Válka v Sýrii: Kdo je pro režim? A kdo proti němu?

Ve jménu čeho mohou syrští povstalci vést svůj boj? Ve jménu čeho může syrský prezident Bašár Asad usilovat o svou legitimitu? Není něco špatně, pokud téměř jediný, kdo dnes tvrdí, že má nějakou zřetelnou vizi budoucnosti, je Islámský stát? Ptá se Jan Čuřík.

Jan Čuřík 20.9.2014
Povstalci v Sýrii. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Povstalci v Sýrii. | foto: Reuters
Povstalci v Sýrii.

Americký lingvista Noam Chomsky ve své transformační gramatice rozlišuje mezi hloubkovými a povrchovými strukturami jazyků. Zatímco hloubkové jsou dle jeho teorie ve všech jazycích značně podobné a tvoří základ sémantických vztahů, povrchové si nacházejí cestu ve větách s odlišnou konstrukcí.

Použijme Chomského teorii dvou protikladných jazykových struktur k zamyšlení nad Sýrií a občanskou válkou, která už více než tři roky tuto zemi pustoší. Odhlédněme od každodenního zpravodajství prokládaného citacemi světových politiků i popisů Islámského státu (IS) a podívejme se do nitra syrské společnosti neustále unášené válkou k neznámému horizontu.

Navzdory tomu, že válka je synonymem nestálosti a nedostatku pravidel, v důsledku čehož se situace nepředvídatelně a rychle mění, je možné zachytit trvalejší, hlubší trendy. Které z nich jsou na počátku podzimu 2014 ty hlavní? Vedle geografického přesměrování války je to rostoucí internacionalizace konfliktu a trvalé prorůstání válečné ekonomiky do každodenního života Syřanů.

Změna osy konfliktu

První změnou, která se loni projevila v syrské válce, je přesměrování geografické osy konfliktu. Mezi jary 2011 a 2013 se jeho dynamika utvářela na ose sever-jih. Na nejzazším jihu Sýrie (Dar’á) vznikla protirežimní intifáda, na syrském severu (provincie Idlib a Aleppo) se pak postupně vytvořily opoziční kapsy živené blízkostí Turecka a prostupností společných hranic filtrujících uprchlíky, humanitární pomoc a zbraně.

Od jara 2013 severojižní osa začala ustupovat a válečný motor se o 90 stupňů otočil – v syrském konfliktu začal postupně narůstat význam osy západ-východ

Od jara 2013 však severojižní osa začala ustupovat a válečný motor se o 90 stupňů otočil – v syrském konfliktu začal postupně narůstat význam osy západ-východ. Na začátku června 2013 syrská armáda s vydatnou pomocí libanonského Hizballáhu a iráckých šíitských milicí obsadila město Kusajr, ústřední bod živící povstání ve střední Sýrii. Na jaře 2014 pak své vojenské úspěchy dovršila vytlačením povstalců z třetího největšího syrského města Homs.

Syrská armáda tím po ročním úsilí konsolidovala osu spojující „užitečnou“ Sýrii na linii Damašek, Homs a pobřeží. Taktika použitá v Homsu se současně stala vzorem, který se vedení syrské armády v létě 2014 rozhodlo zopakovat i v připravované akci směřující k nejlidnatějšímu syrskému městu Aleppu, jehož východní část spravuje opozice.

Taktika syrské armády

Syrská armáda v současnosti vede své akce proti povstalcům tak, aby obcházely venkov, kde drží pouze strategické body (letiště, základny) a zaměřuje se na velká sídla. Používá taktiku vyhladovění kombinovanou s bombardováním civilních čtvrtí, jejímž cílem je dané město vylidnit, civilisty přimět k odchodu a přinutit povstalce zbavené místní podpory se vzdát, Stručně řečeno, používá taktiku sovětské a později ruské vojenské školy.

Syrská armáda v současnosti vede své akce proti povstalcům tak, aby obcházely venkov, kde drží pouze strategické body a zaměřuje se na velká sídla

Tímto způsobem postupovala od jara 2013 do července 2014, kdy se syrské armádě dařilo nedostatečně vyzbrojené, roztříštěné a stále demoralizovanější povstalce zatlačovat. Pak se však něco zadrhlo.

Damašské vedení se ve snaze koncentrovat moc podél západní, hustě osídlené oblasti rozhodlo od poloviny roku 2013 rezignovat na východní část země – prašnou sunnitskou periferii okolo řeky Eufratu. A právě na tomto území vzdáleném od ohnisek bojů mezi režimní armádou a ozbrojenou opozicí se od konce loňského roku usadily milice Islámského státu v Iráku a Levantě (ISIL), které se od června 2014 jako kyvadlo pohybují mezi syrskou a iráckou stranou hranice.

