Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

Uhlí ani jádro nehrají v ukrajinské energetice podřadnou roli

  8:49
Jak je na tom jaderná energie v Ukrajině, která se do historie zapsala nejhorší jadernou katastrofou v dějinách lidstva? Nakupují ukrajinské uhelné elektrárny palivo stále od proruských povstalců?

NEVYDÁVAT foto: Stanislav Krupař

Uhelné ani jaderné odvětví ukrajinské energetiky média příliš nezajímají, navzdory tomu nehrají podřadnou roli. Výroba elektřiny na Ukrajině, jež svým způsobem tvoří hlavní frontovou linii mezi Západem a Ruskem, se bez jádra a uhlí ještě několik let, možná dokonce desetiletí, neobejde. Jak je na tom jaderná energie v zemi, která se do historie zapsala nejhorší jadernou katastrofou v dějinách lidstva? Nakupují ukrajinské uhelné elektrárny palivo stále od proruských povstalců?

Jaderná energie hraje prim v produkci elektřiny, protože tvoří 50 až 55 procent ukrajinské výroby (podíl ostatních zdrojů viz tabulka). Státní společnost Energoatom provozuje 15 reaktorů s celkovým výkonem 13 800 megawattů (MW). Na Ukrajině je také největší evropská jaderná elektrárna v Záporoží s šesti reaktory po tisíci MW (Temelín má reaktory dva). Vedle vysokého podílu na výrobě elektřiny hraje jádro v ukrajinském elektrárenství ještě dvě významné role.

Přehled ukrajinských jaderných reaktorů

Kurzivou jsou označeny reaktory již vypnuté nebo rozestavěné.

Ukrajina, jaderné elektrárny.

Pramen: Wikipedia, Energoatom

Nedostatek finančních prostředků

Za prvé, dotuje ceny elektřiny, protože, odhlédneme-li od vodních elektráren, jejichž palivo je zadarmo, dostávají jaderné reaktory za elektřinu nejméně ze všech zdrojů. Například v prvních deseti dnech dubna si tepelné elektrárny, především uhelné, přišly na 2057 ukrajinských hřiven (zhruba 1650 českých korun). Oproti tomu jedna megawatthodina (MWh) z jádra se prodávala pouze za 547 hřiven, zhruba za čtvrtinu.

Podle generálního ředitele Energoatomu hrozí, že společnost nebude mít dostatek finančních prostředků na nákup paliva, natož na investice do bezpečnosti reaktorů, vyšší flexibility, případného prodloužení jejich životnosti nebo do lepšího připojení k síti

To je tak málo, že podle generálního ředitele Energoatomu hrozí, že společnost nebude mít dostatek finančních prostředků na nákup paliva, natož na investice do bezpečnosti reaktorů, vyšší flexibility, případného prodloužení jejich životnosti nebo do lepšího připojení k síti. Poslední bod se týká například záporožské jaderné elektrárny, jejíž maximální výkon je kvůli špatnému síťovému připojení o 700 MW nižší, než by mohl být.

Za druhé, jádro také hraje roli pojistky, protože může nahradit jiné zdroje elektřiny, pokud se dostanou do potíží. Například mohou vypadnout uhelné elektrárny jako nedávno nebo v letech 1993 až 1995, kdy neměly kvůli ekonomické krizi po rozpadu SSSR dostatek financí na nákup paliva. Jaderné bloky lze také použít, klesne-li výroba ve vodních elektrárnách jako za sucha v roce 2015. V těchto situacích se podíl jádra může zvýšit až na rekordních 68 procent jako v některých květnových dnech „antracitové krize“ v roce 2017.

Realističtější plány

Jaderné zdroje jsou sice mnohem více vytížené než uhelné, navzdory tomu jsou kvůli současné spotřebě elektřiny trochu předimenzované. Jejich vytížení se pohybuje jen okolo 70 procent, v Německu však 85 až 90 procent. Dřívější verze vládní energetické strategie počítala s nárůstem výroby elektřiny z jádra do roku 2035 o polovinu a odpovídající zvýšení jaderných kapacit o pět gigawattů (GW). Současné plány jsou realističtější. Podle nedávno přijaté konečné verze Energetické strategie do roku 2035 má být objem elektřiny z jaderných bloků v roce 2035 jen o trochu vyšší než v současnosti.

