Exprezident Václav Klaus ve středu po poledni utnul spekulace o svém případném angažmá v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny. Na svých webových stránkách uvedl, že kandidovat nebude, aktivně však chce pomoci těm, kteří i bez něj do volebního souboje půjdou. Celé Klausovo vyjádření přinášíme na konci tohoto článku, který ponecháváme v původním znění.
Hysterie spojená s úpornou snahou vrátit do politiky Václava Klause v posledních dnech a hodinách graduje. Předsedkyně Suverenity Jana Bobošíková prakticky neustále hlásí, jak by Klaus pomohl pravici, nabízí mu prostor pro realizaci a vyčísluje, kolik nových přihlášek její strana registruje. Do toho přicházejí zprávy o přestupech z ODS. Minulý pátek jej oznámil Boris Šťastný. Pátou kolonu zase chce Klausovi v ODS vytvářet pražský exprimátor Pavel Bém. V této souvislosti jsme si položili dvě zásadní otázky:
- Doopravdy nastal čas pro Klausův návrat?
- Jaké překážky musí exprezident překonat, aby ho na sklonku politické kariéry nepotkalo fiasko?
ČESKÁ POZICE na základě rozhovorů s Klausovými spolupracovníky a dalšími politiky zjistila tři důvody, proč jeho případná budoucnost v čele nového politického subjektu v Česku nedává smysl. Přidali jsme i vysvětlení, proč Klaus po politické reinkarnaci touží.
Bez ODS to nedává smysl
Za prvé, Klaus je založením člověk činu – rád věci prosazuje. Aby však svým záměrům dokázal vdechnout život, musel by se stát lídrem či zastřešující osobou integrované pravice a v předčasných volbách získat dostatečný počet mandátů, aby ve sněmovně neseděl jako řadový poslanec mezi Tomiem Okamurou a Vítem Bártou. To Klaus dobře ví.
V ODS má stále mnoho vlivných známých, kteří se mu snaží umést cestu. Jedním z nich je i úřadující předseda ODS Martin Kuba, který se s Klausem naposledy sešel v pondělí. Kuba pootevřel Klausovi dveře do ODS, jenže se skulinkou se její expředseda nespokojil a požadoval k slavnostnímu aktu i ohňostroj a fanfáry. A to už bylo na ODS příliš... Dveře se doširoka neotevřely.
Bývalá hlava státu určitě nestojí o působení v marginálním politickém hnutí, jež může vybouchnout hned v prvních volbáchPřed třemi týdny proti návratu Klause na rozhodující posty v ODS vystoupila kandidátka na volebního lídra a místopředsedkyně strany Miroslava Němcová. A vzpomeňme si, jaká to byla velká „Klausovka“ – svého času se jí dokonce říkalo „Klaus v sukni“. Dle informací ČESKÉ POZICE stejný názor sdílel i další člen grémia ODS Přemysl Sobotka. Klaus poté prohlásil, že pochopil, že jeho „angažmá v této straně nepřichází v dnešní době v úvahu“.
Další potíž spočívá v tom, že Klausův návrat se nelíbí ani členské základně, jež se od jeho slavné éry značně proměnila. Na zakladatele ODS pohlíží jako na historickou postavu z učebnic dějepisu. Řadoví straníci si navíc uvědomují, že by šlo jen o oddálení řešení hluboké vnitřní krize ODS, která souvisí s nedostatkem kvalitních lídrů. Klaus by představoval jen časově omezenou záplatu. Na druhou stranu má ODS strach, že Klaus jako lídr nového subjektu sníží její volební výsledek.
Pokud se však do proklausovské platformy nepřidá ODS, naděje, že se Klaus po předčasných volbách stane dominantním hráčem pravice ve sněmovně, rapidně klesne. O působení v marginálním politickém hnutí, jež může vybouchnout hned v prvních volbách, bývalá hlava státu určitě nestojí.
Žádný spolek padlých holek
Druhé podstatné riziko, jež zatěžuje Klausovu mysl, souvisí s personálním osazením, které se mu nyní nabízí. Bobošíková před sedmi lety uspěla ve volbách do Evropského parlamentu. Od té doby však kupí samé prohry. V roce 2010 se jí nepodařilo protlačit Suverenitu do Poslanecké sněmovny. A další neúspěchy následovaly – porážka v komunálních a senátních volbách 2012 a naposledy letos v lednu, kdy se s 2,39 procenta a 123 tisíci hlasy v přímé volbě prezidenta umístila na posledním místě.
Druhé podstatné riziko, jež zatěžuje Klausovu mysl, souvisí s personálním osazením, které se mu nyní nabízí
Další posilou Klausovy platformy má být pražský exposlanec Šťastný, přítel politického podnikatele Tomáše Hrdličky z Prahy 10, kterého strana v srpnu vyloučila. S trochou nadsázky by se dalo říci, že odchod těchto lidí ODS jen prospěl. Podobně by tomu bylo i v případě lobbisty Marka Dalíka a expremiéra Mirka Topolánka, jenž se ochotou ke spolupráci s Klausem netají. S jistotou lze tvrdit, že o volební tahák proklausovské formace nepůjde. Nejinak tomu je i s politiky druhé až páté kategorie, kteří chtějí s Klausem spolupracovat, jako je bývalý místopředseda královéhradecké ODS Petr Štěpánek a exprimátor Plzně Zdeněk Prosek.
