Lidovky.cz

Ukradený Tutanchamon

  15:53

Nepokoje v Egyptě si vybraly další daň: z Egyptského muzea v Káhiře zmizely mimo jiné artefakty z proslulé Tutanchamonovy pohřební výbavy.

Zlatá Tutanchamonova pohřební maska z faraonovy hrobky. Ta byla jedinou nevykradenou z éry slavných panovníků starého Egypta a zároveň jednou z nejmenších. Část Tutanchamonovy pohřební výbavy byla během nepokojů v Egyptě ukradena. foto: archivČeská pozice

Od okamžiku, co panovník Tutanchamon zemřel, již uplynulo několik tisíc let. Jeho osudy však stále pokračují, a to i díky posledním událostem v Egyptě. Minulý pátek po třiceti letech vlády odstoupil egyptský prezident Husní Mubarak. Země se tak podle staroegyptské víry symbolicky ponořila do stavu chaosu a bezvládí, protože podle této tradice pouze panovník je schopen chránit svůj lid před silami zla a tendencemi k rozpadu, jež ničí řád vytvořený bohy. Krádeže vzácných artefaktů z Egyptského muzea jako by daly tomuto pojetí řádu světa a úlohy panovníka zapravdu.

Žádný paběrek, zmizely skvosty

Původní informace z 30. ledna hovořily o tom, že na počátku egyptských protestů proniklo do muzea několik živlů, které ve své nevědomosti vyloupily obchod s turistickými suvenýry a ve vzteku rozbily několik vitrín. Bohužel se ukázaly jako mylné. Je pravda, že poškozené předměty byly díky osobnímu nasazení ředitele muzea a nově jmenovaného ministra pro památky okamžitě předány do restaurátorských dílen. Muzeum bylo hermeticky uzavřeno, mohli do něj vstoupit pouze odborníci a několik novinářů. Zvenku ho nejprve hlídali sami egyptští občané, posléze i armáda.

Přečtěte si rovněž exkluzivní reportáž profesora Bárty Gangy rabují egyptské památky.

Až v sobotu 12. února pronikly na veřejnost zprávy o tom, co se skutečně stalo v Egyptském muzeu na náměstí Tahrír. Vyplývá z nich, že na konci ledna nedošlo pouze k mírnému poškození několika „druhořadých“ artefaktů, ale k odcizení skutečně ojedinělých památek, které se dnes už ani nemusejí nacházet na území Egypta.

Oficiální seznam vydaný egyptským ministerstvem pro památky mimo jiné zahrnuje pozlacenou sošku Tutanchamona neseného bohyní Menkeret a pozlacenou dřevěnou sošku Tutanchamona s harpunou (tato a podobné staroegyptské kompozice předcházejí naše pojetí sv. Jiří a jeho souboj s drakem). Oba tyto artefakty pocházejí z pohřební výbavy panovníka.

Dále chybí vápencová soška náboženského reformátora Achnatona držícího oltář, socha jeho manželky Nefertiti při obětování, pískovcová hlava amarnské princezny, jednoho z dětí Achnatona a Nefertiti, soška amarnského písaře, jedenáct vešebtů a srdeční skarab Juje (otce Tije, slavné manželky Amenhotepa III.). Jedná se o skutečné skvosty staroegyptského umění, které pokud se nenaleznou, budou citelně chybět jakémukoliv „životopisu“ unikátní amarnské a postamarnské doby.

Druhý největší objev egyptologie

Největší pozornost médií logicky přitahují oznámené ztráty z Tutanchamonovy pohřební výbavy. Postava tohoto faraona výrazným způsobem ovlivnila rozvoj oboru egyptologie během 20. století a i nyní, na počátku 21. století, nepřestává většinu z nás fascinovat. Objev hrobky sám o sobě byl výsledkem precizního postupu archeologa Howarda Cartera na pohřebišti panovníků Nové říše v Údolí králů. Psal se listopad roku 1922 a právě probíhající archeologická expedice financovaná lordem Carnarvonem měla být poslední. Archeolog Carter totiž za jeho peníze pracoval bez většího výsledku již několik let. V roce 1922 se rozhodl rozebrat přechodná obydlí dělníků z 19. dynastie v zapadlém cípu údolí, poblíž hrobky Ramesse VI. Jednalo se o jediné místo, které ještě v novodobých dějinách nebylo zkoumáno.

