou podobný postoj. Všichni čelíme témuž paradoxu. Na fakultách děláme výzkum, píšeme články, hodnotíme články dalším vědcům, jsme v redakčních radách, a to vše zdarma... A pak nakupujeme zpátky výsledky své práce za neslýchané ceny,“ řekl médiím Robert Darnton, ředitel tamní knihovny, dle nějž jde o absurdní systém: třeba roční předplatné elitního časopisu The Journal of Comparative Neurology stojí stejně jako 300 vytištěných monografií!
Výhody i nevýhody Open Access
Velké naděje jsou vkládány do časopisů s OA. „Open Access představuje šanci na změnu v dostupnosti vědeckých informací, aby byly dostupné všem, chudým i bohatým, odborné veřejnosti i laikům. Otázkou ale je, zda dokáže snížit náklady na vědecké publikování,“ říká Bartošek z Masarykovy univerzity s douškou, zda komerční vydavatelé nedokážou tohoto „hnutí“ chytře využít i pro vlastní prospěch. U časopisů s modelem otevřeného přístupu (a stažení) totiž publikování musejí zaplatit sami autoři – a u špičkových časopisů se cena za jeden vstup může vyšplhat až k částce tří čtyř tisíc dolarů...
Výhody jsou ale zřejmé: články též procházejí recenzním řízením, dostanou se k velkému počtu čtenářů, práce jsou vesměs rychle vydány, autoři si podrží autorská práva, což je pojetí, které podporují vlády, mezinárodní inciativy (nedávno byla podepsána Berlínská deklarace), ale i veřejné vysoké školy – u nás třeba i Asociace knihoven vysokých škol, která se přihlásila k podpoře otevřeného přístupu. Ten má dvě formy: zlatou (publikování v otevřených časopisech) a pak i zelenou cestu (auto-archivace v otevřených repozitářích).
„Vzhledem k trendu jdoucímu tímto směrem je budoucnost OA magazínů světlá. Je dokonce pravděpodobné, že během doby – v horizontu let – se Open Access stane pro informační zdroje nutností,“ cituje mluvčí Vysokého učení technického Jitka Vanýsková své kolegy, kteří se problematice věnují. „S volným přístupem k informacím se pak nese jejich lepší využití, rozšířené možnosti spolupráce a také omezení plagiátorství,“ dodává.
Nevýhodou Open Access žurnálů je (zatím) jejich nižší prestiž ve srovnání s těmi elitnímiZřejmou nevýhodou je ale (zatím) nižší prestiž těchto žurnálů, než jsou ty elitní s vysokým impakt faktorem, jež jsme citovali v úvodu. „Obecně se čekalo, že nástup ,trendu‘ OA bude podstatně silnější a rychlejší. Podle letošního výzkumu je pouze dvacet procent publikací v Open Access a třicet procent vědeckých publikací v repozitářích, což je poměrně malý pokrok oproti předpokladům,“ vysvětluje Radek Palaščák z Univerzity Palackého.
Daniela Tkačíková, ředitelka ústřední knihovny v Ostravě, vidí několik překážek pro větší prosazení Open Access v Česku: schází prý podpora otevřeného přístupu na národní i institucionální úrovni a také účinná propagace otevřeného přístupu. Pokud se i takové věci spolu s financováním vyřeší, stanou se velcí a silní vydavatelé, kteří dnes ovládají publicitu vědeckých informací, zcela postradatelnými? A kdy to bude?