Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Uprchlíky mate západní relativizace

  9:03
Pomocný biskup pražský Václav Malý je přesvědčen, že je bytostně křesťanské stát na straně toho, kdo trpí nouzí. A také v rozhovoru říká, že křesťanství se nyní v Česku používá jako nálepka, kterou když sloupne, vidí strach a předsudek.

Václav Malý, římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský. foto: Foto Richard CortésČeská pozice

Římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský Václav Malý v rozhovoru mimo jiné říká: „Naše celková životní úroveň je tak vysoká, že se můžeme – jako společnost – s potřebnými podělit. Máme z čeho. Jenže nám stále vládne ideologie růstu, a když přestaneme mít výhled růstu, je to hned obrovská katastrofa. Není. Prostě to katastrofa není.“

ČESKÁ POZICE: Nyní je často slyšet, že musíme bránit křesťanskou civilizaci, protože její, tedy naše hodnoty nejsou slučitelné s těmi, jež vyznává islám. Jak se vám to jako křesťanovi poslouchá?

MALÝ: Je to zábavné, nemyslíte?

ČESKÁ POZICE: Proč zábavné?

O křesťanské civilizaci a jejích hodnotách velká část lidí v Česku vůbec nic neví, anebo má jen velice povrchní znalosti

MALÝ: Protože o křesťanské civilizaci a jejích hodnotách velká část lidí v Česku vůbec nic neví, anebo má jen velice povrchní znalosti. Po pravdě: je to jenom nálepka – právě se ale dost hodí.

ČESKÁ POZICE: Když tu nálepku strhnete, co vidíte pod ní?

MALÝ: Vidím strach a vidím předsudek. Na druhého si mohu udělat názor a být vůči němu kritický jen tehdy a teprve tehdy, až ho poznám. Zprostředkovaná znalost přes média nestačí. Jenže právě toho jsme dnes svědky. Jsme masírováni kampaní a odvolávkami na křesťanskou tradici, kterou nejenže neznáme, ale za níž vlastně ani vnitřně nestojíme. A to není férové.

ČESKÁ POZICE: Zesnulá slavná italská novinářka Oriana Fallaci pronesla výrok, který se zdá být pro naši dobu signifikantní: „Jsem křesťanská ateistka!“ Jako ozvěna je slyšet všude, opakují jej – nereflektovaně – tisíce lidí.

MALÝ: Ten výrok chápu. Žijeme ve společnosti, která – ať si to uvědomujeme, nebo ne – je ovlivněna křesťanstvím. Ale pro hlubší debatu je třeba vědět, čím křesťanství je, a jaké postoje z něho vyvěrají.Křesťanské například je, že v sobě nebudu pěstovat ani nenávist, ani předsudky, budu otevřen potřebám druhých a nebudu kádrovat.

Jsme masírováni kampaní a odvolávkami na křesťanskou tradici, kterou nejenže neznáme, ale za níž vlastně ani vnitřně nestojíme

Jenom když budu žít tímto způsobem, budu rozvíjet křesťanské hodnoty, v opačném případě o nich budu jenom mluvit. Ještě jednou zopakuji a zdůrazním to, co je v naší věci podstatné: základem křesťanství je vyjít vstříc nouzi druhých a zachovat vůči nim nepředsudečnost.

ČESKÁ POZICE: To ale mluvíte o úplně jiném křesťanství, než s nímž pracují „ochránci“ křesťanských hodnot nejen v Česku, ale i v zahraničí – třeba maďarský premiér Viktor Orbán.

MALÝ: Zcela nepochybně. Mluvím totiž o křesťanství, tedy o Ježíšově postoji ve službě Bohu a člověku.

ČESKÁ POZICE: Možná až teď, v souvislosti s uprchlíky a naším diskurzem o nich a nad nimi, nastal pravý čas pro debatu o povaze naší civilizace – jestli jsme, či nejsme Charlie Hebdo.

MALÝ: To bude neradostná debata.

