Lidovky.cz

Ukrajinské plynárenství stále potřebuje západní prásknutí bičem

  7:32
Ukrajinské plynárenství čelí řadě tuzemských i zahraničních problémů. K prvním patří reforma trhu s plynem a restrukturalizace státního plynárenského gigantu Naftogaz. Zahraničním je zejména tranzit ruského plynu ukrajinskými plynovody.

Rusko, Ukrajina, plyn foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Energetika na celém světě se zásadně mění. Tyto změny nemají v žádné jiné zemi větší vliv než na Ukrajině, což je zčásti dané její nesnadnou zahraničně-politickou situací – vede jí jedna z frontových linií narůstajícího konfliktu Západu s Ruskem, které část jejího území okupuje. Zčásti za to může, že se až nyní Ukrajina (snad definitivně) probouzí z postsovětského marasmu. Zástupci ukrajinských nevládních organizací popsali v dopise řediteli Energetického společenství energetiku jako „vysoce monopolizovanou, chabě regulovanou a obrovsky zkorumpovanou“. Klíčovou roli v ní přitom hraje zemní plyn.

Ten sice nedominuje ukrajinskému energetickému mixu – o prvenství se dělí s uhlím –, ale jeho význam a mediální přitažlivost posilují tři faktory. Ukrajinská těžba zemního plynu nepokrývá spotřebu a donedávna Ukrajina dovážela velké množství plynu především od svého východního souseda. Druhým faktorem jsou plynovody přes ukrajinské území, jimiž proudí téměř polovina ruského zemního plynu pro zákazníky v Evropské unii a Turecku. A za třetí, plyn hraje zásadní roli v ukrajinském teplárenství, v němž je nenahraditelný.

Oproti tomu se z uhlí vyrábí zejména elektřina a lze ho nahradit zvýšenou výrobou jaderných reaktorů. To vše dělá ze zemního plynu větší politikum, než by se podle energetické statistiky mohlo zdát. Evropany to v podstatě nepřekvapuje, neboť si pamatují plynárenské krize z let 2006 a 2009, kdy byly uprostřed tuhé zimy přerušeny dodávky této strategické suroviny do EU.

Prim v energetickém mixu

Nedávno schválená vládní energetická strategie do roku 2035 přisuzuje modrému palivu nadále významnou roli v ukrajinské energetice. Jeho podíl na primární energetické spotřebě by na rozdíl od dalších tradičních zdrojů neměl klesnout, stále bude pokrývat zhruba její třetinu, v důsledku čehož bude hrát v energetickém mixu prim. Plyn dominuje ukrajinskému teplárenství v teplárnách i v odběru domácností.

Podíl plynu na primární energetické spotřebě by na rozdíl od dalších tradičních zdrojů neměl klesnout, stále bude pokrývat zhruba její třetinu, v důsledku čehož bude hrát v energetickém mixu prim

V roce 2016 teplárenství spotřebovalo téměř 20 miliard metrů krychlových, tedy 60 procent celkové spotřeby (spotřeba České republiky činila v tomto roce o trochu méně než osm miliard). Na druhém místě byl ve spotřebě plynu ukrajinský průmysl – deset miliard metrů krychlových, tedy téměř třetina celkové spotřeby. V elektrárenství však hraje plyn marginální roli. Odhaduje se, že na výrobu elektřiny připadají jen asi tři procenta spotřeby.

Ukrajinské plynárenství čelí řadě tuzemských i zahraničních problémů. K hlavním místním patří reforma trhu s plynem a restrukturalizace státního plynárenského gigantu Naftogaz. Zahraniční problémy jsou pro odběratele zemního plynu v EU zajímavější, nejen pokud jde o tranzit ruského plynu ukrajinskými plynovody, ale i o dovoz zemního plynu pro ukrajinské spotřebitele. Mimochodem, podle Naftogazu Ukrajina byla první zemí, která začala vyvážet zemní plyn do zahraničí – v roce 1945 do Polska.

Stockholmská arbitráž

V poslední době byly na Ukrajině z hlediska plynu mediálně nejvděčnější rozsudky ve dvou paralelně se odehrávajících arbitrážích ukrajinského Naftogazu s ruským Gazpromem, přičemž někteří komentátoři je označili za „nejdůležitější obchodní spory všech dob“. Trvaly více než tři roky, ale jejich výsledek se očekával mnohem dříve.

Ve sporu o dodávky ruského plynu na Ukrajinu Arbitrážní institut při Stockholmské obchodní komoře zprostil Naftogaz povinnosti zaplatit téměř 56 miliard dolarů, které Gazprom požadoval

Ve sporu o dodávky ruského plynu na Ukrajinu Arbitrážní institut při Stockholmské obchodní komoře zprostil Naftogaz povinnosti zaplatit téměř 56 miliard dolarů, které Gazprom požadoval. Ten svůj požadavek zdůvodňoval tím, že Ukrajina odebrala méně plynu, než se v kontraktu z roku 2009 zavázala v takzvané klauzuli take-or-pay. Už při podpisu smlouvy však bylo jasné, že závazek může být problém.

Ukrajina se totiž zavázala odebrat minimálně 41,6 miliardy metrů krychlových plynu za rok, přičemž v roce podpisu smlouvy odebrala jen 36,5 miliardy. Naftogaz pravidlo take-or-pay napadal a upozorňoval na změnu situace na ukrajinském plynárenském trhu. Ukrajina tedy nic platit nemusí a její oddechnutí bylo hlasité, protože požadovaných 56 miliard dolarů představuje 60 procent předloňského ukrajinského HDP.

Arbitři však ukrajinskému státnímu podniku uložili obnovit dodávky z Ruska, odkud Ukrajina neodebrala žádný plyn od listopadu 2015 (viz graf) – letos a v příštím aspoň čtyři miliardy metrů krychlových. Některým Ukrajincům se sice nelíbí posílat peníze zemi, která okupuje část jejich území, ale celkově to žádná tragédie není, protože Ukrajinci na ruském plynu ušetří.

Pozitivum pro Gazprom

Další pozitivem pro Gazprom je, že arbitrážní soud zamítl ukrajinský požadavek, aby vrátil Naftogazu 17,9 miliardy dolarů, protože ruský plyn odebraný od března 2011 do dubna 2014 byl předražený. Ukrajina sice navzdory geografické blízkosti platila jednu z nejvyšších cen, ale soud se rozhodl neměnit retrospektivně cenu před dubnem 2014, kdy se Naftogaz obrátil na švédskou arbitráž – Ukrajinci se měli ozvat dříve. Navíc Gazprom dostane od Naftogazu dvě miliardy dolarů za skutečně odebraný, ale dosud nezaplacený plyn. O vítězství Rusů však hovořit nelze, protože Ukrajina nezpochybňovala, že má platit, ale částku.

Arbitři se přiklonili na stranu Ukrajinců a po dubnu 2014 cenu plynu odvodili z tehdejších cen na německé obchodní platformě NetConnect Germany. Gazprom požadoval téměř o miliardu dolarů víc. Naftogaz nemusí ani platit za plyn spotřebovaný na okupovaných územích a může i plyn od Gazpromu reexportovat do jiné země.

Spotřeba a těžba plynu na Ukrajině, dovoz z Ruska a Evropské unie

Spotřeba a těžba plynu na Ukrajině, dovoz z Ruska a Evropské unie.

Pramen: Naftogaz

V paralelním sporu o tranzit ruského plynu přes ukrajinské území do Evropy se do určité míry role vyměnily a má opačný výsledek. Stockholmský arbitrážní soud zamítl ukrajinský požadavek na 18 miliard dolarů, aby Gazprom kompenzoval příliš nízký přepravní tarif – zůstala cena z kontraktu z roku 2009. Soud ale potvrdil ukrajinský požadavek, aby Gazprom kompenzoval, že přes Ukrajinu přepravil a nadále přepravuje méně plynu, než se v roce 2009 zavázal. Naftogaz tvrdil, že si Gazprom zablokoval přepravní kapacitu a Ukrajina ji nemohla využít pro jiné zákazníky. De facto jde o klauzuli ship-or-pay.

Odhlédneme-li od toho, že není jasné, kdo by alternativním zákazníkem byl, a že přepravní smlouva z roku 2009 v případě poklesu ruského tranzitu pod 110 miliard metrů krychlových za rok žádné sankce neobsahuje, Gazprom má podle arbitrážního soudu zaplatit 4,6 miliardy dolarů.

