Počátkem února se zdálo, že se na nás žene šílená reforma, na které mnozí šíleně zbohatnou a ostatní se nebudou stačit šíleně divit, jak zase sedli někomu na lep. Bylo za minutu dvanáct. Společně s kolegyní Markétou Šichtařovou jsme se na to již nechtěli dívat. Připravili jsme o reformě parodické video, jenž nečekaně vyvolalo celkem velkou diskusi. Fajn. Jenomže jeden by nevěřil, kolik takový zájem zabere času a odčerpá energie. Po několika dnech jsem začal být ze všeho unavený a odebral se na týdenní dovolenou do zahraničí. Když jsem se vrátil, nestačil jsem se divit.
Z noci na den byla hotová zbrusu nová reforma - stovky stran textů, jež se jí zabývaly, byly náhle bezcennéByl to návrat do jiné země. O povinných fondech, před kterými jsme varovali, se už nemluvilo. Místo toho se najednou hovořilo nejen o možnosti volby, jestli ve fondech vůbec spořit, ale i jaký fond si vybrat. Z noci na den byla hotová zbrusu nová reforma, o které málokdo něco nevěděl či jen netušil. Výsledek byl na míle vzdálený tomu, co původně navrhla takzvaná Bezděkova komise. Má první myšlenka byla: Jak na to přišli? Z jakých analýz vycházeli? Dnes se obávám, že z žádných. Stovky či tisíce stran textů, které se dosud zabývaly reformou, byly náhle bezcenné.
Najednou se vedou tahanice, zda bude vyšší sazba DPH na 20 nebo 19 procentech. Jak vůbec mohla taková otázka vyvstat? To sazbu nikdo nespočítal? Asi ne. Zřejmě opravdu stojí vládní rozhodnutí na vodě.
Samé zděšení
Hlubší čtení zpráv z médií přineslo další zděšení. Objevují se zásadní neznalosti například při definici penzijních plánů jednotlivých fondů. Řada autorů asi nezná přesný význam některých finančních termínů, jako třeba „cenný papír“. Možná se objevily chyby jen na straně přepisu, ale možná už přímo ve vládě. V každém případě je jasné, že komunikace kabinetu s veřejností je špatná.
Objevil se i mýtus „bezpečného dluhopisového penzijního fondu“. Ten zatím ještě řada lidí neprohlédla. Údajně bezpečný fond je však mnohem méně bezpečný, než tvrdí jeho propagátoři. Na samotném penzijním plánu investujícího jen do českých státních dluhopisů v podstatě není nic špatného, zejména pokud do takového fondu vstoupí jeho klient dobrovolně. Avšak proč jsme přesvědčováni, že to není spojeno s žádnými riziky? Vědí autoři, že například u portugalských státních dluhopisů byla jejich volatilita (a tedy rizikovost) nedávno vyšší než u portugalského akciového indexu?
Spasitel Klaus?
Jak záblesk naděje přišel páteční článek Václava Klause v MF Dnes. Ten mohu na místě podepsat. Prezident si všiml, že jsou téměř všichni zaskočeni rychlostí vyhlášení reformních záměrů a že chybí seriózní debata o základních myšlenkových východiscích této reformy. S tím nelze než souhlasit. Vláda dělá reformu naslepo a amatérsky. Vypadá to, jako když si říká: „Tak prostě zkusíme zvýšit DPH a uvidíme, co to vlastně udělá. A když lidem vadí, že se nebudou penze dědit, tak jim řekneme, že to půjde. Jenom nebudeme uvádět jak. Prostě to nějak dopadne, ale to už bude řešit příští vláda. Teď už rychle na reformu zdravotnictví…“
Vláda dělá penzijní reformu naslepo a amatérskyCelkem naivně jsem si myslel, že článek Václava Klause propagátory reforem zasáhne a že se zamyslí. Když jsem něco podobného jako prezident říkal o necelý měsíc dříve, byl jsem označen za levičáka či lháře. Kritika současné vlády se v očích mnoha lidí rovná levicovému názoru. Vůbec nechápou, že vládu lze kritizovat i zprava. Domníval jsem se, že něco podobného si málokdo k prezidentovi troufne. Mýlil jsem se. Propaganda pokračuje. Opět se objevují věty, že vládu tlačí čas. Že včera bylo pozdě. Že Bezděkova komise vypracovala to a ono…
Bezcenná svoboda
Je až neuvěřitelné, jak je pro mnohé komentátory bezcenná svoboda. Prezident píše, že musí být jasně řečeno, že státem vyplácený důchod má znamenat pouhé základní zabezpečení člověka na stáří a že všechno navíc už bude jen jeho svobodnou, dobrovolnou volbou. Prý je to alibistické. Co je alibistického na tom, mít možnost svobodně a dobrovolně se rozhodnout?
Co je alibistického na tom, mít možnost svobodně a dobrovolně se rozhodnout?Pokud prezident reformu nepodepíše, tragédie to nebude. Navržený koncept je nepřipraveným paskvilem. Ano, čas běží. Ano, reforma je třeba. Ano, jsou zde demografické faktory. Ano, je to drahé. Jenže podepsat špatný zákon je ještě dražší. Navržená reforma je tak špatně „skousnutelná“ pro opozici, že ji příští vláda zřejmě ihned změní. Je dost možné, že se tím odstartuje permanentní reformování důchodové reformy. Tato neustálá změna bude mnohem dražší než pokračování diskuse o pár měsíců či čtvrtletí déle. Ano, mnozí se už třesou, jak si s reformou přivydělají, ale ještě by mohli chvíli vydržet.
Kritika už přichází i ze samotné Národní ekonomické rady vlády (NERV). Čím dál tím více lidí má odvahu říci nahlas, že penzijní reforma nedopadne dobře. Že skončí podobně jako v Maďarsku nebo v Polsku – v obou zemích se již mění původně nastavená pravidla.
Škoda, že v Parlamentu nesedí lidé s jasným názorem. Miloš Zeman mě nedávno v tisku označil za pravicového ekonoma – a já přesto s úžasem zjišťuji, že najednou vlastně hájím pozice levice! S lidmi, kteří kdysi v Parlamentu bývali, jako třeba Zeman či Klaus, jsme nemuseli souhlasit. Mohli jsme si ale být jisti, že jejich názory jsou buď jednoznačně pravicové, nebo jednoznačně levicové. Dnes již politika není o vizích a ideálech ani trochu. Je podle mne jen o penězích.