Lidovky.cz

V jakém společensko-politickém prostředí pracují zpravodajci?

  17:05
Limity spolupráce zpravodajských služeb s politiky. Kdo vlastní moje data. Také tato témata se probírala na začátku prosince v Bratislavě na 11. mezinárodním sympóziu pořádaném slovenskou Asociací bývalých zpravodajských důstojníků. Referuje Jan Schneider.

Zpravodajské služby. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Na začátku loňského prosince se na Paneurópskej vysokej škole v Bratislavě konalo jedenácté mezinárodní sympózium pořádané slovenskou Asociací bývalých zpravodajských důstojníků (ABSD). Tématem bylo společensko-politické prostředí, v němž pracují zpravodajské služby. Bývalý ředitel české rozvědky (ÚZSI) generál Karel Randák navázal na referát exšéfa BIS Jiřího Růžka o limitech spolupráce zpravodajských služeb s politiky pronesený před pěti lety.

Růžek tehdy konstatoval, že dozvědět se leccos o bezpečnostních hrozbách je paradoxně tou snazší částí práce zpravodajských služeb. Těžší je přimět vedení státu, aby se jimi vážně zabývalo, protože politici velmi neradi opouštějí své myšlenkové pelíšky, limitované jejich (často namyšlenými) životními zkušenostmi, intelektuální flexibilitou a ideologickým viděním světa.

Nové informace je uvádějí do zmatku, a snaží se je vytěsnit označováním za chiméru. Když se pak zhmotní, bývá pozdě. Oproti tomu jsou politici (a to nejen v Česku) spíše náchylní k politickému zneužívání zpravodajských služeb.

Uvážlivá distribuce informací

Co se proti tomu dá dělat? Kvalitně nastavit zpravodajský cyklus – od identifikace bezpečnostních hrozeb a rizik přes definici zpravodajských úkolů až po vyhodnocení výsledků činnosti zpravodajských služeb. Kultivovat vztah politiků ke zpravodajským službám. Omezit komunikaci služeb s politiky na nezbytnou míru včetně redukce počtu příjemců zpravodajských výstupů, aby nebyly zneužívané zpravodajské informace při sebeprezentaci politiků.

Zpravodajcům nezbývá, než distribuovat zpravodajské informace politikům velmi uvážlivě až rezervovaně. A to o své újmě, neboť budou podezíráni z nečinnosti, třeba prostým srovnáním počtu předaných informací v letech minulých.

Například prezident Miloš Zeman se loni v lednu podělil s českým rozhlasem o znepokojivou informaci, že se na území republiky pohybuje terorista z Maghrebu. Znepokojivé zejména bylo, že informace byla utajená. (Co dodat? Miloši Zemanovi se podařilo již podruhé být z tohoto hlediska velmi viditelný. Poprvé v roce 2001, kdy jako premiér nešťastně prezentoval prezidentu USA Georgi W. Bushovi domněnku o pražské schůzce teroristy Muhamada Atty s iráckým zpravodajcem, což se nikdy nepotvrdilo.)

Za této situace zpravodajcům nezbývá, než distribuovat zpravodajské informace politikům velmi uvážlivě až rezervovaně. A to o své újmě, neboť budou podezíráni z nečinnosti, třeba prostým srovnáním počtu předaných informací v letech minulých.

Profesionální odstup

Bývalý ředitel rumunské Vojenské zpravodajské služby generál Gheorghe Savu zdůraznil, že dobrá spolupráce mezi sférou zpravodajskou a politickou je dána jak institucionální úpravou, tak kvalitou osobních vztahů, které však musejí zachovat profesionální odstup. Přátelství zde nemá místo, i když politici rozhodují o rozpočtu služby.

Dobrá spolupráce mezi sférou zpravodajskou a politickou je dána jak institucionální úpravou, tak kvalitou osobních vztahů, které však musejí zachovat profesionální odstup. Přátelství zde nemá místo, i když politici rozhodují o rozpočtu služby.

Co se týče zpravodajských výstupů obecně, je podle generála Savu vhodné neformulovat jednoznačné závěry, ale pracovat s variantami vývoje. Velkou pozornost je třeba věnovat sdělnosti informací, tedy jazyku („každá zpravodajská informace má takovou hodnotu, jak ji pochopí příjemce“).

