Lipská univerzita, která není daleko od hranic s Českem, zavedla svéráznou novinku. Do budoucna už se nemá užívat rozlišující oslovení profesor/profesorka – přednost má dostat ženská verze titulatury. Oslovování pedagogů tam má podle německých médií i ČT24 znít „Herr Professorin“ čili „Pane profesorko“, jak o tom rozhodl tamní akademický senát. Nebyla to prý žádná aktivita feministek, ale návrh fyzika Josefa Käse, jemuž přišlo jazykově únavné odlišovat akademiky na základě pohlaví. Návrh překvapivě prošel...
Je to spíše kuriozita a nemá smysl zevšeobecňovat lipské zavedení generického feminina „profesorka“, leč v době, kdy skandinávské pohádkové knížky přicházejí i se zaváděním bezpohlavního zájmena „hen“, jak ČESKÁ POZICE referovala, se Evropa může dočkat i politicky korektnějšího vyjadřování o vědcích-ženách – vědkyních ve „světě mužů“.
Na současnou situaci žen ve vědě (a na jaké prý narážejí ústrky) se zaměřila nedávno vydaná kniha Nejisté vyhlídky. Jde pravděpodobně o první českou monografii věnující se proměnám vědecké profese z genderové perspektivy, vydalo ji sociologické nakladatelství SLON a zabývá se nerovnostmi ve vědě z mnoha úhlů. Pětice autorek Národního kontaktního centra – ženy a věda Sociologického ústavu Akademie věd ČR se mimo jiné zabývala hlavními stereotypy. Je jich prý pět:
- Ženy se do vědy nehodí, protože postrádají logické a racionální myšlení.
- Ve vědě nejde o pohlaví, ale pouze o kvalitu.
- Ženy se nehodí do „tvrdých“ věd.
- Ženy se nehodí na vedoucí pozice a ani o ně nestojí.
- Ženy nejsou vědě oddány kvůli péči o děti.
Autorky s těmito zavedenými předsudky s různou mírou relevance polemizují, vyvracejí je a ukazují, jak se promítají do vědy i životů řady lidí. Zmiňují například studii Cordelie Fineové (2010) Delusions of Gender, která „systematicky odhaluje, jak se věda skrze pochybný výzkum snaží neustále předkládat důkazy o rozdílech mezi ženami a muži z hlediska jejich kognitivních schopností a struktury mozku“. V 19. století byly ženy doslova odháněny od intelektuální činnosti, aby jim nezakrněly dělohy a měly sílu věnovat se mateřství...
Proti druhému stereotypu o „pouhé kvalitě“ předkládají autorky studie, jež takový pohled znejistěly. Třeba v roce 1997 vědkyně Christine Wennerasová a Agnes Woldová doložily, že u Švédské grantové agentury pro lékařský výzkum musely mít ženy 2,5krát více publikací v elitních časopisech typu Nature či Science, aby byly hodnoceny stejně jako muži. A je také prokázáno, že dvě verze identického životopisu, ale pouze s jiným křestním jménem (třeba Karen vs. Brian), přinášejí větší úspěšnost mužům (Karen byla na místo přijata ve 44 procentech případů, zatímco Brian s totožnou kvalifikací v 56 procentech).
Aktuální publikace přináší řadu cenných postřehů i dat, jež se vztahují k českému prostředí: jak se promítají nejistoty vědců a vědkyň do jejich kariér, jaké jsou platové rozdíly založené na pohlaví, jak vědecké páry řeší rodičovské záležitosti, zda a jak jsou v grantech znevýhodňovány matky-vědkyně na rodičovské dovolené a také jak česká média referují o vědeckých tématech – opět nahlíženo genderovou perspektivou.
Pakliže nová kniha v Česku podnítí vážnou a také kritickou diskuzi o ženách ve vědě, bude to ku prospěchu věci
V jedné kapitole pak dámy o státní politice vědy a výzkumu píší: „Výsledkem je nečinnost většiny nejvýznamnějších institucí vědní politiky, odsunutí problému genderové ne/rovnosti v redukované podobě na okraj zájmu a místo práce na systémové změně vědy a vědních politik zavádění jednotlivých – relativně omezených – speciálních opatření.“
Ať již si o oboru gender studies (a jeho roli v ovlivňování vědy) myslí kdo chce co chce, je pravdou, že podobná témata jsou velmi vážně řešena v zahraničí. Březnové vydání časopisu Nature, o němž ČESKÁ POZICE referovala, bylo pojato jako svého druhu „genderový speciál“, který hned ve svém úvodníku napsal: „Věda zůstává institucionálně sexistickou. I přes mírné zlepšení, vědkyně vydělávají méně, jsou méně povyšovány, získávají méně grantů a častěji odcházejí z výzkumu než podobně kvalifikovaní muži.“
Cílenou podporu žen ve vědě prosazuje Norsko, ale i Švédsko či Island; hlavní vědecká poradkyně šéfa Evropské komise bioložka Anne Gloverová stejné téma zařadila mezi své priority: „Hodně vědkyň sice do výzkumu vstupuje, ale nezůstává u něj. Budeme soupeřit s celým světem, a nemůžeme si dovolit ztrácet tolik nadaných lidí, obzvláště žen,“ uvedla v Science.
Pakliže nová kniha podnítí vážnou a také kritickou diskuzi v Česku, bude to ku prospěchu věci. Pokud to tedy nebude extrémní výstřelek, jaký již známe z Lipska.
Související články ČESKÉ POZICE:
