Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Únětický koktejl, to není jen „čisté“ pivo

  9:48

V Únětickém pivovaru stojí za to sesednout z kola: poctivé pivo, výtečná kuchyně, ale hlavně: sledujte sládkův deník!

Únětice nabízejí různé atrakce. Rybník je krásný a v pivovaru se vaří skvělé pivo i jídlo. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Ještě donedávna znal Únětice jen málokdo. Žije zde pár stovek lidí, mají tu hezký rybník a končí tu autobusy ze stanice metra Dejvická. Před dvěma lety se ovšem začaly dít věci. Starý pivovar z počátku osmnáctého století koupili manželé Tkadlecovi a rozhodli se, že se mu pokusí navrátit někdejší slávu; ono se dokonce traduje, že odtud před lety vyjížděl zvláštní noční povoz do známé smíchovské restaurace U Holubů, kde únětice prodávali jako pravé plzeňské...

Záměr současných majitelů zní směle: „Naším cílem je navázat na historickou tradici Únětického pivovaru a oblibu místního piva. Chceme vybudovat malý, ale silný regionální pivovar, který bude vařit poctivé a kvalitní pivo.“ Za dva roky existence projektu na „znovuzrození“ pivovaru se jim již podařilo objekt zrekonstruovat, výstav navýšit z nuly na deset tisíc hektolitrů a v neposlední řadě zprovoznit pivovarský výčep – vařit se tam ale pořádně začalo až začátkem tohoto léta. Čímž přibyl další důvod, proč jsme se vydali „kometu“ mezi (staro)novými českými pivovary prozkoumat.

Usadit se lze buď na zahrádku přímo na pivovarském dvoře (odkud můžete obdivovat zásobník na plyn či nákladní auta odvážející sudy) nebo do výčepu (rozlehlá, holá a minimalisticky vybavená místnost, která je díky mixu různých stolů a židlí vcelku útulná). V hezkém dni jsme se posadili na zahrádku a sledovali pravidelný přísun žíznivých lidí, sesedajících z bicyklů – pivovar totiž stojí přímo na frekventované cyklostezce a je ideálním místem pro osvěžení po ostrém stoupání z Podbaby do Horoměřic. Prostoru na odložení kola nabízí vskutku dostatek, více stojanů na jednom místě jsme snad ještě neviděli. „Jen je třeba si dát pozor, aby místní dvanáctka neukončila výlet předčasně,“ poznamenává jeden z recenzentů na Scuku.

Posláním Únětického pivovaru je „vždy vařit poctivé a kvalitní pivo“. Dodržuje se zde prastarý německý zákon o čistotě piva (Reinheitsgebot), výhradními surovinami tedy jsou: voda, slad (dodává jej malý rodinný podnik, který ho vyrábí tradičním způsobem na humnech) a chmel. Náhražky, přídavky, konzervanty či stabilizátory mají vstup zakázán, stejně tak konečná úprava piva probíhá jen v režii fyziky (filtrace). Chemie či ředění vodou se v Úněticích nekonají. Stabilně tu ale vyrábějí jen desítku a dvanáctku (podobně jako v Kácově), což nás trochu zamrzelo. Milovníci pivní rozmanitosti ovšem tak docela zkrátka nepřijdou – ale nepředbíhejme.

Hermelín, který vám vyrazí dech

Po strastiplné cestě minibusem jsme si hned po příchodu pod únětické slunečníky objednali světlou desítku, tedy nápoj, který žízeň nejlépe ze všech zažehná. Má světle zlatou barvu a bohatou pěnu. Je příjemně hořká a celkově vzbuzuje dojem poctivého piva. Na desítku má i docela zajímavou chuť, ale není to zase žádný vyložený „šlágr“ – jinak řečeno, sice nám chutnalo, ale dvakrát do nás „nepadalo“.

Pro stálé hosty i přespolní návštěvníky připravuje restaurace denní menu (sestávající z polévky a jedné hotovky), lákat by nicméně měla stálá nabídka, navýsost rozumně a inteligentně sestavená. Žádné zběsilé listování rubrikami „Hovězí maso“ či „Smažené pokrmy“ – vše na jedné přehledné dvoustránce.

Už polévka naznačila, že nás zde hladovět nenechají. Silný kuřecí vývar s kořenovou zeleninou, domácími nudlemi a vařeným kuřecím stehýnkem – zase jednou polévka „silná jak noha od kulečníku“ beze stopy chemických dochucovadel! Za další předkrm jsme zvolili vepřové koleno bez kosti, pečené v pikantní marinádě. Sice jen dva menší kousky prorostlé pochoutky, zato však doplněné beraními rohy, křenem a hořčicí v důstojném množství, a hlavně chutným čerstvým chlebem. Jestliže již porcované koleno bylo potěšením pro oko, nakládaný hermelín nám málem vyrazil dech. Každá porce totiž zraje ve vlastní skleněné dóze, kde jí spolu s olejem dělají společnost beraní rohy, kuličky pepře a červená cibule. Host vše obdrží na prkénku spolu s chlebem a krájenou cibulí dvou barev. Hermelín byl skvěle vyzrálý a dobře okořeněný. Marně jsme vzpomínali, zda jsme kdy ochutnali lepší.

