USA už nechtějí omezovat svou bezpečnost mezinárodními závazky

V srpnu vyprší šestiměsíční lhůta pro Smlouvu o likvidaci raket krátkého a středního doletu (INF). Je možné, že v průběhu této doby diplomaté jednají o kompromisu, který by ji zachránil, ani nelze vyloučit rozhovory ruských a amerických expertů. Zazněla totiž prohlášení o připravenosti jednat i názor, že Smlouva INF sice skončí, ale obě strany ji budou nadále dodržovat.

Nic však nesvědčí o světlu na konci tunelu. Naopak se zdá, že se nejen zhorší vztahy Ruska a USA, ale že se i celý svět ocitne blíž bodu, z nějž nebude návratu. Zatímco politické dopady zrušení Smlouvy INF jsou zřejmé, důsledkům tohoto kroku na světovou vojensko-strategickou situaci se pozornost příliš nevěnuje.

Geopolitické změny

Vzájemné americko-ruské obviňování z porušování Smlouvy INF může být opodstatněné − americké protiraketové základny v Polsku a Rumunsku, jejichž odpalovací zařízení lze údajně použít pro řízené střely s plochou dráhou letu Tomahawk, nebo ruské řízené střely s plochou dráhou letu 9M729, které podle amerických zpravodajců mají delší dolet, než stanoví Smlouva INF −, ale nejsou to skutečné důvody pro její zrušení. Těmi jsou geopolitické, a z nich vyplývající vojensko-strategické změny.

Dalším důvodem je, že Čína a Rusko vyvinuly zbraňové systémy, proti nimž je tradiční protiraketová obrana USA účinná jen částečně. Rozvoj čínské ekonomiky dovedl americko-čínské vztahy nejen na pokraj obchodní války, ale umožnil i zmodernizovat její armádu včetně námořnictva, díky němuž Peking ukazuje svou sílu od Beringovy úžiny až po východní pobřeží Afriky, kde v Džibutsku vybudoval námořní základnu.

Významnou roli ve vytlačování USA ze strategické oblasti hrají čínské námořní základny v zahraničí, na nichž jsou budována letiště a rozmísťovány rakety proti lodím. Tímto způsobem Čína postupně kontroluje důležité námořní cesty mezi Afrikou a východní Asií a snižuje akceschopnost amerického námořnictva v případě konfliktu. To má sice téměř stejný počet plavidel jako čínské, ale působí na všech oceánech a mořích, zatímco Peking ta svá má převážně podél vlastního pobřeží.

Obavy z čínského zbrojení

Schopnosti čínského námořnictva zvyšují také balistické rakety středního doletu DF 21 D, které zasáhnou pohyblivé cíle včetně letadlových lodí až do 1500 kilometrů. V dosahu čínských raket je dnes celé Japonsko a dokonce ostrov Guam, kde mají USA strategické bombardéry. Podle nejnovějších údajů Čína zvýšila obranný rozpočet o 7,5 procenta, na 177,61 miliardy dolarů.

USA sice v jihovýchodní Asii posilují obranu, zejména protiraketovými systémy v Japonsku, ale v důsledku rostoucího počtu a schopností čínských raket to nestačí. Americká snaha zapojit do případných jednání vedle Moskvy Peking pravděpodobně nebude úspěšná. Navíc by se ho musel zúčastnit i rival Číny Indie, potažmo Pákistán. Kvůli současným špatným vztahům těchto zemí však nelze očekávat, že by takové jednání vedlo k rozumnému řešení.

Neúčast Pekingu v jednáních o raketách středního doletu představuje pouze část amerických obav z čínského zbrojení. Stejné, ne-li větší, má Pentagon z jejího vojenského programu v kosmu, který ohrožuje americké systémy, především družice. USA proto chtějí odstoupit od Smlouvy INF, aby mohly přijmout účinná opatření.

Uvolněný prostor

Jiná je v této hře role Moskvy. Ta sice neustále poukazuje na to, že zrušení Smlouvy INF bude mít negativní dopad na stabilitu ve světě, ale pro Rusko je výhodné. USA mu totiž stažením většiny svých sil z Evropy a přesunem vojenského těžiště do oblasti Indického a Tichého oceánu v uplynulých letech uvolnily prostor. I proto americký prezident Donald Trump vyzývá evropské členské země NATO k větší vojenské aktivitě, zejména ve vyzbrojování, s podtextem „kupujte americké zbraně, jsou nejlepší na světě“.

Jejich armády však nejsou připravené na vojenský střet se zemí s početným a relativně moderně vyzbrojeným vojskem, protože v uplynulých létech se výcvik vojáků NATO zaměřoval převážně na boj s gerilami. Připravenost na moderní válku znamená je přezbrojit a vycvičit, což trvá poměrně dlouhou dobu.

Nezmění-li se tato situace, bude Evropa záviset stejně jako v první a druhé světové válce na vyslání amerického pozemního vojska. Tato závislost na USA v případě konfliktu je výhodná pro Rusko. Za druhé světové války se Německo ponorkami snažilo přerušit námořní spojení USA a Velké Británie, v současnosti jich však má Rusko málo a jen obtížně by přes protiponorkovou obranu států NATO pronikaly do Atlantického oceánu.

Rozmístění na Dálném východě

Ruskem opěvované střely s plochou dráhou letu sice mohou zasáhnout celou Evropu, ale nemá jich dost, aby při konvenčním konfliktu znemožnily americkým a kanadským jednotkám vylodění v západní Evropě. Jejich navýšení by při pokračování Smlouvy INF znamenalo nákladné vybudování plavidel. Její zrušení umožňuje ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi umístit mnoho těchto raket na nákladní automobily a říční čluny, což je výrazně levnější než na lodě a ponorky, jež by bylo třeba nejprve vyrobit.

Pro omezenou jadernou válku v Evropě má však Kreml jaderných raket víc než dost. Navíc ví, že v současnosti nemohou USA v Evropě adekvátně odpovědět. A to nejen kvůli negativní reakci evropské veřejnosti na případné opětovné rozmístění amerických raket středního doletu. Pentagon totiž nedisponuje raketami středního doletu odpalovanými ze země.

Zrušení Smlouvy INF by také Putinovi umožnilo rozmístit rakety středního doletu, tedy 500 až 5500 kilometrů, na Dálném východě. Tím by mohly zasáhnout protiraketové americké základny na Aljašce i celé západní pobřeží USA.

V takovém případě by USA musely zareagovat, neboť Rusko by porušilo smlouvu o omezení strategických jaderných zbraní, která zaručuje jejich rovnováhu. Rusko však hodlá na Dálném východě rakety středního doletu umístit, protože rusko-čínský střet o Damanský ostrov na řece Ussuri je v povědomí nejen jeho generálů, ale všech Rusů.

Malý zájem

USA zřejmě situace v Evropě po zániku Smlouvy INF příliš nezajímá. Velitel spojeneckých sil v Evropě, americký generál Skaparotti, sice požaduje posílení amerického námořnictva a letectva, což však není adekvátní odpověď na zlepšení ruských raketových systémů. Skutečná se objevila v nedávném dokumentu, v němž USA oznamují, že již nechtějí omezovat svou bezpečnost byrokratickými předpisy – mezinárodními závazky – a na ruské a čínské zbrojení přijímají nový program protiraketové obrany s prvky v kosmu.

V současnosti již nejde o rakety středního doletu, ale o světovou bezpečnost – o Smlouvu o omezení strategických jaderných zbraní START 3, jež má skončit v roce 2021. Zruší-li prezident Trump další bezpečnostní smlouvy, v příštím desetiletí pravděpodobně nastane nekontrolovatelné zbrojení se všemi z toho vyplývajícími dopady na lidstvo.