Válka v Sýrii: Proč izraelské letectvo bombardovalo skladiště raket?

Těm, kdo můžou získávat informace jen z otevřených zdrojů, zůstává jako vždy v případě tohoto konfliktu jediná spolehlivá odpověď: nevím.

Jan Čuřík 3.11.2013
Ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ilustrační snímek | foto: © ReutersČeská pozice
Ilustrační snímek

Syrská protiletadlová obrana se od osmdesátých let 20. století až do dneška soustřeďuje na dvě oblasti Sýrie. Její důležitější součást obepíná hlavní město Damašek na jihu země. Druhá linie obrany se táhne na severu země podél středomořského pobřeží – od města Tartús k přístavu Lázikíja.

Letos se raketové základny syrské armády staly nejméně čtyřikrát cílem izraelského vojenského letectva. Nejnovější útok v noci ze středy na čtvrtek směřoval na raketové baterie syrské armády jižně od přístavu Lázikíja. Podobně jako v červenci, kdy bylo u tohoto města zničeno skladiště protilodních střel P-800, jež dodalo Rusko.

První dva útoky izraelských vzdušných sil v lednu a květnu cílily na vojenská zařízení v okolí Damašku a zasáhly skladiště konvenčních balistických střel, kterými syrská armáda ostřeluje povstalci kontrolovaná města na severu a východě země. Mají tyto vojenské operace, které izraelská armáda nijak nekomentuje, nějakého společného jmenovatele? Přinejmenším jednoho.

V podstatě ve všech analýzách odborných i mainstreamových médií, ať už amerických, izraelských anebo arabských, se tvrdí, že cílem náletů na raketový arzenál syrské armády je znemožnit jeho přesun libanonskému hnutí Hizballáh. Co když ale sledují jiný cíl, který sice nikdo oficiálně nedeklaruje, ale pro vývoj syrské války a regionálního rozložení sil je ještě důležitější?

Běžná taktika – ostřelování raketami

Květnový izraelský útok na „vojenské výzkumné centrum“ na damašském předměstí Džamrájá zničil také konvoj s íránskými balistickými raketami Fátih 110, které lze používat ke stejným účelům jako sovětské Scudy. Odpalování balistických raket na povstalci kontrolovaná města se během roku 2013 stalo pro syrskou armádu běžnou taktikou doprovázející bombardování vojenskými letadly, jejichž pravidelné nasazování je však kvůli nedostatku náhradních dílů stále obtížnější.

Odpalování balistických raket na povstalci kontrolovaná města se během roku 2013 stalo pro syrskou armádu běžnou taktikou

Ostřelování syrských měst raketami dokonce přivedlo mladého syrského softwarového inženýra Dišáda Osmána k vytvoření onlinové monitorovací aplikace („emta“ v jejím názvu znamená „kdy“), která prostřednictvím sítí spotterů v okolí Damašku rozesílá automatická e-mailová upozornění na odpálenou raketu. Co když cílem květnového izraelského útoku nebylo ani tolik zabránit přesunu raket Hizballáhu jako spíše dočasně omezit schopnost syrské armády odpalovat balistické rakety na opozicí kontrolované oblasti?

Útok izraelského letectva se totiž časově shodoval s mohutnou a úspěšnou ofenzívou syrské armády a jednotek Hizballáhu v centrální části země, již na začátku června dovršilo dobytí města Qusajr. Nebylo nepřiznaným cílem Izraele třeba vyrovnání sil obou stran, když dočasně získala výraznou převahu syrská armády?

Mnoho otázek

Na začátku května si nesrovnalostí v opakovaných úvahách o přesunu syrských raket Hizballáhu všiml Robert Fisk, doyen blízkovýchodních zahraničních zpravodajů, a v komentáři britského deníku The Independent položil otázku: „Proč by syrský režim v okamžiku, kdy zápasí o přežití, posílal pokročilé raketové systémy ze Sýrie? Řečeno jinak, znamenalo by to, že se Damašek rozhodl vydat své rakety do Libanonu, když už je sám používal v brutální válce v Sýrii.“

Zpravodaj Robert Fisk dospěl k závěru, že vojenská intervence Západu už fakticky probíhá selektivními izraelskými akcemiFisk na základě svých úvah dospěl v květnu k závěru, že vojenská intervence Západu už fakticky probíhá selektivními izraelskými akcemi, o nichž musejí Američané přinejmenším vědět. Co když jsme v těchto dnech svědky něčeho podobného?

Po ukončení první fáze inspekce syrského chemického arzenálu se v příštích týdnech rozhodne, zda, případně v jakém složení, se v listopadu může odehrát „Ženeva 2“, mezinárodní konference o osudu syrské války. Pokud USA věří, že minimální předpoklad pro dílčí úspěch konference spočívá v tom, že vládní i opoziční strany budou muset jednat z pozice slabosti a vyčerpání, a nikoli síly a arogance, dávala by nejnovější izraelská vojenská akce na syrském pobřeží jistý smysl.

  • Neměla syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi ukázat, že jediná námořní cesta, kterou mu Rusové dodávají zbraně, je zcela monitorovaná a může být kdykoliv narušena?
  • Není smyslem aktuálních izraelských akcí opět nějakým způsobem „vyrovnat síly“?
  • Ve svých úvahách obvykle uvažujeme o izraelské politice vůči Sýrii v kontextu obavy z Íránu. Proč ale izraelské letectvo neútočí na dvě významné letecké základny v okolí Damašku, Mezze a Dumajr, přes něž do Sýrie proudila a pravděpodobně stále proudí íránská logistická pomoc?

Těm, kdo můžou získávat informace jen z otevřených zdrojů, zůstává jako vždy v případě syrské války jediná spolehlivá odpověď: nevím.