Hokejové dějiny přepsala Česká republika v roce 1998. Hospodářské dějiny budou ČSÚ i další statistické úřady světa přepisovat příští rok v rámci mezinárodní statistické revize, která upraví výši makroekonomických agregátů (například hrubý domácí produkt, hrubý národní důchod a jiné).
Za klíčový je považován vliv změn metodologie na ukazatel HDP, který nominálně vzroste. Revize historických údajů ale ponese i jistý politický rozměr: zasáhne totiž ukazatele hospodaření a zadluženosti vlád, což má již nyní negativní vliv na psychické rozpoložení několika evropských politických elit.
Výše HDP po revizi vzroste
Abychom se v řadě změn neztratili, zaměřme se stručně na ty klíčové. Zatím jen obecně, neboť finální údaje budou k dispozici až příští rok. Výše HDP vzroste dvěma zásadními úpravami. První je odlišný přístup k výdajům na zbraně a zbraňové systémy, které nemají civilní využití. Doposud měly tyto výdaje charakter vládní mezispotřeby, čímž přidanou hodnotu přímo neovlivnily. Nyní již budou mít povahu investičních výdajů tvořících kapitál, což pozitivně ovlivní výši HDP prostřednictvím odpisů, pojímaných jako služba existující kapitálové zásoby. Čím více tedy vlády v minulosti vydávaly na zbraně, o to příjemnější revize HDP se nyní dočkají.
V ekonomické teorii existují názory, že veškerá činnost vlády je pouhým mezistatkem a sama o sobě přidanou hodnotu nezvyšujeČeská vláda byla v této oblasti relativně skromnější, vzpomínky nás zavádějí k finančně problematickým nákupům obrněných transportérů Pandur či opět aktuálnímu pronájmu stíhacích letadel Gripen. Lze jedovatě poznamenat, že po revizi bychom se mohli investicemi do zbraní nově „proinvestovat z krize“, čistě statisticky. U jakýchkoli investic však musíme zvažovat jejich smysluplnost, která je v tomto případě samozřejmě silně diskutabilní. Mimochodem v ekonomické teorii existují názory, že veškerá činnost vlády je pouhým mezistatkem a sama o sobě přidanou hodnotu nezvyšuje, „pouze“ ji umožňuje vzniknout. Pohled praxe na vládní aktivity je méně přísný.
Druhou zásadní změnou je přístup k výdajům na vědu a výzkum. I tyto výdaje překročí hranici mezi nákladem na tvorbu finálních statků a služeb, a investičním výdajem. Výdaje na výzkum a vývoj budou přímo vytvářet aktivum, kterým je intelektuální vlastnictví. V historickém kontextu probíhající krize jde o lehce pikantní změnu. Bývalý šéf americké centrální banky (Fed) Alan Greenspan právě absenci výdajů na výzkum a vývoj v HDP podával jako jeden z důvodů podhodnoceného hrubého domácího produktu a dlouhodobě nízkých úrokových sazeb, které vyústily až do dluhové krize. Greenspan mluvil o statistické iluzi, kterou však evidentně nahradil jinou, vlastní.
Mezi dalšími změnami s vlivem na složky HDP můžeme zmínit opatření reagující na globalizační trendy, které statistikům silně ztěžují zachycování obrazu ekonomiky vzhledem k vnějšímu světu. Optimalizující globální firmy totiž na hranice zemí samozřejmě ohled neberou a správnou alokaci tvorby přidané hodnoty do jednotlivých ekonomik významně ztěžují. Suma sumárum, HDP díky revizi nominálně vzroste.
Z dalších metodologických úprav stojí za zmínku vliv revize na výši odvodů do EU. Jde o vymezení hrubého národního důchodu (HND), na jehož základě jsou placeny příspěvky do rozpočtu unie (takzvaný čtvrtý vlastní zdroj EU, který je zdaleka nejvýznamnější). Doposud byl snižován odvody do EU na základě DPH (takzvaný třetí zdroj, dále tvoří rozpočet EU cla a různé poplatky). Nově však odvody DPH národní důchod neovlivní, byť budou nadále placeny. Jinými slovy, základna (HND) pro výpočet odvodu v rámci čtvrtého zdroje tím naroste. Mírná metodologická změna, leč odvody do EU v rámci čtvrtého vlastního zdroje vzrostou v řádu několika milionů korun.
