Někteří lidé jsou robustnější než jiní. To není laciná narážka na tělesnou konstituci Elišky Wagnerové, ústavní soudkyně, jíž tento týden skončil mandát. Je to dojem z jejího působení, ať už vyvolává různé reakce.
Ano, dopustila se předčasného výroku, jímž se s veřejností podělila o své hodnocení vládní politiky. Podívejme se však na dva z jejích posledních nálezů. Týkaly se médií a umělců.
Ochrana soukromí
Prvním byl případ spisovatele Michala Viewegha, o němž bulvár napsal, že má milenku. Ústavní soud 19. března shledal, že zpráva byla zcela vylhaná, se zavrženíhodným účelem zvýšit takto prodej tiskoviny. Viewegh sice již vysoudil 200 tisíc korun, ty mu ale ani nepokryly náklady na právní zastoupení. Vydavatele bulvárního plátku pak tato částka vůbec nemotivovala od podobných praktik napříště ustoupit. Rozsudky soudů nižších stupňů byly nyní Ústavním soudem zrušeny, případ se projednává znovu a Viewegh má šanci na větší odškodné, protože soudy budou muset více bránit lidskou důstojnost.
Pravda, člověku vrtá hlavou, jak by soudkyně zpravodajka Wagnerová posuzovala podobně nehoráznou, z prstu vycucanou provokaci, která však před americkým soudem obstála (viz Formanův „Lid vs. Larry Flynt“). Lacině řečeno, při hodnocení ústavní soudkyně Wagnerové bývá používáno klišé o blízkosti „pravdě a lásce“, takže by nebylo zcela mimo mísu se domnívat, že bude mít pro takové ultraliberální pojetí pochopení. Ve středoevropském kontextu je však její stanovisko více než pochopitelné, a nelze než ho přivítat.
Ochrana umělecké pověsti
Ona „pravdolásková“ zmínka nebyla náhodná, protože dotváří kontext případu druhého, v němž figuruje Helena Vondráčková. A ta má po svém sporu s Martou Kubišovou pověst hodně pocuchanou, má-li ještě vůbec jakou. Nicméně soudkyně zpravodajka Wagnerová se dokázala zcela oprostit od všeho, co s případem přímo nesouvisí, a výrok Ústavního soudu rovněž z 19. března lze opět hodnotit jako moudrý. O co šlo?
Svobodné vynášení estetických soudů a hodnocení uměleckých kvalit představuje důležitou součást trhu idejí, pravil Ústavní soud
Helenu Vondráčkovou v jakémsi muzikálu nahradila Kateřina Brožová. Martin Michal, kontroverzní manžel Vondráčkové, pak o obou zpěvačkách prohlásil, že jsou co do kvality nesrovnatelné, že to je jako porovnávat mercedes s trabantem. Advokát Brožové uvedl, že tím byla „snížena její důstojnost, její dobrá pověst a profesní kvalita“. Byla jí prý způsobena nemajetková újma spočívající ve snížení cti a důstojnosti. „Lze přitom předpokládat i vznik majetkové újmy, neboť přijde o výdělky, které by jinak realizovala,“ dodal prorocky.
Ústavní soud svým rozhodnutím ale zrušil rozsudky nižších soudů, jimiž Brožová dosáhla Michalovy omluvy. Soudy nižších stupňů argumentovaly tím, že Michal „překročil meze přípustné kritiky“. Finanční odškodnění však Brožové ani ony nepřiřkly.
Ústavní soud své rozhodnutí zdůvodnil tím, že umělci musejí snést vyšší míru kritiky, a práva kritizovat nejsou zbaveni ani příbuzní umělců. Svobodné vynášení estetických soudů a hodnocení uměleckých kvalit představuje důležitou součást trhu idejí, pravil Ústavní soud za – jak pevně doufáme – sílícího potlesku veřejnosti.
Jedovatá, leč důstojná douška
My ale nejsme Ústavní soud a tak si můžeme – v intencích jeho rozhodnutí – dovolit ještě několik poťouchlých špiček. Jednu budeme v obecné poloze směřovat na údajné snížení cti, důstojnosti, dobré pověsti a profesní kvality. Problém je v tom, že aby bylo něco sníženo, musí to předtím nejen existovat, ale i být na určité výši. A musí to být – mimo veškerou pochybnost – objektivně dokázáno. A to prostě nejde. Proto není co řešit. Nemluvě o tom, že na důstojnost lze útočit, ale důstojným člověk buďto je, nebo není.
Neopominutelnou příležitost ke šťouchnutí pak poskytuje Michalem použitý příměr trabanta k mercedesu. Beze zbytku platil v dobách poměrně již dávno minulých. Nyní však existují sběratelé, kteří za raritního dobře zachovalého trabanta nabídnou i více nových mercedesů. U mercedesů ojetých to je však jinak, tam se porovnání s trabanty zajímavě vyrovnávají.
Jak vidno, posuneme-li na zpěvačky použitý příměr s automobily v čase, dostaneme se k veteránům. Vznikají tak asociace, které by mohly být interpretovány dvojsmyslně, a tak způsobit oběma dámám další nemajetkové újmy. Abychom tomu předešli, zmíníme dokonale noblesní recept, jak důstojně čelit narážkám i věku. Formulovala ho nesmrtelná Agatha Christie, když mluvila o profesi svého muže: „Archeolog je ideální manžel. Čím je jeho žena starší, tím je pro něj zajímavější.“