Dřívější verze vládní energetické strategie počítala s nárůstem výroby elektřiny z jádra do roku 2035 o polovinu a odpovídající zvýšení jaderných kapacit o pět gigawattů (GW). Současné plány jsou realističtější. Podle nedávno přijaté konečné verze Energetické strategie do roku 2035 má být objem elektřiny z jaderných bloků v roce 2035 jen o trochu vyšší než v současnosti.

Do roku 2035 by mohly být definitivně odstaveny tři nejstarší ukrajinské bloky z let 1980 až 1982. Pokud vytížení zbývajících naroste na standardních 90 procent, lze cíl pro výrobu splnit, aniž by byly vybudovány další kapacity, na něž Ukrajina v současnosti nemá dost peněz. Zatím bude stačit, když se najdou finance na prodloužení životnosti současných reaktorů. (Doufejme, že kvalitně, Ukrajina si kvůli své historii chybu nemůže dovolit.)

Loni v létě Chmelnická jaderná elektrárna oznámila, že hodlá do roku 2025 zprovoznit částečně rozestavěný třetí blok (1000 MW) a výhledově i čtvrtý, rovněž rozestavěný blok (dalších 1000 MW). Podle týdeníku Ekonom je přitom jedinou reálnou možností, že reaktory typu VVER-1000 dodá plzeňská Škoda JS. Uvidíme, zda se najdou zhruba čtyři miliardy dolarů, na které se dostavba odhaduje.

Kvůli nedostatku vlastních finančních prostředků se dříve zvažovalo, že by se nové reaktory financovaly na základě dohody s Polskem o budoucím exportu elektřiny. Nedávno se Ukrajina také zařadila do skupiny zemí, které flirtují s rozvojem malých jaderných reaktorů. O této technologii se však pochybuje a je i otázkou, zda Ukrajina v důsledku současného nízkého využití reaktorů a plánu rozvíjet především zelenou energetiku nové reaktory potřebuje.

Střednědobý výhled

Ze střednědobého hlediska by chtěla Ukrajina snížit význam Ruska v zásobování jaderným palivem. Nejde přitom jen o dodávky paliva pro reaktory, ale i o další články palivového řetězce. Na adresu východního souseda je třeba říct, že v průběhu okupace Krymu ani pozdější horké války na východní Ukrajině dodávky nepřerušil.

Od roku 2008 vedle ruského TVELu Ukrajince zásobuje jaderným palivem také Westinghouse ze svého švédského závodu, kde zpracovává obohacený uran od francouzské Arevy. Nyní jej dodává do šesti reaktorů z celkových 15 a pokrývá 40 procent dovozu jaderného paliva na Ukrajinu (viz graf). Westinghouse se také uchází o dodávky paliva do reaktorů typu VVER-440, které jsou na Ukrajině dva. Teoreticky by tedy mohl zásobovat veškeré jaderné provozy na Ukrajině.

Palivo pro ukrajinské jaderné reaktory

Ukrajina, uhlí.

Podíl jednotlivých dodavatelů je odvozen od peněžní hodnoty dodávek.

Pramen: Energoatom

Občas se na Ukrajině uvažuje o vlastním výrobě jaderného paliva, což je však zatím značně nepravděpodobné. Smysluplnější se jeví rozšíření domácí těžby uranu, aby pokryla více než současných 30 procent ukrajinských potřeb. Výhledově by se Ukrajina stejně jako další členské země Evropské unie měla zabývat konečným úložištěm vyhořelého odpadu.

Současně by se mělo na Ukrajině postavit centrální úložiště pro vyhořelé palivo, které by ji zbavilo závislosti na nyní monopolních službách ruských firem. Energoatom by měl v příštím roce dokončit centrální sklad vyhořelého paliva v černobylské zóně – místo na budoucí energetické mapě by tomuto nešťastnému místu měla také zajistit solární elektrárna s výkonem až jeden GW. Další mezisklady by měly vzniknout ve všech elektrárnách. Nyní musejí ukrajinské elektrárny kromě Záporožské, která suchým skladem vyhořelého paliva již disponuje, téměř veškeré vyhořelé palivo ihned odvážet do Ruska.