ČESKÁ POZICE: Považoval jsem za kýčovité, snad až nepříjemné, že všichni byli Charlie Hebdo. Kdybych se chtěl s někým se jménem Charlie identifikovat, pak by to nebyli redaktoři Charlie Hebdo, ale Charlie Chaplin.

MALÝ: Proč Charlie Chaplin?

ČESKÁ POZICE: Protože Chaplin nikdy nekarikoval chudé, bezbranné a nevzdělané, ale vždy mocné. To přece dělá naši civilizaci naší civilizací, alespoň mám-li ji považovat za svou.

MALÝ: Jistě, to je dobrý postřeh s tím Chaplinem, souhlasím a musím říct, že také nejsem Charlie Hebdo. Nemohu se s nimi ztotožnit z podobného důvodu jako vy – naprosto bezostyšně uráželi druhé. Nejsem pro cenzuru, jenže citlivý a ohleduplný korektiv musí mít člověk v sobě.

Křesťanské například je, že v sobě nebudu pěstovat ani nenávist, ani předsudky, budu otevřen potřebám druhých a nebudu kádrovat

Pokud tuším, že mé činy urážejí nebo zesměšňují hluboké přesvědčení druhých, tak právě tam končí moje svoboda slova, ta pro mě není svobodou vyhodit ze sebe cokoli – bez uvažování o důsledcích. A není to otázka zákona, abychom si rozuměli – musí to být ve mně. Jenže v mysli redaktorů Charlie Hebdo to nebylo. To neznamená, že schvaluji jejich zavraždění – to naprosto ne!

ČESKÁ POZICE: Proč všichni ti, kdo říkají, že nejsou Charlie Hebdo, hned zdůrazňují, že čin těch vrahů odsuzují. Vždyť je to přece přirozené – kdo by schvaloval vraždění?

MALÝ: To je fakt, ta okamžitá distance je v podstatě obranným reflexem... Ještě k podstatě věci: nemám důvod tupit druhé, mám důvod vzepřít se přesvědčení druhého, pokud hlásá agresi, netoleranci a nenávist. Tady cítím potřebu se vzepřít. Když ale někdo věří jinak než já, věří jiné náboženské tradici, proč to zlehčovat? Prostě nevidím důvod, a na tom nic nemění fakt, že bych některé výroky Koránu nepodepsal.

ČESKÁ POZICE: Ještě je tady praktická stránka: pokud budeme tolerantní a hojně přijímat uprchlíky, přestaneme být etnicky homogenní, budeme mít rostoucí muslimskou menšinu. Jenže Angela Merkelová, David Cameron či Nicolas Sarkozi řekli, že multikulturalismus selhal, protože nefunguje.

Pokud tuším, že mé činy urážejí nebo zesměšňují hluboké přesvědčení druhých, tak právě tam končí moje svoboda slova, ta pro mě není svobodou vyhodit ze sebe cokoli – bez uvažování o důsledcích

MALÝ: Také jsem opatrný, protože je tu i důležitá a podstatná skutečnost, kterou si musíme říct: ti, kdo sem přicházejí, by se měli seznámit s našimi zvyklostmi a nevymezovat se vůči prostoru, kde jsou hosty, a do nějž byli přijati. Neměli by být v konfrontaci s kulturou, do které přišli a v níž chtějí nadále žít.

ČESKÁ POZICE: Co si pod tím konkrétně představit?

MALÝ: Můžeme mluvit například o zákazu zahalování obličeje. Tím jim nebereme identitu, protože zahalování nepatří k podstatě věci. Když jedu do muslimských zemí, zeptám se na vše, co je třeba dodržovat, a chovám se podle toho: například nosím dlouhé kalhoty či nechodím na boso. Jsou to maličkosti, ale důležité. Podstatné je, že těmito maličkými ústupky neztrácím sám sebe.

A ti, kdo přicházejí a budou přicházet, by to měli rovněž respektovat a netrvat za každou cenu na všech svých zvyklostech. O tom je třeba velmi jasně hovořit, zároveň s tím, o čem jsme mluvili před chvílí.

ČESKÁ POZICE: Nebo mnohoženství.

MALÝ: Ano. To nemůžeme připustit.

ČESKÁ POZICE: Přestože je nevěra v naší kultuře celkem běžná.

Ti, kdo sem přicházejí, by se měli seznámit s našimi zvyklostmi a nevymezovat se vůči prostoru, kde jsou hosty, a do nějž byli přijati

MALÝ: Jistě, ale není to pravidlo a závazná norma, která by k naší kultuře patřila, k ní patří monogamie. Tyto a další věci musí ti, kdo k nám přicházejí, vědět a respektovat.

ČESKÁ POZICE: Je to proveditelné? Chápu, že když jedete třeba do Íránu, snažíte se být Íráncem, a když přijede Íránec, snažíte se být tolerantní vůči jeho kultuře. Je ale obou postojů schopná společnost jako celek?

MALÝ: Myslím, že ano, že to proveditelné je. Ovšem my sami si dobře neuvědomujeme, kým jsme a na čem se zakládá naše kultura a její zdroje. Nedívejme se však na uprchlíky zdaleka jen jako na riziko, na zátěž, chápejme je jako naše zrcadlo a pohlédněme do něj.

Například v muslimském světě je hanbou nepostarat se o vlastní rodiče. A kolik žije v Česku lidí, kteří své rodiče odloží do domovů důchodců, a ti – už „nepotřební“ – zůstanou v péči někoho cizího? Anebo v jejich zemích je malé dítě pokladem, člověk je doslova znemožněn, pokud se o ně nepostará. U nás se ale chápání posunulo – nejprve musím mít tohle, pak tamto, pak ještě něco, no a pak si tedy pořídím ještě dítě; pohodlí a zábava nade vše.

Nedívejme se na uprchlíky zdaleka jen jako na riziko, na zátěž, chápejme je jako naše zrcadlo a pohlédněme do něj

Nemoralizuji, nesoudím, ale například rozvolňování rodinné solidarity dobré není, a myslím, že nově příchozí nám leckdy to zrcadlo opravdu nastavit mohou. Neidealizuji si je, ale když už chceme mluvit o křesťanských hodnotách, pak díky těmto lidem můžeme alespoň zahlédnout něco z kořenů křesťanské kultury – třeba, že dát někomu život je největší zázrak.

Čili zátěž? Ano. Bezpečnostní riziko? Ano, ovšem. Ale u toho nesmíme skončit, protože skončíme-li zde, pravdu neuvidíme.

ČESKÁ POZICE: Zní to hezky, jenže se často poukazuje na praxi. Někdo začne mluvit o muslimských francouzských předměstích, jiný o nepokojích ve Švédsku...

Nemoralizuji, nesoudím, ale například rozvolňování rodinné solidarity dobré není, a myslím, že nově příchozí nám leckdy to zrcadlo opravdu nastavit mohou

MALÝ: Jistě, můžeme o tom číst všude. Jeden ze skoro až ideologických postulátů zní, že většina má pravdu. Jenže tak to není, většina ji nemusí mít! Povinností zodpovědného a přemýšlivého člověka je nenechat se zmasírovat odevšad tryskající jednostranností, černobílým viděním světa. Nově příchozí s sebou totiž opravdu nepřinášejí jen problémy.

ČESKÁ POZICE: Nezdá se vám, že jednostrannost, obzvlášť ve východní Evropě, vítězí? Nedávno třeba Slovensko rozhodlo, že přijme jen křesťany.

MALÝ: Mluvili jsme před chvílí o Charlie Chaplinovi, Charlie Hebdo a křesťanství. To má souvislost i s touto otázkou, odpověď lze dovodit.

ČESKÁ POZICE: Jakou?