Za své kariéry se v Rumunsku nesetkal se snahou politicky ovlivňovat zpravodajské výstupy, ale v západních státech potkal zpravodajské partnery, kteří své výstupy přáním politických klientů přizpůsobovali! (Co dodat? Za první světové války dostal jeden zpravodajský důstojník rozkaz, aby nepodával informace, které by mohly být v rozporu s názorem velitelství: „Neměli bychom velitele znepokojovat něčím takovým, to pouze zvýší jeho břímě a vyvolá u něho pocit sklíčenosti.“)

I v Rumunsku bylo podle generála Savu těžké přimět politicko-vojenské vedení, aby bralo vážně spíše zpravodajskou produkci než veřejné informační zdroje. Mnoho budoucích vojenských a politických lídrů však navštěvuje Vysokou školu národní obrany, kde se jim tuto a další užitečné zásady snaží vštípit, což by mohlo pomoci do budoucna vztah zpravodajců a jejich klientů kultivovat.

Přeformulování požadavků politiků

Generál Savu zdůraznil důležitost úkonu, který je na vedení zpravodajské služby – musí informační požadavky politiků přeformulovat tak, aby si je zpravodajští analytici nevykládali ve smyslu politiky preferovaného vyznění výstupních informací. Upozornil na specifickou dichotomii v podvědomém předznačování důsledků určitých událostí. Zatímco politici jsou náchylní preferovat optimistický vývoj událostí a upínat se k němu, mají zpravodajští analytici povinnost popsat i všechny možné negativní důsledky sledovaných událostí.

Vedení zpravodajské služby musí informační požadavky politiků přeformulovat tak, aby si je zpravodajští analytici nevykládali ve smyslu politiky preferovaného vyznění výstupních informací

Zpravodajci jsou ve dvojím ohni. Vzhledem k riziku chybné manipulace s utajovanými informacemi (jak o tom mluvil generál Randák) mají tendenci v komunikaci s politiky preferovat princip ochrany zdroje („need to protect“) před zásadou nezbytné znalosti („need to know“), což vede k poklesu hodnoty předávané informace u příjemců, zatímco zpravodajci kvůli ochraně zdrojů nemohou dostatečně obhájit skutečnou hodnotu informace.

Generál Savu definoval tři druhy zpravodajských výstupů. Obecný pro všechny zákonné příjemce kvůli základní orientaci ve vojensko-bezpečnostní situaci. Resortní pro podporu rozhodovacích činností. Specifický pro konkrétního adresáta. Klíčem k úspěšné činnosti zpravodajské služby je podle generála Savu schopnost jejího ředitele udržovat dobré vztahy jak s klienty, tak s kontrolory, ale i s těmi, o něž jde – s občanskou společností.

Kompetence eurokomisaře Kinga

Příspěvek předsedy ABSD Igora Cibuly mířil do žhavého jádra současných debat. Po teroristických útocích v roce 2015 eurokomisař Dimitris Avramopulos začal hovořit o vzniku evropské zpravodajské služby po vzoru FBI. Myšlenku později podpořil i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker.

Evropský komisař pro bezpečnost sir Julian King prokázal kompetenci, když byl proti návrhu evropské zpravodajské služby. Zdůraznil namísto toho potřebu zvýšené výměny informací a koordinace zpravodajských aktivit jednotlivých států.

Francouzský prezident Emmanuel Macron představil svůj projekt reformy Evropské unie, v jehož rámci se zcela vyhnul jak projektu evropské zpravodajské služby, tak nečinnosti, což by mu mohlo být po teroristických útocích vyčítáno jako neomalenost. Navrhl proto, aby se boj proti terorismu zkvalitnil vytvořením „Evropské zpravodajské akademie“, která by „posilnila vztahy mezi členskými státy prostřednictvím školení a výměn“.

(Co k tomu dodat? Macron zřejmě poodhalil své know-how, když něco udělal, ale nikdo neví, co si pod tím představit, takže si nezavdal, a nechal si do budoucna všechny možnosti otevřené. Holt diplomat!)

Evropský komisař pro bezpečnost sir Julian King naopak prokázal kompetenci. Stejně jako později ředitel BND Bruno Kahl a ředitel BfV Hans-Georg Maassen byl proti návrhu evropské zpravodajské služby. Zdůraznil namísto toho potřebu zvýšené výměny informací a koordinace zpravodajských aktivit jednotlivých států.

Důvěra

Důvody proti vytvoření takového byrokratického euromolochu jsou politické, legislativní, ale zejména praktické. Služby jsou povinny chránit své zdroje, což by se stalo poměrně obtížné. Navíc služby mají specifické postupy, které mohou být zčásti nekompatibilní. Spornou by se stala i sdílená odpovědnost, což je podstatný rizikový faktor.

Podstatnou položkou mezi zpravodajskými agenturami sdílejícími informace je důvěra. A tu nelze navelet.

Krom toho je Avramopulisův návrh nekompetentní i proto, že podle profesora Frederica Lemieuxe z Georgetownské univerzity je pouze 30 procent teroristických útoků organizovaných, kdežto zbytek na vrub „osamělým vlkům“. Je iluzorní si myslet, že v takové situaci by byla obří zpravodajská euroslužba v jejich odhalování úspěšnější.

Z tohoto důvodu je třeba pracovat na změně myšlení zpravodajských služeb z restriktivního („need to know“) na kooperující („need to share“), což nelze provést povelem ze dne na den. Navíc je podstatnou položkou mezi zpravodajskými agenturami sdílejícími informace důvěra. Ani tu nelze navelet.

Bude více než vhodné provést inventuru zpravodajských útvarů již existujících v rámci EU. Jde zejména o European Strategic Intelligence and Security Center (ESISC: Evropské strategické a bezpečnostní středisko), EU Intelligence Analysis Centre (EU INTCEN: Evropské centrum pro analýzu zpravodajských informací) a European Counter Terrorism Centre (ECTC: Evropské protiteroristické centrum Europolu).

Kognitivní dimenze

Podle Miroslava Wlachovského, vedoucího Oddělení strategické komunikace MZVaEZ SR, má informační prostředí tři interaktivní dimenze – fyzickou, informační a kognitivní. V té poslední se odehrává dezinformační boj, v němž jsou informace používané jako zbraně, a to v podobě falzifikací, dezinformací, propagandy, sociálního inženýrství a dat. V oblasti boje proti hybridním hrozbám je Wlachovský zastáncem celovládního a celospolečenského přístupu.

V kognitivní dimenzi se odehrává dezinformační boj, v němž jsou informace používané jako zbraně, a to v podobě falzifikací, dezinformací, propagandy, sociálního inženýrství a dat

Navrhuje posilovat prevenci, rozšiřovat povědomí o tomto ohrožení a zvyšovat odolnost (vytvářením „pozitivních narativů“, vyplňováním a kontrolou informačního prostoru, komunikace s nejzranitelnějšími cílovými skupinami). Strategickou komunikací Wlachovský rozumí „konzistentně a vytrvale říkat správné věci, správným lidem, ve správný čas, mobilizovat sociální moc, a tak napomáhat svému narativu, aby bylo dosaženo krátkodobých cílů i dlouhodobých vítězství“.

(Co k tomu dodat? Nejsem vzdělaný, a už vůbec ne teoretik, takže většině prosloveného jsem nerozuměl. A to, čemu jsem rozuměl, mi připomínalo sofistikovaný, neboli hybridní plán státní kontroly komunikace a plán masivní státní propagandy. Možná jsem tomu ale též neporozuměl, a není to normalizace, jak se mi zdálo.)

Podlomené renomé státu

Anthony Monckton, bývalý zpravodajský důstojník britské rozvědky, s bohatými „polními“ zkušenostmi zejména z Balkánu, si vzal na paškál oblast, v níž již nehrají hlavní roli ideologie. Stojí tu proti sobě bohatí a chudí, ale v jednom specifickém smyslu. Ti, kteří shromažďují osobní údaje, a ti druzí, kteří je o sobě poskytují. Kdo vlastní moje údaje, ptá se Monckton, vlády, bezpečnostní služby, velké společnosti, nebo já?

WikiLeaks s Julianem Assangem a Edward Snowden podlomili renomé státu v oblasti ochrany informací v přesvědčení, že je důležitější data chránit, než je zpřístupnit pro vyšetřování těch, kteří útočí na společnost

Do nebývalých rozměrů narostl střet svobody s bezpečností, transparentnosti se soukromím, nebývale se změnil charakter podnikání i práce zpravodajských služeb. Na problém ochrany osobních údajů zareagovala EU směrnicí GDPR (General Data Protection Resolution), stanovující od příštího května drakonické sankce za ohrožení držených dat.

WikiLeaks s Julianem Assangem a Edward Snowden podlomili renomé státu v oblasti ochrany informací v přesvědčení, že je důležitější data chránit, než je zpřístupnit pro vyšetřování těch, kteří útočí na společnost. Stát je však při využívání dat omezen jejich zpracovatelným objemem i časovými limity a důvody, kvůli kterým je může vyžadovat. Navíc kvůli pregnantnosti závěrů nemůže spoléhat na automatizované vyhodnocování dat, vždy musí být na závěr přítomna lidská rozvaha.

Kompromisní řešení

Oproti tomu společnosti, když budou chtít, dozvědí se o nás víc než stát, zejména kombinací obřích datových souborů. To je obrovská změna oproti minulosti, kdy měl stát před komerčním zpravodajstvím mnoho výhod. Po obrovské eskalaci používání výpočetní techniky je tomu obráceně. Zejména skryté možnosti softwarových „balíčků“ dokážou – při mém nesouhlasu – sbírat data nikoliv o mně, ale o mých obchodních partnerech. A naopak.

Co dělat, když zákon nedokáže držet krok s technologií, jejíž rozvoj se nezpomaluje, ale naopak? Existuje kompromisní řešení spočívající nikoliv v odepření přístupu státu k datům, ale v používání anonymizačních technik, které umožní najít žádané shody, a teprve potom výsledky propojit s identitami.

Společnost Verizon ve svém ročním přehledu případů kompromitace údajů kybernetickým útokem (zkoumala dva tisíce případů) konstatovala, že 25 procent případů se týkalo finančních služeb, 15 procent zdravotní péče a 12 procent veřejné sféry. Přitom sedm z deseti případů v oblasti zdravotní péče pocházelo zevnitř napadené společnosti.

(Co k tomu dodat? Odpovídá to dlouholetému trendu, vysledovanému největšími auditorskými autoritami, že nejvíce škod firmám nadělají vlastní zaměstnanci. To je zajímavý aspekt, který je možné podnětně vzít v úvahu u údajné kompromitace amerických voleb!)

Co dělat, když je jasné, že zákon nedokáže držet krok s technologií, jejíž rozvoj se nezpomaluje, ale naopak? Existuje kompromisní řešení spočívající nikoliv v odepření přístupu státu k datům, ale v používání anonymizačních technik, které umožní najít žádané shody, a teprve potom výsledky propojit s identitami. Takové řešení je v zájmu jednotlivců i celé společnosti.

Adekvátní pravomoci

Lajos Taba, maďarský bývalý zpravodajec a diplomat, se zabýval důvěrou mezi veřejností a zpravodajskými službami. Palčivé téma, zejména v době neustále výkonnějších informačních technologií používaných těmi, kteří jsou v zákonném zájmu zpravodajských služeb. A ty pochopitelně požadují adekvátní pravomoci, aby jejich činnost byla efektivní.

Zpravodajské služby požadují adekvátní pravomoci, aby jejich činnost byla efektivní. S tím ale stoupá tlak veřejnosti na kontrolu takto oprávněných zpravodajských služeb.

S tím ale stoupá tlak veřejnosti na kontrolu takto oprávněných zpravodajských služeb. Nespokojí se s tím, že v rámci současného systému jsou zpravodajci podrobeni kontrole exekutivců, zákonodárců a soudců, případně dalších specializovaných státních úřadů. Vedle toho se znovu podrobuje zkoumání i související „zpravodajská“ legislativa. Vše je ale častěji, než by bylo únosné, kontaminováno politickými zájmy a půtkami, takže debata se odchyluje od původního předmětu a stává se marnou.

Taba navzdory nutným vstřícným změnám k vyhovění těmto tlakům, které shledává oprávněnými, soudí, že ani zvýšená kontrola nezabrání zpravodajským službám v efektivní činnosti. Proč by se to nepodařilo, když se podařilo udržet v tajnosti i plán vylodění v Normandii, argumentuje na závěr Lajos Taba.

Obchodovatelné subjekty

Příspěvek Pavola Draxlera, odborníka na kybernetickou bezpečnost a experta Evropské komise na extremismus a radikalismus, vycházel z obou těchto jeho zaměření. Vznik sociálních sítí a jejich následné masové rozšíření znamenalo změnu, které si nejsou zdaleka všichni uživatelé do všech důsledků vědomi, protože setrvávají v domnění, že jsou klienty těchto sítí, zatímco se změnili v obchodovatelné subjekty.

Vznik sociálních sítí a jejich následné masové rozšíření znamenalo změnu, které si nejsou zdaleka všichni uživatelé do všech důsledků vědomi, protože setrvávají v domnění, že jsou klienty těchto sítí, zatímco se změnili v obchodovatelné subjekty

Další stupeň odlidštěného zacházení představuje „machine learning“, umělá inteligence, která se na jejich aktivitách učí průběžně zpřesňovat jejich spotřebitelský profil. Další charakteristikou webových sítí jsou jejich téměř neodhalitelně vnořená patra různých privátních a vyhrazených sítí.

Ty však naštěstí nejsou tak frekventovány, proto se z hlediska virtuálně sociálního zdají pustými místy a jsou například pro rekrutování potenciálních teroristů nezajímavá. Odehrávají se však na nich specializované akce, ačkoliv ne všechny slouží subverzivním aktivitám. Zajímavou zkušenost přineslo trestněprávní potírání extremistických webů. Při jedné akci jich bylo uzavřeno asi 400, ale po čase začaly být zakládány opět, jinde a mnohem sofistikovaněji. Tento trend se po dalších zásazích potvrdil, stíhání bylo stále obtížnější.

Ztráta síly „sedmé velmoci“

Poslední příspěvek přednesl Milan Žitný, novinář, dlouhodobě se specializující na bezpečnostní a zpravodajskou problematiku. Začal konstatováním podobných a odlišných charakteristik zpravodajské a novinářské práce, s tím, že „sedmá velmoc“ poslední dobou ztrácí sílu, zato roste síla sociálních médií umocňovaná výkonem současných informačních technologií.

„Sedmá velmoc“ poslední dobou ztrácí sílu, zato roste síla sociálních médií umocňovaná výkonem současných informačních technologií

Jedním z rozdílů je podle Žitného skutečnost, že – odlišně od zpravodajských služeb – novinářské kodexy v demokratických státech zakazují šířit dezinformace. Proto jsou mainstreamová média vůči neověřeným zprávám obezřetná, zato bulvár pravidelně pracuje s informacemi z neznámých, neurčitelných zdrojů, tedy s fámami, dezinformacemi, hoaxy či klevetami, a to především ze zábavných důvodů. Zabránit tomu nelze, snad jen totální cenzura by to svedla.

Žitný dále na příkladu syna prezidenta Kováče ukázal přilnavost fám a jejich destruktivní působení. Další, tentokrát vtipnou ilustrací byl příběh, jak zmatečně kdysi jednal vysoký ústavní činitel v reakci na čistou vymyšlenost, dnes by se řeklo „fake news“. A to na rozdíl od jiného ústavního činitele vystaveného podobné zkoušce. Dokazovalo to, že aby člověk podlehl dezinformaci, musí být ve stavu určité psychické „nakřápnutosti“.

Příspěvky přednesené na sympóziu opět potvrdily specifiku zpravodajské branže, jejíž vnitřní problémy jsou velmi podobné bez ohledu na hranice. Proto má smysl vzájemně tyto zkušenosti konzultovat, podle pravidla „need to share“, samozřejmě při respektování pravidla „need to know“.

(Plná znění přednesených příspěvků na minulých sympóziích, a zanedlouho i na tomto, jsou k dispozici na adrese <absd.sk>.)

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.