Estetické cítění v Únětickém pivovaru nejde přehlédnout. Logo firmy, jídelní lístek, pivní tácky či internetové stránky – vše je vyvedeno v designu evokujícím první republiku. K desítce příslušný tmavě zelený tácek, k dvanáctce světle hnědý. Pokrmy jsou servírovány na hezkém nádobí. Vznikla zde neodolatelná kombinace vkusu, kvality a úcty k tradici. (Snad jen improvizovaná zahrádka může někomu připomínat spíše posezení na parkovišti; nezbývá než doufat, že i na její vylepšení jednou dojde.)

Když jídlo prostě „šlape“

Po předkrmech jsme okusili i druhé pivo z místní produkce – světlou dvanáctku, jež by měla být vlajkovou lodí každého českého pivovaru. Barvu má znatelně tmavší než desítka, je také více zakalená, pěna je též snad ještě bohatší. Chuť má výraznější – je hořčejší, plnější, prostě lahodnější! Skvělé domácí pivo, za kterým by člověk rád vyjel i kousek za Prahu. (Byť i v Praze je ve stále větší míře k mání, kupříkladu v Nota Bene či ve Vzorkovně v Bartolomějské ulici.)

Na tabuli před vstupem si můžete vedle denního menu přečíst i nabídku stálejší, leč pravidelně obměňovanou. Vedle řady uzenin (třeba na taliány jsme měli docela chuť) nás nadchla vidina pečené husy s červeným zelím a domácím chlebovým knedlíkem, jež se nám také překvapivě rychle po objednávce zjevila na stole. Velikánský kus opeřence byl připraven dokonale – křehoučké maso, doprovázené lehce nasládlým, ale též dobře okořeněným zelím. Knedlík byl vskutku domácí, jen se ve formě velkých špalíků nejedl zrovna komfortně.

Ke guláši jsme tuto přílohu dostali nakrájenou na tenké plátky, což jí jen prospělo. Za naše putování jsme již okusili řadu gulášů a v pomyslném žebříčku by ten únětický jistě obsadil přední pozice. Byl vynikající, skvěle ochucený a za férovou cenu (necelých devadesát korun). To nejlepší ovšem na konec. Pečená vepřová kotleta s kostí, podávaná s grilovanou zeleninou, pivní omáčkou a pečenými bramborami, byla šťavnatá, dobře okořeněná a celý pokrm prostě „šlapal“. Po chvilce hodování zbyla na stole jen vypreparovaná husa a zbytek sosíku od kotlety, který jsme ještě, ač již docela plní, lačně vytírali chlebem. Pokud jsme například v souvislosti s Jihoměstským pivovarem zmiňovali „hospodskou gastronomii“, v Úněticích je to podobné – česká klasika v naprosto precizním a moderním provedení, navíc za příznivé ceny.

A pak ty pivní speciály...

Návštěvu Únětic jsme si také naplánovali tak, abychom pokud možno stihli letošní Posvícenský speciál, tedy polotmavou žitnou jedenáctku. Jenže ouha! „To je škoda, zrovna včera jsem to dotočil,“ omlouval se vrchní k našemu zármutku. Jak nás ovšem potěšil vršovický pivní bar Zubatý pes, který jeden sud zakoupil, a my ho tak za pár dnů mohli ochutnat! Potěšil nás už zevnějškem (barva lesního medu s lehkým zákalem) a chuť nás pak vyloženě nadchla. „Posvícenské“ se ukázalo jako jemňoučké pivo, prodchnuté chmelem, s lehkým nádechem karamelu. Pokud v Úněticích dělají takto dobře všechny speciály, tak sledujte „sládkův deník“ na internetových stránkách pivovaru a na některou z tematických akcí vyražte! (Konají se snad každý měsíc, vždy se zvláštním menu a někdy i pivním speciálem.)

Po tomto vydatném hodování jsme se vydali na krátkou procházku k místnímu rybníku. Abychom žízní nezhynuli, pořídili jsme si na cestu dva litry dvanáctky v nádherné lahvi s patentním uzávěrem. Po cestě jsme minuli malý rodinný podnik U Lasíků, kde jsme chtěli coby dezert okusit proslulé domácí koláče, leč bylo zavřeno, a tak jsme se ještě na pár okamžiků vrátili do pivovaru. Bohužel opět nebylo naplněno naše přání rakvičky se šlehačkou (věřte nebo ne, s pivem chutná prostě báječně), a tak jsme okusili tvarohovou pěnu s pivem, lesním ovocem a perníčky. Neotřelý recept, precizní provedení a chutný výsledek. Káva nás sice po hodování trochu oživila, moc nám ale nechutnala.

Suma sumárum – za rok a půl provozu se tu etabloval zajímavý pivovar, který produkuje zajímavé pivo. A v restauraci vymysleli koncept, který funguje jako švýcarské hodinky. Rozumně sestavený jídelníček, zajímavé recepty, precizní provedení – to vše bez zbytečného čekání a za férový peníz. Když k tomu přičtete příjemnou a pozornou obsluhu, vznikne vám koktejl, který byste nejradši pili každý večer. Nebo aspoň každý víkend.

Únětický pivovar

Únětice, Rýznerova 19/5  (mapa)
www.unetickypivovar.cz
Tel.: 220 515 687

Putování Bratrů v pivu:

Zastávka první: Pivovarský dům (Praha)
Zastávka druhá: 
Sousedský pivovar Bašta (Praha)
Zastávka třetí: 
U Medvídků (Praha)
Zastávka čtvrtá: Jihoměstský pivovar (Praha)
Zastávka pátá: Klášterní pivovar Strahov (Praha)
Zastávka šestá: Berounský medvěd
Zastávka sedmá: Pivovarská krčma Chýně
Zastávka osmá: Pivovar Kácov

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...