Lidovky.cz

Unde malum? Ministerský projekt proti xenofobii za 90 milionů.

  5:06

Školáky má v otázce rasismu poučit obecně prospěšná společnost Výzkumné centrum archeologie zla, jež zakládá nový vědecký obor!

Cílem nového střediska je prý interdisciplinární výzkum zjišťování původu zla a genocid, jako byla ta, jež postihla statisíce Arménů mezi lety 1915 až 1923. foto: © ČESKÁ POZICE, Martin RychlíkČeská pozice

Jsou věci, o kterých se nevtipkuje. A jsou věci, se kterými se nekupčí. Tím je lidská důstojnost, smrt nevinných obětí či výchova dětí k chápání lidské jinakosti. Kdo si myslel, že vyhazování stamilionů Josefem Dobešem za podivné Individuální projekty národní (IPn), jež mají systémově podepřít české školství, skončilo s bájnými projekty OKNO či SPORT, divil se na ministerstvu v pátek 20. dubna při představování nového „ípéenka“ – shodou okolností v den Hitlerova narození.

Autoři projektu z Výzkumného centra archeologie zla o.p.s. (které nemá ani své webové stránky) zvolili toto datum nejspíše symbolicky, aby v úvodu odborné diskuse připomněli nacistické monstrum a stálý odkaz holokaustu. Jejich záměr nazvaný Unde malum podle latinského „Odkud zlo“, o čemž přemýšlel už sv. Augustýn, počítá v první verzi s rozpočtem 90 milionů korun. Projekt má předcházet rasismu a upomínat na původ zla v lidské společnosti; počítá se s platbou z Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (OP VK).

Jak jednoduše lze ohlásit vznik vědní disciplíny, jež má asi přicházet se zásadními výpověďmi...

Bohulibým cílem, na nějž je sice mířeno správně, ale evidentně s chvějící se rukou, je dle anotace „vytvořit efektivní systémový rámec získávání a osvojování vědomostí v oblasti prevence rasismu a xenofobie a studia historie genocid, masové likvidace a dalších forem etnického a rasového násilí na úrovních počátečního, terciárního a dalšího vzdělávání“.

To alespoň uvádí oficiální anotace, kterou přikládáme čtenářům k posouzení v plném znění ve formátu PDF. Ještě než se „přeneseme“ na páteční kulatý stůl, jehož se zúčastnilo nezvykle mnoho lidí, sluší se uvést další podrobnosti z podkladů. I filozof Michel Foucault, jenž pro svůj inovativní postup nahlížení dějin zavedl pojem „archeologie vědění“, by se divil, jak jednoduše lze ohlásit vznik vědní disciplíny, jež má asi přicházet se zásadními výpověďmi (énoncé)...

Nová věda s ochrannou známkou!

„Zdrojem systémového rámce bude nově se formující vědní obor založený na principu zkoumání původu zla v dějinách lidstva (archeologie zla). Smyslem činnosti tohoto oboru je zabránit postupnému zapomínání a zpochybňování událostí masové likvidace a rasového násilí (například popírání holokaustu), systematicky zkoumat jejich příčiny a souvislosti, zjištěné poznatky předávat budoucím generacím a napomáhat tak k redukci rasistických a xenofobních tendencí v myšlení a jednání společnosti,“ píše se v materiálu o nové disciplíně, jež má být jakousi českou obdobou „genocide studies“.

Hlavním předkladatelem projektu je Pavel Chalupa, předseda správní rady Výzkumného centra archeologie zla, obecně prospěšné společnosti, která byla založena v roce 2004, ale několikrát změnila název – naposledy letos 15. února, kdy se z Via Carolina proměnila v dnešní „centrum“. Ředitelem je pak Šimon Krbec, jenž si název nové vědy – tedy „archeologie zla“ – dokonce loni 28. července registroval jako ochrannou známku pro různé druhy výtvorů: cédéčka, filmy, fotografie, knihy, ale i pro školní a učební pomůcky.

Odborným garantem Unde malum je známý expert na extremismus Zdeněk Zbořil, který si za svou dlouholetou činnost zaslouží pochopitelně respekt. Chalupa v úvodu semináře, na nějž dorazili zástupci nevládních a neziskových organizací jako Člověk v tísni, Open Society Fund či Post Bellum, upozornil především na přínos svých aktivit v rámci festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran, který se loni konal již podvanácté. Mezi jeho partnery patřily Nadace ČEZ, firmy Eltodo, Dopravní podnik hl.m. Prahy nebo také dnes již slavné ProMoPro, jak vidno na webových stránkách.