Opodstatněná asymetričnost

Ruská strana ihned upozornila na rozpor v arbitrážních verdiktech. Naftogaz se zavázal odebírat dané množství plynu, což neučinil, navzdory tomu není pokutován. Gazprom se de facto zavázal přepravit přes Ukrajinu dané množství plynu, což neučinil, navzdory tomu pokutován je. Šéf Gazpromu Alexej Miller označil rozsudky za „asymetrické“. „Asymetričnost“ je však opodstatněná.

Ruská strana ihned upozornila na rozpor v arbitrážních verdiktech. Naftogaz se zavázal odebírat dané množství plynu, což neučinil, navzdory tomu není pokutován. Gazprom se de facto zavázal přepravit přes Ukrajinu dané množství plynu, což neučinil, navzdory tomu pokutován je. Šéf Gazpromu Alexej Miller označil rozsudky za „asymetrické“. „Asymetričnost“ je však opodstatněná.

Ukrajina odebírala méně plynu z Ruska především proto, že se snížila její spotřeba (později přišly dovozy z EU). Pokles dovozu ruského plynu byl tudíž nevyhnutelný. Množství přepravovaného plynu se však nesnížilo kvůli poklesu spotřeby plynu v Evropě, ale kvůli ruskému rozhodnutí přepravovat více plynu mimo území Ukrajiny. Ruský úspěch ve výstavbě alternativních přepravních cest, například baltský plynovod Nord Stream, který byl zprovozněn v letech 2011 až 2012, se Rusům nepříjemně vrátil. Stockholmskou arbitráží však soudní pře Ukrajinců s Rusy v plynárenství nekončí.

Méně známou kauzou v Evropě je žaloba ukrajinského antimonopolního úřadu na Gazprom, protože na místním trhu zneužil monopolního postavení. V tomto sporu nedávno ukrajinský odvolací soud potvrdil pokutu 172 miliard ukrajinských hřiven (5,5 miliardy eur), z čehož polovinu tvoří penále za neplacení. Gazprom už v důsledku tohoto sporu přišel o některá aktiva na Ukrajině a Ukrajinci nyní zkoumají, co by šlo ještě zabavit, a zřejmě se poohlédnou po aktivech Gazpromu mimo Ukrajinu. Zejména v Evropě je jich podle ministra spravedlnosti Petrenka mnoho a proces konfiskace může být zajímavý.

Připravené finance na pokutu

Do třetice se lze v dohledné době také dočkat posunu ve sporu o aktiva, která byla Naftogazu a jeho dceřiným společnostem zabavena v důsledku ruské okupace Krymu, včetně nelegálně vytěženého plynu na poloostrově a na šelfovém moři. Pokud dá Stálý rozhodčí soud v nizozemském Haagu za pravdu Ukrajincům, odhaduje se, že dostanou pět až sedm miliard dolarů.

Rusové se sice snaží očernit Naftogaz, že ignoruje rozhodnutí arbitráže, a vymlouvají se, že chybějí některé dokumenty, ale není pravděpodobné, že by tato strategie měla úspěch. Proto si Gazprom už připravil finanční prostředky na pokutu.

Celkově dluží Gazprom v důsledku švédské arbitráže Naftogazu zhruba 2,6 miliardy dolarů. Gazprom se sice odvolal, což však pravděpodobně nic nového nepřinese. V reakci překvapivě odmítl prodávat Ukrajině plyn a vrátil zálohu Naftogazu, protože chybějí některé dokumenty, což Ukrajinci odmítají. Interpretace tohoto ruského kroku je otázkou. Ukrajinci ruský plyn nechtějí, a proto je odmítnutí Gazpromu nezarmoutí. Akce Gazpromu překvapila natolik, že Naftogaz musel rychle vyjednat náhradní dodávky z EU, a bylo třeba přijmout mimořádná opatření ohledně spotřeby – školy, školky a univerzity byly několik dnů zavřené.

Rusové se sice snaží očernit Naftogaz, že ignoruje rozhodnutí arbitráže, a vymlouvají se, že chybějí některé dokumenty, ale není pravděpodobné, že by tato strategie měla úspěch. Proto si Gazprom už připravil finanční prostředky na pokutu. Podobně je to s prohlášením, že si Rusové přejí zásadní změnu smluv, nebo jejich ukončení. Co se týká dovozu ruského plynu na Ukrajinu, bylo by ukončení smlouvy z roku 2009 irelevantní, protože Ukrajina žádný ruský plyn nedováží, ani dovážet nechce.

