V politických otázkách se snažíme být maximálně zdrženliví

Profesor trestního práva a ústavní soudce Jaroslav Fenyk v rozhovoru mimo jiné říká: „Celá devadesátá léta jsme byli svědky institucionální slabosti státního zastupitelství, jež nebylo odolné intenzivním politickým tlakům, aby se některé věci neřešily. Přitom veřejnost očekávala, že se privatizační i jiné skandály prošetří. Nedařilo se s tím nic udělat, protože jsme byli podřízení vládě a ta neměla snahu situaci řešit. To se změnilo až s vládou Miloše Zemana, on i ministr spravedlnosti Otakar Motejl našim argumentům rozuměli a změny v systému podpořili.“

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik ve své kariéře bojujete s nálepkou „komunistického“ prokurátora, kterým jste byl na konci osmdesátých let?

FENYK: Byl jsem v té funkci rok před sametovou revolucí, působil jsem u vojenské prokuratury a řešil jsem hochy ze stavebního a ženijního vojska, obvykle se základním vzděláním, takže drtivá většina věcí byla šikana, krádeže, znásilnění… Nikdy jsem nedělal politické věci, zeptejte se Petra Uhla, ten mě zná i z této doby.

S tou nálepkou se setkávám celou svou kariéru od lidí, kterým jsem nevyhověl ve své rozhodovací činnosti. To je normální, ti lidé pak hledají sebemenší záminku, aby vás pošpinili. Za 20 let na státním zastupitelství jsem se na straně obžaloby účastnil mnoha a mnoha velmi citlivých kauz a řadě lidí ležím v žaludku, to je jasné. Nikdy jsem se nesnažil proti tomu aktivně bojovat, nemá to cenu. Naštěstí se to objevuje už jen zřídka.

LIDOVÉ NOVINY: Jako náměstek nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové jste se zasloužil o velké novely trestních předpisů, které výrazně posílily pravomoci státních zástupců v roce 2001. Jste na to hrdý?

FENYK: Tehdy nám šlo především o garanci určité nezávislosti státních zástupců. Ono je samozřejmě nejde postavit naroveň soudci, ale garance tam být musí – nepřemístitelnost, neodvolatelnost, téměř stejné platové podmínky.

Celá devadesátá léta jsme byli svědky institucionální slabosti státního zastupitelství, které nebylo odolné intenzivním politickým tlakům, aby se některé věci neřešily. Přitom veřejnost očekávala, že se privatizační i jiné skandály důsledně prošetří. Nedařilo se nám s tím nic udělat, protože jsme byli podřízení vládě a ta absolutně neměla snahu situaci řešit. To se změnilo až s vládou Miloše Zemana, on i ministr spravedlnosti Otakar Motejl našim argumentům rozuměli a změny v systému podpořili.

LIDOVÉ NOVINY: Problematické období opoziční smlouvy tedy bylo paradoxně dobré pro postavení státního zastupitelství?

FENYK: Ta doba byla politicky obtížně únosná, nám se ale právě v ní povedlo dosáhnout změny. Především šlo o to, zabránit ministru spravedlnosti zasahovat do konkrétních věcí. Byl jsem hlavním autorem stěžejní novely zákona o státním zastupitelství v roce 2001, a přestože se řadu věcí prosadit nepodařilo, bylo to maximum, kterého šlo dosáhnout, a vcelku to dopadlo dobře. Systém solidně funguje dodnes.

LIDOVÉ NOVINY: Pak jste v roce 2005 odešel po kauze katarského prince. Začala tím doba, která byla pro státní zastupitelství nejhorší?

FENYK: Asi ano. Negativně lze vnímat i devadesátá léta, což lze ale přičíst „zkušebnímu provozu“ na pomezí prokuratury a státního zastupitelství. Pak se nám dařilo změnit systém a úspěšnost práce státních zástupců rostla, a to se také politikům nelíbilo. Období, kdy jsem odešel, se vyznačovalo útoky ze všech stran – nejen na konkrétní státní zástupce, ale na systém jako takový.

Bylo to velmi tvrdé, útočili politici i vlivové skupiny a nutno říci, že jejich snaha byla úspěšná, na čas podřídila státní zastupitelství politické moci. Což je to nejhorší, co se může stát. V kauze katarského prince se ohýbal zákon až za hranu představitelného a rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci dodnes považuji za naprosto nepřijatelné.

Tehdejší tlaky byly až nechutné a po odchodu Marie Benešové jsem si uvědomil, že v tom systému dál pracovat nemohu a nechci. Neměl jsem krytá záda a vláda jasně naznačovala, že určité kauzy se nemají řešit. A já nejsem člověk, který by byl ochotný se někomu podřizovat a přizpůsobovat. Tak jsem odešel.

LIDOVÉ NOVINY: Pak jste sedm let působil v advokacii. Šel jste si tam vyčistit hlavu?

