Lidovky.cz

Úroveň vědy v islámských zemích je nevalná

Afghánistán

  9:03
Muslimové sice tvoří zhruba čtvrtinu světové populace, ale k planetárnímu vědění přispívají docela nicotně, ukazuje studie vědců přímo z muslimských zemí. Volají po změně dogmat a výuky.

Ben Yuossef Medersa. Islámská univerzita, založená v Marrákeši ve 14. století. foto: archiv CK Marco Polo

Svět vděčí arabské a muslimské civilizaci za mnohé. Vědomosti starověku uchovávala i obohacovala, čehož výsledkem je algebra či trigonometrie. Filozof a lékař Ibn Rušd (Averroes), geograf al-Idrísí nebo polyhistor Ibn Síná (Avicenna) byli největšími učenci středověkého světa; arabské Španělsko bývalo i kulturním centrem Evropy.

A dnes? Z 659 držitelů Nobelových cen za vědu pocházejí jen tři z majoritně muslimských zemí. Ovšem i pákistánský fyzik Abdus Salám, egyptský chemik Ahmed Zewail a turecký kolega Aziz Sancar strávili klíčové části kariéry na Západě: přesněji v Cambridgi, na Caltechu a v Dallasu.

Z 659 držitelů Nobelových cen za vědu pocházejí jen tři z majoritně muslimských zemí.

„Přestože některé muslimské země zaznamenaly v publikování poznatků pokroky, obecně stav vědy v muslimském světě zůstává chabý,“ uvádí analýza, již vypracovala nevládní platforma The Muslim World Science Initiative.

Jejím cílem je rozvíjet vzdělanost v muslimském prostředí, podněcovat vědecký diskurz i spolupráci se Západem a hledat řešení, jak posílit inovace 57 států uskupených v takzvané Organizaci islámské spolupráce (OIC).

Smutná čísla, ale s nadějí

Výchozí stav není ideální, tvrdí studie. Ač je na světě přes 1,7 miliardy muslimů čili zhruba čtvrtina světové populace, jejich přínos do pokladnice světového poznání není, bohužel, valný. „Islámské země přispívají pouze šesti procenty akademických publikací, mají 1,6 procenta světových patentů a vynakládají na výzkum 2,4 procenta globálních prostředků,“ stojí ve zprávě, kterou vypracovala patnáctičlenná expertní skupina, již vedl profesor Zakrí Abdul Hámid, vědecký šéfporadce premiéra Malajsie.

Právě tato země, kde žije šedesátiprocentní muslimská většina s buddhisty, křesťany i hinduisty, patří k nejperspektivnějším. Malajsie má nejvyšší podíl vědců na milion obyvatel ze sledovaných států, vynakládá jako jediná více než procento svého HDP na vědu a hned několik malajsijských univerzit se umisťuje v žebříčcích pěti set nejlepších škol světa.

„Univerzity musejí znovuobjevit samy sebe, aby vedly nutné reformy v muslimském světě, a musejí trvat na klíčových věcech, jako je oceňování zásluh, transparentnost, inovace vzdělávacího kurikula a zapojování se do společnosti,“ vybízí Hámid.

Poznání bránívá cenzura i odmítání vyučovat kontroverzní témata, jako je evoluční teorie.

Spolu s kolegy nalezl chyby v úzce zaměřené výuce v zemích OIC a nedostatek kritického myšlení. Poznání bránívá cenzura i odmítání vyučovat kontroverzní témata, jako je evoluční teorie. „Voláme po širším, liberálním vzdělávání, aby naši vědci a inženýři byli schopni řešit mnohaoborové výzvy, před nimiž dnešní svět stojí,“ dodává Athar Osama, Pákistánec žijící v Londýně a ředitel iniciativy, jež chce otevřeně řešit vztah vědy, společnosti a islámu.

Studie nepřináší jen špatné zprávy. Během uplynulých dvaceti let se vědecký výkon většiny zemí OIC zvedl dvojnásobně, přičemž například Katar vykázal dokonce 7,7násobný a Írán 7,6násobný nárůst v počtu publikací.