Přepravní smlouva je zajímavější. Za prvé, Gazprom se nezbaví povinnosti platit za de facto rezervovanou kapacitu, protože by s tím museli souhlasit Ukrajinci, a při snížení přepravovaného množství poroste i pokuta. Za druhé, a především, Rusko ukrajinský dopravní koridor nyní potřebuje a je nepředstavitelné, že by se bez něj obešlo. Po neúspěšných jednáních s ukrajinskou stranou požádal Gazprom arbitrážní soud, aby smlouvy ukončil.

Rozšíření plynovodu Nord Stream

Tím se dostáváme k druhému problému, jejž má ukrajinské plynárenství vyřešit – k tranzitu ruského plynu přes ukrajinské území do Evropy, jenž Ukrajině přináší dvě výhody. Za prvé, dává ji páku při možných sporech s Ruskem. Tranzit plynu do EU byl přerušen v průběhu plynárenských krizí v lednu 2006 a 2009, přičemž pro mnoho pozorovatelů nečekaně nikoli za horké fáze nového rusko-ukrajinského konfliktu v letech 2014 až 2015.

Za druhé, tranzit plynu přes Ukrajinu přináší Naftogazu nemalé peníze – v roce 2016 zhruba tři miliardy dolarů a s podobnou částkou se počítá i v letech 2018 a 2019. Není jasné, jak skončí záměr Gazpromu současnou přepravní smlouvu vypovědět, ať jakkoli, koncem roku 2019 vyprší. Rusko se dlouho tvářilo, že o ukrajinský koridor nemá zájem, a chce jej používat co nejméně, pokud možno vůbec.

Hlavní úder může ukrajinskému koridoru zasadit rozšíření baltského plynovodu Nord Stream. Ponecháme-li stranou debatu, je-li Nord Stream 2 výhodný pro EU jako celek, respektive, pro které členské země by byl prospěšný a které by poškodil, jde proti ukrajinským zájmům.

Rusko sice nezačalo budovat plynovod South Stream po dně Černého moře do Bulharska, ale jeho dlouhodobé úsilí by mohlo být úspěšné. A to nejen v podobě plynovodu TurkStream, jehož první větev by mohla minimálně pokrýt veškerou tureckou spotřebu ruského plynu, jejíž část jde nyní přes Ukrajinu. Později by mohla přibýt druhá větev, která by zásobovala zákazníky v EU, což však závisí na navazující infrastruktuře.

Hlavní úder může ukrajinskému koridoru zasadit rozšíření baltského plynovodu Nord Stream. Ponecháme-li stranou debatu, je-li Nord Stream 2 výhodný pro EU jako celek, respektive, pro které členské země by byl prospěšný a které by poškodil, jde proti ukrajinským zájmům. Zatím se zdá, že se Nord Stream 2 stavět bude, není to však jisté.

Na začátku dubna německá kancléřka Angela Merklová, která projekt de facto podporovala, respektive mu nebránila, překvapivě prohlásila, že Nord Stream 2 nemůže být postaven, aniž by bylo jasné budoucí postavení Ukrajiny v tranzitu plynu. A v přítomnosti ukrajinského prezidenta Petra Porošenka dodala, že nový plynovod není jen ekonomickou, ale i politickou záležitostí. Dříve přitom Nord Stream 2 označovala za čistě ekonomický projekt, který neohrožuje diverzifikaci importních cest zemního plynu, jeden z cílů Evropské energetické unie.

Exporty ruského plynu do Evropy, množství transportované přes Ukrajinu a její podíl

Pro rok 2020 se počítá pouze s rozšířením Nord Streamu a oběma větvemi plynovodu TurkStream

Exporty ruského plynu do Evropy, množství transportované přes Ukrajinu a její...

Pramen: Naftogaz, Gazprom

Vyprovokování další plynárenské krize

I když se Nord Sream 2 vybuduje, zřejmě nebude dokončen do konce roku 2019. Ani Rusové proto nevylučují, že budou ukrajinskou cestu používat i po tomto datu. Realistické je, že se vybuduje první větev plynovodu TurkStream. Gazprom a Naftohaz proto budou muset uzavřít novou přepravní dohodu, která pokryje alespoň několik let po roce 2019. Ta se bude týkat sice méně než 110 miliard metrů krychlových, ke kterým se Gazprom zavázal v roce 2009, ale více než 10 až 15 miliard, o nichž rovněž na začátku dubna hovořil šéf Gazpromu Miller.