Pro pořádání takovéto akce byla a je spolupráce s politiky nutností; v nynějším čestném výboru jsou premiér, předseda Senátu i šéfka Poslanecké sněmovny a také pražský primátor. Podle informací ČESKÉ POZICE je Chalupa kamarádem Antonína Zelenky, nynějšího šéfa tiskového odboru ministerstva školství, jenž se proslavil v době takzvané televizní vzpoury.

Převýchova a zkulturnění za 31 měsíců?

Po emotivně laděné prezentaci, jež byla podmalována hudbou a shrnula teze z předloženého dokumentu, následoval sled otázek a připomínek. Vzhledem k tomu, že se v plénu nacházeli lidé v dnešní době až nebývale slušní, zodpovědní a uvědomělí, vesměs nejprve ocenili samotnou myšlenku boje proti lidské nenávisti a také proklamované komparativní studium genocid a vytváření archivu i vzdělávacích programů. Jenže. Jenže. Jenže...

Projekt je velmi ambiciózní; počítá i s budováním audiovizuálního archivu zla...První se ozval Michal Frankl ze Židovského muzea: „Tento projekt vnímám velmi, velmi kriticky. Je velmi ambiciózní a nejslabší slovo, které pro něj nacházím, je naivní. V ČR jsou jiné a významnější instituce, které se problematice věnují dlouhodobě,“ narážel historik na nezkušenost „ópéesky“ žádající 90 milionů korun na blíže neurčený terénní výzkum od Rwandy přes Arménii až po Kambodžu a budování archivu zla.

Přítomná etnoložka se pak podivila „odvaze“ autorů srovnávat takto nesrovnatelné kulturní areály a příčiny masového násilí; vyučující socioložka zase kritizovala způsob prezentace i zamýšlené preventivní výchovně-vzdělávací postupy a orální historik nechápal, kde se v roce 2012 vezme tolik pamětníků k nahrání slibovaných videí do archivu...

Další tazatel se pozastavil nad tím, jaká autorita bude koordinovat spolupráci s jinými organizacemi typu MALECH, jiní účastníci kritizovali užívání slova „chceme“ namísto přesných plánů a padla i věta, že „tento projekt je nejen rizikový, ale v podstatě i škodlivý“. Pochybnosti měla řada diskutérů o možnosti naplnit tak vznešené cíle za 31 měsíců, neboť projekt by po případném schválení mohl běžet od června 2012 do prosince 2014. Je pozoruhodný také v tom, že Unde malum ani nefiguroval na Dobešově seznamu třiceti „ípéenek“, který ministr oficiálně představil a naše redakce jej publikovala počátkem března.

„Nic není černobílé. Za okázalou kritikou projektu musíme také vidět konkurenční boj příjemců, protože pravidelní čerpači dotací se bojí vstupu nového subjektu, který se nebojí – zatím tak trochu amatérsky – rozčeřit stojaté vody tématiky, ve které se toho v poslední době zase tolik nedělo,“ míní jeden z nestranných hlasů, který tento obor zná.

Nahrávka na neonacistickou smeč?

Prezentace IPn, z nějž musela být rozladěna i zástupkyně ministerstva školství Jana Škeříková, která vysvětlovala, že jde zatím jen o projekt do takzvaného zásobníku, sestává ze tří pilířů. Na první klíčovou aktivitu (výzkumný rámec) má jít 28 milionů, na druhou aktivitu (archiv zla) dalších 15 milionů a na třetí aktivitu (výchovně-vzdělávací programy) ještě 20 milionů korun z fondů EU. Další peníze půjdou pro 36 pracovníků realizačního týmu, u nichž je pamatováno na cestovné a diety pro práci v terénu a účast na konferencích.

Natočeny mají být filmy a dokumenty (počítá se opět s vysíláním v České televizi), školákům se předvede dokudrama, vydáván bude výzkumný časopis, sborníky a vzniknou vzdělávací programy, semináře a kurzy pro školáky, gymnazisty, ale třeba i policisty.

