Ustláno pro Koláčka: Vítejte v pětihvězdičkovém vězení Saxerriet

Bývalý manažer Mostecké uhelné Antonín Koláček by mohl skončit v „base“ s dovolenou, pravidelnou mzdou a domácími mazlíčky.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ČTKČeská pozice

Když už do pekla, pak na pořádném koni. Sice nevíme, v čem Antonín Koláček vyrazí do švýcarského vězení, zda tam vůbec dorazí, ani jak dlouho tam nakonec zůstane. Víme ale, ve které věznici s největší pravděpodobností bude a že to není thajský Bang Kwang ani český Mírov. Ve Švýcarsku se totiž tresty odpykávají stejně, jako se tam srkají ústřice – stylově.

Bývalý manažer Mostecké uhelné společnosti (MUS), jenž byl ve švýcarské Bellinzoně nepravomocně odsouzen k více než čtyřem letům vězení, by se dle Reného Freie, ředitele výkonu trestů v kantonu St. Gallen, který za Koláčkův výkon trestu zodpovídá, mohl „těšit“ na pětihvězdičkové vězení Saxerriet. Pokud tedy půjde dobrovolně.

„Nejprve ověříme, zda existuje nebezpečí útěku či recidivy, psychický stav dotyčné osoby a dlouhou řadu dalších parametrů. Pak určíme druh výkonu trestu. V tomto konkrétním případě by mohlo jít o otevřený výkon trestu a instituci Saxerriet,“ vysvětlil ČESKÉ POZICI Frei, který nerad používá slovo vězení – má totiž značně negativní podtext. Následuje soudní psaní potvrzující právoplatnost rozsudku, na jehož základě Freiovi kolegové pošlou odsouzenému něco jako povel k nástupu trestu. Pokud by se rozhodl neuposlechnout, vystaví se nejprve národní, a případně i mezinárodní zatykač. Jenže: „Pak už je jasné, že osoba poputuje do uzavřené věznice, neboť musíme počítat s nebezpečím útěku,“ říká Frei.

Saxerriet je Rolls-Roycem mezi evropskými věznicemi a delegace z celého světa si tam podávají kliku...To by ale dle ředitele výkonu trestů v kantonu St. Gallen nebyl dvakrát chytrý tah. Saxerriet je totiž Rolls-Roycem mezi evropskými věznicemi a delegace z celého světa si tam podávají kliku. „Nechceme, aby lidé byli na svobodu vypuštěni z věznice s maximální ostrahou, kde nepřijdou do kontaktu s běžným životem. Vězni u nás mají vycházky i dovolenou, učí se převzít zodpovědnost. V žádném případě je nechceme odstřihnout od reálného života,“ popisuje Švýcar pobyt v Saxerrietu s tím, že terapii, rozhovory se sociálními pedagogy a podobné chuťovky jsou schopní nabídnout také v cizích jazycích.

„Last but not least,“ říká Frei na dotaz, zda existuje i možnost, že by si dotyčný delikvent odseděl trest ve své domovině. Podotýká však, že se to až tak často neděje. Saxerriet je prý mnohým sympatičtější než kupříkladu cela v Africe, a jak se za chvíli dozvíte, i v Česku. A přání odsouzených se během případného rozhodovacího procesu berou v úvahu. Ostatně na jejich přání se bere ohled i během samotného pobytu ve vězení. Jedním z hlavních pravidel Saxerrietu totiž je, že zaměstnanci musejí s tamními „obyvateli“ zacházet věcně a s respektem.

Den D

Samotný nástup se v podstatě neliší od toho, co někteří znají z vlastní zkušenosti a jiní jen z amerických filmů. Při nástupu do výkonu trestu personál zkontroluje identitu a osobní věci budoucího obyvatele. Následuje osobní prohlídka. Nebezpečné předměty, doklady, hotovost a klíče jsou uschovány a vráceny po odpykání trestu. V případě, že vězeň uteče, jeho majetek se uschovává ještě po dobu pěti let (asi kdyby se náhodou chtěl vrátit) a následně prodá, anebo zužitkuje nějakým jiným způsobem. Tím veškerá analogie končí.

Po čtyřech týdnech si odsouzený sestaví plán pobytu, včetně vzdělávacího programu, terapií a podobněKrátce po příjezdu se nový obyvatel setká s delegátem, který mu představí nabídku areálu a zároveň ho informuje o podmínkách pobytu a pravidlech, jež musí respektovat. Během rozhovoru má budoucí rezident možnost vyjádřit mimořádná přání.

První dny, maximálně ale týden, stráví Antonín Koláček (hypoteticky předpokládejme, že do Saxerrietu nastoupí) ve svém jednolůžkovém pokoji. Smí poslouchat rádio a objednávat si knihy z vězeňské knihovny. V tomto období se také uskuteční důkladná lékařská prohlídka. Po čtyřech týdnech si odsouzený sestaví plán pobytu, včetně vzdělávacího programu, různých terapií a podobně. Z Koláčka se tak během čtyř let strávených v Saxerrietu může stát například zahradník, kuchař, mechanik zemědělských strojů, řezník, tiskař anebo nástrojař. Během pobytu budou profesionálové neustále monitorovat Koláčkovu frustrační toleranci, zrání osobnosti a stav pochopení důsledků jeho činů.

Život v Saxerrietu

V pracovní dny bude Koláček vstávat deset minut po šesté a bude mít 40 minut na ranní hygienu, důkladné vyvětrání pokoje a úklid. Spát se v Saxerrietu chodí v jedenáct. Vězni si mohou denně pochutnat na třech jídlech, přičemž se akceptují speciální přání spojená s jejich mimořádným pohledem na svět anebo náboženstvím. Třeba si buddhista Koláček v Saxerrietu pochutná i na specialitce své pražské restaurace Maitrea, citronovo cizrnovém stir-fry s kuskusem ochuceným sušenými rajčátky a medovo karotkovým salátkem. Jí se společně v jídelně, přičemž účast je při obědech a večeřích povinná.

Během společného hodování musejí být rezidenti slušně a čistě oblečeniBěhem společného hodování musejí být rezidenti Saxerrietu slušně a čistě oblečeni. Po dobu svého pobytu mají povoleno nosit vlastní oblečení. V případě, že žádné nemají, nafasují jednoduchou soupravu včetně pracovní a volnočasové obuvi. A zřejmě i něco málo sportovního, koneckonců vězni mohou v areálu chodit do posilovny, hrát fotbal, badminton, stolní tenis anebo střádat kilometry při joggingu.

Dvanáct metrů čtverečních standardně vybavených pokojů si obyvatelé mohou upravit dle vlastního vkusu – ale pouze přiměřeně a jen v případě, že pokoj zůstane uspořádaný a přehledný. Zakázané jsou nemravné a neslušné obrázky či předměty. Švýcaři se zřejmě ponaučili filmem Vykoupení z věznice Shawshank, kde si Andy za vyzývavým plakátem Rity Hayworthové vydlabal tunel na svobodu. Vzhledem k tomu, že v případě Saxerrietu jde o takzvanou otevřenou věznici, která již od začátku šedesátých let minulého století slouží téměř celému světu jako příklad moderního a humánního přístupu k výkonu trestu, Koláček by tam nic nikam tunelovat nemusel – stačilo by jednoduše odejít. „Revoluční výkon trestu v Saxerrietu“, zněly titulky udivených komentátorů, když se v roce 1962 poprvé dozvěděli o vězení bez mříží a plotů, zdí a ostnatého drátu.

Na pokojích jsou dále povolené malé hi-fi CD přehrávače, rezident si může pronajmout televizi (25 švýcarských franků měsíčně), anebo dokonce požádat o povolení vlastnit herní konzoli. Pokud by tedy Koláček náhodou nevydržel bez denní dávky gangsterské nakládačky Grand Theft Auto V, švýcarského vězení se rozhodně obávat nemusí. Nutně vzdát by se nemusel dokonce ani svého domácího mazlíčka, má-li nějakého. Saxerriet v určitých případech zvířátka povoluje. Zakázány jsou tedy v podstatě pouze věci, které by vězňům umožňovaly udržovat kontakt s venkovním světem, alkohol a drogy. Dokonce ani co se pornografie týče, nejsou Švýcaři zrovna přísní – pokud v ní nefigurují děti, zvířata či exkrementy, pak jim nevadí.

A jde se do práce…

Aby to v Saxerrietu nebylo úplně jako na „dovče“, musejí jeho obyvatelé přes týden pracovat. Práce je jim přidělena dle schopností, vzdělání a osobních preferencí. Maká se od pondělka do pátku od 7.10 do 11.45 a od 13.15 do 17 hodin, tedy celkem osm hodin a deset minut denně. Zaměstnání je v areálu habaděj, přímo blahodárně působí práce na statku, kde mají krávy, prasata, osly a ovce. Zejména při hřebelcování koní prý vězni zažívají emoce, které doposud neznali.

Práce v zahradnictví, řeznictví, různých dílnách, jezdění s traktorem a zacházení s mašinami mají ještě jeden účel – obyvatelé areálu opět poznávají, jaké to je, když jim někdo důvěřuje, a zároveň se učí převzít odpovědnost. Navíc jim dřina na čerstvém vzduchu pomáhá lépe se vypořádat s fyzickými i psychickými problémy.

Vězení ve Švýcarsku by nebylo vězením ve Švýcarsku, kdyby se tam za práci neplatilo. Dobrý zaměstnanec si proto může denně vydělat až 35 švýcarských franků. Po 52 měsících, ke kterým byl Koláček v Bellinzoně zatím nepravomocně odsouzen, by tedy švýcarský resort mohl čistě teoreticky opustit s přibližně jedním milionem korun na kontě, tedy pokud nerozbije některý z jemu svěřených přístrojů či třeba neotráví ovečku.

Část peněz (55 procent) má po dobu svého pobytu volně k dispozici, aby si mohl kupovat ovoce, cigarety a další nezbytnosti. Za tyto peníze může také telefonovat anebo si předplatit svůj oblíbený magazín. V manuálu pro vězně se mimo jiné zdůrazňuje, že se předplatné po ukončení výkonu trestu nesmí zapomenout přesměrovat či případně odhlásit. Pětatřicet procent z výdělku putuje na termínovaný účet, aby bylo na svobodě z čeho žít. A deset procent jde na případné odškodnění obětí, splácení dluhů a podobně. (Ty měl zřejmě na mysli současný ministr financí Jan Fischer, když v souvislosti s kauzou MUS mluvil o „získání maxima peněz pro státní kasu“.)

21 dní dovolené

A teď jedna skutečná výhoda pobytu ve švýcarském vězení. Návštěvy může odsouzený přijímat dvakrát do měsíce (to není nic zvláštního). Už po dvou měsících s nimi může vyrazit na několikahodinový průzkum okolí (to už je zajímavější). A poté, co si odpyká alespoň šestinu svého trestu, má nárok ročně až na 21 dní dovolené (to je nepřekonatelné). Jedinou podmínkou je, že se výletník nevrátí pod vlivem alkoholu či omamných látek a neopustí Švýcarsko.

Občasné lyžovačce ve Svatém Mořici či relaxačnímu pobytu v oblíbeném městečku pod Matterhornem Zermattu tedy nic nebrání. (Zcela upřímně: Bude-li se Antonín Koláček v Saxerrietu chovat slušně, přísluší mu o den víc dovolené než redaktorům ČESKÉ POZICE.) Proč? No přece proto, že dovolená je pro vězně vzácná a důležitá, zejména z hlediska budoucí opětovné integrace do společnosti. Navíc to u některých vězňů prý ocení i rodiny.

Když se ve Švýcarsku zrovna nedře na statku, pak se dře na nápravě. A to se vším, co člověk k pořádnému sebetrýznění potřebuje.Když se ve Švýcarsku zrovna nedře na statku, pak se dře na nápravě. A to se vším, co člověk k pořádnému sebetrýznění potřebuje – tedy sociálním pracovníkem, knězem a psychoterapeutem. Jednotlivé trestné činy se důkladně analyzují tak dlouho, dokud se u odsouzeného nedostaví uvědomění a empatie k oběti. (Fortuna prý už má připravené sázky na to, jak dlouho bude asi trvat, než Koláček odloží vlastní názory, hodnoty a předsudky a vžije se alespoň na chvíli do role České republiky, případně společnosti Czech Coal.)

Jakmile se však stav osvícení dostaví, má obyvatel areálu Saxerriet hned dvě možnosti, jak zpytovat svědomí. Může se buď pustit do veřejně prospěšných prací (ty jsou i ve Švýcarsku zdarma), anebo může využít nabídky resortu, nechat si odborníkem sestavit splátkový kalendář, vzít si bezúročnou půjčku a pokusit se své dluhy splatit. Ještě o něco lépe na tom jsou vězni se švýcarským občanstvím, ti mohou ročně tři měsíce pracovat dokonce mimo areál, například v jedné z oblíbených soukromých bank.

No, a sotva jsme se stačili nadechnout, zazvonil zvonec a pohádky je konec. Vězeň ještě naposledy projde lékařskou kontrolou, zda se na něm pobyt v Saxerrietu náhodou nějak negativně nepodepsal. Obdrží zpět osobní předměty, které mu byly při nástupu do vazby zabaveny, a společně s nimi také potvrzení o absolvování této strastiplné pouti. To pak může doma ukazovat příbuzným, až jim bude líčit, jaké to vlastně bylo ve vězení ve Švýcarsku a proč si odtamtud nedovezl alespoň nějakou tu kérku.