Již po několika dnech, 4. listopadu, objevil Carter schodiště, které – jak se později ukázalo – vedlo ke vchodu do hrobky jednoho z nejméně významných panovníků Nové říše, Tutanchamona, jenž byl synem Achnatona, známého náboženského reformátora na egyptském trůnu. Práce byly zastaveny až do příjezdu lorda Carnarvona a hrobka byla slavnostně otevřena 26. listopadu, kdy Carter prorazil malý otvor zdí blokující vchod do vlastní hrobky. Tak odstartoval druhý největší objev v dvousetletých dějinách egyptologie (hned po rozluštění hieroglyfického písma). Nálezy z několika málo místností hrobky dnes vyplňují podstatnou část plochy druhého patra Egyptského muzea v Káhiře a patří mezi nejcennější dědictví světové kultury.     

V průběhu následujících tří let byly postupně zdokumentovány a vyklizeny jednotlivé místnosti hrobky. Nejprve vstupní místnost, která nesla neklamné znaky toho, že zde ve starověku působili lupiči, ale že je někdo vyrušil. Za ní se nacházel malý skládek, kde byly umístěny v různých dřevěných truhlách předměty, které Tutanchamon používal k životu i zábavě v době svého dětství.

Z předsíně rovněž vedl zazděný vchod přímo do pohřební komory s mumií zesnulého panovníka, jenž se nacházel v několika pozlacených rakvích. Komora byla vymalována zlatožlutou barvou a její výzdoba sestávala ze scén z různých stádií pohřebních ceremonií, kterým dominovala hlavní egyptská božstva v čele s Usirem, pánem onoho světa. Konečně za pohřební komorou se nacházela poslední místnost – pokladnice, jež ukrývala nejnádhernější řemeslné a umělecké výrobky z celé pohřební výbavy.

Tutanchamonova hrobka byla jedinou nevykradenou hrobkou z éry slavných panovníků starého Egypta. Byla ale zároveň jednou z nejmenších. I díky ní si můžeme učinit přibližnou představu o tom, jak bohatě vybavené musely být obrovské hrobky skutečně mocných vládců jako například Amenhotepa III., Ramesse II. a jiných.

Kdo byl Tutanchamon?

Kromě vlastní hrobky, Tutanchamonova těla a jeho pohřební výbavy víme o tomto panovníkovi velice málo. Bez nadsázky můžeme říci, že ho proslavila zejména jeho smrt na prahu dospělosti. Její skutečná příčina a průběh jsou však dodnes zahaleny rouškou tajemství. Tutanchamon byl posledním potomkem slavného rodu Thutmosů, jeho dědečkem byl Amenhotep III. a otcem náboženský reformátor Achnaton.

Faraon Achnaton, jenž se původně jmenoval Amenhotep IV., zavedl monoteismus, nechal v celé zemi zavřít chrámy bohů a pro kult slunečního kotouče Atona, jehož byl jediným knězem, založil zcela nové město Achetaton (dnešní Al-Amarna). Tutanchamonovou matkou byla druhá (v pořadí významnosti) manželka Achnatona jménem Kija. Za manželku mladý panovník pojal svou nevlastní sestru Anchesenpaamon.

Sám Tutanchamon vládl zhruba devět let. Dožil se věku kolem 19 let a je známý tím, že neučinil nic významného, čím by se zapsal do historie. Po Smenchkareovi byl druhým vládcem, který se výrazně odklonil od monoteistického náboženství svého otce Achnatona a přesunul své hlavní město do oblasti Memfidy poblíž dnešní Káhiry. I díky své „bezvýznamnosti“ zřejmě jeho hrobka unikla pozornosti lupičů.

Pozornosti lupičů unikla Tutanchamonova hrobka zřejmě i díky „bezvýznamnosti“ panovníka

S Tutanchamonem souvisí i několik zarážejících okolností. Když se hrobka po dobu tří let vyklízela, byla jedním z nejstřeženějších objektů na světě. Přesto se podařilo propašovat některé předměty do Anglie, kde byly objeveny až před několika lety. Objevitel Tutanchamonovy hrobky Carter vědomě mumii panovníka doslova uvařil, když se snažil rozpustit mumifikační pryskyřice, kterými bylo prostoupeno panovníkovo nabalzamované tělo. Dodnes se také setkáváme s pokusy spojovat dlouhou řadu úmrtí lidí, kteří měli možnost v době objevu hrobky v ní pracovat, s takzvanou Tutanchamonovou kletbou (během několika málo let po objevu hrobky zemřelo několik osob až na Cartera, jenž skonal v roce 1939 v bídě a zapomnění).

Krůčky k poznání pravdy

Jednu z velkých otázek představují i okolnosti, za nichž Tutanchamon zemřel. První etapa zkoumání Tutanchamonovy mumie nastala v listopadu 1925, kdy antropolog Douglas Derry oficiálně začal s antropologickým výzkumem. Tak pozdě proto, že skoro tři roky zabralo pečlivé dokumentování a vyklízení pohřební výbavy panovníka. Výzkum mumie trval do října následujícího roku, kdy byla uložena zpět do hrobky. Dodnes tak spočívá na místě svého pohřbu a je možné ji tam spatřit.

Během „vědeckého“ ohledání mumie došlo k několika „nedopatřením“. Faraonova hlava byla oddělena od těla, stejně jako jeho údy, paže a nohy. Ty byly dodatečně připojeny k torzu smůlou. Při znovupohřbení mumie byly tyto skutečnosti maskovány vrstvou jemného písku a plátna. Až v roce 1968 se mumie znovu zkoumala. Tedy v době, kdy Carter i lord Carnarvon dávno nežili.

Robert G. Harrison, profesor anatomie z Liverpoolu, přijel tehdy s britským týmem, aby provedl rentgenové vyšetření mumie. Odhalili Carterovo zacházení s mumií s mnoha dalšími detaily z let 1925 až 1926: údy byly tehdy nepietně utrhány v kloubech, oddělena byla chodidla a dlaně v zápěstí, došlo i k přerušení obratlového spojení a oddělení pánve.

Práce francouzského lékaře Maurice Bucailleho z roku 1990 odhalila další skutečnost. Vzhledem k tomu, že mumie panovníka byla zalita ztvrdlou pryskyřicí a stejným způsobem je k jeho mumifikovanému obličeji připevněna proslulá zlatá maska, Carter se pokusil tyto substance rozpustit tím, že mumii 1. a 2. listopadu 1925 vystavoval přímému slunečnímu světlu – teploty tehdy dosahovaly až 65 stupňů Celsia. Metoda však nezafungovala tak, jak si představoval, naopak způsobila další poškození mumie.

V roce 1978 proběhlo další jednodenní rentgenování panovníkovy mumie Jamesem E. Harrisem, autorem katalogu rentgenových snímků staroegyptských panovníků. Vrcholem zkoumání byl výzkum prováděný v lednu 2005. V březnu téhož roku dokončil tým složený z mezinárodních odborníků výzkum mumie na CT skenování.

Nejnovější výzkumy egyptologů a lékařů přímo v hrobce panovníka Tutanchamona v Údolí králů přinášejí nové poznatky o příčinách jeho smrti. Donedávna se předpokládalo, že byl usmrcen násilně, ranou do hlavy vedenou zezadu. Základem této hypotézy byl maličký úlomek lebeční kosti nalezený uvnitř jeho lebky. Nově provedená CT analýza mumie umožnila získat na 1700 snímků jeho těla včetně řezů, jež by jinak byly bez použití této nedestruktivní techniky nedostupné.

Interpretace snímků vyloučila násilné úmrtí a prokázala, že úlomek kosti se dostal do dutiny lebeční během mumifikace, kdy se do lebky nalévala horká smůla. Nové výzkumy také naznačily, že si panovník mohl několik dní před smrtí zlomit stehenní kost a zemřít na doprovodnou infekci. Přestože byl učiněn další krůček na cestě za poznáním možných příčin smrti tohoto panovníka, do budoucna nelze vyloučit žádná další překvapení. V první řadě bychom si ale měli přát, aby duch Tutanchamona došel klidu a aby to platilo i pro pohřební výbavu z jeho hrobky.

Doufejme, že síly chaosu, kterých se staří Egypťané právem tak obávali, budou brzy potřeny nejnovějším vývojem administrativy egyptského státu. Osudy staroegyptského odkazu jsou do jisté míry osudem i naší západní civilizace, která z jeho duchovních a kulturních kořenů čerpá dodnes.

Více informací o dění v Egyptě se dozvíte v sekci HOT TOP Egyptská krize.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.