Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Ukrajina po bitvě: Evropa se z vítězství Majdanu raduje předčasně

USA

  8:41

Stoupenci „národní revoluce“ vzhlížejí mnohem více k vůdci Pravého sektoru Dmytru Jarošovi než k Tymošenkové, či Kličkovi, píše Gábor Stier.

Kdo by měl dnes za to, že vyhnáním Viktora Janukovyče jsou všechny problémy Ukrajiny vyřešeny, se hluboce mýlí. foto: © ReutersČeská pozice

Majdan zahnal Janukovyče! Prezident sice nerezignoval, ovšem není moc známo, kde se právě nachází. Opozice, jež se přetahuje s náměstím Nezávislosti, se mezitím snaží převzít moc. Nejrychleji zareagovala strana Baťkivščyna (Vlast), která využila svých někdejších zkušeností z vlády, a podařilo se jí urvat všechny posty.

Rovněž Julija Tymošenková je na svobodě, zatímco v parlamentu se poslanci trumfují přijímáním těch nejradikálnějších zákonů, které se například velmi negativně dotýkají menšin. Evropská unie a USA září štěstím. Najednou nejsou natolik citlivé na dodržování lidských práv a evropské hodnoty. Stejně nikomu nevadí, že opět převálcovaly další zemi a svrhly demokraticky zvoleného prezidenta a vládu. Ne že by jich byla velká škoda, až na to ošklivé mezinárodní právo a západní hodnoty.

Po tom všem půjde „revolucionářům“ z Majdanu asi jen těžko vysvětlit, aby byli tak laskaví a dodržovali platné zákony. Neboť tato cesta údajně vede do Evropy! Nebo snad ne?

Kdo je dnes na Ukrajině pánem?

Nikoho rovněž nezajímá, že ulice hravě smetla také kompromis, jehož bylo dosaženo s pomocí ministrů zahraničních věcí zemí Výmarského trojúhelníku (Polska, Francie a Německa). A stejně dopadne každý, kdo se znelíbí Haliči.Po tom všem půjde „revolucionářům“ z Majdanu asi jen těžko vysvětlit, aby byli tak laskaví a dodržovali platné zákony

Vítězství Majdanu tedy kromě útěku prezidenta Janukovyče znamená i to, že už si nikdo nic nedělá ani z evropských vyjednavačů. Současná radost tudíž může vyprchat stejně rychle jako spokojenost Moskvy po Vilniusu.

Kdo je dnes na Ukrajině vlastně pánem? Západní část země sice obsadila Kyjev, ovšem jakmile se vášně uklidní, nejspíš se to nebude zamlouvat ani kyjevským intelektuálům. A východní část bude jen sotva respektovat současné rozložení mocenských vztahů založené na síle a hlasitém řevu.

A to i přesto, že zkorumpovaného Janukovyče a okruh jeho nejbližších, kteří neznají mezí v rozkrádání země a v podstatě se dopouštějí zrady i na obyvatelích východní části země, nebrání ani východ. Ten totiž chrání jen sám sebe, neboť hněv Haliče, tradičně s cílem někoho vyloučit a eliminovat, je namířen především proti nim a v zásadě proti jakékoliv menšině a jinakosti.

Nejdůležitější je zabránit krachu

Každý, kdo by měl dnes za to, že vyhnáním Janukovyče jsou všechny problémy Ukrajiny vyřešeny, se tedy hluboce mýlí. Stejně jako každá výměna i tato v sobě samozřejmě skrývá naději na změny a obnovu, nicméně první signály ani zdaleka neukazují tímto směrem. Spíše se pouze množí otázky. Například: Nakolik má elita, která se právě nechala jmenovat do čela země, situaci pod kontrolou? I když se vítězové nemusejí bát formálně dvojí moci, neboť ta kolem Janukovyče nyní představuje nanejvýše teoretické nebezpečí.

Východní a jižní Ukrajině se ovšem nejspíše nebude příliš zamlouvat ukrajinský nacionalismus a dříve či později je třeba počítat s tím, že si místo právě se poroučejícího Janukovyčova klanu najde i v politickém smyslu odpovídajícího vůdce. Z tohoto hlediska je například zajímavé sledovat pohyb Serhije Tihipka, nedávného vicepremiéra a v roce 2010 neúspěšného prezidentského kandidáta. Ještě větší výstrahou by mělo být, jak zdrženlivě přijal Majdan propuštěnou Tymošenkovou. Jen stěží to tudíž budou právě tito dva politici, koho se bude nová vláda snažit jako první přesvědčit a získat.Budou-li se na Ukrajině dále zvětšovat už tak propastné rozdíly, může to v  eurasijském prostoru odstartovat nebezpečné procesy

Osvobození Julije Tymošenkové v zásadě narušilo řady opozice a náměstí Nezávislosti odmítá dokonce i trio Kličko-Jaceňuk-Ťahnybok. Stoupenci „národní revoluce“ vzhlížejí mnohem více k vůdci Pravého sektoru Dmytru Jarošovi než k Tymošenkové, která už jednou propadla, či Kličkovi, který teprve rozvírá svá křídla.

A to ještě vůbec nebyla řeč o snad nejdůležitější otázce, a sice o hrozícím krachu. Čas totiž nemilosrdně kvapí a Ukrajina má zhruba dva tři týdny na to, aby odvrátila státní bankrot. Právě proto není jedno, zda se budou Východ a Západ o Ukrajinu nadále jen přetahovat, anebo budou skutečně ochotní ji zachránit. A zda si toto gesto všichni spojí jen s mocenskými zájmy, nebo jim už konečně dojde, že v sázce je mnohem víc.

Budou-li se totiž dále zvětšovat už tak propastné rozdíly v rámci Ukrajiny, může to v eurasijském prostoru odstartovat nebezpečné procesy. Což by mohlo ty, kteří dnes slaví, přivést rychle zpátky do reality. Deset let od prvního Majdanu to nejspíše ani nezní až natolik neuvěřitelně.

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...