Ceska Pozice

V kultuře schází kariérní systém. Všichni chtějí jen do Prahy

Vede brněnské Národní divadlo. Režisér Martin Glaser tvrdí, že když jsou peníze, dá se vyjednávat s první evropskou ligou.

Jana Machalická 15.12.2018
Je něco špatně, pokud ministerstvo podporuje druhé největší divadlo v zemi... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Je něco špatně, pokud ministerstvo podporuje druhé největší divadlo v zemi... | foto: Patrik Uhlíř, MAFRA
Je něco špatně, pokud ministerstvo podporuje druhé největší divadlo v zemi...

V plné rychlosti jsme narazili na strop, říká ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser o dobře rozjetém programu, který se ale už neobejde bez „velkých“ peněz

LIDOVÉ NOVINY: Jak hodnotíte své dosavadní brněnské působení?

GLASER: Nechci, aby to znělo neskromně, ale divadlo je v nesrovnatelně lepší kondici, než by si před pěti lety většina lidí dovedla představit. Když jdu na reprízu opery nebo baletu a vidím tam přátele z Prahy, kteří sednou do auta a jedou se podívat na naše představení, jsem pyšný. Martin Františák, který měl jako šéf činohry asi nejtěžší pozici, udělal zázrak a dnes je soubor nastartovaný k tomu, aby pod novým šéfem začal psát další významnou kapitolu do dějin našeho divadla.

LIDOVÉ NOVINY: Působil jste v Jihočeském divadle, pocházíte ze Sokolova a studoval jste v Praze. Čili přišel jste do Brna jako cizák. Narazil jste na nějaké potíže v tomto směru?

GLASER: V Brně bylo tolik práce, že jsem neměl čas řešit, že jsem tu zase náplava. Zpočátku jsem měl tendenci říkat, že Národní divadlo Brno je druhé největší divadlo v Česku, a občas jsem viděl protažené obličeje. Ale to přešlo.

LIDOVÉ NOVINY: Je ale taková trochu hloupá průpovídka, že máme dobré a špatné divadlo a divadlo v Brně…

Pokud ministerstvo kultury podporuje druhé největší divadlo v zemi jednotkami procent, je něco špatně. Navíc v kultuře obecně schází přirozený kariérní systém. Všichni chtějí jen do Prahy.

GLASER: Obávám se, že tohle klišé si Brňáci trochu vykoledovali sami. Taky jsem slyšel, co zdejší publikum nestráví, anebo jak je specifické. Jenže je to normální velké město, dnes zdravě sebevědomé a dějí se tady zajímavé věci. Bohužel podmínky k práci neodpovídají potřebám. Pokud ministerstvo kultury podporuje druhé největší divadlo v zemi jednotkami procent, je něco špatně. Navíc v kultuře obecně schází přirozený kariérní systém. Všichni chtějí jen do Prahy. Hledáme často inspiraci v německém divadle, ale tam není Berlín jediné centrum. Mezi ním a dalšími městy probíhá přirozená soutěž i pohyb lidí.

LIDOVÉ NOVINY: Brno tedy podle vás není provinční, projde tam to samé co v Praze?

GLASER: Pokud je to kvalitní, jsem přesvědčený, že rozhodně ano. Všechny soubory změnily razantně poetiku, snaží se mít styl a diváci chodí a dávají najevo, že nás mají rádi.

LIDOVÉ NOVINY: Zažil jste bouřlivý začátek léta, kdy jste musel čelit různým i osobním útokům v souvislosti s uvedením dvou inscenací Olivera Frljiče. Jak to dnes s odstupem hodnotíte?

