Kdo se ve čtvrtek po ránu podíval na server Novinky.cz, musel být jeho hlavní zprávou poněkud překvapen. Politici ODS brojí proti koncovce –ová, zněl titulek článku o tom, jak si prezidentský kandidát ODS a místopředseda Senátu Přemysl Sobotka při sledování televizních přenosů z olympiády uvědomil, že mu přechylování u zahraničních sportovkyň vadí. A že v Senátu jeho kolega, šéf klubu ODS Richard Svoboda, chystá novelu zákona o matrikách, která by ženám samotným zjednodušila možnost zvolit si variantu jejich příjmení.
Říkám si, to nemají v ODS nic lepšího na práci než řešit přechylování, protože pan Sobotka jednoho dne v křesle u televize zjistil, že slečně Williamsové by více slušelo, kdybychom jí říkali slečna Williams? „Kolikrát se stane, když je třeba v Česku vyhlašována vítězka, tak ani neví, že se mluví o ní,“ stěžuje si Sobotka. Uvědomuje si pan Sobotka, kolikrát by se stalo, kdyby se nepřechylovalo, že naopak on nepozná, že se mluví o ní?
Ale vraťme se k hlavnímu důvodu této poznámky, který pregnantně vystihl Novinkami oslovený ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva v reakci na „iniciativu“ senátora Sobotky: „Přiznám se, že když jsem to slyšel, tak jsem se vyděsil. To přece nemůže být předmětem prezidentské kampaně, je to neadekvátní. Tam by měla patřit jiná témata, než jestli budeme psát ženská jména s koncovkou -ová.“
Ano, přechylování je složitý a komplexní problém, který ovšem nelze vyřešit politickým rozhodnutím. Vlastně by se do něj politici ODS ani žádní jiní vůbec nemuseli pouštět. Ani dnes, ani zítra, ani v zimě, až se Přemysl Sobotka bude pokoušet dostat na Hrad. A měli by se věnovat trochu důležitějším věcem. Třeba korupci, daním, recesi, růstu, důvěry společnosti v politiku či dokonce ve vlastní stranu a jiným podružnostem.
Možná by Přemysl Sobotka, když už tedy statečně „zdvihl“ téma přechylování, mohl alespoň do svého hradního tažení přibrat ještě jedno, podobně znějící: svést stejně chvályhodný boj za vymýcení fenoménu „odklánění“.
