Rvačky v ukrajinském parlamentu se pro zahraniční veřejnost staly v podstatě rutinní záležitostí. Tyto tragikomické scény jako by symbolizovaly bolestné období, kterým Ukrajina ve své pomajdanovské historii prochází. Nejnovější strkanice se odehrála 14. prosince, když premiér Arsenij Jaceňuk přednášel svou výroční zprávu – a její videozáznam obletěl celý svět.
Peprné pak bylo, že útočníkem nebyl člen Opozičního bloku, ale poslanec Oleh Barna z Bloku Petra Porošenka (BPP) – premiérův koaliční partner. Tento incident snad ani nemohl lépe vyjádřit nesoudržnost ukrajinské vlády, přestože BPP chování svého poslance odsoudil.
Zmatek okolo reforem
Premiér Jaceňuk v tomto projevu, v němž pokračoval i po incidentu, označil svůj kabinet za „kamikaze“. Údajně proto, že si provedením nutných reforem musel vysloužit špatnou pověst. Není pochyb, že se mu to podařilo. V současnosti se popularita jeho vlády odhaduje zhruba na dvě procenta.
Novináři a komentátoři z celého ukrajinského názorového spektra uvádějí jako důvod nespokojenosti Ukrajinců současně a bez bližšího vysvětlení provádění i sabotování reforem, aniž by si uvědomovali, že si protiřečí |
Otázkou je, zda důvodem jsou „prováděné“ reformy, či jejich neprovádění. Obyčejní Ukrajinci v rozhovorech zpravidla uvádějí všemožné důvody pro obžalobu vládnoucího režimu: tvrdý dopad reforem – zejména zdražování elektřiny a plynu –, neprovádění reforem, respektive jejich pomalost a všudypřítomná korupce.
V případě reforem je situace dost zmatená. Novináři a komentátoři z celého ukrajinského názorového spektra uvádějí jako důvod nespokojenosti Ukrajinců současně a bez bližšího vysvětlení jejich provádění i sabotování, aniž by si uvědomovali, že si protiřečí. Toto dilema není v současnosti snadné rozetnout – a pro zahraniční pozorovatele obzvlášť. Nezpochybnitelné však je, že ekonomická situace země je odstrašující.
Odhadoval-li letos v únoru předseda Výboru ekonomů Ukrajiny Andrej Novak, že se „většina obyvatel Ukrajiny ocitne pod hranicí chudoby“, jeho prognóza se naplňuje. Chtěl-li ještě před půl rokem Arsenij Jaceňuk radit Řekům, jak mají dělat reformy, znělo to už tehdy poněkud nevěrohodně, ale na prahu roku 2016 se ocitáme zcela v říši černého humoru.Na jeho obranu lze pouze uvést, že se skutečně nachází v prekérní situaci a že ani pro zdatnějšího státníka by její zvládnutí nebylo snadné.
Střet i kvůli korupci
Strkanice v parlamentu nebyla jedinou prosincovou ukrajinskou potyčkou na vrcholných postech. Tři dny po „napadení“ Jaceňuka na sebe upozornili ministr vnitra Arsen Avakov a bývalý gruzínský prezident a současný oděský gubernátor Michail Saakašvili. Na zasedání Národní rady pro reformy se mezi nimi strhla slovní přestřelka, jejíž příčinou bylo Saakašviliho opakované obviňování vládního kabinetu z krytí korupce.
Bývalý gruzínský prezident a současný oděský gubernátor Michail Saakašvili není jediný, kdo Jaceňukovi a jeho vládě vyčítá korupci. Dokonce sám ukrajinský premiér od září čelí obvinění generální prokuratury. |
Ministr Avakov své sprosté nadávky následně podpořil i tím, že na Saakašviliho vylil vodu ze své sklenice. Světová média se soustředila na tyto dva muže, ale většinou zapomněla zmínit, že incidentu se, byť ve vedlejší roli, zúčastnil i premiér Jaceňuk, který také počastoval Saakašviliho několika nevybíravými slovy. Oděský gubernátor si ostatně nedal příliš práce, aby zamaskoval, že kritizuje samotného Jaceňuka.
Michail Saakašvili není jediný, kdo Jaceňukovi a jeho vládě vyčítá korupci. Dokonce sám ukrajinský premiér od září čelí obvinění generální prokuratury. Měl údajně přijmout úplatek ve výši tří milionů dolarů za protěžování Volodymyra Iščuka do čela státních médií.
Chybějící alternativa
Pro zemi v situaci, v níž je Ukrajina – s okupovanou částí území a další ve zmražené (nebo alespoň přimražené) „občanské válce“ –, nejsou tyto události ideální. Navzdory schválení rozpočtu na rok 2016 není vládní koalice, která se zdála povážlivě křehkou už při svém zrodu, o nic pevnější.
V prosinci dal americký viceprezident Joe Biden výmluvně najevo, že USA si pád kyjevské vlády nepřejí. Důvod je nasnadě – Ukrajina v současnosti rozumnou alternativu nemá. |
Záležitost ale nemá jen ukrajinský rozměr, protože do hry vstupují její zahraniční partneři. V prosinci – ještě před oběma zmíněnými incidenty – dal americký viceprezident Joe Biden výmluvně najevo, že USA si pád kyjevské vlády nepřejí. Důvod je nasnadě – Ukrajina v současnosti rozumnou alternativu nemá. A případný pád současného kabinetu by mohl zemi ještě více destabilizovat. Jak dlouho ale může tato křehká konstelace vydržet?
Ať už se situace vyvine jakkoli, evidentní je, že jedním z hlavních problémů Ukrajiny zůstává nedostatek nezdiskreditovaných elit. Jediným reálným řešením se zdá příchod nové garnitury, zcela oproštěné od ukrajinského systému, jak léta fungoval a do jisté míry stále funguje. To všechno se ale snáze říká, než provádí.
