Od onoho záměrně provokativního výroku je radno držet odstup. Ale možná, že jeden den poté, co prezident Václav Klaus vyřkl v Ostravě větičku o „studentském parazitování na zbytku společnosti“, je už možné jeho slova komentovat. Protože na to i pan prezident pravděpodobně čeká, dejme se do toho. Věcně, bez „pravdopláskařských“ předsudků a s chladnou hlavou.
Považuji studium na vysoké škole zadarmo za parazitování studentů na zbytku společnostiNejprve výchozí situace: prezident Klaus podpořil při své návštěvě Ostravy placení školného na univerzitách. „Považuji studium ne na základní, ani na střední škole, ale studium na vysoké škole zadarmo za parazitování studentů na zbytku naší společnosti,“ řekl studentům. Přestože prý očekával, že studenty touto provokativní větou rozzlobí a vyslouží si pískot, na akademické půdě sklidil dle agentury ČTK potlesk.
„Jsem jasně přesvědčen o tom, a ne jenom já, že základní a střední školství patří do kategorie veřejných statků, a pak je logické, že stát je ochoten je financovat,“ uvedl prezident. O tom, že vysoké školství je možné zařadit mezi veřejné statky, však přesvědčen není. „Vysoká škola je něco, čím každý z vás výrazným způsobem zvyšujete... svůj lidský kapitál, svoji uplatnitelnost ve společnosti, uplatnitelnost v osobním životě. To je vaše osobní investice do vás samotného, tak myslím, že má být financována vámi,“ řekl Klaus.
Klaus má do jisté míry pravdu. Školné je svého druhu osobní investicí (s čímž souhlasí i autor těchto řádek, ale kázat o tom nesmí, poněvadž zadarmo studoval na třech vysokých školách). Klaus si to může myslet i národu sdělovat, ale dle našeho mínění rozhodně ne takto vyhrocenými slovy. Patrně největší český vzdělanec porevoluční doby, soudě alespoň podle čestných doktorátů (na Klausově webu jich je evidováno 45!) a pochvalných výroků o sobě samém, je totiž při stejné logice parazitem par excellence.
Pozor: Nejde o nenávistnou kritiku od „havlovců“, „halíkovců“ či „švejnarovců“, nýbrž o prosté domýšlení toho, co prezident prohlásil. Shrňme si jeho oficiální životopis. Pan prof. ing. Václav Klaus, CSc., 45x Dr.h.c., vystudoval za socialismu Vysokou školu ekonomickou. (V té době samozřejmě bezplatně, o jiné možnosti nebylo možné ani diskutovat, ale možná by Václav Klaus školné rád platil.) Stal se vědeckým pracovníkem Ekonomického ústavu ČSAV a roku 1968 dosáhl hodnosti kandidáta ekonomických věd. Následně pracoval ve Státní bance československé, pak v Prognostickém ústavu ČSAV. Po roce 1989 vstoupil do politiky jako federální ministr financí, premiér a od roku 2003 je prezidentem ČR.
Profesor mudrců, závislý na ostatních
Ať člověk pátrá, jak pátrá, stále mu vychází, že profesor Klaus, který „si nekupuje státní rohlíky“, jak před pár dny ostentativně prohlásil, je na onom zbytku společnosti po celý život závislý. Vystudoval zdarma, zbytek společnosti platil po celé dekády rozvíjení jeho „osobního kapitálu“, aby pak on pozurážel následovníky, kteří už se takové výsady dočkat nemohou.
V tomto smyslu je Václav Klaus professor parasiticus. Nevychovaný člověk by řekl, že je český prezident také pokrytcem, když káže jinak, než žije, ale dovolíme si pouze tvrdit, že jeho „myšlenkové pochody jsou v tomto směru lehce, velmi lehce nekonzistentní.“
U příležitosti prezidentových sedmdesátin sestavila Mladá fronta Dnes soubor sedmdesáti výroků, jichž se velikán dopustil. Šest z nich, jež souvisí s Klausovou enormní vzdělaností, ČESKÁ POZICE vybírá:
- Myslím, že přečtu víc než kdokoliv jiný.
- Tak já jsem člověk, který přemýšlí, co bude mít v letadle na čtení, co tak může stihnout za ten let s mezipřistáním ve Vídni a pak do Varny a zpátky. A něco jiného si dá do kufru, že to bude číst až tam.
- Já si vždycky na summitech dělám poznámky. A vidím, že jediný! Každý přednese nějaký předem připravený projev a já jsem jediný, kdo reaguje.
- Prostě letíme letadlem, vládní letkou, a najednou turbulence. A teď někteří zblednou – a já nehnu brvou, čtu a podtrhávám si dál.
- V takovém tom nevyspělém věku, jsem byl člověk, který určitě jediný na světě nepřečetl žádné Rychlé šípy, žádnou Agathu Christie, žádnou detektivku, protože jsem to považoval za podřadné čtení a ztrátu času.
- Je hluboká noc, nad Atlantickým oceánem, kdesi mezi Amerikou a Evropou, většina cestujících v supermoderním Boeingu 777 už dávno spí a jen já si čtu. Po prvních pár přečtených řádcích však rychle sahám pro svůj vždy připravený blok a začínám psát.