Cynický záměr

ČESKÁ POZICE upozornila na maximální zdrženlivost, kterou syrská armáda do konce letošního června projevovala v boji proti jednotkám IS. Přesvědčivé důkazy sice neexistují, ale útržkovitá vyjádření nejvyššího velení syrské armády prozrazují, že hlavním motivem této zdrženlivosti byl chladný kalkul.

Jeho cílem bylo ISILu ponechat volnost v konfrontaci se salafistickými oddíly orientovanými pouze na syrskou agendu. Kam tento cynický záměr, který se syrskému prezidentu Bašáru Asadovi evidentně vymkl z rukou, syrský konflikt v jeho vojenské formě posunul?

Není Asadovým plánem dosáhnout v Sýrii, aby v ní ve srovnání s předválečnou situací žilo minimálně o tři miliony vysídlených lidí méně?

V září 2014 na západě země existuje „oficiální“, dnes už postbaasistická Sýrie se zhruba 45 procenty z předválečných 23 milionů obyvatel země. Patnáct procent Syřanů se nachází na území spravovaném ozbrojenou opozicí, z čehož přibližně třetina žije pod správou IS, 15 procent žije přímo na bojových liniích, deset procent v severovýchodních kurdských oblastech střežících svou válkou nabytou autonomii a více než deset procent uprchlo do zahraničí.

Nabízí se úvaha, zda snaha systematickým násilím vyvolat demografické změny a migraci obyvatel jsou v oblasti na východ od Středomoří doménou pouze ISILu, jak by mohly naznačovat irácké zkušenosti z léta 2014. Anebo je naopak možné, že stejně uvažuje i prezident suverénního státu? Není Asadovým plánem dosáhnout v Sýrii, aby v ní ve srovnání s předválečnou situací žilo minimálně o tři miliony vysídlených lidí méně?

Sociální a demografická změna

Vzhledem k sociálnímu a demografickému uspořádání syrské společnosti převážná část uprchlíků pochází ze sunnitské chudiny velkých měst, tedy z oblastí, které Asadovi & spol. v budoucí „rekonstrukci“ země nebudou chybět. Ba co víc, válkou vyvolanou migrací do sousedních států může Damašek vyvíjet silný tlak na vnitropolitickou situaci jak v Libanonu, tak především v Turecku.

Stěžejní otázka tedy může znít: Lze Asadovu strategii postihnout v kategoriích vítězství/porážka, anebo má výslednou situaci především doprovázet přepsání sociálních a demografických poměrů, jinými slovy, zdecimováním celé generace marginalizovaných sunnitů narozených okolo roku 1990?

Lze Asadovu strategii postihnout v kategoriích vítězství/porážka, anebo má výslednou situaci především doprovázet přepsání sociálních a demografických poměrů

Fabrice Balanche, nejlepší evropský znalec vnitřního fungování syrského režimu, připomíná poznámku syrského prezidenta na společné večeři v lednu 2011: „Můj otec nechal zabít 30 tisíc lidí a měli jsme 30 roků klid.“ Jak daleko je ochotný zajít jeho syn? Dokážou to lidé vyzývající ke změně priorit zahraniční politiky a začlenění Asadova režimu do kampaně proti IS zcela domyslet?

Syrské úřady dnes nekontrolují ani jeden hraniční přechod mezi Sýrií a Tureckem – ovládají je salafistické nebo kurdské milice. Na východě země buldozery Islámského státu s pompou rozbořily valy na irácko-syrské hranici. A v uplynulých měsících jsme si zvykli, že přes tuto hranici do Sýrie a zpět proudí stovky zástupců plně digitalizované a plně vykořeněné evropské mládeže vstupující do IS.

Bude-li trend nárůstu mladých evropských muslimů v Islámském státu pokračovat, je třeba si klást otázku, zda se westernizovaný IS během příštích dvou nebo tří let nepromění v další morovou ránu exportovanou do Mezopotámie „civilizovaným“ Západem. Podobně jako u zrodu dvou hlavních vln exodu arabských křesťanů z oblasti východního Středomoří byly dvě Západem iniciované „intervence“ – vznik státu Izrael a americký vpád do Iráku –, bude více než ironické, pokud třetí vlnu exodu dovrší masová migrace mladých evropských muslimů a konvertitů působících v IS.

Závislost na zahraničí

Takové babylonské zmatení jazyků však dosud není na pořadu dne. Syrské hranice dnes ztrácejí kontury v důsledku aktivit jiných skupin. Syrská vláda společně s rezignací na východní část země ztratila přístup ke zdrojům ropy a obilí. Naleziště a obdělávané plochy dnes kontrolují kurdské a salafistické milice a Islámský stát.

Produkce obilovin, která se v letech 2000 až 2006 předcházejících suchu pohybovala mezi 4,5 až 5 miliony tun, tento rok rekordně poklesla na 1,7 milionu. V důsledku toho se syrský stát pro zabezpečení svých energetických a komoditních potřeb stal dramaticky závislý na zahraničních dodavatelích a úvěrech poskytovaných především Íránem.