GLASER: Snažím se na věci dívat pozitivně. Festival Divadelní svět nevznikl zrovna ideálně a kolegové z oboru se na něj dívali s despektem. I díky téhle kauze si všichni uvědomili, že došlo k podstatné proměně a máme tu festival, který může úspěšně konkurovat těm v Plzni, Hradci a Praze, protože město má skvělou divadelní infrastrukturu a je tam schopná parta lidí, kteří se snaží, aby Brno mělo špičkový mezinárodní festival. To bych viděl jako pozitivní zprávu. Zkušenost s celou kauzou je ale také pobídka pro dramaturgy, kteří si musí uvědomit míru své zodpovědnosti. Rozhodně ale říkám, že jsme opravdu nekalkulovali s reakcí, která nastala. Vždyť Frljičovo Prokletí se půl roku předtím v klidu odehrálo v Praze. Původně jsme chtěli mít dokonce tři jeho inscenace a nenapadlo nás, že by to vyvolalo takovou bouři.

LIDOVÉ NOVINY: Divadlo se na řadu dní dostalo na první stránky novin.

Nemůžeme už říct bez úšklebku zásadní slova jako pravda a láska, teď jsme si nechali ukrást sousloví slušný člověk.

GLASER: Což je dobře, aspoň jsme si uvědomili, že divadlo musí mít a má i velkou společenskou odpovědnost. Nemůžeme už říct bez úšklebku zásadní slova jako pravda a láska, teď jsme si nechali ukrást sousloví slušný člověk. Divadlo je veřejná kulturní služba, která může i bavit, ale hlavně má společnosti nastavovat ono zprofanované zrcadlo.

LIDOVÉ NOVINY: Co říkáte nápadu, který před časem zazněl, a to z úst někdejší zastupitelky města, že by kritika mohla sloužit jako výrok soudního znalce. A politici by se podle toho rozhodovali, zda umělecká činnost divadla je, či není správná.

GLASER: To je absurdní představa. Kritici mají reflektovat divadelní tvorbu a politici mají úplně jiný úkol než řešit, jestli se jim jedno konkrétní představení líbí nebo ne. Mají být v první řadě schopni zformulovat konkrétní vizi pro svou obec a jasnou společenskou objednávku. K jejímu naplnění mají zřízené třeba právě divadlo, které k realizaci té poptané služby má dostat adekvátní rozpočet. Pak nechť si najmou zdatného správce a až přijde čas, zhodnotí, jestli svou práci odvedl dobře. A k tomu jim jistě může sloužit i zpětná vazba od kritiků.

LIDOVÉ NOVINY: Celé to ale bylo předem připravené a politicky zneužité. Přesto ale nastal rozkol i v kritické obci, objevily se názory, že kdo má na inscenaci negativní názor, jde proti divadlu. To je zase extrém, nezdá se vám?

GLASER: Frljič režíruje po celé Evropě a je důležité, že jsme jeho práci mohli v Brně vidět. Jeho inscenace vyvolávají velmi rozdílné názory a to, že je můžeme říkat, je důkazem naší svobody. A ta byla také tématem festivalu. Kontroverzní tvůrci přece odjakživa rozdělují veřejnost. Nepotřebujeme, aby česká kritika měla jednotný názor, to by bylo jak za starých časů.

LIDOVÉ NOVINY: Máte ale ještě festival Janáček Brno, který právě vrcholí a má světové parametry. Letos diváci viděli režie Davida Pountneye, Alvise Hermanise či Roberta Carsena. Jak se vám daří vozit takové špičky?

My už dnes víme, kdo bude režírovat zahajovací představení za čtyři roky. Tak to dnes v Evropě chodí. Bohužel festival je výjimka. V běžném provozu nemáme ani na to, abychom zaplatili domácí tvůrce nebo vlastní lidi tak, jak by si zasloužili.

GLASER: V tomto případě se město zachovalo vzorně. Pochopilo, že odpovědnost k Janáčkovu dílu nelze odbýt verbálním cvičením, pokud jeho potenciál chceme proměnit v nějakou hodnotu. Dalo nám včas k dispozici trojnásobný rozpočet proti prvním ročníkům. Mohli jsme začít v dvouletém předstihu vyjednávat s evropskou první ligou. Kvalitu programu ohodnotila i grantová komise, takže přišla i výrazná podpora od státu. Když k tomu přidáte nadšení a nasazení celého týmu, máte letošní skvělý ročník. My už dnes víme, kdo bude režírovat zahajovací představení za čtyři roky. Tak to dnes v Evropě chodí. Bohužel festival je výjimka. V běžném provozu nemáme ani na to, abychom zaplatili domácí tvůrce nebo vlastní lidi tak, jak by si zasloužili.

