Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Ukrajinské otazníky a vykřičníky

Slovensko-cest

  14:23

Světové dění míří na Dálný východ. A Ukrajina možná jen vskrytu řeší, zda se dát do holportu s dlužníkem, či s věřiteli, píše Jan Schneider.

Do Kyjeva přijel podpořit ukrajinskou „opozici“ i předseda sněmovního zahraničního výboru Karel Schwarzenberg. foto: © Eugen KuklaČeská pozice

V nedávné době se na podporu protivládních sil v Kyjevě vystřídala řada neúspěšných či pozapomenutých politiků, prostě těch, kteří se potřebují zviditelnit. Je zvláštní, že v této situaci nikdo nemluví o vměšování do vnitřních záležitostí Ukrajiny. Takové aktivity opravdu nebývají zvykem mezi státy, které si říkají „civilizované“. Oni politici však zřejmě mají Ukrajinu za „necivilizovanou“, a tak se sami pozoruhodně rychle přizpůsobili.

Navedení a nastrčení politici

Například bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili, dosluhující německý ministr zahraničí Guido Westerwelle, švédský šéf diplomacie Carl Bildt či neúspěšný prezidentský kandidát, americký senátor John McCain. Do Kyjeva přijel podpořit ukrajinskou „opozici“ i předseda sněmovního zahraničního výboru Karel Schwarzenberg.

Zvláštní kapitolou jsou Poláci (Jaroslaw Kaczyński, Radoslaw Sikorski), kteří otevřeně podporují protivládní aktivity na Ukrajině. Vzhledem k strašidelně komplikovaným dějinám vzájemných vztahů to už je docela „husté“.

Kaczyńského kritizoval kněz Tadeusz Isakowicz-Zaleski, že „stanul po boku banderovce a fašisty Oleha Ťahnyboka, šéfa antipolské a antisemitské strany Svoboda, která pošlapává památku na zavražděné Poláky, polské Armény a Židy“ a vyvíjí zcela neevropskou snahu přičlenit kus Polska k Ukrajině. Na územní celistvost Polska bývají Poláci nejen citliví, ale až alergičtí. Je Kaczynski ještě Polák? Nebo co je za tím?V nedávné době se na podporu protivládních sil v Kyjevě vystřídala řada neúspěšných či pozapomenutých politiků

I židovská komunita na Ukrajině je podle slov svého představitele Oleksandra Feldmana znepokojena mocenským tažením ultranacionální protiruské strany Svoboda. Ta ji, ve spojení s dalšími elementy s antisemitskými tendencemi, nutí být ve zvýšeném střehu. V historii totiž bývalo zlou tradicí, že se židovská komunita stávala jakýmsi náhradním cílem podobných sporů.

Dalším zajímavým aspektem je doslova osobní nasazení některých zahraničních politiků objevujících se přímo „na barikádách“ v naději, že se zase jednou objeví v hlavním vysílacím čase. Co kdyby takovému agilnímu politikovi náhoda přihrála na hlavu obušek „berkutu“? To by bylo slávy! A vzhledem k absenci důvodů, které Západ vedly k agresi do Iráku, by taková rána obuškem byla darem z nebes! Tisíckrát z různých úhlů mediálně prezentovaná by byla důvodem pro diplomatické demarše či přímo pro uvalení embarga na Ukrajinu. V případě, že by se Ukrajina „nepolepšila“, následovala by srdcervoucí prohlášení o ohrožení samotné civilizace, čemuž by mohla zabránit snad už jen anexe, když už se Ukrajina nechce „přidružit“ po dobrém.

Ukrajinská policie možná není až natolik dobrá, a měla jen štěstí – až nezasloužené. Anebo alespoň něco doopravdy umí. Každopádně tuto situaci nějak zvládla a obuškem ty hlavy pomazané nepočastovala.

Více koincidencí

Je prospěšné cvičně srovnávat věci i zdánlivě nesouvisející. Není však dobré se dopředu upínat na nějaký výsledek tohoto srovnání. Stačí to jen občas připomenout. Existují-li souvislosti, časem vyplavou.Na Ukrajině bylo otevřeno velvyslanectví Kataru. Mohlo by sloužit k financování pseudoislámských radikálů.

