Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

V ovzduší ubylo velkých prachových částic. Malých zabijáků nikoliv.

Evropa

  18:58

Ovzduší se nezlepší, dokud jednotliví aktéři místo vzájemného osočování nezačnou komunikovat, říká Bohumil Kotlík ze zdravotního ústavu.

foto: © montaž ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Ovzduší v České republice se od devadesátých let postupně zlepšovalo. Tento pozitivní trend se ale v posledních letech zastavil. Navíc poměrově přibývá malých prachových částic, na které se častěji vážou rakovinotvorné látky. Filtry, které v průběhu let instalovala do svých provozů nejen většina průmyslových podniků, ale i automobilek do svých vozidel, totiž dokážou zachytit jen větší částice.

Podle autora nedávno zveřejněné zprávy o stavu ovzduší za rok 2012 Bohumila Kotlíka ze Státního zdravotního ústavu se ovzduší nezlepší, dokud spolu jednotliví aktéři místo vzájemného osočování nezačnou komunikovat a média nepřestanou šířit poplašné zprávy.

Situace v nejvíce znečištěných regionech, kde jsou neustále překračovány limity znečišťujících látek, navíc dle něho nebude zcela uspokojivá nikdy. „Lidé žíjící v těchto oblastech, například v Ostravě-Radvanicích, zkrátka žijí po větru hned vedle velké továrny zaměstnávající desítky tisíc lidí. Ani nejmodernější technologie nedokážou zajistit, aby výroba byla zcela bezemisní. Jediným způsobem, jak dosáhnout čistého vzduchu, proto zůstává uzavření těchto závodů, a to by si z místních přál jen málokdo,“ podotýká Kotlík.

ČESKÁ POZICE: Jaké obecné dlouhodobější trendy ve vývoji znečištění ovzduší vyplývají z aktuálně zveřejněné zprávy o stavu ovzduší za loňský rok?

„Na ty jemnější částice filtry nestačí, a těch tedy poměrově v ovzduší přibývá. Jsou přitom zároveň mnohem nebezpečnější.“KOTLÍK: Od devadesátých let byl patrný trend zlepšování situace, zejména vlivem nových technologií. V posledních zhruba osmi letech se však tento trendový pokles postupně zastavil a nyní znečištění ovzduší spíše setrvává na stejné úrovni, s meziročními výkyvy způsobenými meteorologickými podmínkami.

Problém je ale v tom, že se například u prašnosti postupně mění podíl, respektive zastoupení frakcí aerosolových částic. Přesněji řečeno, ve vzduchu je i díky instalovaným odlučovacím technologiím méně větších prachových částic, a zvolna tedy klesají měřené hodnoty hmotnostních koncentrací, například frakce o velikosti 10 a méně mikrometrů (PM10), protože ty se daří odfiltrovat. Jenže na ty jemnější částice filtry nestačí, a proto jich poměrově v ovzduší přibývá. Jsou přitom zároveň mnohem nebezpečnější, dostávají se hlouběji do plic a snáze na sebe vážou například rakovinotvorný benzo(a)pyren.

Pro srovnání: jestliže v roce 1988, než se začaly spalinové cesty filtrovat a čistit, byl poměr malých částic ve frakci PM10 35 až 50 procent, pak dnes je to okolo 75 procent. Čím menší částice, tím se to totiž hůře a dráž čistí.

ČESKÁ POZICE: A pokud srovnáte zprávu za rok 2012 s tou předchozí?

KOTLÍK: Meziročně se nezdá, že by se dělo něco zcela zásadního. Určité výkyvy na některých měřicích stanicích jsou dány spíše rozdílnými meteorologickými podmínkami mezi jednotlivými roky. Je to ovlivněno inverzemi, kratšími či delšími zimami a podobně. Lokálně se pak situace významněji mění spíše podle toho, jestli někde například zprovozní obchvat města nebo udělají další opatření. Celkově se však stav ovzduší oproti předchozímu roku nijak výrazně nezhoršil, ale ani nezlepšil.

Prach, benzo(a)pyren a spol.

ČESKÁ POZICE: Jaké konkrétní látky tedy v Česku představují problém?