I tak ale zůstávají články z muslimských států podprůměrně citovány (vztaženo ke světu) a první dvacítka zemí z celkem 57 sdružených vyprodukuje 90 procent všeho měřitelného výzkumu: na chvostu jsou Afghánistán, Čad, Súdán, Palestina nebo Somálsko.

Více autonomie, prosím

Výzva pronikla i na stránky prestižního časopisu Nature. Skutečnost, že nemuslimský svět – převážně tedy Amerika, Evropa a východní Asie – obstarává drtivých 97,6 procenta investic do světového bádání a inovací, je varující.

Tahounem, který má islámské společnosti pozdvihnout, mají být vysoké školy. Arabové a obyvatelé dalších muslimských zemí už nemohou jen tak vzpomínat na zlatý věk islámského vědění z doby kolem 9. až 11. století, ale mají iniciovat prostupnější výuku techniky, přírodních i sociálních věd a filozofie.

Arabové a obyvatelé dalších muslimských zemí už nemohou jen tak vzpomínat na zlatý věk islámského vědění z doby kolem 9. až 11. století.

„Aby k tomu mohlo dojít, vlády musejí dát univerzitám více autonomie,“ píše Nidhal Guessoum v magazínu Nature, ale je zjevné, že v režimech, jako je ten saúdský anebo íránský, to není rychle splnitelné předsevzetí...

Pokrokovější muslimové vědí, že nejde žít pouze z tradic, navíc ničených a zapomínaných. „Ano, Evropa je opravdu vepředu, před námi. V Evropě žili Galileo Galilei a Charles Darwin. A důležité a vlastně důležitější než to, že žili, je, že v Evropě je v obecném povědomí, že lidé jako Galilei a Darwin vůbec žili a pracovali, a že jsou uznávaní a vážíte si jich,“ řekl LN íránský spisovatel Mahmúd Doulatabádí, když připomněl, že v „jeho“ Persii žili typově podobní lidé, třeba Avicenna či vzdělanec al-Birúní, ale byli časem vytlačeni z kánonu.

Aby nezůstalo jen u 123stránkové studie a plamenných výzev, tým profesora Hámida vyzval vysoké školy v islámském civilizačním okruhu, aby se zapojily do dobrovolné sítě NEXUS, jež chce univerzitám pomoci s plněním vytčených úkolů. Spuštěna má být v tomto roce.

Jen tři nobelisté. A málo vědy

  • Přestože muslimové tvoří asi 25 procent planetární populace, islámské země publikují jen šest procent akademické produkce, mají 1,6 procenta patentů a 2,4 procenta globálních výdajů na vědu.
  • Pouze tři vědci původem z islámských států získali Nobelovu cenu ve vědě: Abdus Salám z Pákistánu (1979 za fyziku), Ahmed Zewail z Egypta (1999 za chemii) a Aziz Sancar z Turecka (2015 za chemii).
  • Muslimské země v průměru investují do vědy a výzkumu jen 0,5 procenta HDP, jen Malajsie dává více než jedno procento (světový průměr je 1,78 procenta, Česko dávalo předloni 1,91 procenta).
  • Většinově islámské státy mají průměrně 600 vědců na milion obyvatel. Výjimkou jsou Tunisko s Malajsií, kde je vědců kolem 2000 na milion lidí (ve Španělsku je to 4000 výzkumníků, v Izraeli až 9000).
  • Na seznamu stovky nejcitovanějších vědeckých studií od roku 1900, který letos vydal odborný časopis Nature, nemá ani jeden z hlavních autorů původ v majoritně muslimské zemi.
  • Články z muslimského světa jsou citovány méně, nežli činí světový průměr. Na druhou stranu se v některých zemích vědecká produkce výrazně zvyšuje. Za minulou dekádu ji třeba Katar a Írán zvýšily asi sedminásobně.
  • Do terciárního vzdělávání se zapojuje i více žen–muslimek. V „nejlepších“ státech je jich už dokonce více než mužů (Katar, Bahrajn, Alžírsko). Středoškolští studenti si ale v mezinárodních testech vedou podprůměrně.
  • Do první pětistovky v žebříčcích univerzit pronikají školy z Malajsie, Saúdské Arábie či Turecka, ostatní paběrkují („muslimských“ škol v top 500 je dle rankingu THE sedm, dle ARWU deset a dle QS pětadvacet).