Problematická veličina
Měli jsme se tedy lépe? Tak věc nestojí. Mezi HDP a bohatstvím či obsahem peněženky je nemalý rozdíl. HDP je třeba primárně vnímat jako nástroj hospodářské politiky, od kterého veřejnost, politici, ale často i analytici očekávají více, než kolik je schopen sdělit.
Jde primárně o takovou veličinu zaměřenou na spotřebu (z nemalé části nepodloženou reálnými výdaji, jako je příklad imputovaného nájemného) a investice. Vše s přesvědčením, že se jedná o klíčové proměnné automaticky ovlivňující ostatní části ekonomiky. Současná krize ale jasně ukázala, že rostoucí spotřeba a investice nejsou samospásné, nemusejí být finančně udržitelné, že růst HDP nemusí znamenat pokles nezaměstnanosti, že analýza musí prostě být mnohem komplexnější.
Vlády v novém světle
Ostře sledované poměrové ukazatele hospodaření vládního sektoru dostanou růstem HDP pozitivní impuls. Jenže jsme jen v polovině příběhu. Ve snaze získat lepší obraz o hospodaření vlád, ale také čelit „kreativitě“ politiků, dozná změn i údaj o samotném deficitu a dluhu vládních institucí. Nebude již kupříkladu možné si vylepšit saldo prostřednictvím znárodnění penzijních fondů. Tato informace netěší zejména Maďary, kteří tímto způsobem vykouzlili v roce 2010 přebytek čtyři procenta a revize znamená sešup zhruba o deset procentních bodů. V českém prostředí se nic podobného nestalo, zatím.
Významnou změnou, která vyvolává v některých zemích obavy i mírný odpor, je změna hranic mezi vládním a veřejným prostorem. Jednoduše řečeno, jde o změnu ve vymezení subjektů, za něž se vládní deficit a dluh počítají. Vlivem změn v metodice může dojít v některých zemích k významným přesunům subjektů, které kupříkladu financují výstavbu a správu infrastruktury, a to především prostřednictvím emise dluhopisů. Přesun ze skupiny veřejných do skupiny vládních může vyvolat růst vládního zadlužení až o několik procentních bodů (což není případ ČR).
Dluhu se dotknou i další změny. Například započítání naběhlých úroků či vybraných obchodních úvěrů. Zajímavá je zejména posledně zmíněná úprava. Jde o reakci na nově se objevující praxi, kdy vlády nedostatek prostředků ne vždy řeší dodatečnou emisí dluhopisů, ale jednoduše tím, že dodavatelé vládních institucí na platbu dlouho a marně čekají. Obdobné praktiky vyšroubovaly podobné závazky v některých zemích až do výše několika desítek miliard, pionýry jsou zejména některé země na periferii eurozóny.
K vypovídací hodnotě agregátů by mělo být přistupováno se vší opatrnostíZmění revize život společnosti? Přímo nikoli, ale možná trochu zprostředkovaně. Agregáty jsou velmi hrubou a silně zjednodušující informací o ekonomice, navíc pouhou historií. O struktuře aktivit, o kvalitě života, produktů, životního, či dokonce podnikatelského prostředí, které je zásadním faktorem růstu, toho mnoho neřeknou. K vypovídací hodnotě agregátů by proto mělo být přistupováno se vší opatrností také proto, že nejistota i neznalost při jejich tvorbě je nemalá.
Nicméně agregáty jsou přesto využívány pro makroekonomické řízení ekonomik. Jsou nutnou podmínkou pro tvorbu hospodářské politiky, jsou „očima“ hospodářských politiků na národní i nadnárodní úrovni. Z toho plyne, že byť je revize prakticky jen přeskupením čísel, ve výsledku může rozhodování politiků ovlivnit. Zda a v jaké míře, ukáže až realita.