MALÝ: Bytostně křesťanské je stát vždy na straně toho, kdo trpí nouzí. A ptal se Ježíš člověka v nouzi, jestli věří nebo jestli je dostatečně morální na to, aby mu pomohl? Neptal. Ježíš mu podal pomocnou ruku. Tady jsme u kořene naší křesťanské civilizace – pokud nás tedy opravdu zajímá.

ČESKÁ POZICE: Zatím jsme mluvili o tom, jak vidíme lidi z muslimských zemí. Jak ale vidí oni nás?

Jeden ze skoro až ideologických postulátů zní, že většina má pravdu. Jenže tak to není, většina ji nemusí mít!

MALÝ: Asi nejlepší je ukázat to na příkladu. Když jsem byl v Súdánu, viděl jsem v Chartúmu velmi chudé lidi, a přesto v každé jejich chatrči byla televize. Ti lidé byli prostí, někteří gramotní, jiní méně, ale všichni se dívali na to samé – na přihlouplé telenovely. Skrze ně vnímají a hodnotí náš svět. Vidí především vyspělou ekonomickou kulturu, luxusní auta a módu, naše moderní technologie a nevím, co všechno ještě – a přirozeně je to láká.

ČESKÁ POZICE: Mohou zahlédnout něco z našeho duchovna?

MALÝ: Z našich duchovních zápasů nezahlédnou vůbec nic. Chrlí se na ně lacinosti. I když neříkám, že by se mělo nařídit povinné promítání filmů Ingmara Bergmana nebo Larse von Triera. Na druhou stranu ale neztrácejme ze zřetele, že jsou z nás dost těžce zmatení.

ČESKÁ POZICE: Proč zmatení?

MALÝ: Mate je relativizace, která je nám vlastní. Ta mate po pravdě i mě. Také si kladu mnoho znepokojujících otázek, má víra neprochází poklidným stavem, kdy je všechno jasné. Tísní mě opravdu vážné pochyby, ale to neznamená, že budu všechno zlehčovat. Jenže dnes se všechno zlehčuje a činí se z toho dokonce veliká ctnost.

Pevné přesvědčení je minulostí. Učíme se, že všechno okamžitě musíme vidět i z druhé strany. Ničeho pevného se už v naší civilizaci nemůžeme dopátrat

Už ani nemůžeme mít o ničem pevné přesvědčení, pevné přesvědčení je minulostí. Učíme se, že všechno okamžitě musíme vidět i z druhé strany. Ničeho pevného se už v naší civilizaci nemůžeme dopátrat. Bohužel.

ČESKÁ POZICE: Člověk pevných názorů je fanatik, tmář, fundamentalista...

MALÝ: Anebo radikál a nevím, čím vším ho ještě můžete onálepkovat. Ale já si to nemyslím, jde o něco úplně jiného.

ČESKÁ POZICE: Když o sobě v poslední době velká část našich spoluobčanů prohlašuje, že hájí křesťanské hodnoty, vidí v nás oni vůbec křesťany nebo třeba jen podivné relativisty s vysokým životním standardem?

MALÝ: Ano, vidí v nás křesťany, byť jejich znalost křesťanství je rovněž dost chabá. Pro muslimy je ale nepochopitelné, že se někdo demonstrativně hlásí k ateismu. Pro ně takový výrok není výrokem, kterému by rozuměli. Tím však ani zdaleka neříkám, že víra všech muslimů je hluboká.

Pro muslimy je ale nepochopitelné, že se někdo demonstrativně hlásí k ateismu. Pro ně takový výrok není výrokem, kterému by rozuměli.

Křesťanství spojují hlavně s USA. Proto nás zploštěle vidí jako křesťany a současně jako ty, kteří pokaždé hájí jejich politiku. Proto tamní křesťané nemají v poslední době vůbec lehkou pozici – jsou automaticky považováni za lidi, kteří se identifikují s americkým postojem.

ČESKÁ POZICE: A identifikují se?

MALÝ: Vůbec ne. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že názory tamních křesťanů například na invazi USA do Iráku v roce 2003 byly a jsou různé.