Výstavba nových zařízení se však zpomaluje a někteří analytici tvrdí, že jde o „tikající bombu“ – hrozí, že Rusko přestane vyhořelý materiál odebírat a část dříve vyvezeného vrátí na Ukrajinu. Občas se na Ukrajině uvažuje o vlastním výrobě jaderného paliva, což je však zatím značně nepravděpodobné. Smysluplnější se jeví rozšíření domácí těžby uranu, aby pokryla více než současných 30 procent ukrajinských potřeb. Výhledově by se Ukrajina stejně jako další členské země Evropské unie měla zabývat konečným úložištěm vyhořelého odpadu.

Zásobování uhelných elektráren

Druhou nohou ukrajinské výroby elektřiny je uhlí, jež tvoří třetinu její produkce. Vytížení instalované kapacity se však pohybuje pod čtvrtinou, proto by uhelné bloky mohly vyrábět výrazně více (viz tabulka). Část jejich kapacity se také používá na pokrytí odběrových špiček v elektrické síti, na což však nejsou ukrajinské provozy nastaveny, takže výroba je značně neúčinná. V případě výroby tepla je role uhlí, zejména ve srovnání se zemním plynem, malá. Podíl uhlí na vytápění se před konfliktem s Ruskem odhadoval sice až na 30 procent, ale velká část tepláren na uhlí byla na nyní okupovaném východě země.

Rok 2016

Ukrajina, výroba elektřiny.

Pramen: Energorynok (sestavil Vladimir Kramar ze společnosti UaBio)

Konflikt s Ruskem způsobil Kyjevu problém, jak zásobovat své uhelné elektrárny. Polovina jejich výkonu totiž závisí na kvalitním antracitu, který se z velké části těží na východní Ukrajině. Odhaduje se, že proruští povstalci s podporou ruské armády v jednu chvíli obsadili o trochu více než polovinu všech ukrajinských dolů. Ukrajinci se proto museli rozhodnout, jak situaci vyřeší.

Konflikt s Ruskem způsobil Kyjevu problém, jak zásobovat své uhelné elektrárny. Polovina jejich výkonu totiž závisí na kvalitním antracitu, který se z velké části těží na východní Ukrajině. Odhaduje se, že proruští povstalci s podporou ruské armády v jednu chvíli obsadili o trochu více než polovinu všech ukrajinských dolů. Ukrajinci se proto museli rozhodnout, jak situaci vyřeší.

Nejprve dostalo přednost nejjednodušší a nejlevnější řešení – konflikt ignorovat a uhlí dále dovážet z obsazeného území. Elektrárenské společnosti tak činily přes zprostředkovatelské firmy a politici nad tímto, nejen z hlediska energetické bezpečnosti země značně problematickým faktem přivírali oči. V únoru 2017 si však ukrajinští aktivisté vynutili blokádu obchodní výměny mezi Ukrajinou a okupovanými územími, kterou ukrajinští odborníci viděli jako pohromu i požehnání, což přinutilo ukrajinské uhelné elektrárny hledat palivo jinde.

Než se ho podařilo zajistit, muselo pět z šesti elektráren na antracit přerušit do května 2017 výrobu a ukrajinská energetika se ocitla v nouzovém režimu, což však není v uplynulých letech nic výjimečného. V případě energetické bezpečnosti země bylo řešení ve formě vyšších dovozů ze zahraničí také pochybné. Z celkových 5,1 milionu tun uhlí, které ukrajinské elektrárny a teplárny dovezly v roce 2017, připadly totiž tři čtvrtiny na Rusko, přičemž ruské dovozy pravděpodobně obsahovaly uhlí z okupovaného Donbasu.

Pokles poptávky po antracitu

Daleko za tímto dovozem byl ten z Jihoafrické republiky (15 procent) a z USA (devět procent), přestože o možnosti dovážet uhlí ze zámoří i co to Ukrajině přinese, píší ukrajinská média od roku 2014. Pro rok 2018 se počítá s celkovým importem energetického uhlí 5,7 milionu tun. O něco vyšší dovoz částečně způsobila ztráta kontroly nad dalšími doly na Donbase.

Poptávka po antracitu klesá ještě rychleji, a to v důsledku poklesu jeho podílu na spotřebě – namísto dvou pětin v roce 2016 má letos činit podíl antracitu na výrobě elektřiny jen pětinu

Ukrajinské problémy se zásobováním uhelných elektráren do značné míry zmírňuje, podobně jako v případě zemního plynu, pokles spotřeby uhlí. Zatímco v roce 2016 spotřebovaly ukrajinské elektrárny a teplárny 31 milionů tun, podle odhadů v roce 2018 jen 27 milionů. Poptávka po antracitu klesá ještě rychleji, a to v důsledku poklesu jeho podílu na spotřebě – namísto dvou pětin v roce 2016 má letos činit podíl antracitu na výrobě elektřiny jen pětinu.