Toto množství je z ruského hlediska optimistické a spíše odpovídá situaci po dostavbě jak Nord Streamu 2, tak obou větví plynovodu TurkStream, včetně návazné infrastruktury v EU. Nesmí se ani zapomínat, že Rusko by chtělo do Evropy vyvážet více plynu než nyní. Proto musí hledat nové cesty, nebo se s Ukrajinci dohodnout na vyšších objemech.

Někteří odborníci varují, že se Gazprom může snažit vyprovokovat další plynárenskou krizi s Ukrajinou, aby ji zdiskreditoval u Evropanů coby spolehlivého přepravce. Tato taktika však nemusí vyjít a ruské agresivní chování posílí volání po tvrdším postoji k Rusku a možná i zvýší odpor k rozšíření Nord Streamu.

Ruský prezident Vladimir Putin na květnovém setkání s Merkelovou přiznal, že uzavření dohody aspoň na několik let je nutné. Dodal však, že to „musí být ekonomicky opodstatněné,“ čímž chtěl zřejmě u kancléřky Merkelová zdůraznit ekonomické faktory, které hovoří spíše ve prospěch Nord Streamu 2. Německá strana však do hry vrátila politickou dimenzi, když Merkelová odpověděla, že za podmínku rozšíření baltského plynovodu považuje naplnění minských dohod z roku 2015. S tím ale zatím nelze příliš počítat.

Jednání o nové přepravní smlouvě nebude snadné. Někteří odborníci varují, že se Gazprom může snažit vyprovokovat další plynárenskou krizi s Ukrajinou, aby ji zdiskreditoval u Evropanů coby spolehlivého přepravce. Tato taktika však nemusí vyjít a ruské agresivní chování posílí volání po tvrdším postoji k Rusku a možná i zvýší odpor k rozšíření Nord Streamu.

Do hry také může vstoupit, že Gazprom má s některými evropskými odběrateli smlouvy, kam přesně má ruská firma plyn dopravit, přičemž některé z nich jsou až do roku 2037. Podobně je tomu s kontrakty Gazpromu s bulharskými a slovenskými přepravními společnostmi, jež skončí až v roce 2028, respektive 2030. V neposlední řadě musí být na změnu přepravních cest velkých objemů plynu připravena infrastruktura v EU.

Nezávislý operátor plynovodů

Řada odborníků upozorňuje, že si Ukrajinci do značné míry mohou sami za to, že někteří Evropané by raději kupovali ruský plyn po dně Baltského moře. Ostatně, Nord Stream 2 z poloviny financují evropské plynárenské společnosti. Jednak jsou ukrajinské tarify za přepravu vyšší než ty, s nimiž se počítá pro Nord Stream 2, jednak ukrajinská tarifní politika není transparentní ani předvídatelná.

Pokud by se v rámci transformace Naftogazu podařilo vytvořit nezávislého operátora plynovodů, který by nastavil jasná a transparentní pravidla pro přepravu plynu včetně atraktivního tarifu, možná by Ukrajinci otupili volání po nových plynovodech mimo území Ukrajiny

Dalším problémem jsou neshody vedení Naftogazu a ukrajinské vlády, které ohrožují reformy, například vytvoření nezávislého operátora tranzitních plynovodů na základě Ukrtransgazu, nyní dceřiné společnosti Naftogazu. V roce 2016 se o ovládnutí Ukrtransgazu v rozporu s domluvou Energetického společenství a Evropské banky pro obnovu a rozvoj (EBRD) na jedné straně a ukrajinské vlády na druhé pokusilo ministerstvo ekonomiky a obchodu. Až v důsledku hrozby přerušení finanční pomoci si to ukrajinská vláda rozmyslela. Nepomáhá ani, že nefunguje a je značně zpolitizovaný energetický regulátor.

Možná se však blýská na lepší časy, protože ukrajinský prezident Porošenko oznámil, že do konkurzu na management magistrálních tranzitních plynovodů se přihlásily desítky „světově známých“ společností. Další pozitivní zprávou bylo jmenování Poláka Paweła Stańczaka do čela Ukrtransgazu, který v letech 2003 až 2004 odpovídal za reformu polského plynárenského koncernu PGNiG a vznik nezávislého operátora plynovodů Gaz-System.