Například je dobré si uvědomit, že nynější protesty následovaly po zajímavém kroku ukrajinské vlády. Ta se rozhodla prověřit, jak je to s majetkem v zahraničí patřícím Ukrajincům. Zda ho majitelé doma řádně deklarovali. A jestli se tam venku ocitly v souladu se zákonem. A jestli nekončí kvůli vyprání v nějakých offshorech. A kolik oligarchů – potenciálně postižených tímto krokem vlády – se angažuje v protivládních protestech. Ovšemže nezištně, třímajíce prapor lidských práv, jak jinak.

Anebo něco z jiného soudku. Na Ukrajině bylo otevřeno velvyslanectví Kataru. Došlo prý k tomu velmi rychle, což podporuje podezření, že by mohlo sloužit k financování pseudoislámských radikálů, kterých je prý v Kyjevě kolem sedmi stovek. Postupují v součinnosti se stranou Svoboda a dalšími nacionalistickými skupinami. Posilování těchto fundamentalistických elementů bylo ovšem možné vysledovat už v souvislosti s oněmi nedávno proběhnuvšími „arabskými revolucemi“. Stejná technologie.

Takových zcela reálných koincidencí bude jistě více. Ale s vyhodnocením je dobré ještě počkat.

Obludná unie

Onen tlak na prozápadní krok Ukrajiny je třeskutý. Těžko si představit ten křik, kdyby třeba někdo dával v mezinárodních vztazích vůči Itálii jako podmínku, aby italské soudy zrušily trest Silviu Berlusconimu. To by byl řev o vměšování do vnitřních záležitostí! Ale diktovat politicky, co má dělat ukrajinská justice (propustit Juliji Tymošenkovou), to je ta slavná západní demokracie, to je ten export lidských práv a svobod?Václav Klaus jako  velvyslanec na Ukrajině by jim tam vysvětlil, co je to za hydru, ta Evropská unie!

Ukrajinský premiér Mykola Azarov (konečně?) Ukrajincům vysvětlil sporné a nevýhodné body asociační smlouvy s Evropskou unií. Zdá se, že si ví rady, nedochází mu dech, a nemusí si proto zvát na výpomoc nějaké euroskeptické či přímo protiEUropské politiky, kteří se potřebují mediálně blýsknout.

Livie Klausová je nyní na Slovensku, mohli bychom Václava Klause učinit velvyslancem na Ukrajině! On by jim tam vysvětlil, co je to za hydru, ta EU! Ukrajinci by po ní úplně přestali toužit, děkovali by pánubohu a Václavu Klausovi, a dočista by sem přestali jezdit. V Evropě by začalo zase být dost pracovních míst, polevily by emigrační tlaky a vůbec by se nám mohlo žít lépe, kdyby byl Václav Klaus na Ukrajině.

Přesun těžiště

Premiér Azarov Ukrajincům vysvětlil, jak se věci mají, a neopomněl dodat strategický výhled, jak by se věci mohly a měly mít. Stačí se podívat na zdevastovaný průmysl středoevropských zemí a jejich legální ožebračování majiteli podniků odvážejícími zisk do zahraničí. Zadlužení vůči Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) je také určitou pastí, zejména spolu s podmínkami, za nichž jsou půjčky realizovány. Ukrajina prostě nechce zbankrotovat. Nechce se stát levnou kořistí.

Rusko na Ukrajinu také tlačí, ale zřejmě nemusí tolik, protože má lepší karty než Západ. Ten se chce mírovou cestou dostat k „obilnici Evropy“ (o nerostném bohatství a strategické poloze ani nemluvě) a současně si o Ukrajinu rozšířit odbytiště. To by jinam než k bankrotu nevedlo.Ukrajina možná prostě jen vskrytu řeší, zda se dát do holportu s dlužníkem, anebo s věřiteli

Ale je tu ještě jeden důvod, proč by si Ukrajina neměla zavírat dveře na Východ. A leží vlastně až za Ruskem, daleko za ním a pak trochu na jih. Světové dění se totiž přesouvá na Dálný východ. Těžiště finančního světa se posouvá tam, kde se děje hospodářsky nejvíc. Mnozí Asiaté se na obyvatelstvo západních zemí dívají s pochopením, ale neústupně. Jste pozoruhodní lidé, říkají Evropanům, ale vlak jede jinudy.