Jednak proto, že Ukrajinci mohou více vytěžovat své elektrárny, které spalují ostatní druhy uhlí, a naopak utlumovat ty, které antracit vyžadují, jednak proto, že se postupně některé provozy převádějí z antracitu na jiné druhy uhlí. Podle společnosti DTEK, která dominuje výrobě elektřiny z uhlí na Ukrajině (až 80 procent), by po roce 2019 mohly být přestavěny další uhelné bloky a poptávka této společnosti po antracitu by mohla klesnout pouze na dva miliony tun za rok, oproti letošním pěti milionům a závratným 12,8 milionu před dvěma roky.

Zkorumpovanost

Uhelné odvětví je na Ukrajině značně podfinancované, zanedbané a neefektivní. Navíc většina zásob uhlí se nachází v ložiscích o tloušťce jen jeden až 1,2 metru, což těžbu zdražuje. Ukrajinské uhlí má také vysoký obsah plyn, vyšší sklon k spontánnímu splanutí a popele více než 40 procent. Přírodní podmínky a nízká technologická úroveň činí ukrajinskou těžbu uhlí nekonkurenceschopnou a podle ukrajinských odborníků patří k nejnáročnějším a nejnebezpečnějším na světě.

Uhelné odvětví bylo stejně jako plynárenství zkorumpované a přiživovala se na něm řada oligarchů napojených na prezidenta Viktora Janukovyče. Ukrajinské doly včetně těch na východě země proto značně závisely na dotacích ze státního rozpočtu.

Uhelné odvětví bylo stejně jako plynárenství zkorumpované a přiživovala se na něm řada oligarchů napojených na prezidenta Viktora Janukovyče. Ukrajinské doly včetně těch na východě země proto značně závisely na dotacích ze státního rozpočtu. To kromě jiného způsobuje, že ztráta Donbasu, východního průmyslového srdce Ukrajiny, nemusí být pro zemi z ekonomického hlediska natolik velkou ranou.

Zatímco v plynárenství se situace stává přehlednější a provádějí se reformy, o uhelném odvětví totéž říct nelze. Jedním z hlavních důvodů je, že uhelné elektrárny a doly byly zprivatizovány, takže je stát přímo nekontroluje. Ukrajinskému plynárenství stále dominuje státní Naftohaz. To není dobré a na vytvoření konkurenčního trhu a na rozštěpení tohoto státního molochu se usilovně pracuje.

Od státního k soukromému monopolu

Pokud by chtěl stát uhelné odvětví reformovat, bylo by to při silné politické vůli poměrně snadné. Ovládají-li ho však soukromé firmy, musí vláda zohledňovat jejich práva a dodržovat vůči nim pravidla. Navíc se z dřívějšího uhelného státního monopolu stal de facto soukromý, protože holding DTEK, který vlastní Rinat Achmetov, ovládá 70 až 80 procent výroby elektřiny z uhlí a 85 procent jeho těžby.

Pokud by chtěl stát uhelné odvětví reformovat, bylo by to při silné politické vůli poměrně snadné. Ovládají-li ho však soukromé firmy, musí vláda zohledňovat jejich práva a dodržovat vůči nim pravidla. Navíc se z dřívějšího uhelného státního monopolu stal de facto soukromý.

Proto nepřekvapuje podezření, že prezident Petro Porošenko s „uhelným králem“ do určité míry spolupracuje. Achmetov by mohl ohrozit dodávky elektřiny nebo vyvolat nepokoje propouštěním horníků. Nebylo by tedy divu, že by s ním mohl prezident Porošenko v některých otázkách spolupracovat. (Na Ukrajině nelze vyloučit, že Achmetov má pro prezidenta Porošenka nebo lidi kolem něho připravenou nějakou pozornost).

