Úplný zákaz blogování a tweetování a žádný Facebook, zněla původní zpráva před přednáškou Billa Clintona na konferenci Dreamforce 6. prosince v San Francisku. PR agentura The Outcast Agency oznámila, že exprezident Clinton vyžaduje, aby během jeho přednášky nebyla používaná žádná sociální média.
Chabá výmluva
Na americkém internetu se začalo okamžitě diskutovat, co to znamená. Z Clintonova přístupu k technologiím si totiž všichni dělají legraci – první SMS poslal v říjnu 2007. Dreamforce však pořádá společnost Salesforce, jejíž přístup k sociálním médiím je stoprocentně pozitivní. A ať ji žádal kdokoli, nikdy žádný takový zákaz nevydala. Takže proč? Bojí se Clinton, že ho někdo bude špatně citovat? Chce snad předestřít nějaký tajný plán? Nebo jen chce, aby se všichni soustředili na to, co říká, a nesledovali své mobily?
O Clintonově přednášce se najednou začalo mluvit. Řešilo se, o čem bude hovořit. Zformovaly se různé odbojové skupinky, které slibovaly, že mobily na přednášku propašují a budou tweetovat ostošest. A zazněly i hlasy, že to asi stejně bude všechno nesmysl, protože desetisíce lidí na Dreamforce nebude nikdo prohledávat.
Nakonec se ozval Clintonův tým s pozoruhodným vysvětlením jako z rádia Jerevan. Není pravdou, že Twitter a Facebook byly zakázané. Naopak, účastníci mohou používat veškerá sociální média, posílat o přednášce zprávy známým či o ní psát články. Nic zakázáno nebylo. Celé to bylo pouhé nedorozumění. Agentura The Outcast Agency chtěla jen oznámit, že na přednášku nebude mít přístup tisk. A nějak to začalo platit i pro Twitter a Facebook.
Tuto chabou výmluvu překvapivě všichni akceptovali. Tedy – všichni ne. Někteří si jí nevšimli, statečně na přednášku pronesli mobily a radostně tweetovali, jak je za chvíli vyvede ochranka. Nevyvedla. Clinton nemluvil o ničem extra zajímavém, ale na jeho přednášce bylo narváno a snad všichni si zkusili alespoň jednou tweetnout.
Zase pouhé nedorozumění
Druhá událost měla podobnou strukturu. Na veřejnost se dostala zpráva, že společnost Yahoo! hodlá ukončit službu Delicious, kterou koupila na konci roku 2005. Slajd s přehledem, co zůstane a co bude zrušeno, unikl z její interní prezentace a způsobil vlnu, která dorazila i na český internet.
Delicious je poměrně stará sociální webová služba na ukládání záložek. Nejen že máte své záložky dostupné na všech počítačích, ale navíc si můžete prohlížet záložky ostatních. A ohlasy ukázaly, že je to služba docela oblíbená.
Uživatelé Delicious naříkali, nadávali a především hledali, co používat namísto této služby. Začaly vycházet články, například Deset alternativ k Delicious. Nakonec Yahoo! oznámilo, že není pravdou, že se Delicious bude zavírat. Správné sloveso je prodávat. Zase se nic nestalo. Zase bylo všechno pouhé nedorozumění.
Nevíme…
Na obou událostech je zajímavých několik věcí. Především rychlost akce a reakce na jednu zprávu, která nejprve vzedme obrovskou vlnu rozhořčení, jež iniciuje vydání oficiálního stanoviska. V obou případech to byla otázka hodin či několika málo dnů. A zajímavé také je, jak snadno se lze ze všeho vymluvit.
Nevíme, jestli Clinton opravdu chtěl zakázat Facebook a Yahoo! zrušit Delicious. Nevíme, kolik lidí by přišlo na Clintonovu přednášku, kdyby okolo ní nebyl takový rozruch. A nevíme, zda Delicious za několik měsíců v tichosti nezmizí. Jedno je však jisté. Kvůli těmto přehmatům a únikům se o Clintonovi psalo a cena Delicious narostla. Možná jen PR agentury dobře vědí, jak vrtěti psem.