KOTLÍK: To záleží na lokalitě a na zdrojích znečištění. Například v Praze, kde je hlavním zdrojem doprava, je to jednoznačně oxid dusičitý a prašnost – obojí je spojováno se zvýšením předčasné a celkové kardiovaskulární a respirační úmrtnosti. V ostatních velkých městských aglomeracích a také v průmyslových oblastech je rovněž překračován limit pro prachové částice.

Prach je navíc z hlediska zdravotního látka s bezprahovým účinkem, což znamená, že neexistuje bezpečná hranice. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje roční hodnotu 10 mikrogramů na metr krychlový, legislativně stanovený imisní limit je v České republice 40 mikrogramů na rok a metr krychlový, ale ve znečištěných oblastech roční průměry tuto úroveň mohou přesáhnout v současnosti až o 50 procent a měřené 24hodinové hodnoty překračují i 200 a více mikrogramů (µg/m3/24 hodin).

Nebezpečné je také překračování imisního limitu pro benzo(a)pyren, specifickým případem je průmyslem zatížená ostravsko-karvinská aglomerace, kde se k obvyklým zdrojům (doprava a lokální zdroje) přidávají jako majoritní velké průmyslové celky a dálkový transport. Rozpětí ročních průměrů na městských stanicích nezatížených průmyslem a intenzivní dopravou se pohybuje mezi 0,5 až 1,1 nanogramu na metr krychlový. V průmyslově zatížených lokalitách (chemický průmysl, metalurgie) jsou roční střední hodnoty až několikanásobně vyšší (1,1 až 11,4 ng/m3/rok).

ČESKÁ POZICE: Mohou se občané nějak či někde bránit proti tomu, že jim stát není schopný zajistit dodržení stanovených zákonných limitů?

KOTLÍK: Do této oblasti bych se nerad pouštěl. Je to skutečně tak, že vláda se zákonem zavázala, že bude obyvatele chránit na úrovni stanovených imisních limitů, které vycházejí z evropských směrnic, jež mají za úkol ochránit lidské zdraví. Proč jsou někde překračovány, už je ale opravdu složitější otázka. Existuje tu určitá kontrola ze strany Evropské unie, kdy Česko musí v rámci každoročního reportingu stav znečištění ovzduší hlásit a překročení limitů zdůvodňovat. To je plně v kompetenci a dikci ministerstva životního prostředí. Hodnotit tuto činnost mi ale skutečně nepřísluší, ve světě se k tomu většinou přistupuje na úrovni jednání mezi občanskými sdruženími, samosprávou a státní správou, kdy se společně hledá řešení konkrétních problémů.

ČESKÁ POZICE: Můžete však jako odborník poradit nebo navrhnout řešení.

„Jediným skutečně účinným řešením by bylo automobilovou dopravu založenou na spalování benzinu či nafty z měst zcela vyloučit“KOTLÍK: To ale není vůbec jednoduché. Je třeba se vždy zamyslet, jaké jsou aktuálně významné zdroje znečištění a jaké jsou další souvislosti. Například možnost omezení dopravy. Pamatuji situaci, kdy v Praze byla vyhlášena smogová situace a magistrát přistoupil k zákazu vjezdu aut do centra. V centru se sice situace zhoršovat přestala, ale zase se výrazně zhoršila v ostatních městských částech, které na danou situaci nebyly, včetně poměrně zoufalých řidičů, připraveny.

Do jisté míry vždy pomáhají obchvaty, různé nízkoemisní zóny, lokální omezení či vytěsnění dopravy, ale jediným skutečně účinným řešením by bylo automobilovou dopravu založenou na spalování benzinu či nafty z měst zcela vyloučit, a to není a ještě dlouho nebude možné.

ČESKÁ POZICE: A pokud jde o lokální znečištění, jež většinou vzniká kvůli spalování tuhých paliv či nesprávným způsobem topení vůbec?

KOTLÍK: Zde je jeden zásadní problém, vlastně dva. A sice, že u fyzických osob, na rozdíl od právnických, stále zatím nemůžete provést kontrolu kotle přímo v domácnosti a že „neumíme“ správně topit. Například v Německu kontrola funguje bez problémů, u nás se zatím schůdná cesta hledá stěží – všechny tyto návrhy narazily kvůli tomu, že se to považuje za zásah do soukromí. Přitom by podobný zákon, který by efektivní kontroly emisí z malých zdrojů a související kontroly spalinových cest umožnil, byl skutečně třeba.

