Česko prý má problémy s masovostí studia; studovat dnes může na vysoké škole skoro každý – přesněji tři čtvrtiny populace. Na největší vysoké škole v Česku, na Univerzitě Karlově, studuje více než 50 tisíc lidí. Na největší univerzitě Evropy, kterou je na základě různě starých zdrojů buď římská Sapienza – Universita di Roma nebo Moderní humanitní akademie v Moskvě, se aktuálně učí okolo 140 tisíc studentů. Co je to však proti největší univerzitě světa, Indira Gandhi National Open University (IGNOU), jež sídlí v indickém Dillí. Má astronomickou studentskou základnu – čtyři miliony lidí!
A právě z jejího ústředního kampusu přinesl časopis Time ve spolupráci s neziskovou agenturou The Hechinger Report zajímavou reportáž. Jak se učí ve druhé nejlidnatější zemi světa? Zápisy na IGNOU se v minulých letech zdvojnásobily, takže počet studujících přesáhl ony čtyři miliony, což je asi desetinásobek studentů největší univerzity v USA, kterou je nyní nejspíše University of Phoenix díky on-line výuce.
IGNOU je otevřená, „inkluzivní“ a lidová univerzita, která přijímá všechny studenty. A vzdělává je trochu staromódně: mimo jiné prostřednictvím korespondenčních kurzů (ovšem jen papírových) a posloucháním rádia či sledováním televize. Ale i tak to může být řešením krize výuky ve vyšším indickém školství, neboť dle odborníků jeho rozvoj zdaleka neodpovídá hospodářskému, ale hlavně populačnímu růstu v Indii. Do roku 2026 se má počet obyvatel zvýšit o čtvrtinu neboli o 300 milionů lidí; nyní žije v zemi 1,21 miliardy lidí.
Největší univerzity světa (podle počtu studentů)
- Indira Gandhi National Open University (Indie) asi čtyři miliony
- Allama Iqbal Open University (Pákistán) 1,806 milionu
- Islamic Azad University (Írán) 1,5 milionu
- Anadolu University (Turecko) 1,041 milionu
- Bangladesh National University (Bangladéš) 800 tisíc
- Universitas Terbuka (Indonésie) 646 tisíc
- Bangladesh Open University (Bangladéš) 600 tisíc
- Ramkhamhaeng University (Thajsko) 525 tisíc
- Tribvuhan University (Nepál) 500 tisíc
- University of Pune (Indie) 497 tisíc
Zdroj: Wikipedia, Time, stránky škol
„Studenti ze středních vrstev nedostávají dostatek příležitostí na univerzitách a kolejích,“ říká prorektor IGNOU Perumalsamy Renga Ramanudžam, když vysvětluje raketový nárůst studentů na své alma mater. Tato veřejná škola má dle webu 21 fakult, síť 67 regionálních center a stejný počet zámořských středisek. Univerzita Indíry Gándhíové nabízí 490 druhů certifikátů, diplomů a také doktorských stupňů, o něž se stará víc než 36 tisíc akademiků.
„Zajistit přístup k vyššímu vzdělání pro všechny vrstvy společnosti,“ píše se o hlavním cíli školy, který se daří naplňovat. Počty studujících se navyšují díky dostupnosti kurzů pro venkovany a lid ze slumů, který se díky ekonomickému rozvoji země snaží dostat k vyššímu než jen základnímu a střednímu vzdělání o dvanácti letech docházky.
Čísla vysokoškoláků dramaticky rostou, a mají dále růst. Experti a pedagogové sice často vznášejí dotazy, zda jsou indické „open“ univerzity kvalitní, možná však jsou jedinou šancí, jak může Indie naplnit své cíle, píše magazín Time. Takové otevřené univerzity už dnes vzdělávají víc než šestinu všech vysokoškoláků v zemi, často vesničanů a chudiny.
Roční školné 37 dolarů
„Chtěl jsem získat učitelskou kvalifikaci a tady je to snazší,“ říká Radžeš Kumas (26) ze zemědělského městečka v Biháru, který pracuje a ve volném čase chodí na další „lidovou“ univerzitu – Nalanda Open University v Patně. Indické otevřené univerzity nabízejí především praktickou výuku počítačových kurzů a agronomie anebo přípravu na zkoušky, díky nimž lidé získají atraktivní místo ve státní správě.
Studium na otevřené univerzitě je trochu osamělý běh (většinou bez pedagogů) a na dlouhou trať – čekání na přezkoušení vás také může přivést do fronty stovek zkoušených... Přesto má i klady. Školy včetně té největší IGNOU například dávají na internet učební materiály zdarma či se přes vytvářené „wiki“ sdílejí elektronické informace.Čekání na zkoušku vás může přivést do fronty stovek zkoušených lidí
Indické „open“ školy přijímají na rozdíl od selektivních a privátních univerzit všechny uchazeče. A jsou také diametrálně levnější. Roční školné v bakalářském cyklu přijde na asi 37 dolarů (700 korun) a ve snaze přilákat do škol i ženy nabízejí akční ceny okolo 27 dolarů (500 korun). Mimochodem, největší výhradně ženskou univerzitu světa ale v Indii nenajdete.
Jak loni informoval deník The Guardian, vznikla v Saúdské Arábii, nese jméno Princess Nora bint Abdulrahman University a je určena pro 50 tisíc dam, což nás vede k závěru, že se v Česku nemáme až tak špatně, když na stejně velké univerzitě nemusíme oddělovat muže a ženy, nemusíme dosud platit za masové studium a máme i na výběr, na jakých školách bude většina populace studovat.