A to může být docela zásadní strategická pointa ukrajinského rozhodování. Zda se dostat do ekonomické závislosti na upadajícím Západu, a posloužit mu jako potrava, aby se oddálil jeho úpadek. Anebo se bez jakéhokoliv resentimentu otočit a cíleně vykročit ke smělým výzvám. Ukrajina možná prostě jen vskrytu řeší, zda se dát do holportu s dlužníkem, anebo s věřiteli.

Kdo ztrácí glanc

Bývá to tak, že kdo nemá argumenty, nahrazuje je tvrdostí, až asertivitou, či dokonce agresí. Je všeobecnou zkušeností, že se taková křeč vylučuje se smyslem pro humor. To je zaznamenatelné i při debatách o Ukrajině.

Dogmatičtí zastánci pojetí „ruského nebezpečí“ nepovažují za nutné se pozastavit nad žádnými protiargumenty. Za boj proti Rusku jsou ochotní zaplatit cokoliv, zejména když to půjde na účet jiných. Jsou ochotní se spojit i s islamisty nejradikálnějšího ražení, jen když to bude proti Rusku. Od sovětsko-afghánského konfliktu v osmdesátých letech prostě neprodělali žádný zaznamenáníhodný intelektuální vývoj.

Ve stejné době jako Schwarzenberg a McCain ukrajinské protivládní síly podpořil svojí přítomností i hudebník a bývalý politik Michael Kocáb. Možná je to výrazem jisté krize. Nebyl by prvním umělcem, který v sobě objeví „angažované střevo“, když mu docházejí jiné nápady.

Ukrajino, pozor. Něco se děje. Ze všech koutů se tam sjíždějí lidé různí až nejrůznější. Potřebuješ je, Ukrajino? Neumíš si své věci vyřešit sama?Ne, že by byl Kocáb bez talentu. Kdysi dávno v Mladé Boleslavi hrál jazz, účastnil se krásného projektu „Kolegium pro novou hudbu“ tamního skladatele Jiřího Horáčka. Hrál a skládal též vážnou hudbu. Pak mu ale asi začal vadit průvan ve šrajtofli, průvodní to jev většiny jazzových a klasických hudebníků, a začal doprovázet Chladila se Simonovou a podobně. Mířil hodně nahoru, a proto se nijak zvlášť nevzrušoval, když režim někoho zavřel. Stejně ti undergroundi neuměli hrát, zdůvodnil si svůj klídek, podobně jako další umělec vznešeného ducha – Petr Janda.

Nijak zvlášť Kocába nerozhodilo, když naopak těm máničkám docela z principu vadilo, že jiní muzikanti, byť neskonale tuctovější, začali mít problémy s vystupováním. Undergroundoví muzikanti po režimním zátahu na takzvanou Novou vlnu sepsali pro Václava Havla zprávu „o druhém českém hudebním pogromu“, protože z vlastní zkušenosti věděli, jak cenná je solidarita. Jenomže solidarita – na rozdíl od vyčůranosti – se pozná, když za to nic není, anebo ještě lépe, když za to něco hrozí.

To ovšem nebyl Kocábův případ. Jeho „angažovanost“ šla vlastně v určité protifázi s těmi undergroundovými neuměteli. V roce 1990 Václav Havel, od Plastiků „načuchlý“ jeho hudbou, pozval Franka Zappu. Michael Kocáb, který do té doby trousíval výroky typu „Zappovi blbečci“, se otočil na obrtlíku a stal se okamžitě nejlepším Zappovým kamarádem široko daleko.

Takže Ukrajino, pozor. Něco se děje. Ze všech koutů se tam sjíždějí lidé různí až nejrůznější. Potřebuješ je, Ukrajino? Neumíš si své věci vyřešit sama?

Některé temperamentnější páry se občas dostanou do půtky, až všechno kolem lítá. Nezřídka se to děje na veřejném prostoru. Jde-li kolem strážce pořádku, cítí se povinen zasáhnout: taková hanba, muž bije ženu! Nikoli ojediněle se však stane, že se pár přestane prát, společně zažene vetřelce – a pak pokračuje dál ve vyřizování vnitřních záležitostí. Anebo také už ne.

K něčemu takovému se schyluje v Sýrii. Něco podobného by si jistě přálo mnoho Libyjců, Egypťanů, Tunisanů a dalších. Tak proč by ti chytří Ukrajinci museli projít vším tím, čím oni?

  • Tento článek vznikl ve spolupráci České pozice a deníku Lidové noviny.
Autor:

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Zahradník/údržbář budov

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha