V době rozbíhající se kampaně nezřídka zaznívá názor, že lidé k prezidentské volbě upínají nepatřičně velkou pozornost. Český prezident prý nedisponuje přílišnými pravomocemi, je spíše symbolickým „kladečem věnců“. Někteří z kandidátů či jejich týmy, se podivují, proč novináře tak zajímá, kdo bude financovat jejich kampaně, když vlastně prezidentská funkce není z hlediska pravomocí kdovíjak zajímavá.
Není to pravda. Ze zlehčování je usvědčuje nanejvýš povolaný politik. Podoben teleshoppingové legendě Horstu Fuchsovi, jenž vždy nalezne překvapivě působivý argument, aby zákazníka přesvědčil, se Václav Klaus v posledních týdnech stává reklamní hvězdou. Produkt se jmenuje prezidentská funkce, hlavní sdělení zní: může se vyplatit mít v ní svého schopného člověka.
Coby zdatný politický řemeslník Václav Klaus dokazuje, že český prezident není žádný kladeč věnců, nýbrž vlivná a velmi důležitá součástka politického soukolí. Na vlastní kůži to v těchto dnech poznává premiér Petr Nečas a nadšený z toho určitě není. Klaus v pondělí zvedl obočí a svým vetem zastavil důchodovou reformu, kterou vláda chystala na začátek nového roku. Nečasova koalice teď musí ve sněmovně najít „stojedničkovou“ sílu, aby Klausovo veto přehlasovala. Vzhledem k šesti rebelům v ODS to nebude mít vláda jednoduché. Před pár týdny zase Klaus zavelel k odmítnutí připravovaného daňového balíčku. Na konci srpna prezident tak trochu „hodil vidle“ i do církevních restitucí, když požádal o záruku, aby v případě přijetí zákona nebyla prolomena restituční hranice února 1948.
Faktem je, že „kladeč věnců“ svými kroky a postupy nepřímo ovlivňuje existenci vládní koalice vzešlé z výsledků voleb
To všechno jsou zákony a reformy, se kterými Nečasova vláda spojuje svou existenci. Ponechme stranou prezidentovy motivy, budou dozajista faktické i strategické, faktem je, že „kladeč věnců“ svými kroky a postupy nepřímo ovlivňuje existenci vládní koalice vzešlé z výsledků voleb. Své o tom ostatně ví i někdejší premiér Mirek Topolánek, jehož vláda padla na jaře roku 2009 v době probíhajícího předsednictví České republiky v Radě EU. Tenkrát byl na shození Topolánkova kabinetu Klausovi přičítán značný vliv.
I pokud bychom pominuli významné funkce hlavy státu, jako jsou jmenování členů Bankovní rady České národní banky či soudců Ústavního soudu, pominout nelze, že je-li prezidentem homo-politicus typu Václava Klause, dokáže ze svého úřadu udělat – a nebojme se to říci – středobod politického dění. A byť jen na vteřinu ho podcenit, se šeredně nevyplácí.
Zeman, Fischer a spol. proto dnes mohou Klausovi děkovat. Prezident dělá Hradu opravdu dobrou reklamu, například u sponzorů. Jak by řekl Horst: „Není to skvělé? Je to skvělé.“