Syrský stát se pro zabezpečení svých energetických a komoditních potřeb stal dramaticky závislý na zahraničních dodavatelích a úvěrech poskytovaných především Íránem

Režimní prostředníci se pohybují na zahraničních trzích včetně zemí, které jsou nominálně v nepřátelském vztahu k damašské vládě (Katar, Turecko), zatímco velcí bossové syrského byznysu blízcí Asadovi se během uplynulých dvou let ještě více ponořili do šedých zón ekonomiky a zajišťují financování syrské armády. Bratranci a švagři Bašára Asada a jeho bratra Máhira, Rámí Machlúf a Muhammad Hamšo, symboly syrské predátorské liberalizace uplynulých deseti let dnes zůstávají ve hře stejně jako v minulosti, jen potichu a bez viditelných výstřelků.

Chceme-li porozumět, jak Sýrie ztratila své hranice, je třeba jít mnohem dále než ke konceptům mezinárodního práva a státní suverenity. Ty navíc často selektivně zmiňují političtí psychopati, jejichž jediným cílem je zavřít dveře a nenechat nikoho nahlédnout pod pokličku problémů, jež sami pomáhali vytvořit.

Válka rozpustila Sýrii v jejím bezprostředním okolí, přičemž pomyslné hranice, kde dnes tato země začíná a končí, rozostřují především pohyblivé písky každodenní migrace a válečné ekonomiky. Sýrie se stala jevištěm čilých pohybů kuvajtských soukromých dárců financujících vojenskou kampaň salafistů na syrském venkově stejně jako režimu blízkých obchodníků profitujících z nedostatku spotřebního zboží v obchodech.

Klanová a rodinná soudržnost

Navzdory tomu nejsou ani zdaleka všechny příběhy negativní. Turecká média opakovaně přinášejí informace o malých i velkých syrských podnikatelích, kteří společně se svými rodinami a podnikatelskými záměry našli útočiště v Turecku. Podle údajů Svazu tureckých obchodních komor z 2331 zahraničních společností nově zřízených v Turecku za prvních šest měsíců roku 2014 nejvíc – 585 – založili Syřané.

Klanová a rodinná soudržnost může být příkladem, jak určitý jev hraje za některých podmínek negativní roli, ale za jiných naopak pozitivní

Ačkoliv v současné české atmosféře naplněné xenofobií vůči africkým a arabským uprchlíkům opakovaně zaznívají tvrzení, že míří do Evropy, aby v ní zneužívali sociální stát, aktivity syrských uprchlíků v Turecku ukazují, že mohou být zdrojem invencí a ekonomické aktivity. Značně k tomu může přispívat, že v předválečné Sýrii mělo skoro 95 procent firem méně než 15 zaměstnanců, a byly tedy rodinné. Klanová a rodinná soudržnost může být příkladem, jak určitý jev hraje za některých podmínek negativní roli, ale za jiných naopak pozitivní.

Syrský prezident Asad během občanské války dlouhodobě spoléhá na soudržnost nejužší rodiny, několika desítek osob, které pojí velká důvěra. Bohužel právě tento rys klanové mentality nejužšího vedení znemožňuje snížit eskalaci syrského konfliktu a otevřít prostor pro sdílení politické moci. Kolik syrských rodin však naopak dokázalo projít peklem války a nucené emigrace právě proto, že se mohly opřít o pocit bezpečí a soudržnosti, který jim poskytují vlastní rodiny? Stejně jako vždy a všude, věci nejsou černé a bílé.

Vize budoucnosti

Syrský konflikt po více než třech letech své existence ztratil dělící linie, podle nichž by bylo možné účastníky rozlišit na pro- a protirežimní. Změnil se v boj o obranu bezprostředního okolí, ve kterém lidé žijí – rodiny, komunity, sebe samého. Stejně se z něj vytratil veškerý idealismus z jeho prvních měsíců.

Syrský konflikt se změnil v boj o obranu bezprostředního okolí, ve kterém lidé žijí – rodiny, komunity, sebe samého

Ve jménu čeho mohou dnes syrští povstalci vést svůj boj, když nastolení civilní vlády v Sýrii jednoduše není na pořadu tohoto ani žádného z příštích dnů? Ve jménu čeho se může syrský prezident Asad pokoušet o opětovné budování vlastní legitimity poté, co ji systematicky tři roky likviduje nulovou ochotou vyjednávat s oponenty? Ve jménu odporu proti Izraeli, zatímco jeho armáda masakruje po tisících vlastní lidi?

Před vypuknutím finanční krize bylo na politických i ekonomických fórech v Evropě i mimo ni zvykem zmiňovat, že státy postrádají vize. Není v našem světě něco špatně, pokud téměř jediný, kdo dnes tvrdí, že nějakou zřetelnou vizi budoucnosti má, je Islámský stát?

Počet příspěvků: 13, poslední 25.9.2014 07:55 Zobrazuji posledních 13 příspěvků.