V předchozím článku jsem uvedl, že za paralýzou regulačního orgánu pro energetiku NCREC možná byla snaha prezidentova okolí prosadit vyšší tarif pro výrobce elektřiny z uhlí, zejména DTEK. Tyto tarify a proces jejich tvorby jsou často kritizované a letos v únoru se na ně dokonce zaměřil protikorupční úřad. Centrem tarifů pro elektřinu z uhelných elektráren je takzvaná formule Rotterdam+, kterou NCREC používá k výpočtu ceny paliva.

Ta byla přijata v březnu 2016 a stanoví, že cena uhlí, která tvoří 80 procent tarifu pro výkup elektřiny z uhlí, se odvozuje od ceny uhlí v západní Evropě navýšené o přepravní tarif na Ukrajinu, přičemž se nebere v úvahu, že „rotterdamské uhlí“ je kvalitnější než ukrajinské. Má například nižší obsah síry a už jen proto by mělo být levnější.

Nesnadné rozhýbání trhu

Ukrajinský trh je značně monopolní, a proto snaha navázat cenu uhlí na světový trh nebyla úplně chybná. Obhájci nové cenové formule včetně tehdejšího předsedy NCREC si od Rotterdamu+ slibovali, že elektrárenské společnosti vyššího tarifu využijí k dovozu uhlí ze zámoří, čímž sníží ukrajinskou závislost na okupovaných územích na východě a Rusku. Finanční prostředky by také mohly využít k navýšení zásob uhlí ve svých elektrárnách, což by zvýšilo energetickou bezpečnost země. Ve skutečnosti se ale stále dováželo levnější uhlí z východu, jen se prodávalo za vyšší cenu.

Elektrárny zprostředkovatelům, kteří často měli stejné majitele, platily za ruské a donbaské uhlí vyšší ceny podle Rotterdamu+, protože NCREC jim vše kompenzoval vyšším tarifem. Nový vyšší tarif ani nevedl ke slibovanému navýšení zásob antracitu v ukrajinských elektrárnách. Ty mezi prvním čtvrtletím 2016 a 2017 (Rotterdam+ byl zaveden od druhého čtvrtletí 2016) poklesly o 43 procent, zatímco ostatních druhů uhlí jen o 18 procent. Vyšší cena uhlí ani nepomohla snížit dotace neefektivním státním dolům, což byl další argument pro přijetí Rotterdamu+.

Rozhýbat ukrajinský trh s uhlím nebude snadné. Společnosti DTEK, která má de facto monopolní postavení, se jakákoli liberalizace trhu nelíbí a pokusy o zpřehlednění vztahů sabotuje. Záblesky naděje ale existují, což ukazuje nákup uhlí z USA státní společností Centrenergo za nižší cenu než od těžařů z holdingu DTEK.

Zatím se zdá, že pravdu mají kritici cenové formule, dle nichž Rotterdam+ pouze zvýšil cenu elektřiny. Tarify pro elektřinu z uhlí skutečně narostly o 15 až 20 procent. Pro tento rok NCREC zvýšila cenu uhlí o dalších 30 procent až na 2500 hřiven za tunu, což je více než dvojnásobek oproti ceně v roce 2016 1100 hřiven za tunu. A kritika sílí.

Podle bývalého člena NCREC a nezávislého experta Andrije Heruse je cenové pravidlo „korupční“, protože díky němu se od odběratelů elektřiny vybralo navíc více než deset miliard hřiven, které namísto zvýšení energetické bezpečnosti země skončily na účtech různých společností. Vertikálně integrovaný holding DTEK například v roce 2016 zvýšil hrubý zisk (EBITDA) téměř 2,5krát (větší část nárůstu připadá na druhé pololetí, tedy po zavedení Rotterdam+). Čistý zisk státního Centrenergo se zvýšil 18krát.

Rozhýbat ukrajinský trh s uhlím nebude snadné. Společnosti DTEK, která má de facto monopolní postavení, se jakákoli liberalizace trhu nelíbí a pokusy o zpřehlednění vztahů sabotuje. Záblesky naděje ale existují, což ukazuje nákup uhlí z USA státní společností Centrenergo za nižší cenu než od těžařů z holdingu DTEK.Uvidíme, zda se etabluje obchod s uhlím přes burzu (třeba tuto povinnost společnostem stanoví zákon) a zda pravidlo Rotterdam+ nebude zrušeno. Nejpozději po reformě trhu s elektřinou, kdy se přejde na obchodování podle evropského vzoru bez administrativního určování cen, by to nastat mělo.

Autor:

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!