Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

V Česku jsou oproti jiným zemím častější majetkové trestné činy

  19:07
„V uplynulých letech soudci poslali rovnou do vězení jen asi 10 až 16 procent odsouzených – v roce 2013 jen 8,5 procenta, jenže počet vězňů neklesá. Věznice totiž plní lidé, kteří nesplní některý z alternativních trestů, jenž se jim přemění v nepodmíněný trest odnětí svobody,“ říká v rozhovoru předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal.

Pavel Šámal, předseda Nejvyššího soudu a profesor trestního práva. foto: Anna Vavríková, MAFRA

Předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal v rozhovoru mimo jiné říká: „V uplynulých desetiletích si většina lidí myslela, že kdo něco má, asi to někde ukradl, byť to určitě tak zcela není. A proto se leckdo nezdráhá si něco přisvojit... Tato neúcta k cizímu majetku je u nás velmi patrná. Je to velký problém, který lze jen obtížně odstranit. Ale to není úkol pro trestní právo!“

LIDOVÉ NOVINY: České věznice jsou dlouhodobě přeplněné a potýkáme se s velmi vysokou recidivou. Je pravda, že soudci posílají do vězení příliš mnoho lidí?

ŠÁMAL: Ještě v devadesátých letech soudci, když se rozhodovali při uznání viny trestným činem, zda za něj uloží vězení, nebo nějaký alternativní trest, udělovali ve zhruba třetině případů nepodmíněný trest odnětí svobody. Statistiky ukazují, že v uplynulých letech soudci poslali rovnou do vězení jen asi deset až 16 procent odsouzených – v roce 2013 to bylo jen 8,5 procenta, jenže počet vězňů neklesá.

Hlavní problém vedle snížení počtu odklonů vidím zejména v tom, že místo domácího vězení, obecně prospěšných prací nebo peněžitých trestů začal být nadužíván podmíněný trest odnětí svobody

Věznice nám totiž plní lidé, kteří nesplní některý z alternativních trestů, a ten se jim přemění v nepodmíněný trest odnětí svobody. Svou roli sehrálo i to, že při přípravách nového trestního zákoníku byl vedle větší diferenciace trestního postihu jednoznačný „politický“ požadavek, aby byla přísněji postihována recidiva, a to zejména u majetkových trestných činů. Ty jsou v Česku oproti jiným zemím atypicky časté, tvoří asi 70 procent kriminality.

Hlavní problém vedle snížení počtu odklonů vidím zejména v tom, že místo domácího vězení, obecně prospěšných prací nebo peněžitých trestů začal být nadužíván podmíněný trest odnětí svobody. Na jedné straně je to pochopitelné, neboť pro soud je to nejsnazší, neboť se jen dohlíží nad řádným životem odsouzeného ve zkušební době, a to ještě často prostřednictvím probační služby.

Jenže když odsouzený nesplní podmínky, tak se podmíněný trest přemění na nepodmíněný. V mezidobí navíc tito lidé často páchají další trestnou činnost. Nakonec dostanou dohromady po přeměnách alternativních trestů třeba čtyři roky nepodmíněně, zatímco původně by dostali třeba jen sedm měsíců.

LIDOVÉ NOVINY: Máte dojem, že se podmíněný trest používá i tam, kde to není namístě?

S nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem jsme se zaměřili na peněžité tresty a budeme se snažit zajistit i jejich větší vykonatelnost

ŠÁMAL: Třeba soudci v Německu podmínku ukládají daleko méně často než u nás. Tam se ukládají častěji peněžité tresty, v asi 80 procentech případů, a navíc většinou se vykonají. U nás je podmínek 70 procent a značná část se z toho přemění na nepodmíněné tresty.

Tlak na ukládání alternativních trestů je pochopitelný, ale je třeba se zaměřit na to, aby se ukládal takový trest, který odsouzený dokáže vykonat. Aby to nebyl jen alibismus, kdy dotyčný skončí stejně ve vězení, jen o něco později. Proto jsme se nyní s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem zaměřili na peněžité tresty a budeme se snažit zajistit i jejich větší vykonatelnost.

LIDOVÉ NOVINY: Říkáte, že by pro odsouzené bylo paradoxně lepší, kdyby šli rovnou do vězení, než aby jim byla dána šance vykonat alternativní trest?

ŠÁMAL: Obecně to jistě neplatí, ale u určitých odsouzených tomu tak opravdu je. Protože když dostanou alternativní trest, který z nějakého důvodu nevykonají, nakonec ve vězení mohou strávit mnohem déle, než kdyby tam šli rovnou.

Při přípravách trestního zákoníku jsme zvažovali i možnost krátkodobého „šokového“ trestu odnětí svobody. Podle zahraničních zkušeností krátkodobé uvěznění, třeba na 14 dní, u určitého typu pachatelů postačí, aby je to odvrátilo od další kriminální kariéry. Šok z vězeňského prostředí způsobí, že se tam už nikdy nechce vrátit.

Podle zahraničních zkušeností krátkodobé uvěznění, třeba na 14 dní, u určitého typu pachatelů postačí, aby je to odvrátilo od další kriminální kariéry. Šok z vězeňského prostředí způsobí, že se tam už nikdy nechce vrátit.

Dlouhodobé tresty naopak vedou k tomu, že se člověk přizpůsobí vězeňské komunitě. Tento koncept byl nakonec odmítnut s tím, že by to zatížilo vězeňskou službu. Asi na to nejsme připraveni.

LIDOVÉ NOVINY: Jak tedy docílit, aby lidé odsouzení k alternativním trestům nakonec nekončili ve vězení?

ŠÁMAL: Nelze jít cestou, že budeme nižší soudy z „pozice síly“ nebo nadřízenosti poučovat, že to dělají špatně. Napřed musíme zjistit, kde jsou problémy a případně určité zábrany, proč v posledních letech klesá počet ukládaných peněžitých trestů. Musíme soudům vytvořit podmínky, aby peněžitý trest mohly ukládat. Musejí mít dostatek informací o majetkových poměrech pachatele. Tento majetek by v ideálním případě měl být také zajištěn, aby se jej pachatel během trestního řízení nestihl zbavit.

Především je třeba apelovat na to, aby státní zástupce již v přípravném řízení ve spolupráci s policií zajišťoval potřebné podklady, aby si je soud, který je na konci trestního procesu, nemusel opatřovat obtížně sám. Podobné je to s domácím vězením. Má obrovský potenciál, ale jelikož se stále nepovedlo zprovoznit systém elektronického monitoringu, soudci se tento trest zdráhají ukládat, protože pochybují o jeho efektivitě.

LIDOVÉ NOVINY: Lidové noviny v prosinci informovaly o výzkumu Jakuba Drápala, který ze soudních statistik zjistil, že jednotlivé okresní soudy v Česku se velmi liší, v jakém procentu případů pachatele identického trestného činu pošlou do vězení. Například za neplacení výživného je to v rozmezí jednoho až 15 procent. Co s tím lze dělat?

Statistiky mohou být velmi zavádějící. Ukazují jen absolutní číslo, a nikoli jednotlivé případy, které se za ním schovávají.

ŠÁMAL: Podívejte, když jsme si dělali přehled o ukládání peněžitých trestů, různí se nejen údaje u jednotlivých soudů, ale dokonce u jednoho jediného soudu se mezi jednotlivými roky liší několikanásobně! To ukazuje, že statistiky mohou být velmi zavádějící. Ukazují jen absolutní číslo, a nikoli jednotlivé případy, které se za ním schovávají.

Je zkrátka možné, že soudci daný rok dostali na stůl dostatek vhodných případů, v rámci nichž bylo možno uložit peněžitý trest. A v jiných letech jich bylo výrazně méně. Je to dáno tím, že ukládání trestů je v Česku založeno, stejně jako v celé kontinentální Evropě, vedle zásad zákonnosti a přiměřenosti na principu individualizace a humánnosti trestní sankce, jakož i zásadách personality trestů a jednoty prevence a represe. Jinými slovy, trest se pachateli „šije na míru“ a soudce musí zohlednit všechna kritéria stanovená trestním zákoníkem.

Roli hraje povaha a závažnost trestného činu, osoba a poměry pachatele, možnosti jeho nápravy a tak dále. Těch pravidel je v trestním zákoníku mnoho. Je jasné, že z povahy věci musejí rozdíly mezi jednotlivými okresy vyjít. Asi by neměly být tak velké, ale bez zkoumání konkrétních okolností z obsahu spisů nelze říct, proč se to děje. Určitě ve všech případech nebyl trest uložen správně, ale také ne ve všech případech špatně. Každý soudce je jiná osobnost, liší se v úsudku při rozhodování v konkrétních věcech, které se navíc odlišují.

Nelíbí se mi hledání vazeb na anglosaský systém, kde se zavedla konkrétní vodítka pro rozhodování soudů, určité „matematické sazebníky“ trestů, takzvané sentencing guidelines. To je ale úplně jiný systém ukládání trestů.

Těžko tedy odpovědět na otázku, co s tím dělat. Je to nesmírně složitá otázka. Nelíbí se mi ale hledání vazeb na anglosaský systém, kde se zavedla konkrétní vodítka pro rozhodování soudů, určité „matematické sazebníky“ trestů, takzvané sentencing guidelines. To je ale úplně jiný systém ukládání trestů. U nás na zásadě individualizace trestu lpí i Ústavní soud. Loni třeba pokáral trestní soud, že fungoval jako „účetní“, a to jen při porovnávání jednotlivých druhů trestů z hlediska přísnosti, což je daleko jednodušší.

LIDOVÉ NOVINY: Nakolik se v systému opravných prostředků řeší výroky o trestu?

ŠÁMAL: Uložení trestu je primárně věcí soudu prvního stupně, možnost trest změnit má odvolací soud. Nejvyšší soud je zákonem při rozhodování o trestu v rámci dovolání nebo stížnosti pro porušení zákona podstatně omezen. Proto sjednocovat rozhodovací praxi v trestání vlastně moc nemůžeme. My totiž rozhodujeme jen na základě spisu, obviněného zpravidla vůbec nevidíme.

Navíc, i když někdy rozhodneme, že trest byl v daném případě uložen v rozporu se zákonem, náš verdikt nemůže fungovat jako vodítko v jiných věcech. Každý případ je totiž zcela jiný – individuální, s jinými pachateli v jiné životní situaci. Nejde o právní názor, nýbrž o posouzení přiměřenosti trestu v konkrétním případě. Nejvyšší soud tedy může v podstatě sjednocovat praxi pouze tak, že zpracuje průzkum či analýzu rozhodování soudů. Také můžeme pomáhat se školením soudců v Justiční akademii.

LIDOVÉ NOVINY: Zaujala mě informace, že u nás je atypicky více majetkové kriminality než jinde. Dá se říct, že Češi kradou více než jiné národy?

Česká země je bohužel nastavena tak, že hluboké společenské problémy se řeší často neadekvátně trestním právem. To je podle mého názoru špatně. Soud jen pachatele postihne, případně ho uvězní, ale to neodstraní vlastní problém.

ŠÁMAL: Byť to není potěšující, určitě je možno říci, že procento majetkových trestných činů je u nás velké. Chápu to jako určité dědictví komunistické totality, v rámci níž byl nastolen rovnostářský systém s různými typy vlastnictví a pak v devadesátých letech najednou někteří začali bohatnout. V uplynulých desetiletích si většina lidí myslela, že kdo něco má, asi to někde ukradl, byť to určitě tak zcela není. A proto se leckdo nezdráhá si něco přisvojit... Tato neúcta k cizímu majetku je u nás velmi patrná. Je to velký problém, který lze jen obtížně odstranit. Ale to není úkol pro trestní právo!

Česká země je bohužel nastavena tak, že hluboké společenské problémy se řeší často neadekvátně trestním právem. To je podle mého názoru špatně. Soud jen pachatele postihne, případně ho uvězní, ale to neodstraní vlastní problém.

LIDOVÉ NOVINY: Přeceňuje se generální prevence trestního práva?

ŠÁMAL: Myslím, že ano. Ona má význam, ale rozhodně nefunguje tak, jak si lidé představují. Když nastane jakýkoli problém ve společnosti, neřeší se z hlediska jeho podstaty, ale hned se volá po novelizaci trestního zákoníku, přidávání nových trestných činů, zvyšování sazeb, snižování hranice trestní odpovědnosti...

Přehnaná represe žádný smysl nemá, jak ukazují zahraniční výzkumy. Naopak vede k takzvanému zvlčení společnosti. Objevuje se to i v esejistice, Albert Camus napsal, že nejvíce se kradlo v dobách, kdy se za krádež popravovalo, a sekaly ruce. Na veřejných popravách zlodějů se čile kradlo z kapes přihlížejících.

Pavel Šámal (63)

  • Od ledna 2015 předseda Nejvyššího soudu ČR. Členem jeho trestního kolegia je už od roku 1993.
  • V roce 1977 absolvoval pražskou právnickou fakultu, poté nastoupil do severočeské justice, soudil na Okresním soudu v Mostě nebo Krajském soudu v Ústí nad Labem.
  • Kromě soudcovské kariéry je rovněž uznávaným akademikem v oboru trestního práva. V roce 2006 byl jmenován profesorem. Učí na pražské a bratislavské právnické fakultě, školí pro českou i slovenskou justiční akademii.

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...