V letošním roce neměl nikdo odvahu natočit propracovaný vánoční film

Právě v letošním, koronavirem poznamenaném roce by se publikum mělo těšit na skvělý, drahý, propracovaný vánoční film, u jehož sledování se propojí kontinenty, lidé se pomyslně vezmou za ruce a budou každý ve svém jazyce nadšeně zpívat koledy. Jenže k takovému počinu se nikdo neodvážil. Santa Claus zlobivým dětem nenaděloval – a Ježíšek jakbysmet. A tak filmoví i televizní diváci dostali Vánoce, jaké si zasloužili, a filmy, které to budou připomínat ještě dlouho.

Jak dopadla nadílka letošních snímků s vánoční tematikou, jež se objevily na obrazovkách během svátků míru a pokoje? Velká studia, tradiční producent velkorozpočtových vánočních filmů, to vzdala a s ručníkem hodila do ringu i klapku. Místo nich se snažily americké televize – natočily sto snímků. Problémem je, že rezignovaly na kvalitu.

Štáby televizních gigantů v zájmu šetření peněženky vybraly velmi slabé scénáře i herce, proto je místo žebříčku nejlepších snímků nutné se probrat nepřehlednou a roztříštěnou nabídkou pseudopohádkové podívané. Naštěstí není k zahození úplně všechno. Podívejme se na těch pár, které se mohou pyšnit titulem „nejlepší z nejhoršího“.

Ani šťastný, ani veselý

Alespoň jeden film z letošních 99 novinek (dle webu EW.com zaměřujícího se na televizní zábavu) prolomil všudypřítomnou záplavu klišé a vyčpělých vtipů a přišel minimálně s neobvyklým a neokoukaným tématem – Vánocemi na lesbický způsob. Americká streamovací společnost Hulu vlastněná The Walt Disney Company totiž na konci listopadu vypustila do světa film Happiest Season, který byl do češtiny nesmírně originálně přeložen jako Šťastné a veselé. Snímek však není ani příliš šťastný, ani veselý.

Je ale místy roztomilý, občas trochu vyhrocený a dobře dopadne – co jiného si o svátcích přát? Hrdinkami filmu je pár zamilovaných žen. Jednu z nich, Abby, ztvárňuje bývalá hvězda ságy Twilight Kristen Stewartová. Ta má v plánu požádat svou partnerku Harper (Mackenzie Davisová) o ruku při neplánovaném výletu za její rodinou. Nic abnormálního, vše se zdá v pořádku, než se v půlce cesty Harper přizná, že u ní doma nikdo netuší, že je lesba, natož že si přiveze partnerku.

Abby to naštve, ale odevzdaně kývne na šílený plán vetřít se pro ni k neznámým lidem do domu na svátky, předstírat, že je jen kamarádka, a poslouchat „upřímnou soustrast“ ohledně vlastních, dávno zemřelých rodičů. Potíž je, že obě hrdinky se chovají jako 13leté holky, které někdo načapal, jak potají kouří na dvorku. Pokaždé když vedle sebe byť jen sedí na posteli, někdo vtrhne dovnitř. V tu chvíli vyskočí a začínají kuňkat nesmysly, jako by zapomněly, že jsou už dávno dospělé ženy.

Strach z odmítnutí je však u Harper stále silnější než sebepřijetí. Nenáročný příběh nabízí adolescentní vtípky, hysterické ženy a upjaté kariéristické staříkyů, v porovnání s další premiérovou tvorbou této zimy si ale zaslouží televizního Oscara. U diváků sklízí vysoké, 70procentní hodnocení.

Režisérkou a spoluautorkou scénáře je herečka Clea DuVallová, jež si v roce 1998 zahrála v ikonickém teenagerském hororu Fakulta, který přinesl slávu i herci Joshu Hartnettovi. Na jejich společnou práci ve Šťastných a veselých vtipně odkazuje Hartnettův plakát v Harpeřině dětském pokojíčku. Ostatně, Clea DuVallová přiznala, že film je její autobiografií.

Naprostá šílenost

Při výčtu toho nejzajímavějšího nelze vynechat Vánoční kroniku: druhou část. Naprostou šílenost, zabalenou do dárkového papíru s potiskem „pohádka pro celou rodinu“, v níž v oblečení Santa Clause pobíhá Kurt Russell, ženušku mu dělá jeho v reálu dlouholetá partnerka Goldie Hawnová a okolo nich skáčou skřítci. Ti jsou důležití, protože jeden z nich, v lidské podobě ztvárněný novozélandským hercem Julianem Dennisonem, totiž drží příběh pohromadě, protože je strašně zlý Santův antagonista.

Volně přeloženo, tento skřítek se cítil dítětem velkého Santy. Natolik žárlil, že jeho „taťka“ veškerou energii věnuje opravdovým dětem a jejich přáním, až začal zlobit, dopustil se pěti hříchů nepřípustných pro malé Santovy pomocníky a stal se hnusným člověkem. Jeho kletba se rozbije až na konci a natolik snadno, až divák nechápe, proč musel podstupovat tak dlouhé, téměř dvouhodinové filmové trápení. Paní Clausová umí kouzlit, ale jen něco, což vyvolává řadu otázek.

A děti, které se v kouzelné vesničce plné dárků a perníčků (součást plánu zlého skřítka) ocitly, jsou přesvědčivé ještě méně. Pokud však při sledování překonáte zhruba 25 minut, čímž se dostanete na stejnou mentální úroveň s infantilními skřítky, dokážete příběh prožívat. Trochu fandit, něco nechápat, akceptovat neskrývanou reklamu na několik logistických společností nebo několikrát opakovaný feministický vtípek založený na tom, že když ve vesničce vše navrhla paní Clausová, proč je to pojmenované po jejím muži.

A též se stydět za někdejšího drsného akčního hrdinu Kurta Russella, který hraje přitroublého Santu. Ale je to menší utrpení než se dívat na Rolničky, kam se podíváš s dalším akčním hrdinou Arnoldem Schwarzeneggerem. Pamětníci vědí, že Chris Columbus, který Vánoční kroniku režíroval, byl v roce 1996 producentem komedie s budoucím guvernérem Kalifornie, která propadla u dospělých i u dětí.

Podle hollywoodských zvěstí se Columbus stane výkonným producentem chystaného třetího dílu hororové komedie Gremlins. A hned je jasné, proč ty malé skřítkovské potvůrky připomínají nekontrolovatelně se množící monstra z roku 1984, obzvlášť poté, co se zfetují. Co by to ale bylo za sváteční filmy, kdyby chyběla pořádná romantika. I taková je k dostání.

Vzkaz Netflixu

V netflixovském Svátečním rande nastane klasické, navzdory tomu stále používané klišé – seznamování budoucího páru v obchodním domu. Vše se odehraje, když se Sloane (Emma Robertsová) a její protějšek Jackson (Luke Bracey) setkají při pokusu vydělat si nějaký ten dolar při vracení těžce vydřených vánočních dárků. Oba jsou nezadaní, na oba rodiče tlačí, aby si někoho našli.

Proto Jackson přichází se skvělým (a bezzávazkovým nápadem), aby vytvořili sváteční pár, měli pokoj od rodičů a už nikdy nemuseli hledat protějšek na akce, kam nemohou přijít sami. Ale také hned na začátku avizuje, že ho budoucí milá nepřitahuje, takže sex nikdy nebude. Zatímco takto „randí“ celé měsíce, divák musí sledovat prazvláštní postavy ze Sloaniny rodiny, provozující nejpřízemnější americký humor (horší už je snad jen v Pařbě ve Vegas).

Co se však v romantických vánočních filmech obvykle stává, když se dva světem a lidmi zklamaní jedinci nesoudí a jsou nejčastějším kontaktem v životě toho druhého? Zamilují se, ale pak jim značnou část stopáže trvá, než se vysloví. A nejde o spoiler. Pravděpodobně neexistuje divák, který by konec filmu neuhodl přibližně po deseti minutách, ne-li přímo z jeho názvu.

Posledním výraznějším snímkem, který vyskočí snad každému, kdo se pokouší dohledat letošní vánoční bijáky, je dílo Svátky na návsi s Dolly Partonovou. Po jeho zhlédnutí se nelze zbavit nutkavé potřeby vzkázat Netflixu, aby zabrzdil a začal přemýšlet, co všechno ještě chce streamovat.

Partonová je ikonou country hudby, štědrou, tvůrčí a pracovitou osobností, která letos oslavila 74. narozeniny – a stále činorodá. A už jen kvůli světoznámé skladbě Jolene z roku 1974 by měla být zproštěna odsouzení za všechny umělecké přešlapy, ale tento film by do seznamu odpustků patřit neměl. Slabá kamera, laciné kulisy nebo špatně zachycený tančící komparz, to všechno „zdobí“ tento muzikál, který má v tuto chvíli na webu filmových fanoušků ČSFD.cz vzhledem ke svým kvalitám vysoké hodnocení 36 procent.

Změna pravidel hry

Ústřední postavou snímku je nabručená a nekompromisní Regina, jež se jednoho dne rozhodne, že prodá milé a rozkošné městečko, aby na jeho místě vznikl obří nákupák. „Ale to ne,“ řeknou si téměř zároveň všechny postavy, a tím je zahájen nejúmornější muzikál na světě. Zároveň je divák vystaven Dolly, převlečené za bezdomovkyni a anděla, která je Regině, ztvárněné Christine Baranskou, neustále v patách, stále s ní mluví a také jí zpívá. Jak takový vánoční muzikál asi může dopadnout? Buďme ale poctiví.

Cílem vánočních filmů není zapsat se do dějin kinematografie ani posbírat Oscary. Jde spíš o navození pohody při pečení cukroví a prostírání slavnostní tabule. Vytvářejí kulisu klidu, zatímco se rodinní příslušníci snaží jeden druhého překřičet. Možná byl letošní rok jen mimořádně slabší a napřesrok bude vše lepší. Když si totiž uvědomíme, že všechny zmíněné filmy byly výběrem z toho nejlepšího, představa, co se skrývá na opačném konci žebříčku, pořádně vyděsí.

Vzhledem k tomu, že americká filmová společnost Warner Bros. zahájila revoluci oznámením, že všechny filmové premiéry bude s promítáním v kinech zároveň nabízet online, pak je jasné, že se pravidla hry navždy změnila. Nalákat předplatitele ke zhlédnutí je mnohem snazší než někoho donutit navštívit multiplex. Proto je možné, že se to odrazí i na kvalitě snímků.Ale na věštění je ještě brzy.