Klausovu nelehkou situaci pro ČESKOU POZICI shrnul jeho fanoušek a vlivný politik ODS: „Nechce, aby to byl spolek padlých holek.“ Protřelý pragmatik si toto riziko uvědomil. Proto minulou sobotu v interview pro Českou televizi formuloval několik podmínek pro svůj návrat: „Musel by to být proud či řeka, do které budou přitékat z nejrůznějších stran různé potůčky. Podmínka by byla, aby žádný nebyl nějak beznadějně chemicky zamořený.“
Jen zavedené strany! Nebo to už neplatí?
Pomineme-li Klausův politický handicap v podobě novoroční amnestie, kterou prošetřuje protikorupční policie, bude se muset exprezident vypořádat ještě s jedním podstatným problémem. Retro je sice v České republice sexy, ale většina voličů nechce návrat Klausova retrokapitalismu. Ideologie svaté trojice privatizace-deregulace-liberalizace je v době ekonomické krize obtížně prodejným zbožím.
Navíc Klaus dlouhodobě prosazoval, aby o moc soutěžily zavedené politické strany. Bytostně odmítal experimenty. Současnému šéfredaktorovi ČESKÉ POZICE v rozhovoru pro časopis Euro před sněmovními volbami v roce 2010 řekl:
„Nové strany, neznámé, nedefinované, prázdné, bez členské základny, ty jsou největším nebezpečím demokracie. Nikoli staré strany, jež mají desetitisícové členské základny a není možné je snadno převalit z jedné strany na druhou.“
Nyní by ze své politické filozofie musel uhnout. I když ani to v české politice není neobvyklý jev, tato pirueta u Klause přece jen bije do očí.
Stárnoucí, ješitný a žárlivý chlap
Političtí pozorovatelé i běžní lidé si marně lámou hlavu, co 72letého důchodce Václava Klause žene nazpět do politiky. Kromě mnoha sofistikovaných spekulací se však nabízí jedno vysvětlení.
- Klause ženou pradávné lidské touhy stárnoucího chlapa a kdysi mocného muže.
- Chce chodit po červených kobercích, být v médiích a rozdávat rozumy.
- Chce vrátit čas a svět, kterému rozumí a má jej rád.
- Nechce pasivně přihlížet.
- Žárlí na svého soka na levici Miloše Zemana, který po deseti letech v ústraní opět opanoval českou politiku a z ničeho vybudoval „Zemanovce“, kteří mají navíc naději, že po předčasných volbách zasednou ve sněmovně.
- Žárlí na své soky na pravici Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska, jejichž TOP 09 ve volebních průzkumech předstihuje ODS.
- Nechce v hezkém hanspaulském domečku znuděně čekat na konec měsíce, až mu pošle Petr Kellner peníze na nájem.
Klausovu pozici stěžuje vědomí, že na rozhodování o vstupu do politiky má zoufale málo času. Kandidátky do voleb musejí být hotové do poloviny září. Exprezident se sice obává případného volebního debaklu, ale tuší, že jde o poslední příležitost zabojovat na barikádách. Pokud je však opravdovým kapitalistou, rizika by se bát neměl. Jeho pravicoví podporovatelé a lidé z byznysu by mu to neodpustili.
Snad při přemítání o své budoucnosti Klaus nepodlehne představě, že je jediným spasitelem, který dokáže zachránit pravici v Česku. Mohl by se totiž stát stejným terčem vtipů jako hrdina akčních seriálů Chuck Norris – ten prý dokáže porazit v tenise i betonovou zeď. Klausovi by se něco takového nemuselo povést.
Prohlášení Václava Klause k jeho možnému angažmá v předčasných volbách
„V posledních dnech, zejména po dramatických událostech minulých týdnů a měsíců, jsem se spolu s řadou podobně uvažujících lidí vážně zabýval pokusem využít říjnových parlamentních voleb ke svému opětovnému vstupu do každodenní politiky.
Jsem si vědom toho, že jsem tím vzbudil nemalá očekávání, o čemž svědčí velké množství pozitivních reakcí jak lidí zevnitř dnešní politiky, tak i běžných občanů. Všem z nich za to děkuji.
Po velmi intenzivní práci a desítkách schůzek a jednání jsem zjistil, že v krátkém čase, který do voleb zbývá, lze sice vytvořit volební subjekt, který by určitým způsobem mohl uspět, ale nesplňoval by představy, s nimiž se v politice pohybuji, a který by i při případném volebním úspěchu mohl v politice dlouhodobě standardně působit. Proto jsem se – po dlouhém a bolestném rozhodování – rozhodl v těchto volbách nekandidovat.
Nesmírně oceňuji, že mnoho jednotlivců, politických hnutí i menších politických stran bylo ochotno překročit nejen své názorové rozdíly, ale i rozdílnost svých bývalých politických angažmá, kdy si často byli spíše soupeři než spojenci.
K různým spekulacím chci jasně říci, že nejvíce pozitivního v tomto pokusu o rychlé vytvoření nového politického subjektu vykonala Jana Bobošíková. Našel jsem v ní největší ochotu hledat řešení, které by mohlo integrovat velmi různorodou skupinu lidí obdobně cítících vážnou situaci naší země a tragický stav naší politické scény. Jí chci poděkovat zvlášť.
Tímto pokusem pro mne nic nekončí. V průběhu následujících dvou měsíců rád aktivně pomohu těm, kteří i beze mne do tohoto volebního souboje půjdou. Po uskutečnění předčasných voleb a po seznámení se s jejich výsledkem jsem připraven – společně se všemi, kteří o to budou stát – se ptát, co s pravicí v naší zemi a s jejím dosud nejvýraznějším představitelem, Občanskou demokratickou stranou, v budoucnu učinit.“
Václav Klaus, 28. srpna 2013, 13:00 hodin