Dělali jsme (Státní zdravotní ústav Praha – pozn. red.) okolo roku 2000 roční měření a srovnání situace v několika vesnicích, a ty, kde se topí především uhlím nebo dalšími pevnými palivy, jsou skutečně mnohem více znečištěné než vesnice, kde se topí něčím jiným včetně dřeva. Například hodnoty pro benzo(a)pyren byly tenkrát v těchto vesnicích téměř srovnatelné s některými částmi města Ostravy. A osvěta ohledně správného topení, které se netýká ceny topidla a často ani výhradně druhu paliva, je u nás zatím velmi omezená.

Jediný kotel dokáže znečistit celou vesnici

ČESKÁ POZICE: Jedním z nástrojů, který stát zavedl a nyní rozšířil o další dva kraje, jsou takzvané kotlíkové dotace. Mimochodem, neodpustím si otázku, zda se tyto dotace náhodou nejmenují podle vás.

KOTLÍK: Mnoho lidí si myslí, že ano (smích). Možná si někdo vzpomněl, že jsme to byli my, Státní zdravotní ústav v Praze, kdo jsme v rámci grantu před lety zájem o tuto problematiku v České republice spustili. Doufám, že to tak není, a abych předešel možným omylům, raději předesílám, že je zcela určitě nevyplácím.

ČESKÁ POZICE: Mohou podle vás kvalitě ovzduší pomoci?

„Topíme ve špatných režimech, špatným palivem. Energetický štítek na kotli pak při špatném režimu neplatí a skutečné emise jsou až několikrát vyšší.“KOTLÍK: Pomoci můžou. Nelze ale přesně říct jak. Abychom úplně vyčistili určitou oblast, pak by tam téměř nesměl zůstat jediný starý kotel, protože i ten dokáže zamořit celou vesnici.

Problém je také v tom, co jsem již naznačil, a sice že neumíme topit. Topíme ve špatných režimech, špatným palivem. Energetický štítek na kotli pak při špatném režimu neplatí, skutečné emise jsou až několikrát vyšší. V rámci jednoho projektu bylo například spočítáno, že když se stejné množství uhlí ztopí v několika okolních vesnicích a stejné množství spálí v místní elektrárně na uhlí, pak jenom emise prachu z domácích topenišť byly 200krát vyšší. Domácí topeniště nemají žádné čištění, a navíc se topí špatně.

Když to srovnám s dopravou, ta se dá regulovat. Lokální zdroje znečištění jsou ale mnohem horší už v tom, že se zatím nijak účinně, kromě dosud relativně bezzubých restrikcí, regulovat nedají. V situaci, kdy za elektřinu zaplatíte více než dvojnásobek než za topení tuhými palivy, nelze za současně nastavených zákonů mnoho udělat.

ČESKÁ POZICE: Lze nějak eliminovat emise z průmyslových zdrojů?

KOTLÍK: Pokud máme legislativně nastaveny emisní limity a ten zdroj je plní, což většinou i dělá, pak se skutečně obtížně nutí k tomu, aby emise ještě snižoval, když zákonem dané požadavky plní. Navíc většinou zaměstnává značnou část místní populace, čímž se možnosti státu, jak na provozovatele zdroje zatlačit, ještě zužují. Řešením pak ale někdy může být vzájemná komunikace vedoucí k oboustranně výhodné dohodě (takzvaná strategie Win-to-Win) mezi podnikem, samosprávou a občanskými sdruženími.

ČESKÁ POZICE: Přesně tak, jak jste naznačil, argumentuje například významný znečišťovatel v Ostravě ArcelorMittal. Tvrdí, že všechny limity plní. Pokud je to tak, jak je možné, že stav ovzduší v okolí se nijak nelepší?

KOTLÍK: Na to lze jen obtížně odpovědět, my vycházíme z údajů a hodnot naměřených na měřicích stanicích, které nám poskytují údaje o imisní situaci, tedy situaci dále od zdrojů znečištění. Navíc souvislost mezi snížením emisí a dopadem na znečištění ovzduší ve zdroji blízké lokalitě nemusí být ani zdaleka natolik jednoznačná, jak by se na první pohled zdálo.

Změřit přesné emise z podniků je téměř nemožné

ČESKÁ POZICE: Vy tedy nemůžete nainstalovat měřiče například přímo ke zdrojům znečištění a zjistit, kolik emisí je skutečně vypouštěno?

KOTLÍK: Teoreticky ano, ale technicky ne. Těch komínů je totiž v České republice mnoho, takže pokud jde o emise přímo od zdrojů, pak s výjimkou těch skutečně velkých a významných jsme většinou odkázáni na údaje, které nám poskytuje provozovatel zdroje v každoročním hlášení.

ČESKÁ POZICE: Znamená to, že kdyby se údaje upravily a nebylo by to příliš okaté, aby to u kontrolních orgánů, například České inspekce životního prostředí, nevzbudilo pozornost, pak to nelze poznat?

KOTLÍK: To jste řekl vy.

ČESKÁ POZICE: Ale teoreticky to možné je?

KOTLÍK: Podle mne je problém skrytý spíše jinde. Jedny emise jdou přes komíny a výduchy, a ty podléhají každoročnímu hlášení a jsou inventarizované. A pak jsou také takzvané fugitivní emise, tedy rozptýlené emise přímo z výroby, které se do okolního ovzduší dostávají například okny, dveřmi a podobně. A ty se počítají velmi špatně, lze je maximálně odhadovat z podkladů o vstupech látek do výroby.

ČESKÁ POZICE: Jde o významný zdroj emisí?

KOTLÍK: Velmi významný. Pokud jde o nejbližší okolí, pak dokonce mnohdy významnější než emise z komína, protože komín je vysoký, a pokud není inverze, pak své nejbližší okolí příliš neovlivňuje. Fugitivní emise ale působí přímo ve svém okolí.

ČESKÁ POZICE: Zopakujme si to tedy: obyvatelé Ostravy-Radvanic, kteří žijí těsně vedle velkého znečišťovatele, prokazatelně žijí v prostředí, kde je každoročně mnohonásobně překračován limit pro znečišťující látky, ale mají smůlu, protože znečišťovatel vedle jejich domovů dodržuje všechny zákonné limity. Pořád mi v tom něco nesedí...

KOTLÍK: Je třeba si také uvědomit, že měřicí stanice v Radvanicích je skutečně hned vedle ArcelorMittalu, ani ne kilometr. Až 70 procent větrného proudění v létě jde od závodu směrem na tuto stanici, je tedy umístěna přímo v emisní vlečce. Navíc v inverzních situacích za špatných rozptylových podmínek emitované látky zůstávají v této lokalitě, jejich transport a rozptyl je omezen.

ČESKÁ POZICE: Ale ta stanice je přece umístěna naprosto správně, hned vedle zmíněných obydlených objektů, takže dává naprosto přesný obraz, co tito obyvatelé každý den dýchají.

KOTLÍK: Ano, jde zhruba o dva až tři tisíce lidí, kteří jsou na tom úplně nejhůře. Průmyslové podniky prostě někde jsou a někde být asi i musejí. Ti obyvatelé žijí přímo v takovém pomyslném tunelu, kudy proudí za určitých podmínek téměř všechny emise z podniku. I kdyby se ten podnik na hlavu postavil, investoval do odprášení, pak možná emise klesnou, ale znečištěné ovzduší tu bude vždy, dokud takový podnik nepřestane škodliviny vypouštět, což v extrému může znamenat – dokud se zcela nezavře.

ČESKÁ POZICE: ArcelorMittal také často tvrdí, že zdaleka není jediným zdrojem znečištění. Poukazuje zejména na lokální topeniště a argumentuje tím, že ačkoliv provoz jede celý rok stejně, imisní situace je nejhorší v topné sezoně.

KOTLÍK: V tom, že není jediným zdrojem znečištění, mají pravdu. V zimě se skutečně přidávají také lokální topeniště, doprava je pak spíše marginální. Jsou ale rozhodně největším zdrojem znečištění všech základních znečišťujících látek, což dokazují i vědecké studie.

„V ostatním ohledu je zatím velkým otazníkem především benzo(a)pyren, který skutečně enormně vzroste především v topné sezoně“V ostatním ohledu je zatím velkým otazníkem především benzo(a)pyren, který enormně vzroste především v topné sezoně. Tento nárust podle mme nemohou mít na svědomí jen lokální topeniště, protože jinde to takový nárust neudělá. Netroufám si říct jednoznačně, čím to je – mohu spíše jen odhadovat.

Aby se ale na tyto věci přišlo a situace se zlepšila, je třeba, aby spolu jednotliví aktéři, tedy znečišťovatelé, občané, kraj a stát komunikovali a využívali výstupy realizovaných studií a výzkumů, a ne aby spolu vzájemně bojovali. To podle mého názoru v Ostravě nějakou dobu už nefunguje. A zatímco ArcelorMittal tvrdí, že jejich podíl na znečištění není ani 50procentní, odpůrci oponují, že je téměř stoprocentní. Jejich stanoviska jsou pak naprosto neslučitelná.

ČESKÁ POZICE: Kde by měli se vzájemnou komunikací začít, když vámi zmíněné zájmy na zachování zaměstnanosti jdou přímo proti zájmům o lepší ovzduší?

KOTLÍK: To právě není pravda. Zájmy velkého zaměstnavatele a zájmy lidí na zachování velkého zaměstnavatele by právě měly být společné, a z toho by komunikace měla vycházet. Žádný podnik, zejména mezinárodní, nemá rád negativní pověst a publicitu. A na velké podniky je na druhou stranu navázána řada dalších profesí, o práci by tedy nepřišli jen zaměstnanci závodů, ale v Ostravě například i desetitisíce dalších, a to by asi chtěl málokdo. Je prostě třeba zakopat válečnou sekeru a dohodnout se na rozumném kompromisu.

ČESKÁ POZICE: Často kritizujete také média, která podle vás o ovzduší informují špatně. V jakém smyslu?

„Média hledají senzaci, a proto často vytrhávají věci z kontextu“KOTLÍK: Média hledají senzaci, a proto často vytrhávají věci z kontextu. Dám vám příklad.

Součástí zpráv o stavu ovzduší je i hodnocení zdravotních rizik. V současnosti se mimochodem odhad podílu předčasně zemřelých v důsledku znečištění ovzduší PM10 na celkovém počtu zemřelých pohybuje od méně než jednoho procenta v městských lokalitách bez dopravní zátěže až po 11,6 procenta v nejvíce průmyslem a dopravou zatížených lokalitách. Dle jedné z našich minulých zpráv o dopadu znečištění ovzduší na zdraví napsaly například 22. listopadu 2012 Lidové noviny článek s titulkem a podtitulkem Kvůli smogu umírá stále více lidí. Alarmující zpráva Státního zdravotního ústavu: Loni v Česku předčasně zemřelo 6400 lidí.

ČESKÁ POZICE: A nebyla to pravda?

KOTLÍK: Nebyla. Pravda je taková, že jde pouze o odhad rizika nárůstu předčasných úmrtí, nikoliv o jistou smrt. Navíc autor článku vybral pro srovnání významnosti uváděného údaje za rok 2011 ze všech dalších údajů jen rok, kdy bylo toto riziko spočítáno jako nejnižší (2008), aby v porovnání s tím daným rokem byl rozdíl co největší, a tedy nejvíc šokující. Autor naprosto vynechal údaje za ostatní roky, kdy hodnoty kolísaly a kdy ten rozdíl už natolik šokující nebyl. Také například naprosto nepochopil rozdíl mezi pojmy, jako je riziko, pravděpodobnost, odhad, a prezentoval to jako realitu.

Zkrátka tato honba za senzacemi zdravému komunikačnímu prostředí vůbec nepomáhá, právě naopak. Pokud někdo chce podobné informace prezentovat či zveřejnit, měl by to předem konzultovat s odborníky. Vystrašit a zburcovat lidi je jednoduché. Ale ve svém důsledku to, s výjimkou možného navýšení prodeje daných novin, nevede vlastně k ničemu.

Autor: