Solidarita se nevyplácí a pro vrcholné politiky platí zcela jiná pravidla než pro běžné občany. Takové jsou bezprostřední závěry z první vážné krize nové německé vlády. Komentátoři se shodují, že kauza „Edathy“, která během pár dní zvládla zamořit klima ve velké koalici a zpochybnit úroveň politické kultury v zemi, je teprve na samém počátku. Zatím si vyžádala jednu vládní oběť: v pátek podal demisi ministr zemědělství Hans-Peter Friedrich (CSU). Nikoli za pochybení ve svém novém postu, ale za přehmat, jehož se dopustil jako šéf resortu vnitra v předchozím kabinetu.
Všechno začalo celkem nenápadně. Sebastian Edathy, 44letý člen sociální demokracie (SPD) se 7. února údajně ze zdravotních důvodů vzdal svého poslaneckého mandátu. Bylo to trochu překvapení. Edathy si udělal dobré jméno jako předseda parlamentního výboru, který vyšetřoval pochybení státních institucí v případu teroristické buňky NSU, jejíž členové v Německu spáchali sérii rasově motivovaných vražd.
Předseda frakce Thomas Oppermann sdělil veřejnosti, že špičky SPD věděly o hrozícím vyšetřování Edathyho už od října. Jak to?Edathy byl proto považován za nadějného kádra a strana s ním počítala pro vyšší úkoly. Proč Spolkový sněm opustil, začalo být jasné hned po pár dnech. Policie prohledala jeho byt i kancelář s podezřením na nákup a přechovávání dětské pornografie (obojí je trestné).
Kriminální problém jednotlivce (byť závažný) přerostl v opravdovou politickou krizi ve chvíli, kdy se do záležitosti vložil předseda poslanecké frakce SPD Thomas Oppermann. Ten ve svém prohlášení sdělil veřejnosti, že špičky sociální demokracie věděly o hrozícím vyšetřování Edathyho už od října. Jak to? V zákulisí koaličních jednání se o něm zmínil tehdejší ministr vnitra Friedrich z CSU. Proč to udělal? Chtěl nastávajícího vládního partnera varovat, aby do vrcholného státního postu nenominoval člověka s policií v patách, a tím zabránit budoucímu skandálu.
Friedrich mluvil, a podepsal si ortel
Z lidského hlediska je Friedrichovo jednání pochopitelné. Chtěl uchránit SPD i novou vládu před hrozící blamáží. Choulostivou informaci získal ze Spolkového kriminálního úřadu (BKA), který mu prý bez dalších podrobností sdělil, že Edathy figuruje na seznamu podezřelých v jisté mezinárodní kauze. O povaze poslancova přestupku (o trestném činu prý tehdy nebyla řeč) údajně nic netušil. S tím málem, co věděl, se svěřil předsedovi SPD Sigmaru Gabrielovi. Ten později zasvětil i Oppermanna a tehdejšího šéfa frakce, dnešního ministra zahraničí Franka-Waltera Steinmeiera. Edathy zůstal řadovým poslancem.
Že se zpráva o probíhajícím vyšetřování dostala k ministrovi vnitra, nebylo sice zcela „košer“, ale ani úplně neobvyklé. S tím, že se ji Friedrich rozhodl šířit dál, je to ovšem horší. Ministr neinformoval o Edathym ani kancléřku, ani předsedu sněmovny Norberta Lammerta (CDU), tedy vrcholné státní představitele, ale předsedu SPD Sigmara Gabriela, v té době „jen“ poslance.
Ze státního zastupitelství jasně zaznívají obavy, že se Edathy o svém vyšetřování předem dozvěděl a stihl zničit důkazyS nadsázkou lze říct, že mohl služební tajemství stejně dobře vybreptat svojí sousedce. Zasvěcení se prý dohodli, že vše udrží v tajnosti. Lze tomu ale věřit? Ze státního zastupitelství jasně zaznívají obavy, že se Edathy o svém vyšetřování předem dozvěděl a stihl zničit důkazy. Jeho právník kontaktoval již koncem minulého roku různé úřady a snažil se signalizovat ochotu svého mandanta ke spolupráci s policií. Při prohlídkách se prý nepodařilo nic podstatného zabavit. Zato se prý našly zbytky zničeného harddisku...
