V úpravně vody Želivka má většinu chemikálií zachytit aktivní uhlí

Tři čtvrtiny českých vodovodů jsou znečištěné pesticidy nebo jejich metabolity, což jsou látky vznikající reakcí s prostředím. Potenciálně jedovaté jsou stejně, ne-li víc. Často jsou to koncentrace pod zákonným limitem, jenže chemikálie z průmyslových hnojiv nemají v pitné vodě co pohledávat. Potíž je, že molekuly pesticidů jsou malinké a filtry v úpravnách nebo čističkách projdou. Jedním z nástrojů, který to umí napravit, je aktivní uhlí.

Na jeho nasazení do provozu teď pracuje úpravna vody Želivka. Ta napájí skoro celou Prahu, část středních Čech a velký kus jižních. Technologie není nová, výhody aktivního uhlí jsou známé dlouho a zkušenost s ní mají třeba úpravny v Plzni či Českých Budějovicích, ale pražský projekt je unikátní jednak rozsahem a jednak tím, že ukáže, jak si uhlí s čištěním poradí v místních podmínkách.

Účinná technologie

„V odpadních vodách se dnes objevují léčiva, hormony, dokonce i drogy, které jsou nikoli zatím v nebezpečném, ale již v měřitelném množství, a na to je třeba s předstihem reagovat. Jde většinou o chemikálie s drobnými molekulami. Aktivní uhlí má menší póry, zachytí většinu nežádoucích příměsí,“ řekl LN Tomáš Urban, ředitel Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka (VÚV), který se na modernizaci želivské úpravny podílí. V areálu úpravny se buduje nová hala, která do čisticího procesu na konec nasadí uhlí.

Voda se k aktivním granulím dostane už předčištěná pískem a ozonizací, což je dezinfekce silným oxidačním činidlem. Za černouhelným filtrem bude jen chlorování. Uhelné granule jsou účinná technologie, umějí zafungovat i v případech, kdy by se v důsledku nehody nebo i záměrné nepřátelské akce do vody dostalo něco kromobyčejně nebezpečného a hodně koncentrovaného. Do stavby se koncem loňského roku pustilo vítězné sdružení firem Metrostav, SMP CZ a Geosan. Na konci příštího roku bude hala hotová a připravená na zkušební provoz, naostro se pojede od 1. ledna 2022.

Metrostav má se středočeskou napájecí zásobárnou zkušenost, ještě před revolucí coby firma Vodní stavby zajišťoval vznik přehrady a vodárenského systému. V nové hale bude 16 filtrů ve čtyřech vanách s výškou uhelných granulí 1,7 metru, voda se čistí tím, že přes ně pomalu protéká. Celkově akce přijde na bezmála 1,2 miliardy, 750 milionů z toho pokrývají unijní dotace. Problém představují pesticidy, které už vedle povrchových vod prosákly i do těch podzemních. Protože i když se ve vzorku objeví v podlimitní koncentraci, neví se, co lidskému zdraví provádějí ve vzájemném mixu.

Druhé riziko spočívá v tom, že se kousíčky pesticidů, ale i zbytky čisticích prostředků z domácností nebo rezidua léků v živých organismech hromadí. Koncentrace se možná nezvyšuje přímo ve vodě, ale přímo v těle, ať ryby, nebo člověka. „Třebaže je polutantů v potravinách nebo pitné voda velice malé množství, přijímáte je denně, takže se akumulují v tkáních a po dlouhé době mohou mít významný negativní vliv na lidské zdraví,“ uvádějí Martin Pivonkovský s Tomášem Cajthamlem z Mikrobiologického ústavu Akademie věd ve svém lednovém článku v časopisu A / Věda a výzkum.