Pokud by se v rámci transformace Naftogazu podařilo vytvořit nezávislého operátora plynovodů, který by nastavil jasná a transparentní pravidla pro přepravu plynu včetně atraktivního tarifu, možná by Ukrajinci otupili volání po nových plynovodech mimo území Ukrajiny. Ukrajinský tranzitní koridor ale může zaniknout ze dvou jiných důvodů. První je ekonomický.

Minimální investice

Do údržby plynovodů se v uplynulých letech investovalo minimálně. Tranzit byl pro Ukrajince „oslíčkem, otřes se“, protože příjmy z tranzitních poplatků nevyvažovaly vysoké náklady. Oprava přepravní infrastruktury se ale nyní odhaduje na deset miliard eur, stejně jako Nord Stream 2. Najde se při nejisté budoucnosti přepravy plynu přes Ukrajinu někdo, kdo tyto finanční prostředky investuje? A není naděje na udržení současných příjmů iluzí, protože splátky investic je vyluxují?

Do údržby plynovodů se v uplynulých letech investovalo minimálně. Tranzit byl pro Ukrajince „oslíčkem, otřes se“, protože příjmy z tranzitních poplatků nevyvažovaly vysoké náklady. Oprava přepravní infrastruktury se ale nyní odhaduje na deset miliard eur, stejně jako Nord Stream 2.

Ukrajinci upozorňují, že při malých objemech přepravovaného plynu se nevyplatí magistrální plynovody provozovat, alespoň ne v současné podobě. Do těchto úvah by také mohl vstoupit fakt, že Ukrajina disponuje největšími podzemními zásobníky plynu v Evropě – 31 miliard metrů krychlových (na druhém a třetím místě je Německo a Itálie s 22, respektive 18,5 miliardami). Tím se ostatní přepravní trasy nemohou pochlubit a zásobníky by mohly na evropském trhu převzít i další role. Problémem zachování ukrajinského koridoru může také být, že se těžiště ruské těžby zemního plynu posunuje na sever.

Mezi novými ruskými ložisky jsou Štokmanské naleziště v Barentsově moři a především pole na Jamalském poloostrově, tedy hluboko v Arktidě. Ukrajinský koridor proto nemusí být nejvýhodnější kvůli zeměpisu. Cesta přes Baltské moře, plynovod Jamal-Evropa přes Polsko nebo vývoz zkapalněného plynu tankery mohou být efektivnější.

Ruské exportní plynovody

1 = Jamal-Evropa; 2 = Nord Stream; 3 = Orengoj-Pomary-Užhorod; 4 = Sojuz; 5 = Progress; 6 = Transbalkánský plynovod; 7 = Blue Stream; 8 = Nord Stream 2; 9 = TurkStream; 10 = Síla Sibiře

Ruské exportní plynovody.

Pramen: Gazprom Export (Výroční zpráva 2016)

Stále je co dohánět

Co se týče budoucího importu zemního plynu na Ukrajinu, je nyní důležitější její vývoj než vztah k Rusku. K tomu se váží dva problémy. Prvním je, zda se ukrajinské vládě podaří významně nastartovat místní těžbu. Její snaha zatím příliš úspěšná nebyla, navíc udělala několik neohrabaných kroků, například těžařům zvýšila daň ze zisku, kterou nevykompenzoval pokles těžebních poplatků. To se však změnilo.

Lze jen obtížně uvěřit, že ještě nedávno většina ukrajinských domácností nemohla regulovat teplotu v bytě jinak než otevřenými okny a 80 procent z nich za teplo platilo podle podlahové výměry. Ukrajinci přiznávají, že stále mají co dohánět.

Pomoci by také mohlo nové rozpočtové pravidlo, které místním samosprávám přisuzuje vyšší podíl na příjmech z těžby. Tento krok by mohl zmenšit odpor obyvatel, kterého využívají populističtí politici. Energetická společnost BP odhaduje zásoby zemního plynu na Ukrajině na 600 miliard metrů krychlových, což by při současné spotřebě stačilo zhruba na 20 let. Nelze ale vyloučit, že se objeví nebo zpřístupní nová naleziště, zejména v šelfových mořích nebo v břidlicích.

Druhým problémem je, jak se na ukrajinské spotřebě plynu projeví oživení místní ekonomiky a průmyslu. Nedávný dramatický pokles spotřeby zemního plynu lze totiž jen zčásti připsat úsporným opatřením. Více je důsledkem ekonomické krize a ztráty průmyslových center na východě země. S ekonomickým oživením může spotřeba plynu začít opět růst. Snížit by ji mohlo pokračující narovnávání cen pro dříve dotované ukrajinské domácnosti, postupné zavádění měřáků odběru a lepší přehled o peněžních tocích v odvětví a z toho vyplývající tlak na efektivitu hráčů.