ČESKÁ POZICE: Je pravdou, že to tamní křesťané teď nemají lehké, ale platí to obecně? Když jsem byl nedávno v Íránu, pár dnů jsem strávil v Isfahánu, v němž je velká arménská čtvrť, křesťanská, a nezdálo se mi, že by se tito křesťané měli špatně.

MALÝ: To máte pravdu. Také jsem tam byl, je to mimochodem krásné město. V té čtvrti jich žije asi 50 tisíc a vydobyli si velice dobré postavení a nouzí rozhodně netrpí. Ale pozor – křesťané jsou tam pod drobnohledem a jejich náboženský život je omezován na kult.

ČESKÁ POZICE: Mluvil jste o respektu, který by ti, kteří přicházejí, měli projevit vůči našim zvyklostem, a také o šátku, o mnohoženství...

Jestliže si imigranti neosvojí jazyk země, do které se přestěhují, jejich integrace není možná

MALÝ: Nezapomeňme na jazyk. Jestliže si neosvojí jazyk země, do které se přestěhují, integrace není možná.

ČESKÁ POZICE: Ano. Otázka ale může znít i obráceně: K čemu bychom je neměli nutit, aby se vzdali?

MALÝ: Nevadí mi, pokud se modlí pětkrát denně, jestli si kleknou na chodníku, nebo ne. Nemám vůbec nic proti mešitám, nechť jsou zde stavěny. Nechť si zachovají své půsty, svůj jídelníček – proti tomu nelze nic říct. Ale je tu i B, a i to bychom měli mít na paměti.

A tím B je, že v muslimských zemích, například v Saúdské Arábii, pracuje velké množství Filipínek nebo Indek, které jsou často křesťanky, a v podstatě nemohou veřejně projevit své náboženské přesvědčení. Pracovní podmínky křesťanských námezdních sil tam a v emirátech jsou ponižující.

Ať se integrovaní muslimové u nás zasazují o možnost křesťanů projevovat svou víru veřejně v muslimských zemích

Čili, chcete si postavit mešitu? Prosím, ale bez imáma, který štve proti nám. A nezapomínejme ani na to B, není totiž o nic méně důležité. Ať se integrovaní muslimové u nás zasazují o možnost křesťanů projevovat svou víru veřejně v muslimských zemích! Čili: starejme se o zdárnou integraci a poznání „druhých“ u nás, ale porozhlédněme se i mimo naše hranice.

ČESKÁ POZICE: Nejdeme ale na to s integrací a respektem k muslimům z principu špatně? Stará republikánská tradice je přece založená na předpokladu, že na veřejnosti vystupuje člověk jako „občan“, nikoli jako „muslim“. To, zdá se, už neplatí – dnes existuje tlak uznat veřejně „druhého“ jako „muslima“.

MALÝ: Nesouhlasím s konceptem, který zatlačuje identitu do soukromí ve prospěch občanství. Ze své zkušenosti vím, že lze držet jak občanskou, tak křesťanskou identitu zároveň. Nejsou to záležitosti, které musejí být proti sobě. A totéž lze říct o muslimech.

Stát však musí být striktně ideově neutrální, nekřesťanský, nemuslimský. Má se starat o pokojné soužití lidí různých tradic, a kde je narušováno – ať už křesťany či muslimy –, má zasáhnout. Jako křesťan mohu například vyjadřovat výhrady k Prague Pride, ale pokud účastníci nenarušují občanské soužití, pak to jako občan beru na vědomí.

ČESKÁ POZICE: V té chvíli ale v sobě upozadíte křesťana před občanem.

MALÝ: Ano, ale necítím v tom rozpor. Své křesťanské postoje prostě harmonizuji s občanskou zodpovědností. A pokud toho jsem schopen, lze žít velmi dobře s muslimy, a vlastně s kýmkoli.

Stát však musí být striktně ideově neutrální, nekřesťanský, nemuslimský. Má se starat o pokojné soužití lidí různých tradic, a kde je narušováno – ať už křesťany či muslimy –, má zasáhnout.

Bohužel ale stále cítím, že u nás převládá stádnost, přičemž je dobré žít v prostředí, kde je i někdo „jiný“. Všimněte si, jak si zakládáme na tom, že jsme vyspělí, fobie proti všemu cizímu ale nezmizely, jen poněkud ustoupily do pozadí spolu s tím, jak se zdejší území po druhé světové válce „vyčistilo“.

Nezbývá mi než zírat na kultivovanost Němců a na jejich přístup k imigrantům. Jejich dědové si nemohli moc pískat, protože málo platné, byli ve velké většině spolupodílníci na válečných hrůzách – a podívejte se, kam dospěli za dvě generace, a kde jsme my. Poválečné generace Němců si uvědomily vinu svých předků a snaží se to odčinit.

ČESKÁ POZICE: Výroky o uprchlících například Angely Merkelové se dost liší od těch Miloše Zemana nebo Andreje Babiše.

MALÝ: A to je špatně. Člověk by očekával moudré slovo, které zažehná strach, ale to z úst politiků nepřichází.

ČESKÁ POZICE: Dokážete ten strach lidí z uprchlíků pochopit?

MALÝ: Také si kladu všelijaké otázky. Jistě není možné, aby to, co se děje, pokračovalo donekonečna. Nejsou tu jen pozitiva, jsou tu i negativa. Nepopírám, že existují.

Zakládáme si na tom, že jsme vyspělí, fobie proti všemu cizímu ale nezmizely, jen poněkud ustoupily do pozadí spolu s tím, jak se zdejší území po druhé světové válce „vyčistilo“

Ale abych měl stále strach, že teď vedle mě vybuchne bomba? Být permanentně svázán strachem by mě zotročovalo a vedlo k pasivitě a agresivní nedůvěře, která by znemožňovala veškeré mé lidské a občanské nasazení a solidaritu s potřebnými.

Nevylučuji, že se to může stát, ale to bych nemohl vůbec žít! Nějaké míře rizika se nikdy nevyhnete. Copak mám jistotu, že když se projdu večerní Prahou, že mě někdo nenapadne? Nebo když si sednu za volant, že dojedu v pořádku domů? Nebo jsem mohl být obětí střelce z Uherského Brodu – a ten muž neměl s islámem nic společného...

Když jste se zmínil o našich politicích, pak bychom ještě měli mluvit o našich médiích – ani ta situaci nepomáhají. Například v posledních dnech všechna informovala o budapešťském nádraží přecpaném uprchlíky. Jistě, že to není příjemné. Dala ale těm lidem hlas? Nechala je mluvit o tom, co museli protrpět, že se rozhodli odejít do Evropy? Téměř nikdy.

Být permanentně svázán strachem by mě zotročovalo a vedlo k pasivitě a agresivní nedůvěře, která by znemožňovala veškeré mé lidské a občanské nasazení a solidaritu s potřebnými

Jsou nazíráni jako podivná masa, mlčící kulisa – problém, ne lidé. Je to manipulace. Neříkám, že jsou všichni mírumilovné holubice, ale jestli něco nemám rád, pak paušální generalizace. Vy se divíte, že obzvlášť ti mladí už svou frustraci začali dávat najevo? Já ne.

ČESKÁ POZICE: Také bych neplanul láskou k někomu, kdo ve mně vidí hrozbu.

MALÝ: Třeba byste se také zradikalizoval.

ČESKÁ POZICE: Otázka na strach ale nebyla myšlena jen z hlediska bezpečnostní hrozby, spíš na strach z ohrožení sociálních jistot, životního standardu, tedy z chudoby.

MALÝ: Řeknu dost nepopulární věc, ale řeknu ji. My už jsme si zvykli na natolik vysokou životní úroveň, že je pro nás nepředstavitelné dělit se o ni s někým jiným. Samozřejmě, že někteří lidé v Česku vydělávají velice málo, vím to. Vím, jaké jsou příjmy lidí na venkově, vím i to, jaká je tam dostupnost zdravotní péče a že život tam není ani trochu lehký. Ptám se na to, zajímá mě to.

Uprchlíci jsou nazíráni jako podivná masa, mlčící kulisa – problém, ne lidé. Je to manipulace.

Ale i když to všechno vím, přesto říkám: naše celková životní úroveň je tak vysoká, že se můžeme – jako společnost – s potřebnými podělit. Máme z čeho. Jenže nám stále vládne ideologie růstu, a když přestaneme mít výhled růstu, je to hned obrovská katastrofa. Není. Prostě to katastrofa není.

ČESKÁ POZICE: Netěší vás alespoň to, že uprchlíci otevřeli debatu o křesťanských hodnotách, o tom, kým vlastně jsme? Navzdory tomu že se křesťanstvím ohánějí třeba i ti nejpodivnější lidé.

MALÝ: Nevím. Jsem velice opatrný. To, co tu teď slýchám, jsou vesměs jen takzvané křesťanské hodnoty, nikoli křesťanské hodnoty. Kdybych zahlédl i ty křesťanské, pak bych si řekl: dobře. Jenže jsou to opravdu jen floskule. Nehodnotím konkrétní lidi, mluvím o celkové atmosféře, a ta je rozkvašená. Tedy: netěší mě to, vidím v tom jen účelovost.

ČESKÁ POZICE: Není to, čeho jsme teď svědky v souvislosti s uprchlíky, dokladem toho, že naše křesťanské hodnoty už jsou v krizi dávno? Že to „ohrožení“ našich hodnot islámem je nesmyslná teze, protože na českém přístupu k imigrantům z muslimských zemí se jasně ukazuje, že si je ohrožujeme my sami?

Duchovní nezakotvenost a nekritické přijímání všemožných pošetilých duchovních nabídek obnažují naši vyprahlost, kterou si nepřiznáváme, a lhostejnost a lenost zamyslet se nad sebou co dál

MALÝ: Naše pohodlnost a upírání se především na zvyšování růstu životní úrovně nás zaslepuje, abychom viděli okolo sebe a uměli vidět naši situaci v globálních souvislostech.Duchovní nezakotvenost a nekritické přijímání všemožných pošetilých duchovních nabídek, jako je esoterika, horoskopy, astrologie či léčebné metody přijímané bez znalosti jejich duchovních zdrojů, obnažují naši vyprahlost, kterou si nepřiznáváme, a lhostejnost a lenost zamyslet se nad sebou co dál. Neplatí to ovšem pro všechny naše spoluobčany. Úmyslně to vyhrocuji.

ČESKÁ POZICE: Pragmaticky na závěr: Nemá se stát bránit přijetí všech trpících? Nemůže se přece otevřít všem, protože pak by se stal trpícím sám.

MALÝ: Ano, bezpochyby, stát se bránit má. Existují zákony a na ně je třeba dbát. Ale současně se můžeme snažit o jejich zlidštění, obzvlášť v extrémních situacích. A to zlidštění se děje chováním konkrétních lidí. To je důležité, je to o lidech. Buď můžete trpícím projevit šlechetnost a sounáležitost, nebo je vnímat jako pouhá problémová čísla.

Václav Malý (64)

  • Za komunistického režimu působil jako duchovní, byl mluvčím Charty 77 a členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných.
  • Za své názory a postoje byl v roce 1979 zbaven státního souhlasu a vězněn.
  • Nezapomenutelná je i jeho role mluvčího Občanského fóra v roce 1989.
  • V letech 1990 až 1996 působil jako kněz v Praze.
  • Papež Jan Pavel II. ho jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským.
  • Vysvěcen byl v roce 1997.
  • Vystupuje jako zastánce nového pohledu české církve na současný svět.
  • Osobně se angažuje v zemích, kde probíhají různé ozbrojené konflikty a dramata.