Sebastian Edathy se hájí, že u něho policisté nic neobjevili, protože žádné nezákonné materiály nevlastnil. V rozhovoru pro týdeník Der Spiegel odmítl spekulace, že by ho varovali jeho spolustraníci. Preventivní kroky na svojí obranu prý začal provádět poté, co zprávy o vyšetřování kanadského online obchodu, jehož služeb několikrát využil, pronikly do médií. Edathy si v něm údajně opakovaně objednal snímky spoře oděných chlapců asi ve věku mezi 9 až 14 lety. Zatím není jisté, zda šlo skutečně o dětskou pornografii či „umělecký“ materiál na její hranici. Na tom, že ho k odchodu z politiky přimělo zdraví, Edathy trvá. Prý se cítí celkově vyčerpán.
Kdyby Friedrich v říjnu mlčel, měla by teď velký problém SPD. Musela by vysvětlovat, jak je možné, že má ve svém středu člověka s natolik zásadně morálně pochybnými, možná zcela nezákonnými zálibami. Friedrich ale promluvil, SPD zachránil a neúmyslně strčil do oprátky svoji hlavu. Když skandál vypukl, otočili se k němu nevděční sociální demokraté zády a předhodili ho novinářům, aby odvedli od sebe pozornost. To si alespoň myslí Friedrichovi bavorští spolustraníci. A prahnou po pomstě. Chtějí, aby za aféru personálně zaplatila i SPD.
Jasným důsledkem aféry je vážné narušení důvěry mezi vládními partneryPrvní na ráně je zmíněný šéf poslanců Oppermann. Jeho slova, že s obsahem svého inkriminovaného veřejného prohlášení Friedricha dopředu seznamil a že by vše stejně (a s většími škodami) vyplulo na povrch, zanikají ve všeobecné vřavě. Na druhé straně má také máslo na hlavě. Mimo jiné totiž v říjnu telefonoval šéfovi Spolkového kriminálního úřadu (BKA) Jörgu Zierckemu a snažil se z něho vytáhnout podrobnosti o Edathyho případu. Tedy přimět vysoce postaveného vyšetřovatele k vyzrazení služebního tajemství.
Důvěra je pryč
Jasným důsledkem aféry, kterou budou řešit osobně předsedové koaličních stran, je vážné narušení důvěry mezi vládními partnery. Angela Merkelová těží z toho, že si v aféře nespálila prsty a může tlumit vášně, které se rozpoutaly zejména mezi SPD a CSU. Odchodu ministra Friedricha prý kancléřka příliš neželí. Jeho rezignaci v pátek sice oficiálně přijala s „velkým respektem a politováním“ a ocenila, že svým krokem upřednostnil blaho celku před vlastním, není ale tajemstvím, že s jeho prací nebyla dlouhodobě zrovna spokojena.
Jako ministr vnitra utržil Friedrich šrámy při objasňování zmíněné kauzy NSU i v souvislosti s odhaleními činnosti americké výzvědné služby NSA v Německu. Vysloužil si mimo jiné pověst muže, který často dříve mluví, než myslí.Pokud Friedrich nechápe, čeho se dopustil, může být pro německou politiku do budoucna časovanou bombou
Aféra „Edathy“ bezpochyby negativně ovlivní veřejný obraz současné politické reprezentace. V ní odhalené skutečnosti se zdají potvrzovat ty nejhorší obavy, které občané mohou ve vztahu ke svým zvoleným reprezentantům mít. Obavy, že si politici navzájem kryjí záda bez ohledu na závažnost obvinění, která jsou proti nim vznesena. Že upřednostňují politická hlediska před výkonem spravedlnosti a že se cítí být nad běžnými zákony.
Tento dojem rozhodně nezmírňují ani protichůdné reakce zúčastněných, ani Friedrichova demise. Exministr se totiž jasně stylizoval do role oběti a prohlásil, že na svém jednání nevidí nic problematického a že „se vrátí“. Nejen CSU by měla doufat, že nikoli. Pokud Friedrich skutečně nechápe, že se v roli, kdy měl hájit zákony a společenská pravidla, dopustil minimálně chyby, možná i trestného činu, může být pro svoji stranu, a potažmo pro celou německou politiku do budoucna časovanou bombou.