LIDOVÉ NOVINY: Je kvalita tvůrců znát i na zájmu diváků?

GLASER: Samozřejmě, většina představení je vyprodaná a budeme mít o šedesát procent větší tržby. Přijíždějí lidé z celé republiky i ze zahraničí. Takhle měl festival vypadat a fungovat už dávno.

LIDOVÉ NOVINY: Říkáte, že nemůžete adekvátně zaplatit domácí tvůrce, a teď také brněnské Centrum experimentálního divadla, sdružující Provázek, HaDivadlo a Divadlo u stolu, zveřejnilo, že je v dramatické finanční situaci a chybí mu téměř dvanáct milionů. Kde je tedy chyba?

GLASER: Je to jednoduchý problém – neexistuje žádná strategie navyšování příspěvku na provoz. Ten se nezvedal více než deset let, na rozdíl od nákladů, které rostou mnohem rychleji než inflace. Je za tím obecná nechuť řešit financování kultury systémově. Stěží se pokryje navýšení platů z nařízení vlády a dokola se řeší, jestli ty peníze má dát stát, nebo město z rozpočtového určení daní, protože je to jinak ve školství, jinak ve zdravotnictví nebo v sociální péči. Konkrétně u nás jsou to obrovské peníze, protože máme 600 kmenových zaměstnanců. A na reálný provoz jsme pak už roky nedostali navíc nic. Když zaplatíme mandatorní výdaje, na nové inscenace a jejich reprízy máme jen peníze z tržeb. Teď to vypadá, že bychom mohli dostat peníze na zachování operního provozu v opravené budově, ale bohužel se pořád jen záplatují díry, aby se loď nepotopila.

LIDOVÉ NOVINY: Velké divadlo, notabene velké operní, ovšem stojí velké peníze. Proč to politici nejsou s to pochopit?

Jak rozumět tomu, že v době ekonomického růstu nemá ministerstvo kultury v návrhu rozpočtu žádný nárůst pro kulturu v regionech a mimo vlastní organizace? Vrátím se k festivalu, který dnes můžeme plánovat dopředu, ale my bychom potřebovali takhle plánovat v celém divadle. Teď neznáme rozpočet na příští rok a máme svázané ruce.

GLASER: Nevím. V jiných oborech akceptujeme, že evropská kvalita se dá pořídit jen za evropské ceny. To ale neznamená, že se Brno chová macešsky, vždyť dává dvanáct procent rozpočtu do kultury! Praha jen tři a neplatí ani jednu ze dvou oper ve městě, ani balet nebo filharmonii. Což je velký nepoměr, takže lokální politici vidí řešení v tom, že se zbaví největší organizace – to jsme my – a vloží ji do náruče státu. Je otázka, zda stát to bude chtít. Diskuse o kooperativním financování končí tím, jestli se konkrétním politikům na jednotlivých úrovních státní správy vůbec chce dohodnout. A když už to aspoň chvíli funguje třeba jako na ose město Brno a Jihomoravský kraj, stojí vedle stát s rukama v kapsách. Jak rozumět tomu, že v době ekonomického růstu nemá ministerstvo kultury v návrhu rozpočtu žádný nárůst pro kulturu v regionech a mimo vlastní organizace? Vrátím se k festivalu, který dnes můžeme plánovat dopředu, ale my bychom potřebovali takhle plánovat v celém divadle. Teď neznáme rozpočet na příští rok a máme svázané ruce. Pořád se slibuje nová legislativa, konkrétně zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře, který dotčené ministerstvo kultury v minulosti vysloveně bojkotovalo. A dokument o státní kulturní politice? To by mělo být víc než hromada papírů, které vezme vláda na vědomí, ale nikdy se nenaplní.

LIDOVÉ NOVINY: Máte nového šéfa činohry Milana Šotka. Jak jste k němu došel?

GLASER: Vybral jsem si ho sám, protože jsem přesvědčený, že ředitel velkého divadla musí mít odvahu i kompetenci k tomu, aby si vybral lidi, se kterými chce pracovat. Neumím si představit, že by mi diktovala nějaká komise. Rozumím si s ním lidsky a máme podobný názor na činoherní divadlo.

LIDOVÉ NOVINY: Jak tedy bude vypadat činohra pod jeho vedením?

GLASER: Myslíme si, že činohra není sprosté slovo. Věříme divadlu dramatu a upřímně nás zajímá velká činohra, kterou vnímáme zejména na ose téma, drama, herec. Budeme hrát českou klasiku i současné hry. Předpokládám, že některé vzbudí i kontroverze. V Redutě dostane v příští sezoně velký prostor moderní drama od nejlepších zahraničních autorů současnosti.

LIDOVÉ NOVINY: A co česká původní dramatika, budete ji podporovat?

Jsme posedlí českými premiérami a nikdo nechce kvality prověřit další inscenací. Pak se divíme, že životaschopných nových her je minimum. Takže hledáme způsob, jak autory k našemu divadlu přivinout co nejtěsněji, třeba je i na rok zaměstnat jako rezidentní autory.

GLASER: Pro Milana Šotka je to jeden z hlavních úkolů. Nejsme schopni udělat dramatikům podmínky k práci a jen čekáme, co napíšou ve volných chvílích, až si jinde vydělají na chleba. Navíc máme tendenci klást na české autory neuvěřitelné nároky. Srovnáváme je s tím nejlepším ze zahraničí a zapomínáme, že se k nám dostane opravdu jen dramatická špička cezená přes přední divadla, odborné časopisy a festivaly. A pokud ta česká hra není tak dobrá jako nejlepší nový Schimmelpfennig, Mayenburg nebo Letts, tak jim nedáme šanci naučit se psát, nedostanou péči dramaturga a neprojdou zkouškou ohněm na jevišti. O tom, že by někdo uvedl nový český text jako druhý nebo třetí, ani nemluvím. Jsme posedlí českými premiérami a nikdo nechce kvality prověřit další inscenací. Pak se divíme, že životaschopných nových her je minimum. Takže hledáme způsob, jak autory k našemu divadlu přivinout co nejtěsněji, třeba je i na rok zaměstnat jako rezidentní autory. V opeře už jsme se o to pokusili a zadali nová díla pro náš soubor. Takhle vznikla oceňovaná opera Michala Nejtka Pravidla slušného chování, ke které napsal libreto podle JeanaLuca Lagarceho Jiří Adámek, a příští rok budeme mít novou operu Marka Ivanoviče, kterou bude režírovat David Radok. A podobně bychom chtěli postupovat i u nových překladů.

LIDOVÉ NOVINY: Teď jste byl potvrzen na dalších pět let. Kde se vidíte, až tato doba uplyne?

GLASER: Nepřemýšlím o tom. Žiju tím, co je, a chci dělat to nejlepší, co umím, v Brně. Všichni jsme si ale uvědomili, že se nám divadlo podařilo rozjet, možná i rychleji, než jsme si představovali. Bohužel jsme právě v plné rychlosti narazili do skleněného stropu. Vidíme, kam bychom mohli a uměli jít, jenže bez razantní změny podmínek k práci se dál nedostaneme. To je objektivní stav, divadlo je dlouhodobě podfinancované, je na hranici provozních možností z hlediska lidí, kteří tam pracují. Udělám všechno pro to, abychom se neřítili dolů, ale aspoň udrželi dobyté pozice.

Jana Machalická
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.