FENYK: V první řadě jsem šel učit trestní právo na brněnskou fakultu. To mě bavilo, studenti jsou tvárný materiál a mají rádi, když se ve výkladu propojuje teorie s konkrétními příklady. Nebylo to pro mne nic nového, v akademickém prostředí jsem se pohyboval od roku 1996 a v Brně učím dodnes.

Založil jsem si vlastní advokátní kancelář, ale v roce 2007 mě oslovila mezinárodní kancelář White & Case. Zprvu jsem se bál vysokého pracovního zatížení, ale nakonec se mi s tehdejším vedením pražské pobočky podařilo domluvit spolupráci, která byla skvělá. Radili jsme firmám s prevencí trestné činnosti, připravovali jsme je na trestní odpovědnost právnických osob, umísťovali jsme se v žebříčcích úspěšnosti i v trestních věcech. Pak mě v roce 2013 oslovila prezidentská kancelář, zda bych nechtěl na Ústavní soud. A to není funkce, již by bylo možné odmítnout.

LIDOVÉ NOVINY: Nyní jste zhruba v půlce svého desetiletého mandátu. Jaká ta práce je, co máte nejčastěji na stole?

FENYK: Jako místopředseda mám mírně snížený nápad, měsíčně mi přijde na stůl okolo 14 věcí. Za 4,5 roku jsem rozhodoval více než tisíc případů a zhruba sedmi procentům jsem vyhověl, asi patřím ke vstřícnějším soudcům. Skladba je rozmanitá, okolo 60 procent tvoří civilní věci – od sousedských sporů až po exekuce a insolvence. Třetina věcí jsou trestní věci a zbytek je zejména správní právo.

V poslední době výrazně přibylo rodinného práva, na denním pořádku máme na stole přetahování o děti. Tam bohužel není dovolání přípustné, věc končí na krajském soudu, a my tak nahrazujeme Nejvyšší soud, což je špatně. I já jsem jako soudce zpravodaj vypracoval jeden nález ke střídavé péči, které osobně docela fandím, sám takto vychovávám své děti.

Pokud se podmínky střídavé péče dobře nastaví, může taková úprava vztahů fungovat, ale nehodí se na každou situaci. V rodinných věcech ale vždy současně apelujeme na rodiče, aby se domluvili. Soudy nikdy nemohou vyřešit rodinné vztahy tak dobře jako oni sami mezi sebou.

LIDOVÉ NOVINY: Jako zpravodaj jste vypracoval více než 70 nálezů. Která rozhodnutí považujete za nejdůležitější?

To je těžké, protože nerad uměle „vytvářím judikaturu“. Někdy ale případ vyžaduje zobecnění, protože jde o systémový problém, který má dopad do řady jiných kauz. Důležitá byla dvě rozhodnutí o místní příslušnosti státního zastupitelství. Zakázali jsme, aby si státní zástupci zjednodušovali práci a vybírali si, který soud bude kauzu řešit.

Zabýval jsem se i třeba otázkou povinného očkování, domovními prohlídkami nebo postavením členů NKÚ či pachovými stopami v trestním řízení nebo možností policie prolomit profil uživatele na sociální síti Facebook. Chci ale zdůraznit, že důležitější než plenární nálezy jsou často nálezy senátní – i ty jsou závazné. A běžně se děje, že jeden senát zaváže celý Ústavní soud i ve velmi důležité právní věci.

LIDOVÉ NOVINY: Někdy má člověk pocit, že na Ústavním soudu působí jen několik soudců, kteří vydávají mediálně zajímavá rozhodnutí.

FENYK: Záleží na tom, zda chcete, aby věc byla široce medializována. Já kauzy rozhoduji primárně pro účastníky řízení a je pro mne důležité, aby se právní názor rozšířil do celé justice. Nesnažím se obšírně komentovat každé rozhodnutí a jsem mnohem raději, když si lidé přečtou odůvodnění, kde je vše důkladně vysvětleno. Jen tak lze pochopit podstatu rozhodnutí.

Vezměte si třeba zrušení takzvaných sedacích vyhlášek. Chápu, že v některých severočeských městech je složitá sociální situace a dochází k vyhroceným okamžikům, ale to nejde řešit zcela absurdními vyhláškami, které zakazují sezení na veřejných prostranstvích, kterými se chce radnice předvést před voliči. Od toho je přece městská policie, aby se starala o pořádek. Nejsem si jistý, zda by měla být její primární práce odtahování vozidel za špatné parkování…

LIDOVÉ NOVINY: Jak dlouho jste si zvykal, že můžete věc autoritativně rozhodnout s tím, že proti rozhodnutí Ústavního soudu už neexistuje žádný opravný prostředek?

