Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

ÚSTR: Proti vůli levice se zrodil, proti vůli pravice bude zrušen?

  23:14

Obměněná Rada Ústavu pro studium totalitních režimů a jeho ředitel jsou v otevřeném konfliktu, jenž může skončit odvoláním Daniela Hermana.

foto: Česká pozice

O českých a československých nejnovějších dějinách se už zase pouze nebádá, ale opět se o ně vedou takřka hrdelní spory. V centru dění je dobře známá, některými milovaná, jinými nenáviděná instituce – Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR). Kolem ní krouží aktéři této „tragédie“ o soudobé historii. V jevišti netleská, nesměje se a nepláče slovy maďarského filozofa Georga Lukácse Bůh, ale lidé. Ti mají chvílemi pocit, že se tragédie mění ve frašku…

Jaká je současná zápletka? ÚSTR je ideovým dítětem ODS a lidí, pro něž je antikomunismus podstatným pro jejich myšlenkový svět, a to jeho dozorčí orgán (rada ústavu) většinově zatím vždy věrně odrážel. Problém tkví v tom, že členy rady schvaluje Senát ČR, a ten je nyní většinově sociálnědemokratický. V prosinci minulého roku se složení rady rozhodnutím Senátu proměnilo – novými členy se stali Michal Uhl, Lukáš Jelínek a Emilie Benešová. Spolu s nynější předsedkyní rady Petruškou Šustrovou tvoří typově novou většinu sedmičlenného orgánu. A to duchovní otce ústavu (především Pavla Žáčka) děsí. Může se totiž stát, že ztratí vliv nad svým hýčkaným dítětem.

Ústav pro studium totalitních režimů byl ustaven v roce 2007. Má dvě složky: Archiv bezpečnostních složek a samotný Ústav pro studium totalitních režimů. Na fungování obou složek se vydalo za pět let jeho existence 807,855 milionu korun. ÚSTR vydal nebo se podílel na vydání více než stovky historických publikací (včetně periodických časopisů Paměť a dějiny a Securitas Imperii) a pořádal či spolupořádal přes třicet mezinárodních konferencí.

Rámec jeho činnosti určuje zákon (181/2007 Sb.). Ve zkratce zní jeho úkoly takto (§ 4):

  1. zkoumá a nestranně hodnotí dobu nesvobody a období komunistické totalitní moci“,
  2. zpřístupňuje veřejnosti dokumenty“ a „převede (je) bez zbytečného odkladu do elektronické podoby“.

Ba co víc – dokonce se mohou reálně obávat, že ÚSTR jim bude nejen vzat, ale bude po volbách úplně zrušen, když se k tomu sociální demokracie odhodlá. Budeme tu mít proto v týdnech budoucích dva tábory užívající dva typy argumentací a každý z táborů si vytvoří své vlastní bitevní pole:

  1. Hraje se o dějinnou pravdu, sociální demokracie nám chce spolu s komunisty vymazat paměť! (ideologický střet, zastánci ředitele Daniela Hermana) – Lidé podporující tradici posledních let budou říkat, že ústav si našel svůj raison d‘etre, funguje, jak má, a protože funguje, jak má (ukazuje „dějinnou pravdu“), tak je trnem v oku všem levičákům, kteří chtějí pravdu o komunismu vytěsnit z lidských myslí. Čili změna současného ÚSTRu = výrazné vítězství komunistů a plivnutí do tváře jejich obětem. A proto je nutné jít na barikády a bojovat. V dobře pochopitelném politickém slovníku: vytvoří se spojnice mezi ČSSD a KSČM a začne se varovat před jejich případnou spoluprací po příštích volbách.
  2. ÚSTR nyní nefunguje jako kvalitní vědecká instituce, ale jako ideologická, a je třeba ho reformovat, nebo když to nepůjde, zrušit! (vědecký střet, odpůrci Hermana) – Tato argumentace bude založena na tom, že změna nemá za cíl pošlapání svobodného bádání a popírání zločinů komunismu. Bude spočívat na tvrzení, že dosavadní badatelské výstupy jednoduše neobstojí ve srovnání s jinými vědeckými institucemi a že dosavadní vedení ústavu svým ideologickým jednáním odpuzuje historiky od toho, aby v něm působili.

První mediální dějství už máme za sebou. Zasedání Rady Ústavu jsou totiž nově přístupná veřejnosti a pořizuje se z nich i audiozáznam. Kdo chce, může si udělat obrázek o střetu o ústav sám a poslechnout si zvukový záznam z posledního zasedání rady. Kdo má pevné nervy a pořádnou výdrž, aby vyslechl celé zasedání, zjistí, jak nesmírná je propast mezi současným ředitelem Danielem Hermanem a jeho blízkými z kolegia (okruh lidí blízkých řediteli ÚSTR), kteří brání status quo, a radou vedenou Petruškou Šustrovou.

„Mám problém s publikacemi ÚSTR. Jen málo jich vzniklo skutečně z práce na projektech ÚSTR, často jsou to starší, přepracované nebo doplněné texty diplomových či disertačních prací, anebo díla autorů úplně mimo ÚSTR. Spolupráce Rady s ředitelem Hermanem je obtížná, příprava materiálů, které Rada požaduje, trvá dlouho, i když jde mnohdy o záležitosti, které by měl mít ředitel prostě k dispozici. Materiály, které ÚSTR pro Radu vypracoval, jsou často neuspokojivé,“ sdělila ČESKÉ POZICI Šustrová. Z jejího vyjádření je patrné, že situace může vygradovat až v odvolání ředitele Hermana a jmenování krizového manažera.

Pokoušeli jsme se kontaktovat i ředitele Daniela Hermana, ten ovšem nereagoval. ČESKÁ POZICE proto oslovila Moniku Pajerovou, členku kolegia ředitele:

„Nevím, jestli Petruška (Šustrová – pozn. red.) je ještě starý maoista z Hnutí revoluční mládeže, nebo prostě jen cítí, že vítr fouká doleva a tak se tomu přizpůsobuje dopředu. Evidentně má nějaký problém, že není dostatečně oceňovaná, k řediteli Hermanovi se na radě chová jako vyšetřovatel na výslechu a zadává nesmyslné byrokratické úkoly.

Když říkají (Rada Ústavu – pozn. red.), že ústav by měl pracovat ,více vědecky‘, mají tím na mysli, že by neměl dělat semináře, konference, přednášky, debaty na školách, vydávat časopis Paměť a dějiny, publikace pro širokou veřejnost, ale měl by si tiše ,bádat‘ a neprovádět aktivity, které komunisty oprávněně rozčilují. Nejvíc vadí samozřejmě otevřené svazky StB! Bylo by poctivé, kdyby socdem řekla – od začátku jsme ústav nechtěli, pravice nás před pěti lety přehlasovala, odvolali jsme se k Ústavnímu soudu, neuspěli jsme, tak se teď po pěti letech snažíme dohnat, co se nám tehdy nepovedlo – a rozhodni milá veřejnosti, jestli takový ústav česká společnost potřebuje, nebo ne. Najmenováním většiny Šustrová-Uhl-Jelínek-Benešová se vlastně chovají, jako by tehdy v Senátu nebo u Ústavního soudu uspěli.“

Očima historika

ÚSTR vznikl jako politikum a dosavadní vedení se nemůže divit, že je na politicích závislé a bude závislé i nadále. Současná snaha obměněné rady se mi zdá jako poslední a pozitivní pokus ústav depolitizovat a udělat z něj institut, který by pracoval, jak má: systémově digitalizoval a zpřístupňoval jemu svěřené archiválie a vytvořil prostor pro ideologicky nepředpojatý (a hlavně vědecký) výzkum zejména komunistického režimu. Pokud nalezne modus vivendi s existujícími institucemi (zejména s Ústavem pro soudobé dějiny Akademie věd ČR), pak nechť je reformován a existuje.

Pokud se mu své místo nalézt nepodaří, nechť zůstane jen Archiv bezpečnostních složek a kvalitní archiváři ať smysluplně pracují na digitalizování pramenných dokumentů – to je nezpochybnitelný a potřebný důvod k existenci.

Pokud by se Rada ÚSTR nyní neodvážila – přes předpokládanou antikomunistickou kampaň proti ní – říznout do živého, pak je jasné, že po prvních volbách do Poslanecké sněmovny, v nichž výrazně uspěje sociální demokracie, nebude mít tato strana sebemenší chuť Ústav pro studium totalitních režimů nadále podporovat. Proti vůli levice by se zrodil, proti vůli pravice by byl zrušen. Historická obec by to přežila.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!