Pramen: The Muslim World Science Initiative

    Mají nejstarší univerzitu světa, jsou ale mimo špičku

    Žádná sláva. Při pohledu do tří nejznámějších rankingů, které naznačují (relativní) kvalitu světových univerzit, si nemohou školy z majoritně muslimských států moc vyskakovat.

    Kromě Malajsie, Turecka, Íránu nebo Saúdské Arábie, která investuje do zahraničních vědců astronomické petrodolary, se ostatní země v top 500 spíše ztrácejí.

    Přestože nejstarší fungující univerzita světa neleží v Itálii ani ve Velké Británii, nýbrž v marockém Fásu (Kairuánská univerzita byla založena v roce 859), nemají muslimové ani jednu vysokou školu v první globální stovce.

    Nejvýše mají v budoucnu nakročeno, alespoň podle Šanghajského žebříčku (ARWU), dvě saúdskoarabské univerzity nesoucí jména krále Abdulazíze a Saúda, jež jsou shodně na 151. až 200. místě na světě. Ještě o pár míst výše, na 146. příčce v jiném rankingu QS, je Malajsijská univerzita z Kuala Lumpuru, u níž ale není jistý olbřímí přísun peněz.

    Jen 42 z 1500 předních škol

    Bez těch se totiž moderní věda dělat nedá. I to je důvod, proč světu vládnou americké, britské a japonské univerzity. Podle propočtů LN proniklo do první pětistovky tří nejuznávanějších rankingů jen 42 „muslimských“ univerzit.

    V nejnovějším vydání žebříčku Times Higher Education (THE) jich je sedm: tři turecké, dvě íránské, jedna malajsijská a konečně též nejvýše umístěná saúdská Univerzita krále Abdulazíze (na 251. až 300. místě), což je o 150 míst před Univerzitou Karlovou.

    Šanghajský žebříček zmiňuje v přední pětistovce deset škol: čtyři saúdské, po dvou íránských a malajsijských a pak už jenom Istanbulskou a Káhirskou univerzitu – obě shodně až za 400. příčkou. V tomto srovnání letos patřilo Karlově univerzitě 286. místo. Nejvstřícnější je hodnocení QS čili Quacquarelli Symonds (v němž patří UK 279. místo). Do první pětistovky proniklo 25 univerzit: po pěti z Malajsie a Turecka, tři saúdské a ze Spojených arabských emirátů, ale alespoň jednoho zástupce mají i Indonésie, Kazachstán, Írán, Katar, Bahrajn, Egypt a Libanon.

    Důležitou roli ve výzkumu hraje kontakt se světem. Proto nepřekvapí, že k úspěšným školám islámského světa patří již prověřené „modely“ jako Americká univerzita v Bejrútu, Americká univerzita v Káhiře a nověji Americká univerzita v Šardžá (SAE).

    KAUST jako raketa

    Příkladem, jak lze budovat top univerzitu, je saúdský KAUST. To je zkratka pro King Abdullah University of Science and Technology poblíž Džiddy, jež vznikla teprve roku 2009 za 20 miliard dolarů. To je dle dnešního kurzu skoro půl bilionu korun.

    Komunikačním jazykem je angličtina; škola cílí na postgraduální vzdělání. Vybírá si jen nejlepší studenty: ročně přijme asi 200 lidí z 8000 zájemců různých národností, ale i vyznání. Výsledky jsou vidět. Škole, která najímá zahraniční učitele a pořídila si superpočítač Šahín, raketově roste výkon. V Šanghajském žebříčku se KAUST – po šesti letech existence! – přiblížil třetí světové stovce. V chemii a počítačové vědě už atakuje první padesátku. Na jaře časopis Nature upozornil, že jde zatím jen o ojedinělý ostrůvek.

    A to i z celospolečenského hlediska. Pouze tam, v kampusu, nemusejí ženy nosit závoj, mohou řídit auto a povídat si s muži. Náboženská policie do areálu nechodí. Ale když padla otázka na bičování blogera Raífa Badávího, i západní vědci říkali: „Raději mě, prosím, necitujte. Přímou kritikou tu nic nezmůžeme; měníme však zemi výukou a vlivem na studenty... Dejte nám čas.“

    zpět na článek


    © 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.