Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

V Česku je Rom parazit. Ve Velké Británii Transylvánec...

Evropa

  18:07

Otevření evropského trhu práce Rumunům a Bulharům vyvolalo také britskou a německou diskusi o Romech. Připomínají tu českou.

foto: © ReutersČeská pozice

Londýnský primátor Boris Johnson loni v listopadu o rumunských – a v drtivé většině romských – přistěhovalcích prohlásil, že  jsou Transylvánci:

„Nemůžeme udělat nic, abychom zabránili všem obyvatelům Transylvánie – a většina z nich může být okouzlující – budovat si stany na Marble Arch.“

Předseda britských liberálů Nick Clegg pak o rumunských Romech řekl:

„Máme právo říct: chcete-li žít se svými rodinami ve Velké Británii, musíte vnímat způsob života naší země. Pokud budete lidem nahánět strach svým postáváním na rozích ulic v hloučcích, budete muset poslouchat, co se říká ve vašem okolí.“

Podobné výroky, byť méně významných veřejných představitelů, zaznívají v současnosti i v Německu – zejména města v Porúří, jako je Dortmund, zasahuje obrovská přistěhovalecká vlna z Rumunska. A zástupci německých měst i obcí varují před možným „sociálním problémem“.

Zástupci německých měst i obcí varují před možným „sociálním problémem“Například dortmundský primátor Ullrich Sierau řekl, že rumunští Romové jsou sice lidé, kteří se pokoušejí něco udělat se svým životem, nicméně Evropská unie by se měla více zamyslet nejen nad nimi samotnými, ale i nad finanční pomocí Rumunsku a Bulharsku.

Panika okolo chudých rumunských Romů, ale nejen jich, odstartovala na západ od našich hranic v souvislosti s otevřením evropského pracovního trhu pro Rumuny a Bulhary od 1. ledna 2014. Ve skutečnosti však mnohem dříve – minimálně od poloviny roku 2013 byly zveřejněny desítky varovných článků o příchodu chudiny z východu, kterému je třeba zabránit.

Dvě české perspektivy

Na vyjádřeních zmíněných veřejných představitelů Velké Británie a Německa je pozoruhodné, jak rychle si osvojili slovník, který se o Romech používá v Česku. Označuje-li Boris Johnson Rumuny (romské) nikoli za Rumuny, ale za „Transylvánce“, evokuje tím Draculu vysávajícího krev. Současný Dracula „Transylvánec“ však místo ní vysává peníze ze sociálního systému. Což se často vyčítá Romům i u nás.

V Česku lze zaslechnout i vyjádření podobná tomu Cleggovu: Romové se musejí přizpůsobit naší společnosti. Jejich způsob života – například postavání v hloučcích na ulicích – nás ohrožuje.

I dle našich kritiků jsou Romové příliš společenští a nebezpeční („vidím-li skupinu Romů, přejdu na protější chodník“). Musejí se nám, Čechům, buď přizpůsobit, nebo „ať jdou jinam“ – například nedávný nápad Tomia Okamury, aby vznikl romský státu mimo Česko.

Romský problém vyvolává stejná klišé v Česku i v jiných evropských zemích: jsi-li Rom, chováš se neslušně a vedeš parazitní způsob životaVýroky dortmundského primátora Sieraua jsou sice umírněnější, nicméně i jeho poselství je jasné: romského problému se zbavíme, pokud jej udržíme mimo Německo. Podporujme, třeba finančně, chudé země (Rumunsko a Bulharsko), jen ať tento problém nemáme. A podle Sieraua jej Německo nebude mít, zavede-li přísnější opatření vůči chudým imigrantům. I takové tvrzení je u nás často slyšet – zejména vůči chudým slovenským Romům.

Z uvedeného vyplývá, že romský problém vyvolává stejná klišé v Česku i v jiných evropských zemích: jsi-li Rom, chováš se neslušně a vedeš parazitní způsob života. Na dnešní debatu ve Velké Británii, Německu ale i jinde v Evropě pak lze nahlížet ze dvou perspektiv:

  • My, „Češi“, nejsme ani natolik špatní, ani výjimeční, protože i „vyspělá“ Evropa se vyrovnává s romským problémem stejně. Z tohoto závěru pak vyplývá ponaučení: Vyčítali nám, jací jsme rasisti, ale když zjistili, co jsou ti Romové zač, dělají totéž.
  • Iracionální vášně a stádní způsob myšlení lze vyvolat kdekoli – i ve „staré“ Evropě. Jsou totiž v lidech hluboce zakořeněné.