Lidovky.cz

Uzdraví Řecko své finance, ekonomiku a civilizaci?

Evropa

  13:02
Řecko si minulý týden vyžádalo odklad všech splátek do konce června. Navíc má před sebou další horký termín: 10. června musí splatit pokladniční poukázky ve výši 1,8 miliardy eur. Případný řecký bankrot však existenci eura ani jeho stabilitu neohrozí. Pochybnosti se nicméně do mysli vkrádají.

Řecko a odchod z eurozóny. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Několik let si svět klade otázku, jak bude vypadat řecký bankrot. Závěr letošního června možná přinese odpověď. Tou dobou má Řecko zaplatit Mezinárodnímu měnovému fondu 1,53 miliardy eur. Tato částka zahrnuje i téměř tři sta milionů eur, které byly splatné v pátek 5. června, ale Řecko si den před splatností vyžádalo odklad všech splátek do konce měsíce. Toto sloučení splátek pravidla MMF umožňují kvůli zjednodušení administrativy.

Každý zná pravý důvod, proč si Řecko vyžádalo odklad všech splátek do konce června: nemá peníze. A hraje zoufale o čas. Navíc je za dveřmi další horký termín: 10. červen, kdy musí splatit pokladniční poukázky ve výši 1,8 miliardy eur. Co teď?

Možnosti

Jednou možností je, že během zbývajících zhruba tří týdnů do konce června Řecko předloží „trojce“ složené z Evropské komise (EK), Evropské centrální banky (ECB) a Mezinárodního měnového fondu (MMF) věrohodný plán. Radikálně levicová řecká vláda by ovšem musela jít hodně do sebe, a především hodit do koše všechny své předvolební sliby. Úplně všechny a zejména ty, jež se týkají státních zaměstnanců, důchodců a vůbec všech, které nějak platí stát.

Co se stane, když Řecko a „trojka“ nenajdou společnou řeč? Teoreticky může přijít někdo, kdo poskytne úvěr místo zmíněných institucí.

Nelze zapomínat ani na voliče ze soukromé sféry – i ti soukromí podnikatelé, kteří volili Syrizu, čelí stále vyšší daňové zátěži a ekonomika se kvůli tomu vrací do recese. Kdyby řecká vláda začala ještě během června vzorně spolupracovat s „trojkou“, zřejmě by dostala další překlenovací úvěry na zaplacení těch starých. Problémy by to samozřejmě nevyřešilo, pouze odsunulo. Ale co se stane, když Řecko a „trojka“ nenajdou společnou řeč? Teoreticky může přijít někdo, kdo poskytne úvěr místo zmíněných institucí.

Ten „někdo“ může být Rusko, některá arabská země anebo nejpravděpodobněji Čína. Znamenalo by to radikální zásah do politicko-mocenské rovnováhy v Evropě, neboť Řecko by se stalo první čínskou kolonií na evropském území. Ale tento scénář ještě nenastal. Kromě toho Čína má dnes problémy sama se sebou, neboť největší stimulační impulz na světě z roku 2009 se vyčerpal a čínská ekonomika velmi prudce ochlazuje.

Relativně rozumné vlády

Co se tedy stane, pokud Řecko skutečně přestane splácet své dluhy nad rámec několikadenního zpoždění? Zhroutí se euro? Začnou krachovat banky? Rozšíří se krize do dalších států? Přestane se zeměkoule otáčet?

Ostatní problematické evropské státy mají relativně rozumné vlády, které vidí, že Řecko si svým pokusem o vzpouru nijak nepomohlo

Otáčet se samozřejmě nepřestane. Ani pro rozšíření krize do jiných států není důvod – mnoho evropských států na tom sice není skvěle, ale pokud Řecko nebude splácet, nijak to neovlivní dluhovou službu jiných států. A proč by také mělo? Ostatní problematické evropské státy mají relativně rozumné vlády, které vidí, že Řecko si svým pokusem o vzpouru nijak nepomohlo. Není žádný důvod ho následovat touto cestou.

Ani banky v Evropské unii krachovat nezačnou. Skoro žádná komerční banka již nevlastní řecké dluhopisy. Během let 2010 až 2012 byly obavy z nákazy opodstatněné, neboť zejména francouzské a německé banky měly značnou expozici na Řecko, ale ty časy jsou již pryč.

Současní hlavní dlužníci Řecka – ECB a MMF – nezkrachují. Evropská centrální banka si může natisknout libovolný objem peněz. Mezinárodnímu měnovému fondu pak stačí lusknout prsty a členské státy EU dorovnají případné ztráty.

Eurozóna není punčocha

Nákaza tedy nehrozí, banky mimo Řecko nezačnou krachovat, zbytek Evropy je v bezpečí. Ale co největší obava ze všech, pověstný „Grexit“ neboli odchod Řecka z eurozóny? Začne se společná měna párat jako punčocha s okem? Ne, nezačne.

Eurozóna není punčocha, nýbrž velmi pevně vybudovaná institucionální struktura. V jejím právním základě chybí možnost vyloučit jakéhokoli člena.

V první řadě, samotný fakt platební neschopnosti nemá nic společného se stabilitou eura. Je možné, že jeho kurz mírně oslabí, ale to bude tak všechno. Veřejnost v Evropě má v povědomí pevně zabudovanou mediální asociaci „bankrot = odchod z eurozóny“, ale tato rovnice je nesmyslná. Žádná z obou událostí nemá za následek druhou. Samotný fakt nesplácení státního dluhu vůbec nesouvisí se členstvím v eurozóně.

Eurozóna není punčocha, nýbrž velmi pevně vybudovaná institucionální struktura. V jejím právním základě chybí možnost vyloučit jakéhokoli člena. Nejde o opomenutí, nýbrž o úmysl – architekti eurozóny chápali tuto organizaci jako klub, z nějž se nevystupuje za žádných okolností. Možnost vylučovat členské státy by navíc byla politicky choulostivá. Takže i kdyby Řecko teoreticky vyhlásilo válku Německu, stále by zůstalo členskou zemí Hospodářské a měnové unie neboli eurozóny!

Zoufalé východisko

V současné situaci existuje jen jedna páka, která by mohla donutit Řecko odejít z eurozóny. Řecké komerční banky, tedy i řecká ekonomika, respektive to, co z ní zbývá, jsou závislé na nouzových půjčkách z Evropské centrální banky (ELA, Emergency Liquidity Assistance). Kdyby ECB odepřela tuto poslední záchrannou linii, řecké banky jsou ihned na suchu, v zemi začíná bankovní krize, která záhy přerůstá v ještě horší krizi ekonomickou, ano, je to ještě možné.

Řekové k možnosti odchodu z eurozóny zřejmě přistoupí jen jako k zoufalému východisku, pokud ECB změní názor a nepůjčí Moskva, Peking ani, dejme tomu, Rijád

Jenže ECB nemíní Řecku podrážet nohy. Dle posledních zpráv naopak zvýšila limit pro ELA o další půlmiliardu eur – na 80,7 miliardy. To je poslední záchrana, která ještě dělí Řecko od krize, která by smetla řecké banky z povrchu zemského. Co by se hypoteticky stalo, kdyby ECB odepřela tuto pomoc? V takové situaci se jako nejmenší zlo nabízí možnost, že Řecko vystoupí z eurozóny, což nikdy nechtělo a ani vládní strana Syriza to neměla ve volebním programu, a začne zachraňovat banky a ekonomiku nově vytvořenými, ničím nekrytými penězi.

Do této varianty se ovšem nikdo nehrne. Řekové k ní zřejmě přistoupí jen jako k zoufalému východisku, pokud ECB změní názor a nepůjčí Moskva, Peking ani, dejme tomu, Rijád. Mimochodem, vystoupit z eurozóny nelze bez současného opuštění EU, tvrdí některé právní výklady. I to je důvod, proč tato varianta je nejposlednější z posledních.

Obrovský chaos

Zde je třeba připomenout, že kdyby Řecko chtělo zavést vlastní měnu, je to stěží myslitelné bez bankovní krize a těžkých ekonomických otřesů. Snadný přechod na novou měnu, jako se odehrál v Česku začátkem roku 1993, se nebude konat, neboť v tehdejším Česku ani na Slovensku prakticky neexistoval úvěrový trh, trh se státními dluhopisy ani velké finanční závazky vůči třetím stranám denominované v československé koruně. Dnešní Řecko má zejména oněch závazků vůči třetím stranám až příliš.

Řecká vláda by mohla nechat v utajení natisknout nové bankovky a nečekaně vyhlásit šokující zprávu. Následoval by obrovský chaos, nejistota ohledně měnového kurzu, bankovní a hospodářská krize.

Kdyby řecká vláda chtěla ukázat „trojce“ a zbytku světa vztyčený prostředník za každou cestu, mohla by nechat v utajení natisknout nové bankovky a jednoho krásného letního rána nečekaně vyhlásit šokující zprávu. Co by následovalo? Obrovský chaos, nejistota ohledně měnového kurzu, bankovní a hospodářská krize.

Řecko by si vůbec nepomohlo, ani kdyby nová měna poklesla natolik, že by řecké zboží a dovolená v této zemi byly prakticky za babku. Všechny dramatické události spojené se zavedením nové měny by životní úroveň v zemi srazily do sféry, v níž se nachází sousední Bulharsko nebo nedaleké Rumunsko.

Vyrovnaný rozpočet

Dejme tomu, že Řecko projde slzavým údolím bankrotu a měnové odluky. Co ho čeká na konci této cesty? Mezinárodní ani domácí věřitelé zřejmě nebudou stát ve frontě, aby půjčili státu s novou měnou a dost dobrodružnou, extrémně levicovou vládou. Řecká vláda proto bude nucena sestavit rozpočet na rok 2016 tak, aby byl vyrovnaný. Výdaje nebudou smět přesáhnout nevalné příjmy státního rozpočtu. Stejně rozpočty na léta následující. Řecko bude trhem donuceno dodržovat nejpřísnější rozpočtovou disciplínu, jaká je myslitelná – žít pouze za své!

Mezinárodní ani domácí věřitelé zřejmě nebudou stát ve frontě, aby půjčili státu s novou měnou a extrémně levicovou vládou. Řecká vláda proto bude nucena sestavit rozpočet na rok 2016 tak, aby byl vyrovnaný.

Teprve pak se Řekové dozvědí, co to znamená „austerity“ neboli úsporná opatření. Byl by to půvabný historický paradox: strana, která zvítězila s bohémským heslem „my přece dluhy platit nemusíme“, by dovedla zemi konečně ke kázni – poprvé od začátku osmdesátých let. Pokud jde o zbytek Evropy, nemusí se bát zániku společné měny. Řecký bankrot existenci eura ani jeho stabilitu neohrozí. Ať už Řecko odejde, nebo neodejde, euro zůstane. Ať už se těšíte na zánik eura, anebo se ho obáváte, nemáte důvod.

Pochybnosti se nicméně do mysli vkrádají: Má Řecko vůbec ještě šanci uzdravit své finance, svoji ekonomiku a svoji civilizaci, aby opět mohlo fungovat jako svobodný a sebevědomý národ? A co zbytek Evropské unie – nebude za deset či dvacet let v situaci dnešního Řecka?

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.