Český prezident Václav Klaus polemizuje v pondělní MF Dnes s německým filozofem Jürgenem Habermasem, respektive především s jeho textem A Pact for or against Europe. Klausův text stojí za přečtení i zapamatování z několika důvodů, jádrem je však polemika s Habermasovou vizí „jediné dlouhodobě schůdné cesty pro Evropu“. (A jakákoli schůdná cesta pro Evropu se samozřejmě neobejde bez zřetelně definované role Německa, přičemž samo Habermasovo tázání a navrhování chápe český prezident jako motivované právě hledáním přijatelné německé identity v rámci Evropy.)
Německý filozof si podle Václava Klause uvědomuje, že, ač vítá letošní Pakt pro euro i jeho logické pokračování v srpnovém setkání Angely Merkelové s Nicolasem Sarkozym, zvolena byla špatná metoda, která povede ke ztrátě demokratické kredibility. „Habermas vítá každý krok k utužení Evropy. Vidí však, že se to dělá za zády lidí, a ví, že je to špatně.“
Habermas „zastírá fakt, že v Evropě, respektive v Evropské unii už dávno žádná demokratická kredibilita není“.
„Tím samozřejmě zastírá fakt, že v Evropě, respektive v Evropské unii už dávno žádná demokratická kredibilita není,“ komentuje suše Klaus. Kvituje Habermasovu důslednost, když filozof označuje za nemožné obhájit, aby EU kontrolovala státní rozpočty jednotlivých členských zemí dříve, než budou předloženy jejich národním parlamentům. Pak se ovšem český prezident drtivě opře do Habermasových návrhů.
Konkrétně jde o názor, že jedinou dlouhodobě schůdnou cestu vidí Habermas v tom, že do Evropského parlamentu budou kandidovat přímo evropské politické strany, a nikoli politické strany jednotlivých států. „To už je ale otevřená výzva k likvidaci Evropy, jakou po staletí známe, k likvidaci evropských států!“ reaguje Klaus.
Jako možné kroky k dlouhodobému řešení Habermas vidí:
- koncepční změnu postoje Německa k Evropě;
- celoevropskou změnu politiky, respektive návrat k politice;
- změnu chování médií.
Co se týká třetího bodu, Václav Klaus nechová žádné iluze, jak toho dosáhnout, ponechá-li stranou zestátnění médií.
K ostatním Habermasovým úvahám Klaus zaujímá razantní postoj. „Habermas ve strachu ze svého vlastního Německa (…) chce vtěsnat Německo ne do evropského kontinentu (neboť tam Německo dávno je), ale do jiného státního či polostátního útvaru, kterým je či by být měla Evropská unie.
„Výsledkem bude německé vítězství a otevření nového prostoru k německé ambicióznosti.“
Naplnila-li by se ,šílená‘ (jak ji označuje Klaus) myšlenka, že do Evropského parlamentu budou kandidovat jen velké, uznané, ,hodné‘ evropské politické strany, (…) vznikne odvěký sen všech utopistů – monopol trochu více pravých a trochu více levých proevropských stran, vznikne ,Evropská národní fronta‘,“ píše Klaus s odkazem na totalitní praxi v bývalém Československu. A co se týká pozice Německa v takovém uspořádání, nebere si český prezident servítky. „S demokracií to nebude mít společného vůbec nic. A Habermas si oddychne, protože Německo bude zpacifikováno. Tohle však já vidím přesně naopak. Výsledkem bude německé vítězství a otevření nového prostoru k německé ambicióznosti.“
V tomto kontextu označuje Václav Klaus výsledek schůzky Merkelová – Sazkozy nikoli za řešení evropské dluhové krize, nýbrž její zakrytí směrem k prosazování utopie.