Drahé čištění

Aktivní černé uhlí v podobě granulí má tu výhodu, že v sobě kombinuje všechny možné velikosti kanálků, pročež umí polapit prakticky všechno. Pokud je ovšem nejdřív něco neucpe, nejčastěji sinice a řasy. Jejich molekuly jsou větší a mohou zatarasit vchod pro mrňavé částice z průmyslových hnojiv – zvláště v létě, kdy horko vypařuje vodu, což sinice pociťují jako životabudič. A je to zároveň roční období, kam spadá vrchol hnojení.

Z toho vyplývá, že černouhelné granule se musejí čistit. I kvůli rozmanitosti velikosti svých pórů se zanášejí relativně rychle. Skutečně relativně – když se testovalo, jak si granule vedou v londýnské úpravně, ještě po 278 dnech práce zvládaly lapat polutanty s 90procentní úspěšností. Až speciální černé uhlí doslouží, musí být nicméně připraven způsob, jak s ním naložit, protože vzhledem k tomu, co se do něj nacucává, představuje nebezpečný odpad.

Při nasazení aktivních černouhelných granulí se musí důkladně zvážit, jestli to stojí za to, protože technologie není levná. „Určitě by zvýšila cenu vodného a dnes je obecně velice nepopulární jakékoli poplatky zvyšovat,“ říká ředitel vodohospodářského ústavu. Nasazení drahého typu čištění se nemusí do spotřebitelských cen promítnout, v republice je mnoho obcí a měst, jež reálné náklady v účtech svých občanů nezohledňují a výpadek dotují z erární kasy. Záleží tedy na politické vůli.

Hledání nejúčinnějších alternativ

Poplatková strategie často ústí v situaci, kdy si Češi neuvědomují, co skutečně stojí dopravit jim domů vodu v bezvadné kvalitě. Podle Urbana pak převládá mylný pocit, že vylít se dá cokoli. „U nás je základní problém, že lidé i podniky do kanalizace vyhodí cokoli. Mají pocit, že pokud to odešlo z domácnosti, zmizelo to i ze světa. Ve skutečnosti to nikam nezmizí, musejí se s tím poprat čistírny odpadních vod, jež hledají co nejúčinnější alternativy. Vodu totiž dále vypouštějí do řek a z těch pak odebíráme vodu na pití,“ popisuje, jak se odpady z domácností zase vracejí ke svým původcům.

Všechno špatné ve vodě nejde na vrub pesticidů, byť se na znečištění podílejí nejvydatněji. Podíl nesou i domácnosti. Nedávná vědecká studie ukázala, že z jednoho bubnu, v němž se pralo šest kilo prádla z umělých materiálů, se uvolní až 700 tisíc plastových mikročástic. Ironií osudu se to víc děje u oděvů z ekologicky příhodnějších recyklovaných materiálů.

Ale zpět ke klíčovým pesticidům: z podkladové analýzy Petra Tušila z VÚV vyplývá, že především by se měla proměnit filozofie zemědělství, protože hned na vstupu stojí kvalita surové vody z nádrže Švihov. Když se mezi zářím 2014 a následujícím lednem zkoumala celková koncentrace pesticidů, ukázalo se, že v surové vodě byly přítomné v míře vysoko nad zákonným limitem. Úprava zvládla číslo srazit pod limit, ale kolem léta 2015 to bylo těsně nebo přímo na hraně.

„Nejde zdaleka jen o dodržování a důslednou kontrolu agrotechnických postupů při aplikaci látek, jež mohou negativně ovlivnit kvalitu vody ve zdroji, jak se diskuse mnohdy zužuje. To je jen základní předpoklad. Podstatnější je celkový citlivý přístup k území a vytvoření systému hospodaření s půdou, aby se voda generovaná z celé plochy co nejvíce zdržela v systému a do vodní nádrže Švihov se dostávala s co nejmenšími koncentracemi nežádoucích polutantů,“ uvádí. Zlepšení přístupu je třeba ve změně pěstování plodin, aby všude nebyla řepková monokultura, zalesňování, obnova mokřadů a rybníků či investice do čistíren odpadních vod.