FENYK: Mám výhodu, že jsem byl státním zástupcem i advokátem, a ze spisu si dovedu živě představit, jak vypadalo předcházející řízení. Nemám problém něco rozhodnout, ale někdy cítím omezení vyplývající z role Ústavního soudu. Rozhodujeme o ústavnosti rozhodnutí a zdaleka ne každé porušení zákona je protiústavní. Nemůžeme se zabývat tím, zda bylo v řízení všechno správně. Často vidím, že nějaký postup soudu nebo státního zástupce nebyl správný, ale mojí rolí není napravovat jakékoli nedostatky.

LIDOVÉ NOVINY: Hranice mezi ústavností a protiústavností může být často tenká. Kde ji máte?

FENYK: Proslulý americký soudce O. W. Holmes říkal, že je-li vám z určitého postupu na zvracení, je pravděpodobně protiústavní… Mám to podobně. Když vidím, že bylo někomu ublíženo, chci s tím něco udělat. Někdy to ale nejde, což je na mé práci nejvíce frustrující. Třeba vidím, že stará paní vedla řízení o nájmu bytu tak špatně, že skončí na ulici. Nemohu s tím udělat nic, protože je to soukromé právo a já ze své pozice nemohu napravovat pochybení žalobce, nesmím nahrazovat právní úpravu osobními pocity.

Kde cítím nespravedlnost nebo příkoří, snažím se do toho jít a napravit to. Mám proto hodně procesních rozhodnutí, kde bylo účastníkovi upřeno nějaké dílčí právo. Mohl bych si říct, že soud řízení zopakuje a rozhodne stejně. Ale takto cynický být nesmím, vždy je možnost, že se soudce nad věcí znovu zamyslí a rozhodne jinak.

LIDOVÉ NOVINY: Na plénu jste zatím neřešili mnoho třaskavých politických kauz. Hned po nástupu jste byl u církevních restitucí, pak se řešil služební zákon, kontrolní hlášení, ale to je jen několik málo věcí.

FENYK: Církevní restituce i služební zákon byly sporné věci, v obou kauzách jsem to viděl jinak než většina pléna. Ke kontrolnímu hlášení se nechci vyjadřovat, protože to souvisí s EET, a to ještě není rozhodnutá kauza. EET už diskutujeme, ale je to vážná věc, která může mít dopady i do politické sféry.

Obecně ale chci říct, že vpolitických otázkách se snažíme být maximálně zdrženliví. Ne vždy to ale jde, ústavní právo přece reguluje politiku, a leckdy se jí tedy nelze vyhnout. Pokud máme na stole určitý návrh, musíme o něm rozhodnout, ať je, nebo není politický.

LIDOVÉ NOVINY: V létě jste zaujal odlišným stanoviskem k nálezu, kterým plénum posvětilo prohlídky kotlů v případě podezření ze znečištění. Máte dojem, že se zákon příliš lehce naboural do nedotknutelnosti obydlí?

FENYK: Přesně tak. Zdálo se mi nesmyslné, aby byl možný takto intenzivní zásah do nedotknutelnosti obydlí, když nedochází k žádnému bezprostřednímu ohrožení života. Je to precedent, který může v budoucnu posvětit i další prolamování nedotknutelnosti obydlí.

LIDOVÉ NOVINY: Domníváte se, že je Ústavní soud jmenovaný Milošem Zemanem levicovější než dříve?

FENYK: Někteří soudci vnímají sociální aspekty citlivě, jiní méně. Patřím k těm, kteří se v každé věci snaží vidět lidský rozměr. Leccos jsem zažil, na státním zastupitelství jsem přezkoumával politické procesy s generálem Píkou nebo Miladou Horákovou, tábory nucených prací. To vás naučí přemýšlet hodně empaticky. Zároveň ctím konzervativní hodnoty – rodinu, manželství, roli státních orgánů. Netýká se to politických názorů, ale spíše osobního nastavení každého soudce a jeho životních zkušeností.

LIDOVÉ NOVINY: Co máte na starosti jako místopředseda Ústavního soudu?

FENYK: Řeším zejména zahraniční vztahy. Pravidelně se setkáváme s kolegy ze sousedních zemí i s Evropským soudem pro lidská práva a Soudním dvorem EU. Je pro nás důležité sdílet informace a být v kontaktu i s konkrétními soudci, kteří řešili otázky, se kterými se můžeme brzy setkat i u nás.

Nedávno jsme třeba měli trojstranné jednání s Lotyši a Belgičany o podávání předběžných otázek k Soudnímu dvoru EU. Belgický ústavní soud jich podal téměř 30, náš ani ten lotyšský žádnou. Nyní máme od Belgičanů perfektní poznatky a víme, jaké jsou výsledky i rizika. U nás se zatím nenašla věc, u níž by to bylo vhodné. Myslím, že jednou ji Ústavní soud podá, ale je tam jeden problém.

Rozhodnutí o předběžných otázkách jsou závazná a nechceme se dostat do podřízenosti Soudnímu dvoru EU. Zatím tedy trváme na tom, aby otázku kladly české obecné soudy, zejména pokud jsou k tomu podle evropského práva povinny. Co se týče naší první předběžné otázky, jsem lehký optimista.