Lze jen obtížně uvěřit, že ještě nedávno většina ukrajinských domácností nemohla regulovat teplotu v bytě jinak než otevřenými okny a 80 procent z nich za teplo platilo podle podlahové výměry. Ukrajinci přiznávají, že stále mají co dohánět. Zčásti úspornými opatřeními, dílem přechodem na jiná paliva, zejména biomasu, by chtěli spotřebu plynu ve výrobě tepla snížit z loňských 18 na 13 miliard metrů krychlových v roce 2022. Uvidíme, jestli se ukrajinské vládě tento záměr prosazovaný premiérem Volodymyrem Hrojsmanem podaří uskutečnit.

Politici a reformy

Ukrajina se nyní především snaží reformovat státního molocha Naftogaz, který má na starosti jak těžbu plynu a ropy včetně průzkumných prací, tak jejich přepravu, skladování a prodej zákazníkům. Už kvůli tlaku EU a západních finančních institucí – Mezinárodního měnového fondu, Světové banky a EBRD – je třeba oddělit funkce společnosti, takzvaný unbundling, zefektivnit ji a učinit transparentnější.

Ne že by se v této oblasti ničeho od Majdanu nedosáhlo. Před čtyřmi lety, kdy korupce v plynárenství kvetla, se společnost topila ve ztrátách a čtvrtina státního rozpočtu padla na dotace Naftogazu, respektive koncovým odběratelům. Naftogaz sloužil jako pokladna k financování předvolebních slibů ukrajinských politiků a George Soros jej označil za „černou díru a hlavní zdroj korupce“. Nyní dodává přibližně sedminu příjmů státní pokladně a dotace domácnostem vyplácené ze státní pokladny klesají. V roce 2017 odvedl na daních a dividendách tři miliardy eur, přičemž dotace odběratelům tvořily zhruba polovinu této částky.

Mezinárodní měnový fond tlačí na přechod k tržnímu systému, na Ukrajině však jsou za rok dvoje volby, prezidentské a poté parlamentní, a proto se politikům teplo pro domácnosti příliš zdražit nechce. Problémem je, že reformy závisejí na momentální ochotě ukrajinských politiků. Stačí málo a mohou se zastavit.

Tyto ekonomické úspěchy souvisejí s větší transparentností plynárenství a s postupným snižováním dotací. Zejména domácnosti platily za teplo z plynu výrazně méně než průmysl, například v roce 2014 desetinásobně (24, respektive 242 dolarů za tisíc metrů krychlových). Za plyn pro vytápění domácností se stále platí méně, ale rozdíl se a nárůstem tarifů pro obyvatele zmenšuje. Definitivní narovnání však ukrajinská vláda stále neuskutečnila. Mezinárodní měnový fond tlačí na přechod k tržnímu systému, na Ukrajině však jsou za rok dvoje volby, prezidentské a poté parlamentní, a proto se politikům teplo pro domácnosti příliš zdražit nechce.

Problémem je, že reformy závisejí na momentální ochotě ukrajinských politiků. Stačí málo a mohou se zastavit. Vyloučit ani nelze, že úspěchy minulých let budou zmařeny. Šéf Naftogazu Kobolev si o ukotvenosti reforem nedělá iluze, a proto kritizuje nedostatečné reformní odhodlání vlády. V září 2017 pak rezignovali tři nezávislí členové – zahraniční experti, kteří měli pomoci reformovat ukrajinské plynárenství – z pětičlenné dozorčí rady Naftogazu kvůli politickým zásahům do fungování společnosti.

Západní partneři Ukrajiny proto opět práskli bičem a pohrozili zastavením finanční pomoci Naftogazu a v nejhorším případě i Ukrajině. Vláda jmenovala novou sedmičlennou dozorčí radu včetně čtyř „nezávislých“ odborníků. Bez cukru a biče v podobě finanční a další pomoci Západu by se ukrajinské plynárenství vrátilo do temné doby před několika lety. A vládě by stačilo vyměnit několik klíčových pracovníků, třeba šéfa Naftogazu Koboleva, jejich nezávislost totiž stále nemá oporu v zákonech.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.