Škoda, že projekt nebyl projednán s organizacemi, které se těmto tématům dlouhodobě věnují„Mrzí mne, že projekt nebyl projednán s organizacemi, které se tématu věnují. Takto je to vlastně facka pro všechny, kteří se tím zabývali... Rozpočet mne zaskočil, protože nesnese srovnání třeba s Post Bellum,“ uvedl k 90milionovému záměru ředitel tohoto občanského sdružení Mikuláš Kroupa. Výroční zpráva agentury Post Bellum, jež schraňuje déle než dekádu „paměť národa“, uvádí v roce 2010 dary za 1,483 milionu a dotaci 614 tisíc korun.

Jakoby v Česku po celá léta nepůsobili etnologové, historikové, antropologové, romisté i jiní odborníci. A další expert, který se zabývá monitorováním ultrapravicových a extremistických webů, projekt kritizoval i z jiného důvodu: „O dnešní diskusi jsem se dozvěděl právě na jednom z takových serverů. Projekt je ideální potravou pro extremistické publicisty. Je to nahrávka na smeč pro ty, kteří operují i termínem ,průmysl holokaustu‘.“

Odpovědí autorů na převažující kritiku přítomných byla i věta: „Vždyť jste si také mohli takový projekt vymyslet.“ V rámci zveřejněné anotace se rovněž ukázalo, jak se vlastně takový počin za 90 milionů realizuje. Nejprve přijde nápad zřídit v ČR nový vědecký obor „genocide studies“ (červen 2011), pak proběhne konzultace s odborníkem na výuku dějin holokaustu z Uppsaly a konečně 24. srpna je projekt představen ministru Dobešovi a teprve poté se jím zabývají náměstci, vrchní ředitelé a ředitelky... Není tu něco tak trochu opačně?

Lze se nějak dobrat pradějin zla?

Autor těchto řádek byl jako jedenáctileté dítě zhrozen chumáči vlasů a horami brýlí v Osvětimi. V Jerevanu smutně koukal do plamenů, které pod vysokým památníkem vzdávaly hold statisícům zabitých Arménů po roce 1915. Stál také 6. srpna v Hirošimě, která vzpomínala na den, kdy se z nebe vysypala smrt. Ale nic z toho jej v životě nerozrušilo tak jako klidné místo kolem kostela ve rwandské Nyamatě...

Právě do něj a přilehlé diecéze se v roce 1994 ukrylo dvacet tisíc Tutsiů, v bláhové představě, že je vysvěcená půda ochrání před milicemi Interahamwe. I patnáct let poté v něm zůstaly stovky zatuchlých kupiček oblečení, z nichž čpěl pach hniloby, pach smrti. Pach zla.

„Zabíjeli je vším možným. Mačetami, kladivy, srpy, klacky, kopími. Časté bylo zemědělské náčiní, i motyky. Shazovali lidi do septiku, aby utonuli v lejnech. Jiné mrtvoly naházeli na kupu, na jejíž vrchol položili nahou ženu s dítětem u prsu. Předtím ji ještě znásilnili a vagínu prokláli píkou,“ vyprávěl mi správce, když jsme v „kostnici“ procházeli mezi regály se stovkami, ba tisíci naseknutých či rozbitých lebek. Pak plakal i on.

Kdo rád čte horory, jež píše život, měl by sáhnout po knížce Gérarda Pruniera Rwandská krize. Dějiny genocidy (1995). O tom, jaké peklo se událo, píše bez příkras. „Sadismus spojený s rasismem dosáhl neuvěřitelných extrémů. Hutský profesor, jehož tutsijská manželka byla v pokročilém stupni těhotenství, musel přihlížet tomu, jak jí byl zaživa vykuchán plod z těla a ještě nenarozené dítě jim cpali do obličeje: ,Na! Sežerte si svýho bastarda!,“ píše Prunier. Ženy byly nuceny zabíjet své děti, děti musely zabíjet své rodiče.

To je zlo. Těžko říci, jak a zda vůbec lze genocidy ze všech koutů světa porovnávat, a pak o tom ještě vyprávět školákům. Třeba to i jde. Pokud se ale chce někdo vážně zabývat „archeologií zla“, nechť to prosím dělá odborně a zodpovědně. A bez registrované ochranné známky.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.